Jak hodnotíte výkon první poloviny prezidentského mandátu v případě historicky první přímo volené hlavy českého státu? 

Já bych první polovinu mandátu rozdělil na dvě éry. První éra byla od jeho inaugurace v březnu 2013 až do října 2013, kdy se konaly předčasné parlamentní volby. Nazval bych to érou dominance, protože Miloš Zeman vycítil, že česká politická scéna byla za vlády Petra Nečase velmi slabá a minimálně tím, jak se nevyjádřil ke způsobu pádu Nečasovy vlády a jak toho následně využil ke jmenování polopolitické vlády Jiřího Rusnoka, vlastně legitimoval vzestup moci bezpečnostních složek v zemi. On se prostřednictvím Rusnokovy vlády a prostřednictvím svého neformálního vlivu v téhle první fázi i svou dominancí, kdy byl rozhodující silou české politiky, pokusil tento politický systém přeměnit na fakticky poloprezidentský, v němž by hrál rozhodující úlohu v mnoha věcech týkajících se vlády. Výsledkem bylo to, že se mu nakonec tento tah nezdařil, skončil předčasnými volbami v říjnu 2013, a jeho činnost jen předpřipravila půdu pro nástup Andreje Babiše, což je populista daleko většího a výraznějšího kalibru. Od té doby nastala druhá éra jeho působení od listopadu 2013 do léta 2015, kdy se z vnitřní politiky do jisté míry vytratil, využívá chyb dvojice Babiš – Sobotka, omezuje se na poziční boje a obrátil svou pozornost víc k zahraniční politice. V tomto druhém období, které bych nazval obdobím drobečkové politiky, dělal jen drobnou politickou práci. V té době svou strategii obrátil do dvou směrů, jedním byla zahraniční politika a druhým byly dvakrát do měsíce uskutečňované několikadenní výjezdy do okresů, které jsou mimořádně úspěšné, a díky nimž rekonstruuje svou voličskou základnu. 

Takže předpokládáte, že Miloš Zeman bude usilovat o své znovuzvolení, jak se začíná spekulovat? 

To nedokážu vůbec odhadnout. Ale byl zvolen přímo lidmi, takže musí stále znovu rekonstruovat svoji podporu, protože v průzkumech veřejného mínění na tom na podzim 2013 nebyl nejlépe. Těmi výjezdy do okresů chce také překonat mediální nepřízeň, která je zčásti přirozená, zčásti nepřirozená. Ta nepřirozená mediální nepřízeň spočívá v tom, že jeho protikandidát Karel Schwarzenberg byl z devadesáti devíti procent kandidátem novinářů, respektive novináři ho drtivě volili, a tu nechuť ze zvolení Zemana dávali následně najevo. Takže on byl bit i za věci, které nedělal. Výjezdy do okresů jsou tedy v jistém smyslu také pokusem komunikovat přes hlavy médií přímo s lidmi. 

Na pole zahraniční politiky se vydal Miloš Zeman velmi aktivně. Kritici mu vyčítají, že se odklonil od dosavadního směru české zahraniční politiky tím, že svůj zájem zaměřil především na Východ – k Rusku a Číně, že prosazuje zájmy byznysu na úkor ochrany lidských práv. Souhlasíte s tím?