V USA stále probíhají protesty hnutí Black Lives Matter poté, co byl policistou během zatýkání zabit černoch George Floyd. Jsou si podle vás v USA občané všech barev pleti rovni?
Jsem přesvědčen o tom, že odpověď na tuto otázku lze najít v Ústavě Spojených států amerických. Odkazuji se hlavně na dodatek 14, kde je definováno, že občanem Spojených států jsou všechny osoby narozené nebo naturalizované ve Spojených státech a podřízené jejich jurisdikci, což byla reakce na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého nebyli za občany považováni černoši.
Rovněž dodatek 15 Ústavy garantuje americkým černochům volební práva, neboť zakazuje federální vládě i jednotlivým státům podmiňovat volební právo rasou, barvou pleti nebo tím, zda osoba byla někdy v postavení otroka. V USA jsem nebyl, takže je těžké se nyní vyjadřovat k tomu, zda se v každodenním životě Afroameričanů naplňuje Ústava. Informace o sílících protestech aktivistického hnutí Black Lives Matter čerpám z médií. Z rostoucího napětí mezi bělochy a černochy vzniklou situaci vnímám tak, že tam vzniká rasismus naruby. V praxi to znamená, že v řadě konkrétních případů začínají být utlačováni a znevýhodňováni běloši.
V americkém Bostonu soše Kryštofa Kolumba demonstranti urazili hlavu, v Minnesotě sochu stejného muže strhli, v Londýně pro změnu došlo k posprejování sochy Winstona Churchilla. A mohl bych pokračovat. Všechny tyto skutky spojuje to, že demonstranti tyto bílé muže viní z rasismu a zločinů proti lidskosti. Poškozena byla i socha Winstona Churchilla na pražském Žižkově. Jak tohle okomentovat?
To, že lidé řeší svoji frustraci a emoce na sochách, je hanebnost. Většina rozumných lidí ví, že například pokud zničí sochu Kryštofa Kolumba, tak neobjeví Ameriku nikdo jiný. Je smutné, že v dnešní době v USA, ale i postupně i u nás, si mnozí lidé navykli známkovat naše předky, nikoli podle toho, co dělali, ale co si myslíme, že by bylo správné z hlediska současného pojetí lidských práv. Mnohým lidem chybí střízlivý pohled, selský rozum a empatie. Vůbec nehodnotí realitu tehdejší doby, ale přitom dokážou kritizovat a soudit.
Lze najít nějakou souvislost mezi odstraněním sochy maršála Koněva z Prahy 6 a posprejováním sochy Winstona Churchilla v Praze 3?
Já v tom přímou souvislost nevidím. Sochu maršála Koněva nechali odstranit zastupitelé Prahy 6 na základě hlasování předloženého návrhu koaličních zastupitelů. A sochu bývalého britského premiéra v Praze 3 posprejovali vandalové. Nápis na podstavci sochy Winstona Churchila, že tento bývalý premiér byl rasista, pravděpodobně souvisí se sílícími protesty proti policejnímu násilí i rasismu v USA i jiných zemích. A nepřímo v obou případech lze najít pojítko, kterým je strhávání idolů – symbolů určitého období naší historie.
V americkém Seattlu 8. června stovky radikálních levicových aktivistů obsadily několik ulic města a z oblasti vyhnaly policejní složky. Poté na místě ustanovily tzv. „Autonomní zónu Capitol Hill“, kde neuznávají právo USA. (Po střelbě, při nichž zemřel koncem června devatenáctiletý muž, autonomní zóna zdá se končí – pozn. autora). Jak se na takovou situaci díváte?
Radikálové ovládající zónu v Seattlu vydali seznam požadavků. Požadovali, aby se ve městě zavedlo regulované nájemné, chtěli zrušit policii a soudy a amnestii pro všechny, kteří se okupace několika ulic města účastnili. Je něco takového akceptovatelné?
To je samozřejmě neakceptovatelné. Vždyť je to anarchie. Rozvrat systému.
Kdyby se něco takového stalo v Česku, domníváte se, že by si se situací náš stát poradil lépe?
V naší vlasti by se takovéto excesy nyní nemohly stát. Vycházím z úsudku, že zde nemáme tak velké sociální nerovnosti a rasové předsudky jako v USA. A náš bezpečnostní systém je na vysoké úrovni.
Ing. Milan Pour
Premiér Andrej Babiš je kritický ke kritériím, která mají rozdělit 750 miliard eur na pomoc zemím postiženým koronavirem. Chtěl by, aby se při výpočtu výše částky, kterou jednotlivé státy musejí poslat na pomoc ostatním, používal místo HDP raději HND, tedy suma bez dividend, které „odtečou“ do zahraničí. Byla by to změna k lepšímu? Údajně na tom panuje shoda v rámci V4. Domníváte se, že taková změna může projít?
Z jednání pana premiéra na mezinárodním fóru vyplývá, že důsledně hájí zájmy České republiky. Jestliže ve struktuře našich firem je velké množství zahraničního kapitálu, potom by byl vhodnějším parametrem při výpočtu výše částky hrubý národní důchod než hrubý domácí produkt. Je lepší a rozhodně snazší dosáhnout dohody při společném postupu v rámci zemí V4 než jednat samostatně. Předpokládám, že jednání na toto téma budou náročná na čas i způsob vyjednávání.
Před pár týdny jsme také zažili podivuhodnou aféru s ricinem. Jak se vám jevila? „Novinářskými cenami ověšení investigativci by nás málem přivedli do války,“ říká ke kauze ricin bezpečnostní expert Andor Šándor. Lze s ním souhlasit?
Kauzu ricin jsem sledoval zejména z médií. Připadalo mi jako krajně nešťastné řešení, že se celá kauza propírala nejdříve v Respektu, a následně v dalších médiích. Vnímám to tak, že mohlo dojít k řízenému úniku z tajných služeb do médií, aby se následně rozehrála protiruská kampaň. Nebo došlo k určitému selhání, o kterém vědí tajné služby. Nelze se divit, že celá kauza skončila vyhoštěním 2 ruských a následně i 2 českých diplomatů.
Něco pozitivního na závěr. Česko je osmou nejmírumilovnější zemí světa. Dokonce jsme si oproti loňsku polepšili o dvě pozice. O čem to vypovídá?
Pozitivních zpráv není nikdy dost. A že jsme nyní osmou nejmírumilovnější zemí světa je rozhodně skvělá zpráva, protože v roce 2008, kdy se index míru poprvé sestavoval, tak se Česká republika umístila až na 21. místě. Z toho vyplývá, že se pohybujeme v pozitivním trendu, a že naše vlast patří mezi nejbezpečnější země na světě. Index míru totiž zahrnuje hodnocení v 23 kategoriích, mezi které například patří míra kriminality, snadnost přístupu k zbraním, příspěvky na mírové mise OSN, vztahy se sousedními zeměmi, mírumilovnost demonstrací, míra nátlaku politického systému na občany či účast na zahraničních konfliktech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
