Ministryně financí Alena Schillerová chce plánovaný schodek rozpočtu navýšit již dokonce na 300 miliard korun. Je to podle vás konečná částka? A co na ni říkáte?
Zda je to konečná částka, to nevím. Stejně jako to zřejmě nevědí ani jiní. Sama částka však je to podstatné jen zdánlivě. Jde o techniku plýtvání penězi, o lehkost, s jakou k tomu dochází, o samozřejmost, s jakou se rozhazuje z veřejného, aniž slyšíme jedno jediné slovo, že stát – a paní Schillerová je dnes jednou z jeho významných reprezentantů – zásadně sáhne do svých výdajů. O tom neslyšíme ani slovo. Mě na tom děsí směr trendu. Daňový poplatník je a bude trhán na kusy, zatímco stát a jeho zaměstnanci budou tloustnout.
„Na tom je nejhorší, že vláda nebude chtít ušetřit ani korunu na svém přebujelém provozu a hypertrofované státní administrativě. Všechny problémy s pandemií nechá zaplatit naše potomky. Ti doplatí i na nezodpovědnou politiku posledních šesti let,“ varuje před tím Miroslav Kalousek. Je to opravdu tak?
Zatím to všechno tak vypadá. Ale i pravicová politika, kam se pan Kalousek počítá, má v té celé rozhazovací soutěži také docela dost másla na hlavě.
Co nyní podle vás bude Babiš dělat, aby si zajistil další volební triumf? Pokusí se udržet životní úroveň svých příznivců i za cenu budoucích problémů, tedy například přílišným rozdáváním?
Babiš nic moc pro svůj další volební triumf dělat nemusí. Je na televizních obrazovkách každý den, solidárně nosí pionýrský šátek, tedy roušku, kterou národu nařídil. Stylizuje se do role hrdiny z akčních filmů. Rozhazování z cizího mu nedělá problém. Zatím si neumím představit něco, co by mohlo Babišovo vítězství v následujících volbách pokazit. A kdyby se něco náhodou objevilo, on se z toho dostane vlastní, dávno známou a mnohokrát osvědčenou metodou – večer bílá, ráno černá. Ale nezapomeňme na Hamáčkovy socialisty. Především Hamáček a Maláčová si dnešní krizi vyložili jako kovbojskou misi a počínají si jako na Divokém západě.
Nicméně nezdá se vám, že mnohdy i pravicová opozice někdy kritizuje vládu zleva, že je potřeba přidat ještě více peněz? Nebo je to jen můj mylný dojem?
Parlamentní opozice sama sebe vymanévrovala zcela mimo hru, a tak se snaží zadrápnout alespoň přeháněním. Já bych opoziční politice vyčítal něco jiného – zbytečné tlačení na pilu. Kdyby ve výhradně počáteční fázi byla k demokraticky zvolené vládě více loajální, a být v té fázi loajální neznamená být vazalsky probabišovský nebo prohamáčkovský – znamená to být loajální k této zemi, mohla by dnes být v případné kritice vládních postupů daleko ostřejší a také významně autentičtější. Sama sebe odsoudila do role „poštěkávačů“, ke své škodě.
Pokud budou evropské státy cíleně motivovat své občany, aby v zájmu zachování zdravé ekonomiky konzumovali domácí produkci, co to udělá s panevropskými idejemi? Čeká nás návrat k volnějšímu uspořádání? Je možné, že tu část této národovecké, soběstačné rétoriky již zůstane?
Dnešní stav ukazuje, že asi není úplně moudré být odkázáni na dovoz všeho možného, ale současně se zdráhám podlehnout socialistickému heslu „soběstačnosti“. Tato země, už kvůli své geografické poloze a kvůli struktuře hospodářství, soběstačná být nemůže. Komunistická soběstačnost, to byl scvrklý „boj o zrno“. Ale bylo by dobré, kdyby tato krize ochladila naši pýchu, že vše se dá dovézt, že my máme být jen onou „ekonomikou s přidanou hodnotou“, že „montovnou“ má být někdo jiný. Struktura ekonomiky odráží strukturu společnosti. Pokud si to uvědomíme, bude to přínosem této krize.
Psali jsme:
„Očekávám, že Brusel konečně zapomene na ty své Green Dealy, které ničily náš automobilový průmysl nebo ekonomiku, ty emisní povolenky,“ řekl o víkendu premiér Babiš. To zní jako poměrně silný vzkaz do Bruselu. Podobně ale mluví i jiní, třeba europoslanec Alexander Vondra. Bude Brusel něco měnit?
Já bych si to moc přál. U premiéra Babiše to ovšem považuji za obvyklou pózu zneužívající dnešní stav, pan europoslanec Vondra je členem výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu a tu hrůzu tamějšího bruselského uvažování by měl realisticky hodnotit. Ona „zelená dohoda“ má jen oddychový čas, jen čeká, až se to nejhorší přežene. Pak se znovu objeví Greta, pak znovu uslyšíme, že nadějí pro evropskou rekonstrukci po koronavirové krizi je „zelená“ ekonomika.
Asi se objeví šílené názory, že virus se tady mohl objevit díky globálnímu oteplování, ale zcela jistě uslyšíme názory, že zákaz letecké dopravy a zásadní omezení průmyslové výroby zlepšily nad Evropou klima, a že bychom tedy měli „využít šance“. Evropské instituce jsou ochotny udělat cokoliv, natisknout jakékoliv množství v důsledku bezcenných a zničujících peněz, aby zachránily sebe sama. Pokud by pandemie měla znamenat konec zeleného šílenství, považoval bych ji za dar z nebes! Tomu ale nevěřím.
Fotogalerie: - Pětadvacítka
Co říkáte na reakci EU, respektive Evropské komise na pandemii? Mnozí jí vyčítají pozdní až špatnou reakci, například Italové a Španělé jsou na Unii teď dost naštvaní...
To, že evropské instituce na pandemii nijak nereagovaly, je výbornou zprávou. Prozradily o sobě víc, než chtěly. Vyslaly samy o sobě zprávu, že v zátěžových situacích jsou k ničemu, nikdo je nepotřebuje, nevyhledává, nikdo na ně nespoléhá. Názory těch, kteří obviňují evropské instituce z nečinnosti, jsou názory těch, kteří si přejí všudypřítomnost „blahodárné“ bruselské vrchnosti. Nečinnost evropských institucí ovšem obnažuje jejich nepotřebnost. Já od nich nic nečekal, já spoléhal na národní autority – i s vědomím, že se nebudou chovat tak, jak bych si asi představoval. Evropská unie mi nechyběla před krizí, nechyběla mi o to více ani v krizi. A to, že Italové a Španělé dnes mluví o nečinnosti Unie, to je pouze a výhradně výraz jejich vlastních zájmů. Potřebují peníze a vyvolání pocitu viny zvyšuje pravděpodobnost jejich přidělení.
Probíhá živá diskuse o cestování do zahraničí, kam by někteří lidé v létě rádi jeli. Premiér Babiš to již opatrně řeší, viz jeho aktivita spolu s chorvatským premiérem, se kterým chtějí prozkoumat možnost, aby Češi v létě do Chorvatska odjet skutečně mohli. Je to reálné? Co by to přineslo? Nebezpečí, rizika? Nebo by pro nás bylo v nějakém směru dobře, kdybychom toto léto zůstali na dovolené doma, nebo mohli třeba maximálně na Slovensko?
Tento Babišův názorový kolotoč, kolikátý už, mě absolutně popuzuje. Odmítám pochopit, proč by měl Babiš nejprve vést debatu o cestování do Chorvatska, když současně znemožňuje drobným podnikatelům otevřít hranice k jejich podnikání. Proč ne, ať lidé jedou do Chorvatska nebo kamkoliv do světa, pokud chtějí, ale ať především čeští drobní podnikatelé mohou co nejrychleji překračovat hranice bez jakýchkoliv ponižujících hamáčkovsko-prymulovsko-babišovských podmínek do Rakouska nebo Německa. To je můj naprosto principiální postoj k běsnění z řetězu utržených Hamáčka, Prymuly a Babiše. „Příspěvky“ prezidenta Zemana, že hranice by mohly zůstat zavřené třeba celý rok a ať si lidé cestují po Čechách, považuji nehodný seriózního hodnocení. Mě nezajímá dovolená v Chorvatsku, mě v první řadě zajímá úplné uvolnění přeshraničního podnikatelského styku s jakoukoliv sousední zemí.
Donald Trump varoval Čínu před následky, pokud se zjistí, že proti šíření nového koronaviru do světa vědomě nezasáhla. Myslí tím podle vás obchodní válku, nebo ještě něco horšího? Zhorší pandemie ještě více napjaté vztahy těchto dvou velmocí?
Nevím a nic takového bych si nepřál. Kdyby se „postkorovinární“ svět poučil z dnešní krize a našel cestu k nejširší spolupráci, kdyby překonal stereotypy dávno neexistující studené války, kdyby nás přiměl ke spolupráci bez ideologických předsudků, byl bych rád. Ale to je asi moje pouze naivní a zbožné přání.
Řecko opět prožívá střety s migranty a stěžuje si, že Turecko provokuje letadly a loděmi blízko hranic, že navíc migranty do rizikových oblastí doslova tlačí a že už je to problém. Má přijít reakce ze strany EU? Jakou formu by měla mít? A je jí EU oslabená pandemií vůbec teď schopna?
Evropská unie a její lídři sklízejí plody své setby. Bohužel, my s nimi. V letech, kdy v evropském prostoru vládla nálada nekonečného blahobytu, kdy politická pozice evropských politiků byla téměř neotřesitelná, a přesto nebyli schopni říci „stop“, tím méně to budou stále titíž lidé schopni říci teď. Je možné, že důsledky sporných rozhodnutí národních vlád v průběhu pandemie vyústí v politické změny a noví lídři se v otázce masové migrace budou chovat jinak než jejich předchůdci. Stejně tak je možné, a to považuji za pravděpodobné, že národní státy na evropském kontinentu budou natolik vysíleny, že se poddají vůli Bruselu – a ten považuje masovou migraci za blahodárný a vítaný impulz.
Fotogalerie: - Kladno, Lidice, vlasovci
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
