Na pozvánce k přátelskému setkání u příležitosti svého životního jubilea mimo jiné píšete: „Ve stejný den a ve stejné datum“. To, že jste se narodil v pátek třináctého, vám smůlu nepřinášelo?

Jsem ve znamení Střelce, narodil jsem se třináctého a k tomu ještě v pátek. Většina lidí to považuje za nešťastný den, ale já ho beru jako velice pozitivní, jak třináctku, tak ten pátek. Můžu říct, že třináctka mě provází téměř celý život. Je to náhoda, ale ve škole jsem měl také většinou pořadové číslo třináct. A mnohokrát se v mém životě i v mých rozhodnutích objevovala. Když jsem v roce 1970 trávil čtyři měsíce ve vyšetřovací vazbě, tak jsem stále doufal, že spravedlnost zvítězí. Tam samozřejmě člověk podléhá takové zvláštní psychóze. Říkal jsem si, dnes je třináctého, pátek, něco pozitivního se musí v mém osudu stát. No a přišlo rozhodnutí Generální prokuratury České republiky, že „odnímají“ můj případ z pravomoci nejenom okresu Děčín, ale i Ústeckého kraje, a předávají to k vyšetření orgánům v Praze. Protože to bylo zinscenováno novodobými, normalizačními politickými vládci Severočeského kraje, kde odjakživa byla situace více horká než kdekoli jinde, taková ta pseudorevolučnost. Tak jsem začal skákat po cele a říkat, že jakmile to sebrali Děčínu a Ústí, mám vyhráno, protože to je náznak toho, že bude spravedlnosti učiněno zadost. A skutečně se tak stalo. Velkou zásluhu na tom měla tehdejší prokurátorka Generální prokuratury JUDr. Věra Rieglová a pražský policejní vyšetřovatel kapitán Troníček.

V polistopadové době jste se stal v různých etapách dvakrát ministrem. Ve druhém pololetí 1990 jste působil jako ministr strojírenství a elektrotechniky v Pithartově vládě, v kabinetu Miloše Zemana jste byl celé čtyři roky ministrem průmyslu a obchodu a v letech 2001 a 2002 navíc i místopředsedou vlády. Poznal jste tedy přímo v akci dva premiéry. V čem se hlavně lišili?