Profesorka-soupeřka Jiřího Drahoše, která s ním má své zkušenosti: Dobře ho znám. Mám nad ním navrch ve vědě i v politice

18.04.2018 7:40

ROZHOVOR Profesorku Evu Sykovou čeká za půl roku při obhajobě senátorského mandátu za volební obvod Prahy 4 nejtěžší možný soupeř, profesor Jiří Drahoš, který se zapsal do povědomí veřejnosti tím, jak do poslední chvíle sahal po funkci prezidenta. Před deseti lety s ním prohrála ve volbě o post předsedy Akademie věd České republiky, později ji odvolal z vedení Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky. Strach ze souboje s ním však rozhodně nemá. Na své straně vidí nejen více odvedené vědecké práce, která prokazatelně pomohla nemocným lidem, ale i více práce v politice a také znalosti problémů svého volebního obvodu.

Profesorka-soupeřka Jiřího Drahoše, která s ním má své zkušenosti: Dobře ho znám. Mám nad ním navrch ve vědě i v politice
Foto: senat.cz
Popisek: Senátorka Eva Syková

Už je to pět a půl roku od chvíle, co jste ve volbách porazila kandidáta ODS Tomáše Töpfera a nynějšího předsedu Strany zelených Petra Štěpánka a stala se senátorkou. Učinil za tu dobu podle vás Senát něco, čím by prokázal oprávněnost své existence a odrazil útoky těch, co volají po jeho zrušení?

Anketa

Kdo by měl obsadit ministerstvo vnitra?

hlasovalo: 4760 lidí

Všimněte si, že cítí-li politici nebo občané ohrožení ústavního pořádku, ať už nějakou osobou, nebo návrhem ústavního zákona, začne se ihned mluvit a psát o Senátu. Význam Senátu vzrostl s přímou volbou prezidenta. Prezident nevzešel z rozhodnutí politických stran, ale má nově mandát od lidí. Došlo k jistému vychýlení v systému. Politické strany na něj v novém systému přímé volby naopak útočí – neříkám, zda oprávněně, nebo ne. Institucí, která podává žalobu na prezidenta, je opět Senát. Senát může projednávat ústavní žalobu na prezidenta a tuto žalobu podává k Ústavnímu soudu. Senát je tak pojistkou proti prezidentovi i pro prezidenta. Když Senát zamítne návrh změny ústavního zákona, jeho projednávání tím končí, změna se nekoná, protože v případě ústavního zákona je nutný souhlas Senátu.

Senát je paradoxně blíže občanům než Poslanecká sněmovna. Kdykoli občané shledají problém, obracejí se na něj s peticemi nebo s návrhy na veřejné slyšení – ne na Sněmovnu, ale na Senát. Bylo by to dlouhé, kdybych měla všechna veřejná slyšení a petice jmenovat. Jen v roce 2017 jsme jich měli 22, letos už jedenáct. A jsou to vážná témata od ohrožení přístupu 140 tisíc lidí k vodě přes životně nutnou stavbu dálnice D43, názory občanů na dvouleté děti ve školkách až po novelu zákona upravujícího držení zbraní. Stalo se možná již určitým klišé, že Senát je pojistkou, která má zajistit, aby přijaté zákony byly co nejvíce v souladu s tím, co společnost potřebuje. Mohla bych z poslední doby uvést příklady důležitých zákonů o rozpočtovém určení daní, registru smluv nebo kontrole veřejných financí, kdy Senát návrhy těchto zákonů korigoval a navrhl v nich konkrétní změny. Senát splnil svou roli také v době, kdy Poslanecká sněmovna byla nefunkční a bylo nezbytné schválit důležité zákony prostřednictvím zákonných opatření. Například v roce 2013 jsme schválili změny daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva nebo o změně daní z nabytí nemovitých věcí. Někdo může tyto kroky považovat za „maličkosti“, ale ve své podstatě jde o podporu funkčnosti celého legislativního procesu. Mně to přijde, jako by Senát byl právě pro svoje pravomoci a vliv trnem v oku těch, kterým kazí jejich plány, ať se to týká plánů na nové zákony, nebo plánů politických.

Senát je ústavní institucí, které lidé dlouhodobě nejméně důvěřují. Čím je nedůvěra u veřejnosti způsobena, a pokud na to přijde mezi senátory řeč, jsou nějaké nápady, jak tuto nelichotivou skutečnost změnit?

Senátoři jsou stejně jako prezident zvoleni přímo. Jsou to tedy oni, kdo požívá důvěry občanů. Senát je proto z logiky věci plný známých osobností, které si veřejnost získaly svojí erudicí, odborností, veřejným vystupováním. Důvěra v Senát je ve skutečnosti důvěra v senátory. Je to jiná instituce než Sněmovna, kde se projevuje naopak důvěra v politické strany. Problém vidím především v malé informovanosti o tom, co práce senátora obnáší. Důležitost práce senátorů na celostátní úrovni jsem již uvedla. Senátoři ale působí i ve svých volebních obvodech. Ukáži to na příkladu kauzy, kterou se už léta, coby senátorka, zabývám. Jde o problém obyvatel Prahy 4 – Spořilova a jejich nekonečného trápení s projíždějícími kamiony. Sama jsem tento problém přenesla na půdu Senátu, zorganizovala jsem veřejné slyšení, spolupracovala jsem s petenty, přijímala a projednávala petice, jednala jsem se všemi ministry dopravy, s magistrátem, s obcí. Soustavně spolupracuji s občany, občanskými spolky. K závěru, že je nutno nastolit razantní a velmi nepopulární řešení, které mě může postavit proti některým zájmovým i politickým skupinám, jsem dospěla letos v lednu poté, co jsem přes veřejná prohlášení zaregistrovala pokus problém opět rozmělnit několika stavbami, přičemž ta nejdůležitější – dokončení okruhu 511 byla vyškrtnuta z vládních priorit! A takových problémů řeším já, ale i mnozí moji kolegové spousty. Jen se o nich ve veřejnosti prostě málo ví.

Volby do Senátu se těší velkému zájmu veřejnosti jen v prvním kole, pokud jsou spojeny s komunálními, případně krajskými volbami, ale ve druhém kole bývá už tradičně účast velmi chabá. Za jak reálnou považujete změnu dvoukolové volby na jednokolovou, od níž si zastánci slibují větší zájem voličů i zefektivnění voleb, a který z uvažovaných modelů – australský, neboli preferenční, či systém relativní většiny britského typu – považujete za vhodnější?

Podle mne změna není nutná, ale souhlasila bych s jednokolovou volbou a systémem vítěz bere vše. Druhé kolo bývá krom nezájmu často poznamenáno kalkulem či politickými hrátkami typu všichni proti někomu. Nyní v Senátu projednáváme nový způsob voleb a zdá se, že vhodný by byl australský systém s omezeným počtem preferenčních hlasů. O zmiňovaných modelech je třeba dál vést diskusi. A to nejen v Senátu, ale možná mezi odborníky a také v širší veřejnosti.

Senátní výbor pro zahraniční věci a bezpečnost svým usnesením odsoudil jednání prezidenta Miloše Zemana v souvislosti s kauzou Novičok a vydáním hackera Jevgenije Nikulina do USA a senátor Václav Láska by si dokonce rád do Senátu pozval prezidenta k tomuto tématu na kobereček. Zmíním, že Václava Lásku zvolilo necelých 13 tisíc lidí, i kdybychom to hypoteticky vynásobili počtem všech obvodů, jde maximálně o milion, zatímco Miloše Zemana zvolilo přes 2,8 milionu lidí, což je značný rozdíl. Máte při setkávání s kolegy pocit, že si uvědomují tyto poměry, nebo podléhají pocitu důležitosti a výjimečnosti a jsou odtrženi od reality a názorů veřejnosti?

Senát, i díky věkovému limitu těch, kteří do něj mohou být zvoleni, by měl být jakousi „radou“ moudrých a zejména zkušených. Senátoři by tedy neměli reagovat překotně, spíše uvážlivě. Tak, jak je to jejich životní zkušenosti naučily. Potom by se nestávalo, že by docházelo k takovým nedůstojným krokům, o kterých vaše otázka hovoří. V jedné věci se musím zastat kolegy Lásky, on za počet voličů nemůže – jeho obvod je přece mnohem menší než celá Česká republika při prezidentské volbě. To neznamená, že jeho mandát je méně hodnotný, že třináct tisíc lidí má jiné, a dokonce snad menší právo na reprezentaci než 2,8 milionu lidí. Pokud voliči senátora Lásky usoudí, že senátor má klást otázky prezidentovi, tak ať tyto otázky senátor položí. Pokud ne, tak je to aktivita samotného senátora. Prezident se také odpovídá svým voličům, ale je jen na něm, jak se vůči senátorovi Láskovi zachová.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Senát bývá někdy také nelichotivě nazýván odkladištěm politiků. To vy na sebe vztahovat nemusíte, protože jste byla zvolena jako vědkyně, navíc bez stranické příslušnosti. Ale nedávají tomuto tvrzení letošní senátní volby za pravdu, protože se do nich hrnou buď neúspěšní kandidáti z prezidentské volby, nebo třeba ti, co propadli v parlamentních volbách jako bývalý ministr kultury Daniel Herman?

Současný Senát odkladištěm politiků není. A moc bych si přála, aby se jím po podzimních senátních volbách nestal – z důvodů, které naznačujete. O tom rozhodnou naši voliči. Nebojím se, že se naši voliči rozhodnou tak, aby se Senát stal odkladištěm „odložených politiků“.

Ve volebním obvodu Prahy 4, kde budete obhajovat svůj mandát, vás čeká poražený finalista přímé prezidentské volby Jiří Drahoš. Je to pro vás nemilá skutečnost vzhledem k tomu, že se vaše životní dráhy už několikrát proťaly, ať už to bylo při volbě předsedy Akademie věd, nebo tehdy, když vás v květnu 2016 v této pozici odvolal z vedení Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky?

Milá, nebo nemilá, realita je už prostě taková. S ohledem na nedávnou angažovanost Jiřího Drahoše v prezidentské kampani a na to, že se kvůli tomu zapsal do povědomí veřejnosti, mám možná i v rámci celé ČR toho nejtěžšího soupeře. Strach z toho ale rozhodně nemám. Právě proto, že jsme se v minulosti už nejednou utkali. Prostě dobře znám přednosti, ale i nedostatky Jiřího Drahoše. Je jasné, že volební kampaň do Senátu není vědecká debata. Není to ani souboj titulů a odvedené vědecké práce. Což je trošičku škoda, protože v tomto směru bych měla zjevně navrch. Navíc moje celoživotní vědecká práce prokazatelně pomohla nemocným lidem. Volby jsou o politice, ale i v ní mám určitě více zkušeností a odvedené práce než můj potenciální soupeř. To už nemluvím o znalostech problému svého volebního obvodu na Praze 4 a fungování Senátu jako takového. Proto jdu do možného volebního souboje s otevřeným hledím a s nadějí, že půjde o souboj otevřený a především čestný. Věřím si v něm!

Nejste členkou žádné politické strany, ale do Senátu jste byla zvolena na kandidátce ČSSD. Čím si vysvětlujete ten obrovský propad voličské přízně, který za poslední čtyři roky tuto stranu postihl?

Důvody jsou podle mě jasné. Došlo k odtržení od lidí, od toho, co lidé chtějí, co si myslí, kde je třeba lidi zastoupit a obhajovat a kde je naopak potřeba nechat lidi pokojně žít. To způsobilo oprávněnou zlobu. Také předseda vlády a někteří ministři neměli prostě charisma. Těžko se vládlo v trojkoalici se dvěma oponujícími stranami. Lidé pak podpořili charismatického politika, o kterém měli dojem, že mluví za ně.

Pomohla by v nynější situaci sociální demokracii účast ve vládě s hnutím ANO, nebo pro ni považujete za vhodnější účast v opozici?

Lidé nízkým počtem hlasů pro sociální demokracii poslali tuto stranu do opozice. Volební výsledek podle mého mínění není na účast ve vládě. To je to, co lidi velmi zlobí a proč klesá důvěra v politiku. Lidé nějakou politiku nezvolí, ale prostřednictvím poměrného systému ji dostanou. Je to nefér. Hranice pro vstup každé strany do Sněmovny by měla být podle mne vyšší. Přesto bych si přála aby vznikla stabilní vláda, a pokud v ní bude ČSSD mít důstojnou reprezentaci, je to řešení, které voliči mohou ocenit jako zodpovědnost. Avšak to by se povedlo pouze, pokud by byl v této staronové koalici klid.

Jste členkou senátorského klubu ČSSD. Do jaké míry vás to jako nestraničku zavazuje při hlasování v Senátu? Jinými slovy, vyžaduje se i od nestraníků v Senátu stranická disciplína?

V minulých volbách jsem kandidovala jako nezávislá, byl mi nejvíce blízký program ČSSD a získala jsem její podporu. Tuto podporu mám ze strany ČSSD i nyní. Jsem však stále především nezávislá senátorka a nestraník, nejsem členem žádné politické strany ani hnutí a hlasuji vždy podle svého svědomí a vědomí. Z přehledu hlasování v Senátu může každý vidět, že jsem podpořila návrhy různých stran, včetně stran opozičních. Moje nezávislost je i má výhoda a do jisté míry i vzkaz mým případným voličům, že nějakou stranickou disciplínou se Eva Syková proti svému přesvědčení nikdy spoutat nenechá!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Piráti? Prostě jsou to lháři, ukazuje advokát Ortman. Přišel Babiš a celá levice je na odstřel

10:46 Piráti? Prostě jsou to lháři, ukazuje advokát Ortman. Přišel Babiš a celá levice je na odstřel

STO LET REPUBLIKY Bývalému politikovi a advokátovi Jaroslavu Ortmanovi nevadí, koho prezident Miloš …