V těchto dnech si připomínáme 50 let ode dne, kdy se v Praze na protest proti režimu v Československu upálil Jan Palach. Jeho oběť je stále předmětem diskusí. Byla podle vás hrdinská, nebo zbytečná?

Podle mne je smrt mladého člověka, obzvlášť člověka inteligentního, jakým zřejmě Jan Palach byl, vždycky smutná a možná zbytečná. V každém případě se ale Jan Palach pro mne osobně stal symbolem statečnosti. Dal to nejdůležitější, co člověk má, svůj vlastní život, všanc myšlence. Pro mne je to tedy jeden z nejstatečnějších lidí, které nám historie dala. Ale – kéž by to šlo udělat jinak.

Některá média se právě u příležitosti tohoto výročí ptala mladých lidí, jestli vůbec vědí, kdo byl Jan Palach a co udělal. Byli mezi nimi samozřejmě tací, kteří přesně věděli, co se tehdy odehrálo, někteří ale nevěděli v tomto směru vůbec nic, další odpovídali velmi „povrchně“. O čem toto svědčí?

Ano, vyjmenují vám deset youtuberů, ale nevědí, kdo je Jan Palach. Svědčí to o tom, co v té společnosti převládá, o tom, že prostě pro ty mladé lidi je to nepodstatné. Ale já si myslím, že před těmi padesáti lety pro mladé lidi byl také nepodstatný třeba Franc Josef nebo Ferdinand d’Este. Prostě to tak je. Každý řeší to, co je pro něj aktuální. To, co ho trápí. Řidič řeší naftu, student svoji lásku, režisér herečku, která ho nebude při natáčení štvát… A ti, kteří nad věcmi přemýšlejí, řeší Palacha. Tak to je.
 
Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co se podle vás za těch třicet let povedlo a co naopak?