Připomínali jsme si 80 let od konce druhé světové války v Evropě a osvobození naší země od nacismu. Už před časem někteří organizátoři různých vzpomínkových akcí avizovali, že nebudou příliš zdůrazňovat roli Rudé armády na osvobození ČSR, aby nepropagovali ruského agresora na Ukrajině. Je podle vás v pořádku směšovat osm desítek let staré historické události a aktuální geopolitické otázky a konflikty?
Když při prvních svobodných oslavách osvobození Plzně zahrál Jan Vyčítal: „To tenkrát v čtyřicátom pátom / když Plzeň osvobodil Patton / s tanky a děly, na džípech bílý hvězdy měly…,“ jásali jsme tomuto zjevení pravdy po čtyřiceti letech zoufalých bolševických lží. Podle bolševiků měla Rudá armáda na osvobození Československa výhradní monopol – podobně jako žárovku vynalezl Jabločkov. Dnes se nemohu zbavit strašlivého pocitu, že naprosto stejní lumpové jako ti, kteří kdysi hnali lidi k sovětskému konečníku, který si sami oblíbili, už zase šlapou po statečnosti, odvaze a pravdě jiných. Komu se ale dnes chtějí zavděčit? Zřejmě těm, kdo chtějí podvolený lid, který svoji ustrašenost bude potvrzovat tím, že se mu dá namluvit cokoli.
Bude na Ukrajině koncem roku 2025 mír?Anketa
Jedna věc je roli a zásluhy rudoarmějců na vytlačení německých nacistů z naší země zamlčovat nebo stavět na druhou kolej a druhá věc je tvrdit, že ze strany vojáků SSSR nešlo o osvobození, ale o okupaci nebo začátek nesvobody. V tomto smyslu události v roce 1945 interpretuje video, sice z litevské dílny, ale prezentované Strategickou komunikací vlády, jejíž hlavní tváří je plukovník Foltýn, a Ministerstvem zahraničních věcí. Co k tomu říci?
Hlavní část Rudé armády se z Československa stáhla v červnu 1945. Oficiální odchod byl dokončen ještě v roce 1945, přičemž některé jednotky zůstaly déle, maximálně do konce roku 1946. Ve volbách, které se konaly v roce 1946, vytvořili voliči svým hlasováním půdu pro uchopení moci komunisty v roce 1948. Byli to domácí, tedy čeští a slovenští, komunisté a jejich přisluhovači, kteří v období do února 1948 efektivně ovládli policii, armádu i odbory, zatímco demokratické síly se téměř bez odporu nechaly odtlačit od moci. Vítězným únorem domácí českoslovenští komunisté jen dokončili to, co si už předtím vydobyli na neschopných, dezorientovaných domácích československých demokratech.
Přepisování dějin není nic nového, dělo se to asi v každé době. Nicméně pokud se ho dopouštějí oficiální vládní orgány, které předkládají svůj zcela odlišný výklad událostí a opak označují za ruskou propagandu a dezinformace, co si o takové vládě myslet?
Úlohou oficiálních vládních orgánů je zabezpečit po všech stránkách svůj vlastní lid. Protože to nedokážou, zabývají se tím, co jim nepřísluší, tedy výkladem dějin z logiky věci falešným. Pokračováním té smůly je, že lidé ve vládě a kolem ní jsou často nedovzdělaní a nevědomí, o dějinách toho vědí velmi málo. Výklad dějin je samozřejmě úkol historiků. Tento úkol některým komplikuje ideologická závislost a pomýlenost. Ještě většímu počtu historiků znemožňuje tuto úlohu fakt, že splácejí hypotéky.
Fotogalerie: - Rudé oslavy konce války
Co soudíte o osobě plukovníka Otakara Foltýna, který je s tímto „počinem“ spojen? Foltýn je terčem kritiky prakticky od jeho nástupu na Úřad vlády. Dříve hovořil o tom, že kdo ho bude označovat za cenzora, je ruský kolaborant. Nebo označil část českých občanů za svině, které je třeba oddělit od většinové společnosti hlubokými příkopy. Přitom je tváří „strategické komunikace“ vlády…
Pan Foltýn je ze všeho nejvíc příznačná figurka, cosi jako živá karikatura naší dnešní věrchušky. Co se týče plochosti svého vědění, má u nás ve zmíněné společenské vrstvě bohužel hodně konkurentů. Tento člověk, který je formálně zaměstnancem prezidentské kanceláře, v níž by se měly sbíhat nitky zájmů všech skupin národa, je se svým národem fakticky ve válečném stavu.
Psali jsme:
V minulosti jste označil premiéra Petra Fialu jako velké zklamání. Dlouhodobě je výraznou částí veřejnosti vnímán jako nejhorší premiér a jeho vláda historicky patrně nejméně populární. Nemluvě o žebříčcích agentury Morning Consult, kde se v popularitě premiérů ve světě Fiala dlouhodobě umísťuje na posledním místě. Sám si nicméně věří, že volby vyhraje a bude vládnout další čtyři roky. Dovedete si to představit? Co by se muselo stát?
Podle Epiktéta jsou lidé obdaření rozumem proto, aby dokázali průběžně sledovat, co se okolo nich děje, aby to dokázali chápat a ještě aby uměli prokazovat vděčnost. Přiznávám, že mi chybí jakási část rozumu, abych byl schopen dostát nároku, který na mě Epiktétos klade. Patřím totiž k těm, kdo jednání profesora Fialy a jeho souputníků nedokázali pochopit ani po čtyřech letech. Nijak mě to nevyviňuje – vždyť podle Epiktéta se musíme trvale snažit o změnu k lepšímu. V naší situaci například ve volbách.
V uplynulých pár letech se poprvé od listopadu 1989 otevřeně mluví o postupném nástupu cenzury a omezování svobody projevu. Vnímáte to jako reálný problém a hrozbu, nebo je to přehnané a nic takového se neděje?
Jde o skutečný problém, protože dnešní složité skutečnosti dokážeme čelit jen tak, že dostatečně velká skupina pozitivně aktivních lidí bude moci svobodně hledat řešení. Protože nelze dopředu uhodnout, kdo řešení najde, je zapotřebí, aby tuto svobodu měli ve společnosti všichni. Cenzura tomu brání, je to tedy druh násilí – způsob, kterým se moc utvrzuje sama v sobě a kterým se udržuje, případně rozšiřuje.
Výkony cenzury jsou určeny nejen proti někomu, ale i pro někoho, a to pro držitele moci, její podporovatele a nohsledy. Potlačení kritiky je posiluje, protože je informuje, že moc se pevně drží, a vytváří tak v nich pocit větší jistoty a větší míru drzosti. Proto žalují a udávají, když se setkají s kritikou, a požadují, aby moc proti kritikům zasáhla a odstranila důvody jejich černého svědomí. Bez mnohostranné svobodné diskuse se však společnost postupně dostává na scestí, do rozporu s realitou, a dokonce může zahynout.
V nakladatelství Leda, které řídíte, vydáváte kromě jiného i díla významných západních konzervativních autorů, jako jsou Roger Scruton nebo Douglas Murray, jehož knihy propaguje i Donald Trump. Bude podle vás konzervatismus a vidění světa prostřednictvím zdravého rozumu po USA sílit i v Evropě?
Ve svém druhém prezidentském období projevuje Donald Trump a s ním spojení lidé velkou dávku rozumu a odvahy. Po dlouhé době je zde významná síla, která tíhne k pravému poznání skutečnosti, a má dokonce připravené recepty, čeho chce dosáhnout a jakým způsobem. Protože evropská moc a vzdělanost je na ústupu a rostoucí asijská moc je zatím daleko, lze předpokládat, že vývoj ve Spojených státech se u nás uplatní a bude mít na poměry u nás největší vliv.
Donald Trump čelí, zvláště v Evropě, celou dobu kritice a výsměchu, jak způsobil chaos, že ničemu nerozumí, rozvrací svět i Spojené státy atd. Dalo by se pokračovat dlouho. I mnozí čeští politici, kteří celý život stáli při USA vždy a všude, se najednou snad stávají antiamerikanisty… Co je to za novou situaci? Jak vlastně Trumpovu politiku po více než 100 dnech ve funkci vidíte?
Je to nepochybně tak, že prezident Trump cítí absolutně nejsilnější závazky vůči Američanům. Nemůžeme u nás tedy očekávat nějakou přímou pomoc, ta by ostatně ani nebyla tím, co potřebujeme – vzchopit se totiž musíme sami. Pokud některý politik „celý život stál při USA“, je to vazal, nikoli politik. Vazal bývá neschopný, a tak si nemůže dovolit trvalé nastavení, při změně poměrů si musí najít jiného chlebodárce. Zatím máme štěstí, že jím není Asijec.
Psali jsme:
Hovoří se o tom, že se rodí nový svět, nové uspořádání a sféry vlivu. Podle názorů mnohých nejde vůbec o Trumpův výmysl, ale Trump je důsledkem tohoto procesu. Je namístě se podle vás nového světového uspořádání obávat, či naopak? Má ještě Evropa šanci hrát nějakou roli?
Taky si myslím, že prezident Trump reaguje na stav, který měl možnost dostatečně poznat během svého prvního období a pak o něm čtyři roky přemýšlet. Otázka po budoucnosti Evropy je pro mě docela bolestná. Sám se snažím nepatrnými silami jednotlivce přispět, aby odpověď byla kladná, naštěstí nejsem zdaleka sám, ale i tak si často kladu otázku, jestli to bude stačit…
Závěrem ještě ke knihám. Jaké zajímavé tituly z oblasti politiky či společnosti do budoucna chystáte?
Sám jste uvedl Douglase Murrayho, jeho nejnovější knihu „O demokracii a kultu smrti“ připravujeme k vydání na podzim.
Tiskárnu právě opustila cenná knížka docenta Petra Žantovského „Cenzura versus svoboda slova“ a na podzim se objeví například tituly:
Mann, Michel – O válčení, Jaivin, Linda – Stručné čínské dějiny, Marmion, Jean-François – Psychologie blbosti. Na nejvyšší příčku ale kladu zakladatelský román o spletitých cestách lidské povahy a společnosti: „Hrabě de Monte Cristo“ v excelentním novém překladu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Jak hodnotíte rozhovor?
autor: Radim Panenka
