Profesor, který nesnáší politickou korektnost: Drahoš těžce poškodil renomé vědců, kteří chtějí jít do politiky. Výzva Hřebejka? Drzost, měl by se stydět. A veřejnoprávní média...

20.05.2019 16:36

NEKOREKTNÍ PROFESOR Mainstreamová a zejména veřejnoprávní média pomáhají udržovat stav rozšiřující se propasti mezi obyčejnými lidmi a světem vrcholných politiků či bohatě dotovaných politických neziskovek, jejichž neblahý vliv na naši společnost je už neoddiskutovatelný. Profesor Masarykovy univerzity Ivan Holoubek věří, že to mediálně-politickému establishmentu s jeho politickou korektností, touto převlečenou líbivou lží, už nebude procházet dlouho. Lídr hnutí Vědci pro ČR poznal, jak těžce poškodil renomé vědců, kteří se chtějí angažovat v politice, Jiří Drahoš. Přiznává své zklamání ze Zdeňka Svěráka a údiv nad drzostí režiséra Jana Hřebejka.

Profesor, který nesnáší politickou korektnost: Drahoš těžce poškodil renomé vědců, kteří chtějí jít do politiky. Výzva Hřebejka? Drzost, měl by se stydět. A veřejnoprávní média...
Foto: Archiv IH
Popisek: Prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc

V pátek a v sobotu se v Česku uskuteční volby do Evropského parlamentu. Měla by to být politická událost roku, ale před pěti lety k nim přišel stěží každý pátý oprávněný volič, tedy jen 18 procent z těch, co mohli o českém obsazení europarlamentu rozhodovat. Proč by jich teď mělo přijít výrazně víc? Co by je mělo motivovat? Copak tyhle volby mohou něco změnit?

I když Evropský parlament z formálního hlediska hraje při řízení EU spíše druhé housle, bude v nemalé míře záviset na nových poslancích, jak silnou pozici si vydobydou. Rozhodují o rozpočtu a mohou ovlivnit většinu právních předpisů. Výsledek těchto voleb bude mít vliv na složení klíčového orgánu EU, tj. Evropské komise. Když jsem sledoval debatu kandidátů na předsedu Evropské komise, vstávaly mi v některých případech vlasy hrůzou na hlavě. Pokud po volbách reformní strany, mezi které se dovolujeme počítat, dokážou sestavit silnou frakci a postupovat společně, mohou významně oslabit vliv levicově pokrokářských, jinak řečeno neomarxistických, stran a politiků. Těm dosud procházelo velmi mnoho z jejich nebezpečné agendy. Letošní volby do Evropského parlamentu jsou důležité právě v tomto. Zda ve zběsile se ženoucí lokomotivě pokrokářského evropeismu zatáhneme za brzdu, nebo zda naopak šlápneme na plyn. Věřím, že nemálo obyvatel postkomunistických zemí vidí paralely mezi pozdními komunistickými režimy a některými projevy současné EU. Věřím, že lidé vědomě i podvědomě rozumí, že EU se nevyvíjí dobrým směrem a hrozí sklouznout do novodobého „reálsocialismu“. Tohle by rodiče a prarodiče měli říkat svým dětem, které už nemají zkušenost z doby před listopadem 1989, ale již mají volební právo. Jsme to my, střední a starší generace, kdo má tuto odpovědnost. Přeji si, abychom v tomto neselhali.

Co si v té souvislosti myslíte o tom, že účast ve volbách do Evropského parlamentu je povinná v Belgii, v Bulharsku, na Kypru, v Lucembursku a v Řecku, takže ti zvolení projdou výběrem všech, kdežto u nás naposledy necelé pětiny voličů?

Anketa

Kdo bude nejvíc zklamán výsledkem eurovoleb v ČR?

6%
9%
11%
2%
5%
4%
hlasovalo: 9857 lidí
Především bych rád zdůraznil, že povinná volební účast není žádnou zárukou kvality rozhodnutí. Nelze tvrdit ani to, že taková volba odráží skutečnou vůli všech voličů. To je naprostá iluze. Rozhodně vítám každé procento účasti navíc a chození k volbám považuji za základní odpovědnost každého z nás. Ovšem pokud někdo skutečně nechce jít volit, ale je k tomu nucen, pak se v jeho volbě odrazí emoce a úvahy, které k tak důležitému rozhodování nepatří. Proto považuji za věrohodnější obraz vůle voličů rozhodování ve volbách bez povinné účasti. Nakonec vidíme, že i v zemích s povinnou volební účastí jsou stejné systémové problémy s politickým establishmentem jako tam, kde povinná volební účast není. Mám tím na mysli stav rozšiřující se propasti mezi obyčejnými lidmi a světem vrcholných politiků či bohatě dotovaných politických neziskovek, jejichž neblahý vliv na naši společnost je snad už neoddiskutovatelný. K tomuto establishmentu dnes musím řadit také mainstreamová a zejména veřejnoprávní média, která až na výjimky pomáhají společnost v tomto stavu udržovat. Politická korektnost, tato převlečená líbivá lež, je dnes dominantní ideologií většiny mainstreamových médií. Pevně věřím, že to tomuto mediálně-politickému establishmentu nebude procházet dlouho. První naději na změnu vidím právě v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Kancelář Evropského parlamentu v ČR vede na Facebooku údajně nezávislou kampaň, jejíž součástí jsou videa, ve kterých zejména umělci nabádají, ať jdeme k eurovolbám. Sice prý nepodporuje žádné subjekty, ale vystoupení Zdeňka Svěráka, Ondřeje Brzobohatého nebo Michaela Kocába to zrovna nepotvrzují. Prim v tomto směru hraje režisér Jan Hřebejk, mimochodem zastupitel za STAN v Praze 5,  který moc prosí všechny, co si myslí, že do Evropy nepatříme a že bychom měli odejít a že dřív bylo líp, aby k eurovolbám nechodili, a ty ostatní naopak moc prosí, aby přišli. Ti druzí ho nejspíš poslechnou, ale proč by ti první měli zůstat doma a nemluvit do toho, jak by měla EU vypadat?

Je pro mě těžkým zklamáním, jak se projevuje zejména Zdeněk Svěrák. Mimořádně talentovaný člověk s vytříbeným smyslem pro jemný a chytrý humor plný skvělých narážek, který nás v předlistopadových dobách provázel v díle Járy Cimrmana. Přesto není schopen vnímat současnou realitu bez předsudků. Video Jana Hřebejka je však jednoduše drzost. Představte si, že by něco takového pronesl někdo z opačného názorového tábora! Jan Hřebejk by byl mezi prvními, kdo by běsnil, sepisoval petice a svolával demonstrace. Samozřejmě za vydatné podpory veřejnoprávních médií. Mohu jen doufat, že se za to Jan Hřebejk bude jednou upřímně stydět. Je to typický příklad toho, že politická korektnost je o dvojím metru, dvojí pravdě a ta „naše“ je ta nejsprávnější. Velmi typické pro současné neomarxistické přístupy. Navíc tato „má“ jediná pravda pokud nebude ctěna, nastane konec demokracie. A vidíme na většině těchto levičáckých, neomarxistických, ekologických, sluníčkářských – a jak to všechno nazvat – přístupech, naprostou neochotu k jakékoliv diskusi. Klasickým příkladem je právě to video Jana Hřebejka.

Na hnutí Vědci pro ČR, jehož lídrem ve volbách do Evropského parlamentu jste, jsem zaznamenal reakce, že sice máte kandidátku složenou ze ctihodných vědců, ale jste bez politických zkušeností. Čím byste tento handicap, pokud to vůbec za nedostatek oproti bruselským matadorům považujete, chtěli v případě zvolení do EP vynahradit?

Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Jak jsem už řekl, tyto volby jsou střetem mezi politicko-mediálním establishmentem, podporovaným politickými neziskovkami na jedné straně, a reformními kandidáty na straně druhé. My jsme lidé sice bez politické zkušenosti, ale s bohatými zkušenostmi z mezinárodní spolupráce. Nejsme žádná ořezávátka a myslím, že to, že stojíme mimo tento establishment, je naopak výhodou. Nejsme nikomu ničím zavázáni, a pokud řekneme, že něco uděláme, jsme zcela svobodni to udělat. To si řada etablovaných politiků nemůže dovolit. My ano.

Proč by se měl člověk, který se chystá k volbám a je spokojen s politickou situací u nás, upřednostňuje tedy nejspíš koaliční hnutí ANO, ČSSD nebo jejich podporovatele KSČM, rozhodnout pro vaše hnutí? Co tak zásadně lepšího mu oproti nim nabízíte?

Spokojenost s politickou situací u nás není totéž, co postoj k politické situaci v EU. Speciálně tyto strany se jinak chovají doma a jinak v EU. A kam došla Evropská unie, o tom jsme se spolu již vícekrát bavili. My tohle dělat nepotřebujeme a nebudeme. Nepotřebujeme si před domácími voliči hrát na kritiky EU a v Evropském parlamentu kývat na všechno, co je předloženo. Právě tak se chovají ČSSD a ANO. Jejich kritické postoje k EU, když je občas zaujmou, jsou jen marketingovou nutností. V podstatných věcech současnou bruselskou mašinerii podporují. To bylo vidět na jejich společném působení v minulé koalici obzvlášť silně. Na rozdíl od těchto stran, pokud my něco říkáme, tak to tak i myslíme a také to tak budeme dělat.

Ing. Jan Zahradil

  • ODS
  • Řekněme NE evropské federaci!
  • europoslanec

Podobná situace, ale tentokrát je odhodlán jít k volbám člověk, který je nespokojen, jak to u nás vypadá, a je zvyklý volit tradiční strany ODS nebo KDU-ČSL. Čím byste jeho přesvědčil, aby nedal hlas kandidátce vedené Janem Zahradilem, který sedí v Bruselu už od roku 2004, nebo té vedené Pavlem Svobodou, jenž se chystá na své druhé funkční období, ale právě vám?

Obě tyto strany jsou dnes součástí systému, který dovedl EU tam, kde je a kde ji nechceme. KDU-ČSL má image křesťanské strany. Měla by tedy hájit židovsko-křesťanské hodnoty, na nichž stojí naše společnost. Jde však o jednu z nejvíce servilních stran k Evropské unii. KDU-ČSL může stokrát tvrdit, že je křesťanská, ale svou servilitou vůči Bruselu dlouhodobě pomáhá udržovat současný stav věci. Instituce EU jsou skrz na skrz prostoupeny levicovými pokrokáři a ohebnými byrokraty. Instituce EU mají oficiální ideologii. Skvěle to vystihnul exprezident Klaus, když tuto ideologii nazval evropeismem. Agenda, kterou instituce EU vytvářejí, tomu odpovídá. KDU-ČSL nese podstatný díl odpovědnosti za nesmysly, které z Bruselu přicházejí. No a ODS? Zcela zmizela její jasně konzervativní politika vůči EU. Od té doby, kdy někdejší premiér za ODS Mirek Topolánek v českém parlamentu prosadil Lisabonskou smlouvu navzdory usnesení kongresu ODS, to jde s touto stranou z kopce. Dnes je ODS středová strana, snad mírně pravicová, ze které se vylučuje za euroskeptické postoje. My jdeme do voleb, protože se nám tato ideologizace institucí EU nelíbí. Jestli má Evropská unie k něčemu členským státům být a pomoci, potřebuje razantní změny. Od KDU-ČSL se jich určitě nedočkáme. A od dnešní ODS také ne.

Připadá mi, že nejvíce je vaše volební motto „černá je černá a bílá je bílá" vzdáleno společné kandidátce TOP 09 a STAN, jejichž představitelé nás dost často přesvědčují, že „bílá je černá a černá je bílá", a docela jsou s tím u části voličů úspěšní. Za lídrem Jiřím Pospíšilem je na kandidátce stávající europoslanec Stanislav Polčák, který „má máslo na hlavě", protože jak dříve upozornil Radiožurnál, se radil s někdejším blízkým Krejčířovým spolupracovníkem, jenž unikl soudu jen díky lékařům, kteří mu vystavili potvrzení o vážné duševní nemoci, ohledně nominací svého hnutí na místa v pražských firmách a na magistrátu. Nepasuje na mainstreamem hýčkané TOP 09 a STAN v tomto případě ono biblické „Vidíš třísku v oku bratra svého, ale břevno ve svém nevidíš", nebo na tom, že ti „správní hoši z TOP 09 a STAN" mají na volitelné pozici takového člověka, žádný konflikt s etikou nevidíte?

Tyhle strany se rády staví do pozice těch slušných. Jejich politici neváhají na demonstracích požadovat slušnost v politice. To je však politický kýč, který je mi cizí. Je v tom i dost namyšlenosti. Slušnost je individuální a především niterná vlastnost. To, zda je někdo slušný člověk, se v mediálním obrazu politiky projeví až za dlouho, spíše však vůbec. Slušnost se projevuje především tam, kde je pokušení, tehdy, když je třeba oběti. Ne když na nás míří, nebo když víme, že na nás mohou mířit, televizní kamery. Slušnost se projevuje tím, co neděláme, ač bychom mohli, ne okázalým demonstrováním. Slušnost je vlastnost, která velmi často není vidět. I člověk, o kterém bychom řekli, že je slušný, v životě selže. Dokonce mnohokrát. Své soudy o slušnosti druhých zkrátka nemůžeme vyslovovat jen z povrchní znalosti obrazu, který nám servírují média. Abych to shrnul, nehodlám pana Polčáka za jeho přešlapy odsuzovat. Ale za kýčařské moralizování druhých jej kritizovat mohu. Mohu TOP 09 a STAN kritizovat za jistou namyšlenost jejich hesla „Společně pro Evropu“. Budeme volit do orgánu jedné nadstátní organizace, která územně pokrývá většinu Evropy. Evropou však není.

Předpokládá se, že mezi mladšími ročníky bude nejvíce hlasů sbírat Pirátská strana. Zkouší Vědci pro ČR oslovit i voliče této generace a čím byste pro ně mohli být zajímaví? Na co z vašeho programu by mohli slyšet? Na hájení českých národních zájmů? Na odmítání společné migrační a azylové politiky? Na podporu vědy, výzkumu a vzdělanosti? Na ochranu životního prostředí bez ideologií? Na rušení zbytečných regulací?

Náš program nezaměřujeme na specifickou věkovou nebo jinak vymezenou kategorii. Tím, co píšeme v našem programu, reagujeme na problémy, které vidíme. Přemýšlivý mladý člověk musí vidět, že toto jsou skutečné problémy. Musí vidět, že lhaní v podobě politické korektnosti je základním zlem. Musí vidět, že nelegální masová migrace je zásadním problémem, který je může tížit celý život. Musí vidět, že alarmistická politizace ekologických problémů životnímu prostředí většinou nepomáhá a stahuje ekonomiky západních zemí pod hladinu. Že vede k chudobě a sociálním nejistotám. Piráti jsou a nějaký čas asi budou lídrem neomarxistického politického proudu. Věřím však, že dříve či později ztratí přízeň těch mladých lidí, kteří nejsou marxisté a pro které jsou Piráti jen neokoukanou „cool“ stranou.

S jakými reakcemi na účast vašeho hnutí s kandidátkou plnou vědců ve volbách jste se během kampaně setkávali?

Asi nejčastěji nám je předhazován příběh profesora Drahoše. Osobně jsem zpočátku vnímal profesora Drahoše spíše pozitivně. Nyní rozumím, jak těžce poškodil renomé vědců, kteří se chtějí angažovat v politice. Nesčetněkrát jsme museli lidem vysvětlovat, že s ním nemáme nic společného. Zdůrazňuji, že profesora Drahoše nesoudím jako vědce ani jako soukromou osobu, ale výhradně jako politika. A v tom mě zklamal.

A setkávali jsme se samozřejmě s tím, proč se pleteme do politiky, proč se raději nevěnujeme jen své práci. A zbytek bych ani raději nekomentoval, je to nakonec vidět i na diskusích pod rozhovory se mnou zde na Parlamentních listech.

  • Rozhovory s "Nekorektním profesorem" Holoubkem ZDE

To ovšem vede k otázce, kdo je to politik? Je to profese? Kdo pro ni má ty nejvhodnější předpoklady? Může v ní být úspěšný někdo nový? Nebo jen ti, co už ví, jak to chodí? Kdo, s kým, o čem, pro koho a za kolik? Jsem přesvědčen, že i ten nový, pokud má odborné a životní zkušenosti a je ochoten jít do řešení problémů právě bez zbytečné politické korektnosti, může být přínosem.

Stáli jste o to, aby vaši kandidaturu podpořila nějaká známá osobnost mimo akademickou sféru jako uznávaný podnikatel, sportovec, umělec, nebo touhle cestou jste jít nechtěli, abyste nesklouzli k rozpačitému dojmu z videoklipu TOP 09 a STAN s herci Evou Holubovou a Janem Hrušínským?

Klip s paní Holubovou a panem Hrušínským je tak trapný, že není třeba jej rozebírat. Žádnou známou osobnost na podporu naší kandidatury jsme nesháněli. Mám za to, že by to bylo beztak vedlejší. Řada osobností nám ale svou podporu vyjádřila, což bylo povzbuzující, ale bylo to spíše v osobní rovině, která potěšila, ale nezveřejňovali jsme to. Pokud to tedy neudělaly ony samy. Rozhodující jsou kandidáti a program. A na to sázíme.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nejdřív nadával, pak udával. Pan Banga je hoden pohrdání. Petr Hampl se pustil do umělců z Letné

20:00 Nejdřív nadával, pak udával. Pan Banga je hoden pohrdání. Petr Hampl se pustil do umělců z Letné

ROZHOVOR Profesionálně připravená. Tak na sociologa Petra Hampla působila víkendová demonstrace na L…