V jakém stavu je naše země dnes po těch sto letech, které uplynuly od první republiky? Na co z naší současnosti by mohli být naši předkové hrdí a za co z našeho dneška by se styděli?
Určitě je co slavit, protože v roce 1918 byly položeny základy Československé republiky, posléze Československé socialistické republiky. Máme co slavit – samostatný stát, i když s tou suverenitou je to trochu vachrlaté kvůli Bruselu, ale zachovali jsme si jazyk a vše, takže zaplať pánbůh za to.
Bohužel problém je s tím, že skutečně české ručičky byly tak znehodnoceny, že je z toho jen prachpitomá montovna. Zemědělství také pryč, všechno, na co se člověk podívá, z toho by brečel. Nicméně Česká republika existuje, základy byly kdysi položeny. A jestli máme být spokojeni, nebo chceme být spokojení, musíme pro to také něco dělat, abychom byli spokojení. Ale s výsledky posledních voleb být spokojeni nemůžeme.
Kdo za to znehodnocení může?
Já bych řekl, že my všichni. Někteří byli tak drzí, že to zkusili, a my jsme si to nechali líbit. Vlítli do ulic a sprostě donutili soldatesku některých vyžírků… Já s prezidentem souhlasím. Nemusel to říci tak příkře – že nazval Koženého a další, jak je nazval. Kožený, absolvent Harvardu, všichni jsme si před ním sedali, div nelehali úctou a najednou udělal šup a byli jsme bez peněz, bez všeho a on si na Bahamách užíval sluníčka a je mu dobře.
Takže k tomu znehodnocení došlo po revoluci za poslední třicet let?
Samozřejmě, že konec třicátých let po válce a pak od roku 1948, než se to tu začalo trochu narovnávat, to samozřejmě bylo hrozné. Šlo o utrpení lidí duševní, ale tohle bylo duševní a ještě k tomu hmotné.
A teď ty volby, které jste zmínil. Proč vás výsledek voleb nepotěšil?
Za prvé opět jsou tam lidé, kteří už tam dávnou nemají co dělat. Já bych byl proto, aby ti lidé byli ve funkci maximálně dvě období. Za další bych byl pro, aby byly funkce naprosto neslučitelné. Jestliže je starosta zastupitel kraje a ještě k tomu senátor, nebo poslanec, to je prostě padlé na hlavu. Já si pamatuji, když jsem chodil do práce, měl jsem na starosti několik tisíc lidí a večer jsem padal na hubu. A to jsem dělal jen jednu funkci. A dělají to proč? Kvůli penězům, nebo aby byli slavní? Já bych to zákonem zakázal. Jestliže má jednu veřejnou funkci, je to až dost.
První republika skončila po 20 letech, 20 let po Vítězném únoru přišel rok 68, 20 let poté listopad. Od něj už brzy uplyne 30 let. Náš systém zatím drží. Je to mezinárodními okolnostmi, nebo tím, jak je nastaven – tedy je udržitelný?
Kolem dokola této republiky vládne kapitalistický společenský řád, těžko bychom tady asi udrželi socialistický, nebo komunistický systém obehnaný drátem. To by asi nešlo. A proč to drží? To je otázka na kolik dní. Problém je v tom, že Češi si strašně moc nechají líbit a taková je realita. Sednou si k počítači, píši nenávistné komentáře, jsou sprostí, urážejí, ale když je někdo vyzve, aby zvedli zadky ze svých gaučů a šli do ulic něco prosazovat, to nikoho ani nehne. Bohužel je to ta česká nátura. Asi se máme moc dobře.
Psali jsme:
Co nás tedy dnes ohrožuje? Je to česká nátura, migrace, uzavřenost, neschopnost vyrovnat se s minulostí, nestabilita světa, bezpečnostní či ekonomická otázka… Co nás po sto letech ohrožuje?
Kdesi jsem od chytrého člověka četl, že největším nepřítelem Čechů jsou Češi sami.
Proč?
Právě pro tuhle svoji lenost, pro svoje: co já budu chodit k volbám a co budu dělat tohle, ať to udělá někdo jiný. Přístup, který jsme měli za totáče – přišel, odmakal jsem si svých osm a půl hodiny, zabouchl jsem dveře bytu a bylo vymalováno.
A byli jsme za první republiky jiní?
Nemůžeme říci, protože tenkrát nebyly mobily, tablety, televize, nic. Takže lidem nezbývalo, pokud se nechtěli mentálně odrovnat, než chodit do Sokola, navštěvovat střelecké spolky a další a další organizace, kde se lidé sdružovali, předávali svoje vědomosti, zkušenosti, bavili se a tak podobně. Dnes lidé tu potřebu nemají, protože vezmou do ruky mobil, sednou si k počítači nebo k tabletu a hotovo. Prostě to je dnešní daň dnešnímu modernu. Bohužel.
Místo, aby kluk holce napsal dopis nebo něco udělal, píše jí sms nebo se řeší další věci pomocí zpráv. Moderna už je tak daleko, že přestává mít lidskou tvář. Ti lidé jsou od sebe na dva metry a budou si posílat esemesky místo toho, aby mluvili pusou, a pak všechno takhle vypadá.
Když jste mluvil o tom znehodnocení, je jasné, že Češi za první republiky patřili k nejvyspělejším a nejrychleji se rozvíjejícím zemím na světě. Mají Češi ještě šanci se na toto místo vrátit?
Proto jsem mluvil o těch zlatých českých ručičkách. Kdysi jsem četl výčet toho, co Češi dali světu. Jsou tam objevy, kontaktní čočky a spousta věcí, na které můžeme být hrdí a které jsem si myslel – když přišel rok 1989, že konečně nebudeme muset dělat na 120 procent. Nebudeme muset chodit k volbám jako jeden muž a žena a tak dále a že ty zlaté české ručičky někdo uchopí a řekne: tak, do teď jste nás dusili vy a my vám teď předvedeme, co v nás je. Jenže za těch třicet let tohle všechno bylo prohospodařeno. Jedu do Prahy, ČKD neexistuje, fabriky na Moravě zavřené a tak dále. Kde se podíváte, všude padají střechy nebo to vůbec neexistuje.
Kdybychom s tím chtěli něco dělat, nemáme na to ani nastavené školství, protože dnes je každý politolog, filozof, ale lidí na práci moc není. Firmy tvrdí, že jim dnes chybí téměř deset tisíc lidí, asi jde o celou skladbu vzdělávání. Říká se, že celá armáda je obrazem společnosti a přesně tak to bylo: prý žádné pozemní vojsko nepotřebujeme. Pak přišel Afghánistán a zjistilo se, že bez těch indiánů to nejde a zase se točilo kormidlem dokola, aby se to vyřešilo. Totéž se děje v celé společnosti. My nepotřebujeme učňovské školství, proč? Dnes má každý maturitu a vysokou kolu a na práci není nikdo. Zkuste sehnat řemeslníka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
