Říkáte, že evropské dotace jsou jed, ale pro města a obce je to spíše požehnání…

Ano, to je dvojí možný pohled na evropské dotace. Z hlediska země jako celku jsou jakýmsi „sladkým jedem“, zřejmě zkreslují cenové relace, ovlivňují alokaci zdrojů a je otázkou, zda správným způsobem, nesporně jsou potencionálním rizikem korupce. Z hlediska celku, řekněme České republiky, jsou tedy takovým milým, příjemným jedem, na jedné straně dostáváme z Bruselu takzvaně více, na druhé straně musíme do Bruselu také něco platit. Nevíme pak, co jsme si zaplatili sami a co nám zaplatil někdo jiný. Ovšem administrace dotací také něco stojí. A živí určitý počet lidí. Z pohledu města se snažíme mít připraveny zásoby investičních projektů, vědět, co jsou naše priority. Nicméně, je-li, či není-li dotace, je pro nás samozřejmě důležité;  projekt, který může být dotačně podpořen, získává prioritu. To, co dnes můžeme udělat s dotací, nechceme za dva roky dělat bez dotace.

Myslíte si, že by se stát mohl obejít bez evropských dotací? Nebo že nám EU vyhrožuje, že je nám sebere, nebo poníží část dotací, když budeme „zlobivé dítko“, třeba v případě přijímání migrantů?

Stát by se neměl obejít bez celoevropské spolupráce. A bez dotací? Svého času jsme se bez nich obešli a jednoho dne se bez nich budeme muset také obejít. Pokud budeme jako stát, města i občané hospodařit rozumným způsobem, tak si musíme poradit s každou jednotlivou situací. To, co vidím jako problém, je, že dochází k určitému zkreslení cenových relací. Protože různé subjekty různým způsobem reagují na to, když ví, že jsou na projektu s dotací. A to se netýká jenom státu, ale podle mého názoru i soukromé sféry.

Tím chcete říci, že jsou to ty různé agentury a další, kteří se nabalují na jednotlivé dotace a živí se z toho? A samozřejmě i ten začarovaný kruh u bank, které půjčují?