Alexej Navalnyj, lídr ruské opozice, se vrátil do Ruska. Po jeho okamžitém zatčení na letišti v zemi vypukly protesty. Jak velký vliv má podle vás Navalnyj v Rusku?
Myslím, že Navalnyj postupně získává čím dál větší vliv. Od prvotních protestů a demonstrací, které organizoval a které byly relativně malé a nezasáhly celé Rusko, je dnes jeho vliv rozsáhlejší a zahrnuje mnohem větší škálu lidí a politického smýšlení nebo zaměření, než tomu bylo v minulosti.
Měl by být ministr Blatný odvolán?Anketa
Může být pro Vladimira Putina skutečnou hrozbou?
Jsem přesvědčený o tom, že skutečně je, pokud ovšem Putin nevyužije změnu v ústavě, která mu zajišťuje možnou pozici prezidenta až do roku 2036. Takže otázka zní, kdy Putin bude ochoten křeslo prezidenta Ruska uvolnit a vytvořit podmínky, aby mohla proběhnout nějaká otevřená soutěž na jeho nástupce. Anebo kdy se on sám rozhodne, že půjde do nějakého otevřeného soutěžení. Ale pokud by se tak stalo, Navalnyj je kandidát číslo jedna a kandidát s velkou šancí na úspěch.
Ale jen pokud mu to, jinak řečeno, Putin nedovolí?
Ano, změna ústavy, o které jsem mluvil, dává Putinovi poměrně velmi, v uvozovkách řečeno, světlou budoucnost, protože on de facto může být prezidentem do konce svého života.
Dá se tedy říci, že zase tak velkým ohrožením Navalnyj pro Putina není?
To není tak přesné. Tím, jak neustále získává větší a větší popularitu, tak je schopen mobilizovat čím dál více lidí, kteří vystupují zcela otevřeně proti Putinovi. A i poslední informace, které přicházejí z Ruska, ale mají je i analytici a politologové ze západních států, ukazují, že se proti Putinovi dnes mobilizují i skupiny lidí, kteří sice nejsou úplně prodemokratičtí a mají poněkud jiné představy, než je taková klasická demokracie, ale jsou proti Putinovi jako člověku, který si osobuje právo ovládat celé Rusko bez ohledu na všechny ostatní. A to se může stát skutečně poměrně dost širokým hnutím, které donutí Putina, aby buď odešel, anebo změnil svůj způsob řízení Ruska. Zkrátka neznamená to, že by Navalnyj i za této situace byl bez šancí.
Navalnyj se tedy vrátil do Ruska i přesto, že pravděpodobnost, že bude zatčen, byla opravdu velká. Jak jeho návrat čtete?
Domníváte se, že se Putin může bát postoje západních států a podpory, kterou má Navalnyj v zahraničí?
Tady přeceňujeme svoje síly. Evropská unie teď například vyslala signál, že se vlastně lídři Evropské unie nedohodli, jak budou postupovat proti Rusku. V podstatě jsme jako Evropská unie nepřijali jednotný postoj. Některé státy jsou umírněnější a chtějí jednat s Ruskem a získat nějakou představu o tom, co se tam vlastně v tomto okamžiku děje. Víme, že tam má být šéf evropské diplomacie Borrell (Josep, španělský socialista, pozn. red.), který by měl jednat s Putinem, aby zmírnil tlak na Navalného a opozici, aby přece jen otevřel celý režim více prodemokraticky.
Uvidíme, jak bude Putin reagovat, ale i tohle je svědectví, že ani Evropská unie není úplně jednotná, a Putin si je toho moc dobře vědom. Navíc má na své straně něco, co se odehrálo ve Spojených státech amerických před inaugurací prezidenta Joea Bidena, což je jeho úžasný argument, který může kdykoliv použít. Měli bychom si uvědomit, že politické i ekonomické zájmy Evropy, ale i některé chyby na naší straně z hlediska řízení našich demokratických postupů dávají Putinovi poměrně silné karty do rukou.
Psali jsme:
Kolem otravy Navalného novičokem včetně toho, jak se vlastně otrávil a kdo to udělal, panují diskuse a všemožné teorie. Přítomnost novičoku potvrdily nezávislé laboratoře i v Evropě, ale dohady panují i kolem toho, kdo měl přístup k důkaznímu materiálu v hotelovém pokoji, kde pravděpodobně k otravě došlo, a tak dále. Putin odmítá, že by v tom měl prsty. Myslíte, že se někdy dozvíme, jak to bylo doopravdy?
Myslím, že se to nedozvíme, stejně jako jsme se to nikdy úplně přesně nedozvěděli v případě Litviněnka (bývalý ruský agent, který zemřel na otravu v Anglii, pozn. red.), nebo Skripala (bývalý ruský dvojitý agent, který otravu v Anglii přežil, pozn. red.). Vždy tam budou nějaké jasné indicie, něco se povede na základě šetření některých nevládních organizací a bude to ukazovat na konkrétní lidi v Rusku, ale Rusové nikdy nepotvrdí, jak to ve skutečnosti bylo. A teď už stejně zůstane podezření a obvinění Ruska, že se o otravu Navalného pokusilo. Navalnyj říká, že k tomu sám vydal příkaz Putin, podobně jako v minulosti. A zase Rusové hrají tu svoji hru – mimo jiné i s vědomím, že Evropa je nejednotná, že nenajdeme nějaký silnější nástroj než nějaké sankce, které jsou dnes už popsány na několika listech papíru a výsledek je poněkud pofiderní, takže já si nemyslím, že se tohle přesně někdy dozvíme.
Mimochodem, ta řeč o tom, že se jednalo o novičok… pokud by to skutečně měl být klasický novičok jako bojová otravná látka, tak by pravděpodobně nepřežil. Buď nebyl čirý, nebo nebyl nějak silně naředěný, ale byl bych poměrně opatrný k tvrzení, že to byl novičok jako bojová otravná látka.
Chcete Prymulu zpět coby ministra zdravotnictví?Anketa
Prozradíte, jaký je váš osobní názor na celou věc?
Myslím, že k pokusu o jeho zavraždění došlo, ale pravděpodobně nebyla použita pravá látka tak, jak se momentálně tvrdí, otrava nebyla natolik výrazná a posádka letadla reagovala velmi rychle, rychle přistáli a rychle dostal lékařskou pomoc a byl transferován do Německa a podobně. Tam se naštěstí pro Navalného odehrávalo mnoho pozitivního, což mu zachránilo život. Ale že se ho někdo pokusil zavraždit, pravda podle mne je.
Kdo se o to pokusil?
Bohužel tady bych velmi spekuloval, Navalného jako silnou figuru v protiputinovském hnutí měl fyzicky zájem zlikvidovat někdo, kdo stojí na straně Putina. Ale tady si myslím, že nemám právo říkat, zda to byl někdo ze státní organizace, nebo skupina lidí, která zkrátka jen stojí za Putinem a není ovládána státní správou. Tady bychom spekulovali do doby, než budeme mít přesnější informaci, byť některé nevládní organizace ukazují na konkrétní lidi, ale potvrzení tady chybí.
Mistrovství světa v ledním hokeji se nebude konat v Bělorusku, protože společnost Škoda Auto odmítla sponzorovat šampionát v zemi, kde jsou porušována lidská práva. Následně Mezinárodní hokejová federace, na kterou tlačila i veřejnost, se rozhodla pořadatelství mistrovství Bělorusku odebrat, i když jako zástupný důvod uvedla bezpečnost návštěvníků. Jak vnímáte postoj Škodovky?
Je potřeba vidět, že Škoda nechce být spojována v mistrovství světa s režimem posledního diktátora v Evropě a tvrdí, že by ji to poškodilo. Na druhou stranu je pravda, co protivníci Škody říkají, že velmi čile obchoduje s Čínou, která byla v poslední době označena americkým ministrem zahraničí Mikem Pompeem jako ta, kdo provádí kroky proti svým menšinám a dochází u nich ke genocidě. Takže krok Škodovky je z našeho pohledu možná pochopitelný, ale zároveň může spousta lidí argumentovat právě tím, že nejenom Škodovka, ale i jiné státy či organizace vždy nehledí, jestli je někde něco demokratické, nebo nikoliv. Kdybychom řekli, že to budeme řešit vždy tímto způsobem, museli bychom přestat komunikovat a podporovat řadu různých režimů, organizací a podobně.
Chtěla jsem se právě zeptat, jestli se jedná v takových případech o dvojí metr. Tedy že šampionáty Škodovka neměla problém podporovat v jiných zemích, kde dochází také k porušování práv a obchoduje s nimi. Jedná tedy podle dvojího metru?
Chcete po mně odpověď ano, nebo ne. Tady je potřeba znát rovněž prostředí, ve kterém se to odehrává, a vývoj, který to má. Samozřejmě kdybychom byli úplně spravedliví, mělo by to platit pro všechny stejně. Na druhou stranu pravděpodobně ve vztahu k Lukašenkovi a Bělorusku můžeme vidět, že takový tlak může vytvořit příznivější prostředí, aby se tamní režim když ne změnil, tak alespoň uvolnil. A aby se začaly prosazovat ve stálejší míře prodemokratické změny, což se v některých jiných zemích neděje. Viz Čína, její působení v Hongkongu a podobně. Asi v tomto případě nemám úplně optimální odpověď.
Stává se podle vás ze sportu, který má sdružovat národy a utužovat vztahy, politická hra? Anebo tomu tak bylo v minulosti vždy? Tedy že podobné akce byly politicky využívány?
Bylo tomu tak vždycky a platí to i v současné době. Nechci sahat do velké hloubky, ale bylo to i před druhou světovou válkou a víme, jak Hitler pracoval s olympijskými hrami a vůbec se sportovci v době druhé světové války a v jeho éře nacionalismu, která probíhala v Německu. A i za doby studené války, kdy jsme byli například součástí politických deklarací, ukazování síly režimu a jednotnosti. Na druhou stranu, když jsme porazili Sovětský svaz v hokeji, ať už to bylo kdekoliv a kdykoliv, tak se to u nás považovalo za projev protisovětských nálad. Myslím, že to tak bylo a bude vždy.
Sportovci jsou hodně vidět a jsou vždy využíváni na politické úrovni. A záleží na tom, do jaké míry se sami nechají ovlivňovat. Viz například Věra Čáslavská a její životní příběh, o kterém se velice často mluví, ale i Emil Zátopek a podobně. Dá se říci, že sport, zejména vrcholový, byl spojený s politikou při reprezentaci státu, tam se tomu asi nevyhneme. Ale je potřeba to redukovat na minimum a spíše reprezentaci předvádět hrdě národním způsobem než prosazováním některých politických cílů, které jsou ne vždy úplně optimální.
Vzpomněla jsem si na slavný zápas na mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1969 – tedy po okupaci v roce 1968, kdy Československo v zápase porazilo Sovětský svaz.
To je velký příklad, kdy se ukázal odpor proti okupaci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
