Jak hodnotit výsledky voleb v Nizozemsku? A k čemu se posunují volby ve Francii, kde zřejmě vyhraje středový kandidát Macron? Znamená to, že pravicově-populistická hnutí jsou na ústupu, budou eliminována středem, nebo ještě nepřišel jejich čas? Mimochodem, jak podle vás asi budou vypadat bezpečnostní, sociální a politické aspekty soužití muslimských komunit s většinovou společností v Evropě? Na jednu stranu se mluví o úspěšné integraci, toleranci a pozitivních příkladech soužití... Jiní varují před rozmachem tvrdšího islámu, kriminality (například ve Francii) a potenciální možnosti menšin vyvolat masové nepokoje.

My teď opravdu musíme velmi tvrdě zatlačit na muslimy, aby změnili způsob svého chování v Evropě. Pokud za těmi útoky v Británii stojí jako osoba například nějaký kazatel, tak je nutné udělat proti takovým lidem opravdu nekompromisní kroky. A myslím si, že už k tomu i pomalu směřujeme, všem pomalu dochází trpělivost, včetně politiků. S těmi teroristickými útoky v posledních dnech zapadla poměrně důležitá zpráva, že z Německa vyhostili větší počet Afričanů, kteří se v Evropě už narodili. My se přece nemůžeme do nekonečna tvářit, že nám nic nevadí a ti lidé islámského vyznání si u nás mohou dělat, co chtějí.

Ohledně těch populistických hnutí to dopadne asi tak, že i když Marine Le Pen nevyhraje volby, tak stejně do určité míry ovlivní evropskou politiku. A zvláště ve Francii to funguje tak, že když některý kandidát hned nevyhraje, tak může být úspěšný ve svém dalším, druhém či třetím pokusu. Samozřejmě nesmí se ta strana rozhádat a postupně zaniknout. Západní politikové si konečně musí přestat lhát do kapsy a vyjít z těch svých paláců mezi lidi, i do těch kontroverzních komunit. Já jsem si prošel no-go zóny v bruselském Molenbeeku i v Sait-Denis v Paříži. Tam opravdu už končí Evropa, jako bych byl v nějakém Bronxu v USA, kde není vůbec bezpečno. To se musí přece změnit. Nelze se pořád tvářit, že ty problémy neexistují a když někdo na ně upozorní, tak ho hned označit za xenofoba a nedovolit mu vystoupit ani v médiích. Evropa se musí naučit konfrontaci názorů, a to i s lidmi, jako je Marine Le Pen, tedy z těch populistických hnutí. Je třeba s nimi diskutovat, a ne je jen značkovat nelichotivými nálepkami. Správným řešením je utkat se s nimi v regulérních diskuzích, to kultivuje obě strany, které si pak zkorigují své vyhraněné názory. Například ve Francii právě při takových besedách vychází najevo pro některé příznivce Le Penové, že ta by si v mnoha politických otázkách nevěděla rady, a proto není schopná vládnout.

Vynořuje se teď také před námi přízrak dalších bezpečnostních problémů v Evropě, nyní kvůli tureckému prezidentu Erdoganovi? Ten dal najevo, že umí pohnout svými krajany v západní Evropě a přinutit je brojit proti většinové populaci. Dává též najevo chuť vypustit uprchlíky z Turecka na nás. A má v zásadě největší armádu v Evropě, s dotykem na bolavý Blízký východ. Mohlo by se stát, že Erdogan proti Západu poštve Turky žijící na Západě, zaplaví EU uprchlíky a, nedej bože, využije svoji armádu proti některým svým evropským sousedům?

Já jsem Turecko navštívil v poslední době několikrát, hodně se mu věnuji. Teď bych to zhodnotil tak, že Erdogan před svým referendem, které mu má posílit jeho prezidentské pravomoci, změnil taktiku. Chce ukázat, že je silným vůdcem. Je to taková slovní hra od něj, i když ta hodně poškozuje postavení turecké menšiny v různých zemích. Svým krajanům tím udělal medvědí službu. Turečtí emigranti mohou mít nyní velký problém s uplatněním, protože mnoho lidí je může vnímat jako Erdoganovu pátou kolonu. Také vyvolal vůči své zemi mnoho negativních reakcí. Například do Evropského parlamentu je už zakázáno distribuovat oficiální turecké noviny. Navíc po referendu bude mít obrovské potíže obnovit normální vztahy s těmi státy, které tak neuváženě napadal a kde si proti sobě poštval jejich vlády. I v různých institucích Evropské unie nakonec přijali politikové některé tvrdé kroky, jež Erdogan zavedl po nevydařeném puči v Turecku, ale to, co předvádí nyní, je už opravdu hodně za hranou.