Jak důležité jsou podle vás kraje a krajské samosprávy pro zajištění potřeb občanů?
Kraje zajišťují služby obyvatelstvu hlavně v oblasti zdravotnictví (řídí oblastní nemocnice), školství – zřizovatel středních a speciálních škol, dopravě – údržba silnic 2. a 3. třídy, zajišťování přepravy autobusové i vlakové v daném regionu, sociální péče – zřizuje sociální ústavy, domovy důchodců.
Co z působnosti krajských samospráv považujete vy osobně za nejdůležitější pro to, aby kraje skutečně sloužily občanům?
Všechny tyto oblasti jsou pro občany velmi významné, ale asi nejvíce se pohledy všech zaměřují na zdravotnictví.
Působíte v oblasti školství, na které má krajská samospráva celkem významný vliv coby zřizovatel. Jak hodnotíte působení Královéhradeckého kraje v této oblasti v posledním volebním období?
Stále se nedaří optimalizace škol. Je tu převis nabídky nad poptávkou. Krajské školství by mělo být vyvážené, mělo by nabízet všechny obory potřebné pro další hospodářský růst, mělo by podporovat technické obory, v učňovském školství podporovat ty specializace, které chybí na trhu práce (řezníci, kominíci apod.).
Fungování školních či předškolních zařízení ovlivňuje ministerstvo školství, ministerstvo sociálních věcí, kraje a rovněž obce. Je podle vás tento systém funkční nebo by se mělo hledat nějaké jiné řešení?
Mateřské školy jsou součástí vzdělávacího systému naší republiky. Plníme školní vzdělávací program (stejně jako základní a střední školy), naše práce je kontrolována Českou školní inspekcí. Tyto skutečnosti nejsou široké veřejnosti úplně známé, stále si myslí, že jsme levná hlídací služba.
Tento názor v podstatě potvrdilo MŠMT v jarních měsících při vypuknutí pandemie. Školek se žádné rozhodnutí netýkalo, pouze pár obecných doporučení, vše si musely ředitelky rozhodnout a zařídit samy ve spolupráci se zřizovatelem.
Téma předškolního vzdělávání se v posledních dnech opět dostalo do debat kvůli návrhu ministryně Jany Maláčové zrušit dětské skupiny a udělat z nich jesle, s přísnějšími nároky a standardy. Když dětské skupiny vznikaly, mluvilo se o tom, že umožní flexibilnější předškolní výchovu, budou moci vznikat třeba přímo na pracovištích rodičů nebo tam, kde by klasické jesle nemohly vzniknout. Co je podle vás důležitější – aby byla širší a flexibilnější možnost předškolní výchovy dětí (tedy dětské skupiny) nebo aby byly spíše zaručené nějaké standardy, jak argumentuje ministryně Maláčová. A nehrozí v tom případě, že míst pro děti ve věku jeslí bude nedostatek?
Rozhodně podporujeme vznik jeslí, kde bude zaručena kvalitní péče. V současné době se děti mladší tří let vzdělávají v mateřských školách, míst je dostatek.
Co celkově říkáte o české politice předškolního vzdělávání? Změnila se nějak v posledních sedmi letech vlády ANO a ČSSD?
Nevím, zda se dá hovořit o nějaké politice předškolního vzdělávání. V podstatě každý rok jsou nová nařízení, vyhlášky a dost často si i protiřečí. Co platilo v loňském roce, letos neplatí. Je to nekoncepční a zmatečné.
V posledních dnech se opět začalo mluvit o Istanbulské úmluvě, která si klade velmi ambiciozní cíle v oblasti výchovy – chce překonávat tradice a stereotypy v oblasti vztahu mužů a žen, a to již od předškolního věku. Co si o takových experimentech jako člověk z praxe myslíte?
Já jsem zastáncem tradiční výchovy, která by měla být okořeněna novými prvky z různých směrů, které k nám proudí. Vždy ovšem s rozumem.
Tématem debat je v poslední době i spolupráce školních či předškolních zařízení s neziskovým sektorem. Na úrovni základních a středních škol začínají v poslední době zaznívat námitky, že programy neziskových organizací určené školám, třeba program Jeden svět organizace Člověk v tísni, působí spíše dojmem politické agitace mezi školáky. Máte nějakou zkušenost se spoluprací s neziskovým sektorem z vaší práce? A souhlasíte s tím, aby tímto způsobem bylo vzdělávání dětí „vyváděno“ z kompetence jejich učitelů?
Nemám žádnou zkušenost ve spolupráci s neziskovým sektorem. Jsem spíše proti.
Diskutovaným tématem, které se dotýká krajů, je podpora regionálních rozvojových projektů ze strany Evropské unie. Do školství jde těchto projektů docela dost, máte s nimi, jejich prosazováním a admnistrací, jako ředitelka nějakou osobní zkušenost? A je podle vás správné, že Unie tyto projekty podporuje?
Jako ředitelka mám zkušenost s projekty Evropské unie. V současné době jsme zapojeni do dvou takových projektů. Administrace není úplně jednoduchá, ale díky jednomu projektu máme zaplaceného školního asistenta, který nám usnadňuje práci s nejmenšími dětmi. Ministerstvo totiž od září zrušilo placenou sílu pro péči o nejmenší děti, musíme se tedy postarat sami. Druhý projekt Obědy do škol je známá věc, díky němu mohou předškolní vzdělávání absolvovat i děti z rodin, které jsou v tíživých situacích. A je to pro tyto děti velmi potřebné.
A co říkáte na to, jak systém této podpory funguje v současnosti? Využíváme jej dostatečně?
Co se týče školství funguje podpora dobře a využíváme ji dostatečně.
Jak celkově hodnotíte současné vedení kraje pod hejtmanem Štěpánem? A jak si stojí ve srovnání s předchozími vedeními kraje?
Poslední čtyři roky kraj poměrně dobře hospodařil, stále se zvyšovaly příjmy kraje, a tak se mohly realizovat mnohé investiční záměry. K nějakým převratným změnám nedošlo. Po mé zkušenosti jako zastupitelky města vím, že čtyřleté období je docela krátké na to, aby se některé složitější záměry realizovaly. Měla by tu být určitá kontinuita v řízení kraje a projekty by měly přecházet z období do období. Nové zastupitelstvo by nemělo začínat od nuly, vše z předchozí doby negovat, ale navázat na rozhodnutí z předchozích let.
Co v současnosti podle vás nejvíce trápí Královéhradecký kraj a jaké KSČM navrhuje řešení?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
