Pane režisére, sledujete jistě rusko-ukrajinskou situaci. Co si o ní jako znalec a milovník ruské kultury myslíte?

Nejsem odborník na politiku, dění ve světě, tedy i na Ukrajině, sleduji stejně jako každý jiný občan. Jsem proti jakémukoliv násilí, jakékoliv formě bezpráví. Myslím si ale, že informace, které se nám dostávají, nejsou zcela objektivní a že média mnohdy záměrně (na čí příkaz?) skutečnost zkreslují. Jak si pak udělat vlastní názor? Kdo je skutečně ten dobrý a kdo ten zlý? A proč se toto všechno děje? Ze zkušeností už víme, že nic není černobílé, že za mnoha zdánlivě jasnými věcmi se skrývá zcela jiná pravda, která je až těžko uvěřitelná. Podaná pomocná ruka – pravá podává chleba, levá drží nůž. Vždycky je všecko za něco, nic není za úsměv, nikde, ani v Americe, ani v Bibli. Všude hrají hlavní roli peníze, nadnárodní, mocenské zájmy, vysoká politika dělící se ještě na tu vyšší a nejvyšší, kam normální člověk ani v nejsmělejších představách nedohlédne a kde život člověka neznamená vůbec nic, bohužel. Prostě všechno je jinak. Pro mě je to skutečně bratrovražedný konflikt, nechci použít slova válka, stejně nepochopitelný, jako kdybychom měli bojovat se Slováky.

V českých médiích je podle mnoha odborníků situace s Ruskem a Ukrajinou zmanipulována, kde je tedy pravda?

Kde je pravda, to já nevím, ale nestranný pozorovatel si jistě všimne, že jisté ochotné nabídky, týkající se hlavně „pomocného“ vyzbrojování nejrůznějších skupin, ať těch dobrých nebo špatných, je vždycky jen záminka či zástěrka k něčemu daleko hroznějšímu, dávno dopředu už naplánovanému. Vzpomeňte jen na naše „přátele“ ze západní Evropy, jak nás „podrželi“ proti Hitlerovi, na hodné bratry z Východu, jak nás ochraňovali před zlým kapitalismem, na ještě hodnější bratry z Ameriky, jak nás teď chrání, třeba ústy Bruselu, před celým vším tím zlým a ošklivým, co by nám mohlo ublížit. I před výkonnými vysavači, svítícími žárovkami. Všichni víme, že jestliže něco vyrobíme, třeba zbraně, musíme je někomu prodat, někde použít. Je třeba vyprázdnit sklady, aby se naplnily novějšími a výkonnějšími výrobky. A že zrovna není nikde žádné pořádné odbytiště? Nic snazšího, než ho vytvořit. Kdekoliv, kdykoliv. Indočína, Vietnam, Střední Východ, severní Afrika, proč ne třeba teď i Ukrajina? Stačí vyvolat „nějaký malý“ konflikt, nějak prostě začít a je to. Záminka se vždycky najde. Ale ta pravda za ní může být právě třeba ropa, zemní plyn, nerostné bohatství, jak tomu bylo všude jinde – Libye, Irák, Sýrie atd.