Jak dlouho jste se rozhodoval pro Stranu práv občanů?

Bylo to po zralé úvaze, která trvala více než půldruhého roku. Když jsem skončil v ČSSD, chtěl jsem si chvíli odpočinout. Konečný verdikt ale padl po krajských volbách, kdy jsem viděl, že spousta lidí trpí úplnou ztrátou sebereflexe. Zapadlo mi to do celkové mozaiky. Není ani tajemstvím, že jsem měl už za působení na ministerstvu školství blízko k prezidentovi. Diskutoval jsem proto o této alternativě i s lidmi kolem něj. Strana práv občanů je mi blízká levicovým ražením a byla to logická volba. Program SPO v oblasti vzdělávání je shodný s tím, co jsem se snažil prosazovat ve školství.

Pojmy levice a pravice jsou dnes hodně zavádějící. Vždyť třeba předseda SPO Jan Veleba opěvuje republikána Donalda Trumpa. Co vy na to?

Máte pravdu, že dnes je společnost už trochu jinak naladěna. Když pominu známý fakt, že opouští tradiční strany, tak se rozdělení nalevo a napravo mění. O středu nemluvím, protože všichni, kdo šli do středu, skončili na smetišti dějin. Nicméně program SPO je levicový a já jsem levicově zaměřen. To neznamená, že moderní levice nemusí mít společné ideje s politiky pravicového smýšlení. V každé straně najdete chytré lidi, hlupáky, křiváky a ty rovné. Rozlišuju lidi hlavně podle toho, jak se chovají. Mám s tím bohatou zkušenost.

Odcházel jste z ČSSD s pocitem hořkosti, kdy vás jako ministra školství premiér Bohuslav Sobotka obětoval, aby měl pokoj od vicepremiéra Andreje Babiše?