V letech 2008–2014 jste byl členem – i předsedou – Rady Českého rozhlasu. Co si myslíte o návrhu zestátnění České televize a Českého rozhlasu, jak před pár dny nadhodil Tomio Okamura? 

Tato otázka není úplně nová. Koneckonců si to český národ už vyzkoušel v praxi, kdy média zestátnila předlistopadová moc, která zde vládla, tedy Komunistická strana Československa. Víme, jaké to mělo dopady: Z médií se stala hlásná trouba totalitního režimu. Proto je onen návrh nesmysl – veřejnoprávní média mají nezastupitelné místo v mediálním prostoru. Pokud někdo říká pravý opak, buď neví, o čem hovoří, nebo má jiné úmysly jako například mediální kamikaze Tomio Okamura.

Těžko říci, z čeho jeho motivace pramení – on kritizuje, že nedostává třeba konkrétně v České televizi férový prostor...

Nevím, jak to funguje v České televizi, ale domnívám se, že naprosto zrcadlově jako v Českém rozhlase. Dělají se zpětné analýzy a Rada České televize kontroluje vyváženost vysílání, má možnost požádat generálního ředitele, aby doložil vyváženost vysílání, statistiky existují. Nemyslím si, že si veřejnoprávní médium dovolí někoho diskriminovat, byť je to strana „jiného druhu“, třeba i některými označovaná za stranu totalitního nebo nesystémového typu. Všechny subjekty, které jsou na „politickém trhu“ relevantní, určitě dostávají obdobný prostor, jsem o tom přesvědčen.

Občas se vrací také návrh na zrušení koncesionářských poplatků za rozhlas a televizi. Senátor Veleba kupříkladu před časem žádal úpravu poplatků a osvobození těm, o nichž veřejnoprávní média v minulosti informovala nepravdivě. Dále prosazoval možnost občana rozhodnout se, zda místo na televizi pošle poplatek třeba ve prospěch muzeí a podobně. K tomu máte rovněž odmítavý postoj?