Pane doktore, podle vás je vládní plán zavřít školy, restaurace, zakázat prodej alkoholu špatný. „O jeho epidemiologických dopadech lze pochybovat, osobně se domnívám, že se v něm spíše odrážejí osobní preference ministrů než objektivní fakta.“ Jenže zatím, pokud nechceme připustit úplný kolaps zdravotnictví, jiné řešení než omezování sociálních kontaktů nevidíme. Nebo o něm jen nevíme? A co máte konkrétně na mysli, když hovoříte o „osobních preferencích“ ministrů?
Souhlasíte s důvody, proč Daniel Hůlka vrátil státní vyznamenání?Anketa
Psal jste o tom, že řízení formou bouchnutí do stolu může fungovat jen na omezenou dobu. A pokud je nezbytné přijmout radikání opatření, tak pouze na kratší dobu, ta méně razantní mohou být udržována déle. „Neustále se musí sledovat, jak lidé na opatření reagují a jak velká je míra delikvence, tj. kolik jich ho obchází. Prosazování dlouhodobě udržitelných opatření je tanec mezi parametry. Představa některých politiků i novinářů o ‚ukázněných občanech‘ i o tom, že je občanům možné cokoli vnutit silou, je nejen naivní, ale přímo nebezpečná.“ Není ale tato krize období, kdy to prostě jinak nejde? Že skončil čas pro diskuse? A v čem vidíte nebezpečí představy o „ukázněných občanech“, když jde o epidemii?
Krize je nepochybně závažná, ale to, co se stalo, je, že velká část veřejnosti subjektivně tuto závažnost nevnímá. Tím pádem je obtížné udržet zásadní opatření, zvláště pokud je vláda často mění a zasahuje do již přijatých. Veřejnost opatřením nerozumí, nechápe jejich racionalitu a navíc některá (viz třeba zmíněné restaurace) zasahují do života velké části populace a jejich reálný přínos je sporný, může je chápat jako trest. Kombinace všech těchto faktorů vytváří stav, kdy může růst delikvence, tj. poměr lidí, kteří opatření ignorují. Občané jsou ukázněni, pokud vnímají jednoznačné riziko a autoritu, která je vede. Obávám se, že momentálně zde není ani jedno, byť ministr zdravotnictví by takovou autoritou rád byl a snaží se do ni stylizovat. Důsledkem je eroze autority jako takové, což se může výrazně vymstít nejen v dalších fázích této krize, ale v případných dalších, které teprve přijdou.
Na sociální síti jste psal o tom, že by bylo vhodné vyměnit ministra zdravotnictví a „plukovníka“ Prymulu ponechat v pozici experta. Co na jeho jednání je tak nepřijatelné? V čem vidíte problém? A kdo na jeho místo?
Předseda ODS také bouchnul do stolu a chce po skončení nouzového stavu hlasování o důvěře. Pokud k němu nedojde, bude ve Sněmovně hledat podporu k vyslovení nedůvěry. Není to už trochu přes čáru? Nebo je právě to, co nám chybí rovnou výměna celého kabinetu? A co slova o tom, že teď musí všichni táhnout za jeden provaz, když máme tu krizi?
Coby celoživotní volič ODS se obávám, že to je bouchnutí velmi lehkou rukou a v nesnadné situaci. Možná by bylo lepší, kdyby se snažil z pozice konstruktivní a spolupracující opozice situaci ukorigovat, a pokud možno změnit étos protivirových opatření z restriktivních na více liberální a založená na dobrovolné podpoře a spolupráci občanů.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Poslední kapkou pro ODS bylo evidentně pondělní vyhlášení nových opatření. „Minulý týden jsme se ještě snažili věřit, že vláda rozhoduje na základě predikcí a analýz. Pondělí nás definitivně přesvědčilo, že vláda data nemá a neví, jak zemi a její občany chránit,“ uvedl Petr Fiala. Pane doktore, můžete prosím zhodnotit, jak na vás působil způsob vyhlašování nových restrikcí?
Z pohledu občanů chaoticky a výlučně restriktivně. Vláda zakazuje; zakazuje překotně, tj. předtím, než dovede vyhodnotit účinnost předchozích restrikcí, mění svá vlastní rozhodnutí, než jsou uvedena do praxe. Celek vytváří dojem nekoncepčního ad hoc rozhodování, což navíc podtrhují úniky informací z jednání kabinetu. Vedlejším efektem tohoto dojmu je, že rozhodnutí přijatá v podobné atmosféře lidé vnímají jako podstatně méně závazná, než kdyby byla dána jednohlasnou shodou kabinetu i opozice. Což je velká škoda.
Psali jsme:
Co se podle vás vlastně stalo? „Já nevím, kde se staly chyby, nevidím nějaký zásadní problém,“ říká premiér. Jenže i z průzkumu CVVM vychází, že důvěra v opatření proti šíření koronaviru, a tím i důvěra občanů k této vládě klesá…
Přesně z výše popsaných důvodů. Vláda potřebuje shodu občanů a o tuto shodu má žádat, místo toho vytváří nové restrikce. Jak jsem již říkal, nedovedu je vyhodnotit epidemiologicky, ale z pohledu prosazování opatření se jedná o téměř ukázkovou sérii chyb, kdy na začátku autorita, tedy vláda disponuje velkou mírou shody občanů a na konci její vlastní váha u nich upadá. Za této situace se cokoli velmi špatně prosazuje, jenže virus je zde pořád a pořád si bere lidské životy...
Pane doktore, jaké vnímáte reakce z vašeho okolí? Co podnikatelé, firmy? Jak situaci zvládají?
Všimla jsem si vašeho doporučení, aby snad ani nezveřejňovaly stále čísla nemocných a také výzvy, aby média nestrašila veřejnost. Můžete být ještě konkrétnější?
Říkám tomu „fetování koronaviru“ a vede to k jevu, kterému se někdy říká signální závislost. Lidé mají tendenci ony údaje bez kontextu neustále sledovat a neustále se k nim vracet, díky tomu stoupá jejich míra trvalého stresu. Jenže tyto údaje neovlivníme a navíc bezprostředně neovlivňují ani ony nás; přesto jsou médii donekonečna prezentovány vždy s „nejhorším možným“ komentářem. Jestli toto není bezúčelné strašení, pak již nevím co.
Prezident Miloš Zeman se v uplynulých dnech v médiích vyjadřoval hned několikrát. Neschopní ať zkrachují, pražská smetánka ať raději čte knihy. Domníváte se, že současná koronavirová krize jen „pročistí“ stav podnikatelů a zničí ty horší nebo je to složitější a prezident přestřelil?
Zcela upřímně mi podobné výroky přijdou jako přehnané, a to ne kvůli objektivnímu stavu situace, ale hlavně kvůli tomu, jak je prezentována. Jsem přesvědčen, že ústavní činitelé by měli lidi sjednocovat a výrok o krachu neschopných, jakkoli je to v liberální ekonomice normální, za současných okolností moc nesjednoducuje.
„Umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví,“ uvedl ještě Zeman na adresu pracovníků v zábavním průmyslu. Myslíte si, že s podporou umělcům se to nemá přehánět? Co k tomu říci?
Vnímám to jako provokaci směrem k oněm „umělcům“, kteří následně budou prezidenta ostentativně a mediálně velmi viditelně nenávidět, čímž mobilizují jeho podporovatele. Obdobně jako v předchozím případě možná zajímavé, ale nepříliš sjednocující.
Nikdo už nepochybuje o celospolečenských dopadech epidemie v různých sférách. Jaké změny v jednání, chování lidí, firem předpokládáte?
Netroufám si odhadovat, protože nevím, jak se bude dále situace odvíjet, za sebe ale nabídnu několik postřehů. 1. lidé potřebují, a to nutně, světlo na konci tunelu. 2. proklamované revoluce v práci typu home office a hybridních režimů nefungují. 3. krize tříbí lídry, kdo ji zvládne teď, bude sklízet ovoce potom a 4. v nejhorším svrabu se rodí optimismus. Buďme proto optimisty.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
_profil_top.jpg)