Současné napětí ve společnosti mnozí označují za největší od roku 1989, překonávající vše, co jsme zažili za minulých krizí. Jako pamětník celých těch třiatřiceti let, souhlasil byste?

Domnívám se, že jsme teprve na počátku. Inflace přesahující 17 % (v Německu byla v září inflace 10 %) je prozatím ve vědomí společnosti vnímána lehkomyslně. Lidé si ale budou postupně uvědomovat, že každá stokoruna, kterou si uložili v bance, se proměnila v 83 Kč; každá tisícikoruna v 830 Kč. A není vůbec jisté, že stávající inflační úroveň je již za zenitem a že dále neporoste. Vláda usiluje o částečnou kompenzaci ztrát, ale fakticky jde o tisk ničím nekryté měny a další růst nesplatitelné zadluženosti státu. Státní dluh činil na konci roku 2021 2,47 bilionu Kč. Takové astronomické číslo je pro většinu občanů nepředstavitelné. Představitelnější je obsluha dluhu – úroky, které činí 49,4 mld. Kč. O tuto částku jsou nižší výdaje státního rozpočtu, resp. další růst státního dluhu.

Vzhledem k energetické krizi, jakou Evropa v poválečné historii nepamatuje, lze očekávat pokles příjmů z daní, jelikož někteří výrobci nebudou schopni vysoké ceny za energie platit. To je řešitelné pouze zvyšováním cen finálních produktů, které má logický důsledek v poklesu odbytu – krizi na poptávkové straně ekonomiky, která se může proměnit v lavinu. MMF odhaduje pokles růstu největší evropské ekonomiky, čili Německa, na 0,8 %. To uvádím proto, že česká ekonomika je z velké části vázána na německou.