Zabýváte se úpravami hesel ve Wikipedii, aby v ní nebyly lži. Co vás nejvíce, z toho, co tam vyšlo, šokovalo?
O žádné lži se nejednalo, spíš omyly, nedostatky a mezery. Nemohu ani říct, že by mě šokovaly, spíš volaly po nápravě.
Nemyslíte si, že anonymita internetu vychovává lidi ještě více než kdy jindy k tomu, že si nemusí stát za svým slovem, nést vlastní odpovědnost, tedy k určitému typu mravní invalidity?
Ano, také se mi zdá, že anonymita internetu posiluje nezodpovědnost a protože „snese všechno“, svádí k bezbřehému žvanění a sprostotám. Proto nemám rád blogy. Neumím si ale představit, jak by se tomu dalo technicky zabránit.
Jaký je pro vás největší klad a naopak zápor informačně vyspělé společnosti?
Přijde mi úžasné, že internet jako původně vojenskou technologii se kdosi rozhodl otevřít pro všechny, a to ještě zadarmo. Informační společnost je samozřejmě také dezinformační společnost, otevřený prostor pro všechny možné demagogie, pomluvy a lži. Je úžasné, že když hledám nějakou informaci, dostanu se k ní za pár vteřin. Jenže právě tak mohu najít i „informaci“, jak udělat bombu nebo namíchat jed, nebo „informaci“ o spiknutí proti mně a nám.
Jak bude dle vás vypadat v roce 2050 naše země?Anketa
Myslíte si, že může v budoucnu dojít k tomu, že propaganda vyhraje válku. Tedy pošle protivníka do kolen ještě před tím, než ten začne bojovat?
To není vyloučené, ale padnout do kolen musí ten nešťastník sám. Informační společnost vyžaduje odvahu a statečnost nového druhu - a spoléhá se na ni.
Česko zažívá krizi médií. Myslíte si, že se z toho někdy vyhrabe?
Krize není žádné neštěstí. V původním významu znamená „soud, úsudek“, z řeckého krinein, soudit, rozsuzovat. A soudnosti se i Češi musí naučit, například právě vůči bulvarizaci médií. Třeba se jednou i novináři zase naučí za některé věci se stydět, i když nejsou trestné. To by byl úžasný pokrok.
A nejde o celosvětový trend a spíše krizi přijímání informací vůbec?
Mám na mysli, že příjemci jsou zahlceni tak, že nedokáží jednotlivé informace analyzovat, vstřebat a tak dále. To je jedna stránka svobody. V samoobsluze také nesmíte chtít sníst všechno. Ale je pravda, že učit se vybírat a „kritizovat“ čili rozlišovat je těžké a mnoho lidí už teď trpí informační obezitou.
Jak by se měli chovat dnešní uvědomělí příjemci informací?
Musí si uvědomit, že člověk nežije jen z informací a už vůbec ne kvůli informacím. Ty potřebuje, aby něco udělal, a když chce něco dělat, už také ví, kdy a jaké k tomu potřebuje.
Neil Postman kdysi napsal knihu Ubavit se k smrti. Je o tom, že diváci čekají od médií hlavně zábavu. Neměl by nyní někdo, protože mediální teoretik Postman bohužel v roce 2003 zemřel, napsat pokračování Utrápit se k smrti?
Obliba katastrofických filmů, zpráv a vlastně strašení informacemi začíná být lídrem v tematických trendech médií. To je skutečně zvláštní: čím déle, čím pohodlněji a bezpečněji žijeme, tím víc se chceme strašit. Možná to nebezpečí člověku chybí, zvlášť když sám neví, co se sebou, co by ještě chtěl. To je nebezpečná věc, ale i vy i já si to zřejmě uvědomujeme, a určitě nejsme sami.
Nemyslíte si, že lidé ztratili víru, naději, pozitivní pohled na svět?
Myslím, že ano. Skepse je lákavá věc, odhalovat „mýty“ a „pověry“. Jenže když je jen „odhalí“, zůstanou po nich jen informace, čili prázdno. Různé „naděje“ zklamaly a liberální společnosti nás začaly učit, že jediná společná naděje je v tom, že se budeme mít ještě lépe, že HDP bude růst a růst. To je evidentní nesmysl a dnes už to mnoho lidí ví. Naději vnášejí do světa jen malé děti a my je proto tak obdivujeme. Ale jsou lidé, které něco „chytlo“ a „zaujalo“, takže se tomu „věnují“ - a tak jim naděje nechybí. Je to jako se štěstím, které je podle jednoho francouzského filosofa „odměna těch, kdo je nehledali“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
