Který světový státník je váš nejoblíbenější?Anketa
Jednu z vládních stran - hnutí ANO vede miliardář Andrej Babiš, který je vlastníkem i významných médií. Ve vládě se stal ministrem financí. Považujete tento střet zájmů za riziko, nebo věříte, že chce prosadit potřebné změny v politice i ve státní správě?
Já jsem si vždycky myslel, že do politiky by měli jít lidé, kteří jsou bohatí, aby byli neúplatní nebo aby to neměli zapotřebí. Proto myslím, že z tohoto hlediska je to naprosto v pořádku. Takový případ je i pan Schwarzenberg, který je také bohatý, takže nehrozí nebezpečí, že by ho někdo mohl uplatit. Řekl bych, že u pana Babiše je to stejné, že nešel do politiky proto, aby vydělal, protože umí vydělat mnohem jednodušším způsobem pro něj vlastním – obchodováním než politikou. Já bych u něj to riziko neviděl.
Ani ve vlastnictví médií v jeho případě nevidíte problém?
Samozřejmě vlastnictví médií je mohutná zbraň. To je zneužitelné v politice. V tom samozřejmě určité riziko je. Ale to tak ve světě chodí.
Jak se Vám líbí současné kroky vlády? Třeba zvyšování důchodů a platů ve státní správě?
Zvyšování důchodů považuji za rozumnou věc, protože jestli je tady nějaká ohrožená skupina, tak to nejsou mladí lidé, ale jsou to důchodci. Nedávno jsem tady měl přátele, kteří jsou univerzitní profesoři v Německu, a bavili jsme se o zajištění ve stáří. Oni mi říkali, že státní zaměstnanci v Německu jdou do důchodu se sedmdesáti pěti procenty svého platu. Pak mohou stáří prožít důstojně. Tady u nás to vůbec bohužel nepřipadá v úvahu.
Psali jsme:
Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
O tom se u nás státním zaměstnancům může jen snít. Ale Německo je prostě bohatší stát, který si to může dovolit.
Myslím, že to je ostuda, protože lidi, kteří si tady za minulého režimu vydělávali dva tisíce korun, si z toho nemohli nic ušetřit. Jsem přesvědčen, že by se měla o tuto část populace společnost postarat.
Ale pravicové strany namítají, že náš stát na to nemá a že tím zadlužíme budoucí generace. Nemáte podobné obavy?
Já si myslím, že rezerv je dost. Kdyby se důsledně vybíraly daně a s penězi se racionálně hospodařilo, tak by se ty peníze našly.
Ovšem ohrožených skupin, které by potřebovaly pomoc, je víc. Lidovci by zase rádi přilepšili mladým rodinám s dětmi, které na tom také nejsou nejlépe. Není těžké rozhodnout, komu přidat a komu ne?
Mladí lidé to také nemají jednoduché, ale to jsme neměli nikdo, když jsme začínali. Tehdy to bylo jinak, když jsme chtěli založit rodinu, museli jsme si byty postavit svépomocí místo toho, abychom dělali odbornou práci. Dneska si mladí lidé vezmou půjčku a splácejí ji ze svých příjmů. Nemají to dnes složitější, než jsme to měli my, mají to jiné. Ale důchodci jsou na tom hůř, to je skutečně ohrožená skupina.
O důchodcích se v naší společnosti mluví jako o něčem, co stojí obrovské peníze, co zatěžuje stát i pracující. Neustále se vypočítává, na kolik důchodců dnes pracuje jeden zaměstnanec a že to bude za pár let ještě víc, jako kdyby důchodci celý život neplatili sociální pojištění. Nevyvolává to nevraživost mladých vůči starým lidem?
V civilizovaných zemích, ale třeba i na Dálném východě je úcta ke stáří součástí společenské kultury, protože ti lidé už něco vykonali, umožnili život mladé generaci, a mladá generace si musí uvědomit, že když bude mít kliku, tak také budou jednou staří. To je podle mne prohřešek minulého režimu, že k tomu lidi nevedl. Přál bych vám vidět, jak se chovají v Americe mladí lidé ke svým starým rodinným příslušníkům, když jsou nemocní. K tomu máme daleko. Když ale tady nějaký politik zdůrazňuje, že staří lidé nás moc stojí, tak to je ostuda.
Psali jsme:
Bohužel někdy společnost podobně přistupuje i k lidem, kteří jsou nějak handicapovaní. Doktor práv Miroslav Mitlohner, který pracoval i pro ministerstvo práce a sociálních věcí, vyvolal docela velký poprask svým článkem, v němž říkal, že lékaři by měli mít možnost ukončit život dětí s těžkými vývojovými vadami i bez souhlasu rodičů. Co takovým názorům říkáte?
Tohle jsem nečetl. Ale musím říci jednu věc. Přední dětský kardiolog, který je uznávaný na celém světě, profesor Šamánek zavedl v tehdejším Československu unikátní světový systém, že každá žena musela mít v těhotenském průkazu, že byla na vyšetření prenatální diagnostiky těžkých malformací plodu. Tyhle těžké malformace plodu končily předčasným ukončením těhotenství, tedy interrupcí. Když má někdo tak těžce malformované srdíčko, má další těžké vady, vyhřezlou míchu, nevyvinuté oči a další. Vědělo se, že přes obrovskou péči ty děti stejně umřou. Takže se těhotenství ukončilo interrupcí, ne vraždou. A rodina mohla mít další dvě, tři i pět zdravých dětí. Tento systém byl zrušen a už se začaly objevovat transplantace srdce u dětí v raném věku, které jsme v minulosti prakticky nedělali. Takový systém, kdy ne vražděním, ale interrupcí u těžce malformovaných plodů, které stejně dlouho nepřežijí, ale bude to jen trápení rodiny, tady byl a bylo to perfektní. Je škoda, že byl zrušen. To ale není vražda, to je předčasné ukončení těhotenství, přesně medicínsky definované.
Nemocnice přišly zrušením zdravotnických poplatků o miliardy korun. Nebojíte se, že zdravotnictví bude ještě víc podfinancováno než dnes a na potřebnou péči nebudou peníze?
Myslím, že byla chyba, že se placení poplatků v nemocnicích zrušilo. Jedna vláda je zavedla, odskákala to tím, když prohrála jedny volby, ale už to jednou bylo zavedené i lidi si zvykli, tak to mělo zůstat. I pan Babiš přiznává, že byla chyba, že na zrušení poplatků v nemocnicích koaličním partnerům kývli. Pacienti se aspoň dožadovali, aby v nemocnici trávili co nejméně času. Přispívalo to k racionalizaci. Když byl pacient přijat do nemocnice kvůli nějakému vyšetření a řekli mu, že bude možné ho udělat až za pět dní, tak pacient prohlásil, že tam nebude zbytečně platit pobyt. Řekl: buď mi to uděláte zítra, nebo jdu do jiného zařízení. To vlastně kultivovalo ten systém. Dnes si v takovém případě řekne, že o nic nejde, bude v nemocnici pět dní zadarmo a bude se koukat na televizi. Jenže když někdo navrhne nějaké racionální opatření ve zdravotnictví, tak politici řeknou, že to je politicky neprůchodné.
Myslíte si, že může ušetřit zdravotnictví peníze, když ministerstvo zdravotnictví uskuteční svůj plán, o kterém uvažuje, a sloučí Všeobecnou a Vojenskou zdravotní pojišťovnu?
Nejsem ekonom, abych si to troufal posoudit. Když mají pojišťovny určité procento z vybraných peněz na svoji režii, tak se podle mne neušetří vůbec nic. A jestliže jedna sloučená pojišťovna vybere víc peněz, tak z nich bude mít víc na svoji režii. A proč by to nepoužila, když jí to zákon umožňuje? Naopak, já si myslím, že konkurence je zdravá. Pojišťovny mohou nabízet nějaké zdravotní bonusy za to, když se budou lidé starat o své zdraví. Já jsem to viděl v Americe, když se lidé zúčastnili sportovních akcí, tak za to něco dostali. V tom se mohou pojišťovny předhánět. Konkurence byla vždycky pákou pokroku.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
