Průmyslník Špicar: Rok 2020 zvládli živnostníci dobře. Nezbývá, než doufat

15.04.2021 16:21

ROZHOVOR „Chci věřit, že je tím posledním,“ říká o právě skončeném lockdownu v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Jak připomíná, slova o „posledních 14 dnech“ jsme již všichni slyšeli mnohokrát. Krize podle něj dopadla na všechny, zvláště těžce se s ní ale vyrovnávají živnostníci. Je, malé a střední firmy považuje Špicar za velmi důležité pro dlouhodobou ekonomickou stabilitu, jenže prozatímní vývoj roku 2021 jim nenahrává. Špatně jsou na tom i mnohé rodiny. Ti, kteří se ocitnou bez práce, pak narážejí jen na nabídky tzv. „levné práce“, které by se Česko podle Špicara mělo co nejdříve zbavit. A jak z potíží ven? „Jediným řešením je očkování,“ věří Špicar. A mezitím mohou pomoct vládní peníze, ale také dobře využité zdroje z EU. A přijetí eura? „Euro je jen měna. Jeho případné přijetí by z nás neudělalo Německo, nejsilnější ekonomiku Evropy, ale ani Řecko, nedávno krachující ekonomiku,“ říká Špicar.

Průmyslník Špicar: Rok 2020 zvládli živnostníci dobře. Nezbývá, než doufat
Foto: Repro Youtube
Popisek: Radek Špicar

Anketa

Jste spokojeni s tím, jak ČT nakládá s vašimi koncesionářskými poplatky?

3%
97%
hlasovalo: 27717 lidí

Covid-19 nás neopouští, bojujeme s ním opakovaným uzavíráním ekonomiky. Existuje podle vás naděje, že současný lockdown spojený s omezením služeb může být tím posledním? Které skupiny ekonomicky aktivních obyvatel jsou v tuto chvíli nejzranitelnější?

Chci věřit, že je tím posledním. Ale raději k tomu přistupuji tak, jak jsem v životě zvyklý; doufám v to nejlepší, ale připravuji se na to nejhorší. Kolikrát už jsme slyšeli – „tohle je posledních čtrnáct dní, kdy to musíme ještě vydržet“?

Stále platí, že mezi nejpostiženější patří zaměstnavatelé a zaměstnanci v cestovním ruchu, hotelnictví, pohostinství a v dalších službách. Ale krize větší či menší měrou dopadá na všechny. Na rodiny starající se o děti, které nemohou do škol. Na zaměstnance v průmyslu, kteří kvůli nižší výkonosti svých firem a odstávkám výroby pobírají nižší mzdy. Nebo na samoživitele a samoživitelky, z nichž mnozí na tom nejsou nejlépe ani v době konjunktury, natož dnes. 

Stává se ze živnostníků kvůli covidu ohrožený druh?

Na živnostníky dopadá současná krize velmi tvrdě. Nezbývá než doufat, že to většina z nich přežije. Česká ekonomika patří k ekonomikám, ve kterých hrají velké firmy klíčovou roli. Podle mého názoru ale kvůli dlouhodobé stabilitě potřebujeme i to, čemu Němci říkají „Mittelstandt“, to znamená malé, středně velké firmy a živnostníky. Ze statistik je vidět, že rok 2020 zvládli živnostníci dobře. Krize jejich počet nijak dramaticky neredukovala. Obávám se však, že letošní rok může být horší. Krize už trvá příliš dlouho, ale ne všichni měli dostatečné rezervy nebo dokázali změnit svůj byznys model například úspěšným přechodem k e-commerce.  

Andrej Babiš zveřejnil harmonogram vakcinace proti covidu. Myslíte, že očkování je pro Česko řešením? Zvládne ho naše vláda?

Jiné řešení neexistuje. Masivní plošné testování v podnicích, které zvládají otestovat přes tři miliony zaměstnanců týdně, sice pomáhá držet pandemii pod kontrolou na pracovištích, ale jediným řešením je očkování. Vláda do něj proto musí napřít všechny síly a dodržet svůj závazek, že budeme po Velikonocích očkovat až 100.000 lidí denně. Nejenže budeme vládu tlačit k tomu, aby dodržela, co slíbila, ale jsme připraveni jí s tím také konkrétně pomoci.

Podle našeho posledního průzkumu je 70 %  našich členů, to znamená těch největších českých výrobních průmyslových firem, připraveno vládě nabídnout své očkovací kapacity, které používají každý rok na očkování proti chřipce, a pomoci tak proočkovat populaci v souladu se státní očkovací strategií. Podle naší dohody s ministrem Blatným by nám to mělo být umožněno už od května. Doufám, že nový ministr Arenberger tuto dohodu dodrží.

A pokud by covid nezmizel ani s vakcínou? Co kdyby musela ekonomika zůstat uzavřená třeba do konce roku 2021?

Mnoho firem by to nepřežilo. Vzrostl by počet insolvencí a zvýšila by se nezaměstnanost, kterou se zaměstnavatelům, i díky podpoře státu, stále daří držet velmi nízko. Pokud by se pandemii nepodařilo vyřešit ani v tomto roce, pochybuji, že by stát, vzhledem ke stavu svých veřejných financí, vydržel v podpůrných opatřeních pokračovat. Už teď jsou v porovnání s mnoha ostatními zeměmi EU poměrně střídmé a prodloužení o další rok už by státní kasu mohlo přivést do neřešitelných problémů.

Narážíme tak na problém, na který jsme jako Svaz průmyslu upozorňovali vládu už před krizí. V době konjunktury místo přebytkových rozpočtů – ze kterých bychom teď mohli ekonomice pomáhat, tak jako Němci – jsme vytvářeli rozpočtové deficity a kvůli této nešťastné a nešetrné hospodářské politice teď nejsme schopni ekonomice pomáhat tak, jak by bylo potřeba. A to ani nemluvím o opatřeních, která vláda provedla a která byla podle mého názoru zcela nad naše možnosti a špatně načasována, např. rušení superhrubé mzdy způsobující výpadek ve veřejných financích ve výši téměř 100 miliard.

Bude podle vás současná covidová krize jistým katalyzátorem změn v myšlení české společnosti? Změní se náš pohled na konzumní styl života?

Katalyzátorem změn myšlení bude určitě. O nějaké radikální změně v konzumním přístupu k životu ale pochybuji. Tu očekávám spíše v dlouhodobém horizontu s nástupem nových generací a s plným uvědoměním si nutnosti ochrany životního prostředí.

Změn v myšlení a ve fungování společnosti ale pandemie covid-19 přinese hodně. Věřím, že zlepší pohled českých zaměstnavatelů na alternativní formy pracovních úvazků, ke kterým se mnoho z nich v minulosti nestavělo příliš příznivě. Firmy se také budou snažit zkracovat své dlouhé globální dodavatelské řetězce, aby nebyly vystavené takovému riziku výpadku dodávek, jakým čelí teď v souvislosti s covidem nebo špatným manévrem jedné lodi v Suezském průplavu. Ve spojení se čtvrtou průmyslovou revolucí to pomůže i k návratu investic a pracovních míst z Asie zpět do Evropy.

A podobnou tendenci vidím i na úrovni EU. Ta by se měla ze současné situace poučit a na další pandemie už být lépe připravená. Třeba tím, že si vybuduje strategické zásoby ochranných prostředků a my je pak nebudeme muset kupovat na poslední chvíli za velké peníze od států, jež si tím, kromě jiného, také posilují svoji politickou pozici vůči nám.   

Za boj s pandemií neseme viditelné i skryté náklady. Domníváte se, že za výhru nad virem zaplatí část české společnosti rozvratem rodinných financí? Pokud ano, jak tuto situaci lze řešit, jak těmto lidem pomoci?

Pandemie je těžká pro všechny, ale na některé části populace dopadá obzvláště tvrdě. Pro lidi, jako jsem já, není problém zůstat s dětmi doma, moje práce to umožnuje; ale pro mnoho lidí to není možné. Já svým dcerám koupím tablety, aby měla každá svůj vlastní a připlatím za rychlejší internet, ale mnoho domácností si to dovolit nemůže. A to ani nemluvím o školách, z nichž mnohé tu distanční výuku prostě nezvládají. To vše si uvědomuji a není mi to lhostejné.

Z krize prostě nesmíme vyjít s dalšími desítkami tisíc lidí ze sociálně slabých rodin. V tomto ohledu by měl být aktivní a snažit se pomoci nejen stát, ale také my, zaměstnavatelé. Bude nutné nabídnout rekvalifikační kurzy pro osoby postižené ztrátou zaměstnání, musí se pokračovat v reformě osobních bankrotů, je potřeba zrychlit digitalizaci škol, aby byly schopné s distanční výukou sociálně slabším rodinám pomáhat a podobně. Využít na to musíme národní zdroje, ale také peníze z Fordu obnovy Evropské unie, které jsou na rychlejší zotavení z krize určené.

Mají podle vás ti, kteří v těchto měsících přicházejí o práci, šanci na rychlé nalezení nového zaměstnání?

Jsme mezi zeměmi s nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii. Navzdory krizi máme stále více volných pracovních míst než nezaměstnaných. Změna zaměstnání ale není jednoduchá záležitost, Vyžaduje změnu kompetencí, často i změnu bydliště.  Příležitosti tu jsou, ale lidé musí chtít a také pro to něco udělat.

Jsou na pracovním trhu dostatečně široké možnosti uplatnění, nebo se pro mnohé lidi stane nutností přijmout práci, která neodpovídá jejich kvalifikaci, nebaví je a je špatně placená?

Možností uplatnění je mnoho. Mnoho míst ale je ale skutečně v oblasti nízko kvalifikované, fyzicky náročné a nepříliš dobře placené práce. Jednou z mých hlavních osobních priorit je, abychom se takového „levné práce“, jak jí nazývají odbory, co nejrychleji zbavili. Základním předpokladem pro to je zbavení se „levné ekonomiky“. To znamená, potřebujeme mít více českých značek s vlastním finálním produktem, a nebýt „jen“ subdodavateli s nízkou marží. Musíme udržet kapitál doma; čili nepřicházet o něj každoročně v řádech stovek miliard korun, které odsud každoročně odtékají do zahraničí na dividendách. A musíme dohnat ty nejlepší v digitalizaci, automatizaci a robotizaci. Jen to nám umožní odstranit ta nízko kvalifikovaná, fyzicky náročná a špatně placená pracovní místa.

Může nám v postcovidové době přispět k rychlejší ekonomické obnově případná adopce eura?

Euro je jen měna. Jeho případné přijetí by z nás neudělalo Německo, nejsilnější ekonomiku Evropy – ale ani Řecko, nedávno krachující ekonomiku. Jak rychle se dostanete, nebo nedostanete, z hospodářské krize, je mnohem více ovlivněné zcela jinými faktory: Jak máte silné domácí firmy, jak jste zapojeni do mezinárodního obchodu, jak dobře fungující máte trh práce, jak moc a jak flexibilní a adaptabilní máte lidské zdroje, jak efektivní máte státní správu, jaký je stav veřejných financi atd. atd. – to vše je mnohem důležitější než to, jakou měnu nosíte v peněžence.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Marek Korejs

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ten má paměť. Útok na Zemana: Co je za tím. Umělec to spočítal všem

8:24 Ten má paměť. Útok na Zemana: Co je za tím. Umělec to spočítal všem

Sprostí Kalousek a Schwarzenberg. Sprostý Pavel Novotný. Hrozby zabitím. Lži o rakovině. První pokus…