Pane řediteli, divadlo je zavřené, pozastavili jste prodej vstupenek na listopad a prosinec. Jak se s touto situací vyrovnáváte vy i zaměstnanci? A jaké jsou reakce veřejnosti?

Se situací v divadle, které nehraje ani nezkouší, se vyrovnáváme dobře. Myslím, že všichni řešíme svoje dlouhodobé resty, na které jsme při běžném provozu neměli čas. Horší je sledovat, jak naši zaměstnanci propadají do statistiky „v karanténě“ nebo ještě hůře „pozitivní“.

Pokud jde o diváky, tak po kritickém období, kdy jsme podle nařízení nesměli hrát hry se zpěvy a improvizovali ze dne na den, co budeme tedy hrát a pro koho, tak teď je alespoň jasno: nehrajeme do konečného rozhodnutí. Stejně tak zastavujeme prodej příštího abonomá. Takže my i diváci jsme ve stadiu pokorného očekávání, jak současný největší manažer zvaný Covid-19 rozhodne.
 
Kabinet schválil např. druhou výzvu programu COVID-Kultura. Vyhrazeno je 750 milionů korun. Obecně, je podpora kultury dostatečná? Do jaké míry je situace pro kulturu devastující?

Jestli je podpora dostatečná, se teprve dozvíme, až lockdown pro divadla skončí a spočítáme „má dáti-dal“. Pro letošní rok jsme saturováni, od jara se snažím upozorňovat na to, že kritický bude rok 2021: všichni zřizovatelé vícesouborových i jiných divadel, především magistráty, signalizují škrty v rozpočtech. Pokud kulturní instituce nebudou zavřeny v řádu let, což nepředpokládám, tak bych o nějaké devastaci vůbec nemluvil: prostě změníme dramaturgické plány, zrušíme některé smlouvy a podepíšeme jiné a divadlo se hraje dál. Náš republikový potenciál divadelních umělců je historicky takový, že může po takové pauze pokračovat. S politováním, že některé umělecké projekty padnou pod stůl a diváci si asi budou delší dobu zvykat na změny. Jako my. Samozřejmě nemluvím o současné finanční situaci lidí, kteří se kulturou tzv. živí – tady můžeme jen doufat, že podpora kultury bude aktuálně směřovat i k nim.