V těchto dnech si připomínáme 50 let ode dne, kdy se v Praze na protest proti režimu v Československu upálil Jan Palach. Jeho oběť je stále předmětem diskusí. Byla podle vás hrdinská, nebo zbytečná?
Podle mne je smrt mladého člověka, obzvlášť člověka inteligentního, jakým zřejmě Jan Palach byl, vždycky smutná a možná zbytečná. V každém případě se ale Jan Palach pro mne osobně stal symbolem statečnosti. Dal to nejdůležitější, co člověk má, svůj vlastní život, všanc myšlence. Pro mne je to tedy jeden z nejstatečnějších lidí, které nám historie dala. Ale – kéž by to šlo udělat jinak.
Některá média se právě u příležitosti tohoto výročí ptala mladých lidí, jestli vůbec vědí, kdo byl Jan Palach a co udělal. Byli mezi nimi samozřejmě tací, kteří přesně věděli, co se tehdy odehrálo, někteří ale nevěděli v tomto směru vůbec nic, další odpovídali velmi „povrchně“. O čem toto svědčí?
Ano, vyjmenují vám deset youtuberů, ale nevědí, kdo je Jan Palach. Svědčí to o tom, co v té společnosti převládá, o tom, že prostě pro ty mladé lidi je to nepodstatné. Ale já si myslím, že před těmi padesáti lety pro mladé lidi byl také nepodstatný třeba Franc Josef nebo Ferdinand d’Este. Prostě to tak je. Každý řeší to, co je pro něj aktuální. To, co ho trápí. Řidič řeší naftu, student svoji lásku, režisér herečku, která ho nebude při natáčení štvát… A ti, kteří nad věcmi přemýšlejí, řeší Palacha. Tak to je.
Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co se podle vás za těch třicet let povedlo a co naopak?
K tomuto bych rád řekl jednu věc. Strašně mi vadí, jak se každý problém, který je v mentalitě lidí, svádí a odvolává na komunismus. Že prý „to v nás zakořenil komunismus“. Potkávám se dnes s lidmi, kterým je dvacet, třicet, nebo čtyřicet let, někteří jsou to prostě pěkní hajzlíci, a bude se tvrdit, že za to může komunismus? Ne! Lidi, kterým bylo v roce 1989 třicet, tak ti už jdou brzo do penze. Takže rozhodně už není co svalovat na ten minulý režim. Není. Lidi, kteří za minulého režimu vládli nebo měli ten vliv, tak ti jsou prostě buď mrtví, nebo jsou velmi stařičcí, nebo jsou mrtví, akorát o tom nevědí. Opravdu nemám rád, když dnes někdo svádí charaktery lidí na komunismus.
A co se povedlo? Povedlo se to, že máme lepší sociální oblast, to znamená sociální péči, domovy seniorů, sociální služby… Myslím si, že máme daleko lepší zdravotnictví. Také podle mne máme širokou škálu možností například v kultuře, kde dnes může psát každý, točit každý a také si hledat svého čtenáře, diváka, posluchače… To je prima. Protože buďme upřímní, za minulého režimu to tak prostě vždycky nebylo. Dnes zaplať pánbůh můžou pracovat všichni a je jedno, co říkají o prezidentovi nebo třeba premiérovi. V tomto je ten posun ohromný.
A co je horší? Myslím, že jsou horší pařížské saláty, stýská se mi po dobrém chlebíčku, po takových věcech… Potraviny se mi prostě opravdu zdají horší. A co mi také velmi vadí, je to, že řada našich podniků zkrachovala nebo prostě skončila. To si myslím, že je velká škoda. Vadí mi, že se v těch divokých devadesátých letech, které opravdu asi byly hodně divoké, mraky věcí rozkradly, ztratily a že politici nebo podnikatelé, kteří za to mohou, za to žádnou odpovědnost nenesou. To mi přijde nefér.
Navíc neustále kolují spekulace o „privatizačním puči“. Petr Pithart dokonce mluví o tom, že šlo o „vyjednané předání moci“. Co vy si s odstupem doby myslíte o sametové revoluci? Byl to podvod, nebo ne?
Já si myslím, že při sametové revoluci byla jedna generace zneužita. A to je všechno. Víc bych to snad ani nekomentoval. Nejsem žádný historik, jsem filmař, a to ještě, jak já říkám, „z leknutí“. Takže prostě toto nedokážu hodnotit. Myslím si, že zase jen čas a historie ukážou, co a jak ve skutečnosti bylo.
V posledním roce se více než jindy mluvilo o tom, že je český národ rozdělený. Vnímáte to také tak? A pokud ano, kdo ho podle vás vlastně rozděluje?
Obě ty strany. Rozděluje ho prezident, který při výročí sto let vzniku mluví o věcech, které jsou zbytečné a které tam vůbec nepatří. Rozdělují ho osobnosti, které už v principu útočí na všechno, co prezident řekne nebo udělá, ať udělá a řekne cokoliv. Společnost je prostě rozdělená oběma těmi tábory.
Psali jsme:
Silnou skupinu odpůrců má náš prezident mezi umělci. Čím Miloš Zeman právě umělce podle vás tak „irituje“?
Nevím. Já jsem také umělec a mě pan prezident zase tak neirituje. Patřím k těm, kteří řeknou, když se jim něco, co pan prezident udělá nebo řekne, líbí, nebo naopak třeba nelíbí. Jsou výroky pana prezidenta, které podepíšu, a jsou výroky, o kterých si řeknu, že jsou zbytečné. Ale že bych byl proti někomu zaujatý jen tak z principu, to nejsem, nechci být a nebudu. Pro mne je to prezident, kterého lidi demokraticky zvolili. Samozřejmě má ale také každý možnost demonstrovat, že s něčím nesouhlasí. To je demokracie. Ale rozhodně si nemyslím, že by byl Miloš Zeman tak špatný člověk, jak někteří moji kolegové říkají. Spíš nevím, jestli nejsou horší ti lidé okolo něj, kteří mu radí a možná ho i ovlivňují. Ale že on by byl člověk, který nás nějak zaprodává? Ne, to si nemyslím! Má jiný pohled na věc, než jaký měl třeba jeho předpředchůdce, ale nemyslím si, že je to nějaký supergauner. Mně spíš vadí to, že je ten člověk evidentně nemocný, že tu sílu třeba už takovou nemá… Myslím si, že pro tu naši zemi něco udělal, takže by měl být už doma a odpočívat.
Ing. Miloš Zeman
Nejen Miloš Zeman, ale i premiér Babiš je trnem v oku právě řady lidí z umělecké sféry, neboli, jak někteří říkají, pražské kavárny. Jak vy vnímáte to, co se kolem něho na sklonku minulého roku dělo, ať už jde o reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka, kde mluvil Babišův starší syn, nebo údajný střet zájmů v souvislosti s dotacemi a Agrofertem?
Víte co, pro mne je to premiér, který vyhrál volby. Já jsem zastupitel města Náchod a nedávno jsme se na radě právě bavili o tom, že je to premiér, který umí evidentně ty daně opravdu vybírat. To se mu zkrátka daří. Pro mne je hlavně důležité, aby dobře fungoval jako premiér. Co mi ale vadí, jsou takové ty informace, kdy měl údajně někomu zničit firmu, že si na ni třeba sám udělal zálusk. Pokud je to pravda, tak to by bylo skutečně špatné. Ale nikdo mu zatím nic takového nedokázal, nebyl za nic takového odsouzen…
Když se ještě vrátím k těm umělcům, mnozí z nich už nějakou dobu upozorňují na údajné ohrožení demokracie a svobody. Slova „Co dělat? Pojďme do ulic“ režiséra Jana Hřebejka se objevila v kalendáři Revue Forum na rok 2019. S upozorněním na nutnost postavit se strachu ve společnosti se přidal například zpěvák Tomáš Klus. Máte také pocit, že je „ve společnosti“ strach? A pokud, tak z čeho?
Ano, je určitý strach. Ale nejen z té strany, o které mluví oni. Znám řadu kolegů, kteří jsou třeba někde v angažmá, kde se jim minimálně veřejně předkládá ten názor – že Zeman všechno špatně, Babiš špatně. A oni normálně mají strach říct, že je třeba volili. Víte, já jsem člověk, který má svůj hotel, svoji filmovou branži, svoji práci… Nejsem na nikom závislý. A můžu si tak říkat, co chci, což je obrovská výhoda. To samé pak takové ty už „top“ postavy, jako jsou třeba Zdeněk Troška nebo Michal David, Jiřina Bohdalová, Karel Gott, ale třeba i Tomáš Klus nebo Jan Hřebejk, to jsou špičky ve svém oboru, takže i ti si mohou říkat, co chtějí. A je to v pořádku. O tom je ta demokracie.
Ale opravdu si myslím, že by bylo dobře zamyslet se nad oběma těmi „proudy“. Bohužel opravdu znám desítky lidí, kteří se bojí někde říct, že volili toho a toho. A stalo se třeba, že jeden kolega něco takového napsal na Facebook a hned mu přišly ohlasy – přestávám s tebou komunikovat a podobně. A to si myslím, že je zbytečné.
Ať nemluvíme pouze o politice, prozraďte prosím, na čem v současné době pracujete? Na co se na našich obrazovkách můžeme těšit?
Tak největší projekt, na kterém teď pracuji, je třináctidílný seriál s pracovním názvem Čechovi. Je to takový český „Dallas“, příběh rodiny Čechovy, jejíž čtyři generace žijí v jednom domě. Je to seriál o lidech, kteří něco dokázali, něco v životě třeba i překonali, o tom, jak je složité v dnešní době podnikat, jak lidé někdy přemýšlejí, jak třeba vnímají podnikatele vůči zaměstnancům… Hodně se soustředíme na myšlení našeho národa jako takového. Můžete se těšit na skvělé herce, jako například Kateřina Macháčková, Regina Rázlová, Libuše Švormová, Miloslav Mezjlík, Martin Dejdar, Petr Batěk a další.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
