Chebsko je co do prostupnosti ještě více problematické než Domažlicko. Jestliže Chodsko má celkově přes 350 nakažených a „jen“ několik úmrtí, na Chebsku je evidováno přes 300 nemocných, ale více než 30 úmrtí. To je hrozivé. Kdo má nohy, ruce a alespoň trošku hovoří německy, je v sousedních bavorských okresech. Z Aše většina práceschopného obyvatelstva – doma jsou, samozřejmě kromě dětí a omladiny, důchodci a sociálně slabí a vyloučení. Do okolních montoven na Chebsku se tak dostávají zahraniční dělníci, kteří jsou sem hojně dováženi pracovními agenturami, které zajistily pro ně těžší a kontrolami častější dobu a operativně posunuly své sídlo do Polska.

Bossové a chudáci

A protože „nejsou lidi“, berou se všichni možní a pomalu i nemožní, každá ruka je dobrá. Řada firem se o své zaměstnance stará nebo to alespoň deklaruje. Ale je nemálo těch, kteří si je přehazují jako horký brambor, s chutí využívají pracovní agentury. A fungují tu bossové z Balkánu, kteří jezdí mercedesy s tmavými skly, povětšinou „na“ českých SPZ. A ti „pasou“ své spoluobčany, třeba jen za to, že od nich vybírají nemalé a mnohdy až třetinové „výpalné“, že jim dohodili takové rito. Vozí či posílají do jejich domovů peníze, protože bankovní i nebankovní převody jsou poměrně drahé a složité, zvláště pro ty, kteří umějí česky jen tak tak pozdravit.

Takže tu máme šedou, neřkuli černou ekonomiku. Zájem není, aby takový moldavský, rumunský nebo bosenský chudák třeba zamarodil. A v tom je, jak se říká, jádro pudla. Není žádným tajemstvím, že se v komunitě vyskytuje třeba tuberkulóza.

Čím hůře, tím lépe?

Pro mnohé našince je nepředstavitelné, jak tito lidé žijí a bydlí. Několik desítek lidí na otočku v rodinném baráčku. Otočka je myšlena tak, že když je jeden člověk na směně, jeho lůžko zaujme jiný, který má volno. A naopak. Osobní věci – nic moc. Možná mýdlo na celý pokoj, pár doslova hadrů na převlečení, pohled z domova, fotka rodiny. Co dělají ve svém volném čase, když si nemohou pořádně odpočinout? Když je hezky, odpočívají na trávě. Když prší, mají smůlu. Když „zaberou“, nakoupí levná piva v petkách a levná vína v krabicích. Ty pak vyhodí lhostejno kde, protože i v jejich vlasti se s ekologií moc „nemažou“.

Dříve se říkalo „deset četníků na jednom nočníku“, ale to už není pravda a dnes je počet lidí na nelegálních ubytovnách ještě více. Mix zahraničních dělníků, slovenských bezdomovců je živná půda nejen pro nemoci, ale i parazity či kožní onemocnění. Do baráčků se nikdo nemůže dostat, protože jde o soukromé vlastnictví, domeček ctihodného cnostného občana a kde není žalobce, není asi ani soudce.