Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula varoval, že pokud v roce 2020 nebude pokračovat růst mezd v obdobném tempu jako doposud, může to ohrozit ekonomiku. Sdílíte tyto obavy?
Je to přesně naopak. Podle Hospodářské komory má potenciál ohrozit českou ekonomiku zaslepený tlak odborů na umělé a plošné navyšování mezd, ať již v podobě přidávání ve veřejné sféře, nebo formou zvyšování minimální mzdy, a tím i na ni navázaných zaručených mezd. Pokud za růstem mezd budou stát výhradně tržní faktory, česká ekonomika se s tím přirozeně vypořádá.
Je reálné, aby letos mzdy rostly o 6-7 %, jak požadují odboráři?
Ano, podle poslední prognózy Hospodářské komory budou nominální mzdy růst tempem 6,2 %. Odboráři se tak vlamují do otevřených dveří. V letošním roce se ale růst mezd nebude týkat v podstatě všech firem, jak jsme to viděli např. v roce 2018. Rozdíly mezi jednotlivými odvětvími, regiony i pozicemi se dále prohloubí. Místy bude docházet k propouštění i k bankrotům, na druhé straně ale v některých oborech a firmách bude růst mezd zaměstnanců vysoko nad průměrem. O to více nebezpečné je pro firmy plošné zvyšování bez ohledu na konkrétní situaci firmy tak, jak tlačí odbory a vláda.
Středula argumentuje tím, že spotřeba obyvatel dnes tvoří více než polovinu HDP. Můžeme tedy roztáčet kola ekonomiky zvýšenou spotřebou? Co by měl stát udělat?
Klasický multiplikační dopad z vyšší spotřeby na celkový růst může mírně krátkodobě fungovat. Ze středně a dlouhodobého hlediska však především záleží na tom, z jakého zdroje je spotřeba financována, zda jsou za ní úspěšné hospodářské výsledky firem a dobré rozpočtové hospodaření státu, anebo jen zadlužení firem či státu. Sám stát by měl především zlepšovat podnikatelské prostředí v ČR a fungovat jako odpovědný hospodář. Tím může stát přispívat k optimismu firem, který se následně propisuje do vyšších mezd jejich zaměstnanců.
Dobrým nástrojem, který by mohl stimulovat spotřebu rodin živnostníků, může být třeba rozumně nastavená jedna paušální daň. Zdá se, že vláda přece jen vyslyšela volání Hospodářské komory a požadavky malých i větších pravicových stran a konečně přichází s příslušnou novelou. Aby však zjednodušené placení daně a pojistného přineslo viditelnější ekonomický efekt, musela by být jedna paušální daň otevřena širokému okruhu živnostníků a malých podnikatelů. Dosavadní informace o návrhu ministryně financí ale vyvolávají dojem, že cílí jen na lidi, kteří si drobnou vedlejší aktivitou pouze přivydělávají.
Růst mezd často táhne veřejný sektor. Mělo by to tak být?
Hospodářská komora souhlasí s tím, že některé oblasti veřejného sektoru jsou materiálně i personálně podhodnocené - např. armáda, sociální služby, školství. Souhlasíme také s tím, aby bylo skutečně kvalitním a kvalifikovaným úředníkům přidáno. Klidně i o desítky tisíc korun. To se ale neslučuje s plošným zvyšováním platů.
Platy ve veřejném sektoru by se měly inspirovat mzdami v soukromém sektoru, ale ne jen dynamikou růstu, ale také například měřením kvality, produktivity a z toho plynoucími důsledky pro zaměstnance.
Navyšování platů by mělo mít přímou souvislost jak s individuálním výkonem každého zaměstnance, tak i výkonem konkrétního úseku státní správy. I ve veřejném sektoru je třeba se zabývat efektivitou a produktivitou práce a hledat způsoby jejího měření a od toho odvislého odměňování. A hlavně – ve vyspělých tržních ekonomikách je neobvyklé, když platy ve veřejném sektoru jsou vyšší než mzdy v sektoru soukromém.
Fotogalerie: - Čínská "polepšovna" u Aksu
V posledních letech rostly mzdy opravdu vysokým tempem, odpovídal tomu i nárůst produktivity?
Ačkoliv mzdy rostly v posledních třech letech tempem kolem 7 %, růst produktivity práce těmto nárůstům zůstal velmi vzdálen. V roce 2018, kdy mzdy vzrostly o 7,6 %, vzrostla podle Eurostatu produktivita práce přepočtená na zaměstnance jen o 1,6 %. Ani v roce 2019 neočekáváme v číslech v tomto směru žádné překvapení. V minulých letech ekonomika měla určitý „polštář“, který umožnil růst mezd rychlejší než růst produktivity, ale to již skončilo a bude-li to takto s mzdami dále pokračovat, začneme dnes projídat budoucnost.
Jak je to s investicemi, mají dnes podnikatelé při vysokém tempu růstu mezd ještě prostor na to, aby adekvátně modernizovali a optimalizovali, nebo zaostávají? Nehrozí, že po konjunktuře přijde o to tvrdší pád, až zaostávající podniky v krizi budou marně hledat odbyt?
Rekordní zvyšování mezd v poslední době dopadá negativně především na menší firmy. U těchto firem totiž výdaje na mzdy tvoří největší část nákladů. Tyto firmy se rychlými nárůsty výplat v posledních letech finančně vyčerpaly a leckdy si již nemohou další zvyšování mezd dovolit. Často tak šetří i na investicích, na kterých se negativně podepisuje i nejistý vývoj v zahraničí a obavy s ním spojené.
Nicméně i letos má česká ekonomika růst, což celkově znamená více zakázek a peněz na investice i mzdy zaměstnanců. Právě toho by měly firmy využít a věnovat prostředky do digitalizace a vyšší přidané hodnoty. Firmy mají v době konjunktury jedinečnou možnost držet krok s nejvyspělejšími firmami v Evropě a po jejich vzoru se věnovat zefektivnění výroby a např. automatizaci. K tomu jim nicméně musí vhodné infrastrukturní podmínky vytvořit i stát, který je zejména v rozvoji dopravní sítě v ČR znatelně pozadu.
Co je v současné době faktorem, který nejvíce ohrožuje růst české ekonomiky v roce 2020?
Pro českou ekonomiku bude v letošním roce klíčové, aby se nenaplnila negativní zahraniční i domácí rizika. Mezi zahraniční rizika směrem dolů patří vývoj v eurozóně, obchodní války nebo brexit. Existuje ale i celá řada negativních domácích rizik, k nimž lze řadit např. zavedení povinného pátého týdnu dovolené, další zpolitizované zvyšování minimální mzdy nebo obecně dopady rostoucí regulatorní zátěže podnikatelů – kumulace zrušení karenční doby, rozšíření EET, vysokých sankcí a celkově restriktivního přístupu správců daní a dalších opatření. Vážným domácím rizikem směrem dolů je i pesimismus některých firem a spotřebitelů, často živený médii, který by na naši ekonomiku mohl dopadnout tvrději než třeba brexit.
A co situace v Německu? Tamní průmysl je už skoro rok v recesi, výhled na rok 2020 není dobrý, všichni stále častěji skloňují slovíčko krize – český průmysl je přitom na Němce silně navázaný…
V současnosti se vývoj v Německu na českém vývoji neprojevuje tak rychle ani tak silně, jako tomu bylo v předešlých letech. Důvodem je zejména robustní domácí poptávka, spojená se silným trhem práce a svižným růstem mezd. Právě domácí poptávka v současnosti českou ekonomiku žene dopředu. Zpomalení v Německu – a s tím spojené tamější substituce nejen meziproduktů, ale i produktů finálních prostřednictvím cenově příznivějších alternativ – se v současnosti jeví i jako příležitost pro český, a to nejen automobilový průmysl. Nečekáme, že se v příštím roce v tomto směru něco výrazněji změní.
Co říkáte na Národní investiční plán Andreje Babiše? Dává ten dokument smysl? Podle ekonomky Hany Lipovské se jedná pouze o ledabylý soupis údržbářských prací.
V prvé řadě je třeba poznamenat, že jakkoliv dobře připravené administrativní plány pomohou skutečnému rozvoji ČR méně, než faktické otevření prostoru soukromým podnikatelským iniciativám. Místo úřednických plánů potřebujeme uvolnit prostor pro rozvoj trhu – především toho kapitálového.
Všechny zásadní investice v ČR v nadcházejících letech jsou zcela závislé na reformě stavebního řízení. Bez nového stavebního zákona nebudou moci být navrhované investice realizovány nejen do roku 2030, ale podle dosavadní české zkušenosti ani do roku 2040, případně vůbec.
Fotogalerie: - Imám u soudu
Především dopravní infrastruktura v ČR trpí obrovskou podinvestovaností, která brání našemu přiblížení k západoevropským zemím. Podle odhadů Hospodářské komory se tato podinvestovanost pohybuje v řádu bilionů korun. Jedná se nejen o investice do rozvoje a dokončení páteřní sítě, ale i o reinvestice do současné sítě, která je často na tristní úrovni, je zastaralá a potřebuje zásadní rekonstrukci či celkové nahrazení.
Oproti jiným zemím Česká republika zaspala v celkové koncepci rozvoje infrastruktury, a to nejen dopravní. Situace se postupně lepší, bude nicméně trvat, než se historické chyby podaří napravit. Jednotlivé kroky ale stále nejsou koordinovány. Tento problém byl již mnohokrát pojmenován, stále ale chybí reálné kroky a plán k jeho řešení, který by byl důsledně naplňován.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
