Nedávno se v Praze konala demonstrace zemědělců proti vládě a jejich řešení dotační politiky. Někteří vládní představitelé či komentátoři na to reagovali slovy, že nejde o akci zemědělců a zaměstnanců firem „agrobaronů“, kteří chtějí víc peněz na úkor malých zemědělců… Co byste jim na to řekl?
Pokud by v roce 2022 byly parlamentní volby, volili byste stejnou stranu jako v roce 2021? (Ptáme se od 28.6.2022)Anketa
Tyto fabulace nemají nic společného s realitou a hlavně s úsilím zabezpečit pro naše obyvatelstvo kvalitní, cenově dostupné domácí potraviny. Současní politici nemají žádnou představu o produkci potravin a žádnou zkušenost s nedostatkem potravin. Jejich zájem je získat co nejvíce voličů a být in v nereálném zeleném údělu, který není postaven na vědeckých základech, ale na názorech zelených fanatiků.
Nesmysly o „agrobaronech“ rozpoutal v médiích pan Prouza, který obhajuje zahraniční kapitál a likviduje domácí zemědělce a zpracovatele snůškou lží. Doufám, že na něj brzy někdo podá trestní oznámení za pomluvu a omezování podnikání. Diskuse o malých a velkých zemědělcích je mimo mísu.
Jsou pouze dobří a špatní hospodáři. Bez koncentrace výroby, zvyšování produktivity práce a intenzity by nejen v zemědělství, ale i další obory, zanikly. Vyskytla se řada těch,, kteří se snaží pouze mulčovat trávu a tí se velmi dobře živit na pobírání dotací bez jakékoliv tržní zemědělské produkce. Vysmívat se těm, kteří živí národ je velmi krátkozraké a brzy se ukáže, kdo jsou ti skuteční hospodáři a ti, kdo jsou parazitem na státním rozpočtu, tedy na našich daních.
PL přinesly rozhovor s drobným farmářem, který se protestu také účastnil. Podle jeho slov by sice na vládní politice mohl profitovat, ale odmítá prý podkopat budoucnost tím, že bude jen pěstovat a sekat trávu bez jakékoli produkce, aby si více vydělal. Lze to vládní zvýhodnění v dotacích takto shrnout? Pokud to tak je, proč k tomu vláda přistoupila? Neuvědomuje si, že jsou to právě velcí producenti, kteří živí národ?
S tímto hospodářem, i když ho neznám, lze plně souhlasit. Jeho vyjádření vystihuje zvrácenost nastavení nové zemědělské politiky, která vede k další likvidaci těch, kdo vyrábějí kvalitní domácí potraviny.
Strůjcem této vládní zemědělské politiky je pan poslanec Bendl, který vlastní cca 70 ha zemědělské půdy, na kterých se prohání pět vlastních koní a šest, za které mu platí za odchov, bez jakékoliv tržní produkce. Na těchto hektarech by mělo být vyprodukováno tolik potravin, které by uživily cca 280 lidí, ale ono nic, pouze pobírání dotací a řeči o ekologii.
Je třeba se dojet podívat, jak pan poslanec balí potraviny na trh a živí národ. Každého politika by měl zajímat národ a občané, kteří platí daně a plní státní rozpočet.
Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek odmítá, že by se zemědělci kvůli novému nastavení dotací ocitli na hranici přežití. Stejně tak prý kvůli tomu nehrozí zdražování potravin nebo zhoršení soběstačnosti. Co na to říkáte?
Nevím, zda mám odpovídat na lži, dezinformace a oblbování národa. Lidé jako pan Šebek nejsou hospodáři. Patří do skupiny těch, kterým nezáleží na soběstačnosti a zajištění dostatku potravin za přijatelnou cenu, ale jejich zájem je vydolovat co nejvíce dotací s minimálním úsilím. Mělo by se zveřejnit, kolik páni Šebkové obdrží dotací na 100 Kč vyprodukovaných potravin a ukázat, kdo žije na dolování dotací a kdo podpory využívá k rozvoji výroby a k zajištění maximálního množství potravin.
Pokud budou lži šířit velká média beztrestně, bude celý národ platit drahé potraviny a jejich domácí soběstačnost bude dále klesat.
Fotogalerie: - Zemědělci v Lucerně
Podle Šebka prý rozhodnutí Fialovy vlády „jednoznačně pomohlo většině zemědělských podniků“. V čem má takové tvrzení oporu, když ho nejen vy odmítáte?
Pomohlo, ale všem pseudozemědělcům, kteří téměř nic neprodukují. Dotace vyplácet na plochu bez jakékoliv produkce – to je směšné rozhodnutí. A je třeba konstatovat, že dotace pobírá cca 31.000 subjektů, a pouze cca 2000 z nich produkuje více než 85 % produkce pro zpracovatelský průmysl. To, že pan Šebek káže lži, je patrné na obrovském poklesu stavu prasnic, stagnaci produkce vajec a počtu dojných krav.
Při růstu cen energií, průmyslových hnojiv, stavebních materiálů, strojů, technologií a krmného obilí musíme předpokládat i strmý růst cen potravin. Když jsem přibližně 20. února 2022 řekl, že se bude brzy prodávat chléb za 100 Kč a později jeho cena ještě poroste, byl jsem osočován, že šířím nepravdy. Před týdnem v sobotu jsem byl výjimečně nakupovat. Nejlacinější chléb stál 65 Kč za 1 kg a běžný chléb střední kvality ve váze 750 g stál 82 Kč, tj. 109,30 Kč za kilogram.
To nejsou konečné ceny, jelikož ceny energií vzrostly 2× až 4×, ceny hnojiv 3× až 4×, ceny obilí dvakrát, atd. Z toho je jasné, že ceny potravin ještě výrazně porostou nebo že potraviny nebudou na trhu v neomezeném množství.
Jak to v současné době vypadá s komunikací zemědělských svazů a mnoha organizací s vládou a s ministerstvem zemědělství?
Komunikace probíhá, ale ne konstruktivně. Pan ministr je tlačen k naplnění „nové strategie“ Společné zemědělské politiky, která řeší jen rozhazování peněz svým voličům, ale nikoliv motivaci producentů potravin, kteří jsou schopni zajistit bezpečné množství základních potravin.
Pan ministr, který nemá základní povědomí o reálném průběhu zemědělské a potravinářské výroby, rád vyhrožuje odebráním dotací, jak národních, tak zelené nafty. Vystupuje jako mecenáš, který rozdává své peníze. Skutečnost je ale jiná. Státní rozpočet plní právě podniky vyrábějící – nikoliv pobírači dotací. A pan ministr je pouze dotační správce těchto prostředků; jeho povinností je prostředky účelně rozdělovat, aby byl zajištěn bezpečný objem kvalitních potravin v odpovídající přijatelné cenové úrovni.
Měl by zapřemýšlet, jak jeho rozhodování v celém systému podpor naplňuje motivaci všech k hospodaření na půdě s péčí řádného hospodáře a unijní klauzulí, kdy každého zemědělce půda, na které hospodaří, musí uživit.
Lidé v posledních týdnech upozorňují na masivní nárůst cen potravin a dalších výrobků v obchodech. Sám jsem nedáno kupoval máslo za 70 Kč. Litr mléka za 20 Kč je běžný, přitom nedávno tam byla cena o pět korun nižší… Kam až to všechno může s cenami dospět?
Velice konkrétní otázka k cenám. Pokud poroste dále cena energií několikrát, cena průmyslových hnojiv více než třikrát, cena krmných směsí dvakrát, cena krmných olejů třikrát – pak můžeme očekávat podle informací ze zahraničních trhů ceny másla i na úrovni 100 Kč za 250 gramů, stejně tak ceny masa a masných výrobků vzrostou o další desítky procent. Připadá mi, že zkoušíme, co občasné s nižšími a středními příjmy vydrží. Vysoké úspory, jak je nám trvale předhazováno, však nemá většina obyvatelstva, ale jen menší část, která je schopna růst potravin zvládnout.
Psali jsme:
Jak velký cenový skok u potravin a zemědělské produkce přijde po letošní sezóně, kdy se například krmiva atd. pěstují a vyrábí za mnohem vyšší ceny než loni?
Podle informací z globálních trhů ceny zemědělské produkce neklesají. Např.: pšenice měkká, 20.5.2022 Vídeň, cena 410–418 eur za tunu (10.292 Kč za tunu); ječmen krmný, burza 20.2.2022 Wels, 330–340 EUR za tunu (8.308 Kč); kukuřice krmná, burza 20.5.2022, Vídeň, cena 331 EUR za tunu (8.209 Kč).
Pokud ttyto ceny nezaznamenají radiální pokles a pokud ceny energií a olejů budou růst podle odhadů obchodníků s energiemi a komoditami, budou ceny potravin dále růst minimálně o dalších 50 %.
S velkou pravděpodobností dojde v Evropské unii k nižší nabídce vepřového masa, vajíček a dalších komodit, jelikož informace o stavech prasnic a nosnic signalizují pokles (SRN, Francie, Španělsko, Polsko a další). Podle těchto signálů je pravděpodobný i nedostatek výše uvedených komodit. Při naší nízké soběstačnosti u vepřového masa (30–35 %) nemusí být zásobování z ciziny pravidelné.
Z vašeho pohledu, jaké okamžité kroky by bylo nutné ze strany státu podniknout, aby se situace když ne zlepšila, tak aspoň aby se zastavilo její další zhoršování?
Ihned řešit cenu elektrické energie, možností je celá řada, cenu pro ČR nastavit na výrobní náklady plus přiměřený zisk, přebytek pak obchodovat na burze. Plyn nasmlouvat přímo s dodavatelem, nikoliv přes celou řadu obchodníků (využít maďarský model), stejně postupovat u průmyslových hnojiv.
Nejsložitější je pak řešit vstup obilovin jako rozhodující náklad krmných směsí. Státem vykoupit na úrovni 6500 Kč tunu. Stát má v ruce dotace na plochu. Jejich výplatu mže podmínit nákupem obilí do státních hmotných rezerv za uvedenou cenu. Nejedná se přece o veškerou úrodu. V letošním roce lze předpokládat sklizeň ve výší cca 8–8,4 mil. tun obilí včetně kukuřice. Potřeba pro produkci potravin je cca 1,2–1,4 mil. tun a pro krmivářský průmysl 2,2–2,4 mil. tun. K volnému obchodu by zbyla k dispozici větší polovina obilovin včetně kukuřice.
Nejsem zastáncem velkých regulací, ale zastavení potravinářské výroby či nedostatek potravin nebo vysoká cena jen pro obyvatelstvo s vyššími příjmy je podstatně větším zlem pro naše obyvatelstvo. Tato opatření by určitě zastavila růst cen potravin a je hodně pravděpodobný i další mírný pokles cen.
Aby se trend snižování cen udržel i v dalších letech, muselo by dojít k motivačnímu rozdělování podpor těm, kteří produkují a současně odvádějí do státního rozpočtu všechny daně. Vše by bylo nutné diferencovat podle podmínek, ve kterých se hospodaří.
Máte-li informace, jak dnešní těžké období řeší vlády jinde v Evropě, jak v tom srovnání dopadne Česká republika? Pomáhají jinde vlády víc?
Samozřejmě, že jinde vlády pomáhají víc. Ve většině zemí EU, hlavně ve starých zemích, se pro zemědělce a potravináře řeší nejen ceny energií, ale i další vstupy. Na výstupech se pak uplatňují několikanásobně vyšší národní dotace.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
