Ruská diktatura potřebuje propagandu víc než chleba. Ukrajinu musíme za každou cenu udržet, burcuje lidovecký europoslanec Svoboda

20.08.2015 20:31

ROZHOVOR „Heroický zápas současného vedení v Kyjevě musíme podpořit.“ I tato slova zmiňuje europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz v souvislosti s děním na Ukrajině. Zároveň připomíná, že v dnešní době čelíme také výzvě kvůli migrační krizi: „Evropa právě nyní musí ukázat schopnost kooperovat na poli humanitárním a bezpečnostním. Bylo by smrtelné tuto výzvu podcenit,“ uvedl Svoboda.

Ruská diktatura potřebuje propagandu víc než chleba. Ukrajinu musíme za každou cenu udržet, burcuje lidovecký europoslanec Svoboda
Foto: Hans Štembera
Popisek: Europoslanec Pavel Svoboda

V jednom z vašich komentářů jste uvedl: „Unie podle mého názoru musí směřovat k většímu propojení, k opravdu společné ochraně hranic a společné obraně. Bez toho nás čeká pozvolný rozpad.“ Směřuje Evropská unie k většímu propojení?

Zdá se, že sílí hlasy uvažující tímto směrem. EU skutečně musí mít dostatečnou pravomoc k řešení problémů, které mají nadnárodní rozměr. Francouzsko-německé volání po větší integraci eurozóny je toho příkladem. Ale i tady musí platit, že tato integrace musí respektovat dohodnutá pravidla. Z minulosti víme, že tomu tak vždy nebylo – dohodnutá kritéria někteří směli překračovat, jiní nikoli. A to je špatně. To ohrožuje integraci samotnou. Navíc má-li sdílet nějaký útvar společnou měnu a společnou obchodní politiku, musí mít i společnou ekonomickou politiku. A měl by mít společnou i obranu a ochranu hranic.

Společnou obranu si nepředstavuji jako společnou armádu. Spíše musíme cílevědomě posilovat interoperabilitu armád členských států, případně připravovat specializaci armád. Uvědomuji si, že jde o procesy komplexní a dlouhodobé. Ale začít můžeme již dnes tím, že budeme především dodržovat domluvené standardy. Jinak zbytečně překvapujeme spojence, oslabujeme se navzájem a jsme sami proti sobě. Můj základní názor zkrátka je, že jedině semknutí budeme méně zranitelní.

Ochrana hranic zůstává v pravomoci členských států. Délka hranice na východě a složitá jižní hranice ukazují, že zde je třeba konat, jinak budou státy EU velmi zranitelné. Schengenské dohody přece umožnily omezit kontroly na hranicích uvnitř EU. Je to tak dobře. Ale státům, které jsou zasaženy přílivem uprchlíků nejvíce, které bojují s organizovaným zločinem obchodu s lidmi, nelze bez dalšího zasahovat do toho, jak mají své hranice chránit. Platí přece, že pokud je nedokážou chránit, oslabují Unii jako celek. Proto i zde považuji za opodstatněné úvahy o tom, jak posílit společnou akci. Pouhá koordinace mezi státy, jak vidíme, příliš nestačí.

V kontextu problémů, které Evropu postihly (zejména imigrace), co může čekat od EU Ukrajina, co se týče vstřícných kroků jako přijímání zboží, vízový systém? Neskončí tyto sliby v koši?

Spolupráce, kterou Evropská unie nabídla Ukrajině, neskončí do ztracena. Ukrajinu musíme udržet mezi prioritami. Nelze ji odsunout jenom proto, že sílí migrace na jižní hranici EU. Jde o velmi citlivou zemi dokonce i ze samotného hlediska migrace. Už dnes se na Ukrajině počítají vysídlené osoby na více než milion. Ty všechny válka vyhnala z domovů. Potřebují základní podmínky k přežití, jinak si koledujeme o migrační vlny i na Východě. Už proto naše nabídka spolupráce v koši neskončí. Nezapomínejme ale na to podstatné. V zájmu České republiky je prosperující a sebevědomá Ukrajina, kde se dodržuje zákon a kde se respektují mezinárodně uznané závazky. Sem samozřejmě patří i mezinárodně zakotvené hranice Ukrajiny jako suverénního státu.

Někteří odborníci tvrdí, že se teď odehrávají na Ukrajině největší střety od dob Minsku. Ruský bezpečnostní expert Pavel Felgenhauer tvrdí, že Rusko velmi pravděpodobně brzy začne útok na východ Ukrajiny s cílem naprostého obsazení Doněcké a Luhanské oblasti s tím, že musí zároveň padnout kyjevský režim. Nakolik bychom takové informace měli brát vážně?

Eskalaci napětí na východě Ukrajiny nepodceňuji. Minské dohody měly být naplněny do konce roku, ale již dnes je zřejmé, že vývoj na bojišti jde opačným směrem. Zbraně, které měly být dávno odsunuty z linie dotyku, jsou opět slyšet. Střílejí, a to na obou stranách konfliktu. Je také zřejmé, že pozorovatelé OBSE, kteří dostali na starost sledovat dodržování dohod, mají možnost pozorovat situaci jen z ukrajinské strany. Na druhou stranu nikdy neměli volný přístup. Ukrajinsko-ruská hranice, mezinárodně zakotvená ve smlouvách, je tedy bez kontroly. A proudí přes ni těžké zbraně někdy až mnohonásobně silnější palebné síly, než je tomu na straně řádné ukrajinské armády. To je třeba jasně odsoudit. Mělo by být v zájmu Ruska, aby zde byly všechny dohady vyvráceny přímo v terénu. A volá-li ruský ministr zahraničí po míru, musíme mít na paměti, že jeho vláda na stejném území provádí masivní vojenskou ofenzívu proti suverénní zemi.

Jak vnímáte vnitropolitickou situaci Ukrajiny? Odehrály se drobné excesy v Zakarpatí, k tomu fatální celostátní problémy. Země je v podstatě v bankrotu, možná ani nezačne topná sezona, dobrovolnické bataliony začínají být velmi emancipované. Popularita Arsenije Jaceňuka raketově padá, životní úroveň je tristní. Lze alespoň částečně předpokládat, jaký bude další vývoj do konce roku?

Předvídat vývoj na Ukrajině je obtížné. Země je ve válce. A vezmeme-li v úvahu politické procesy uvnitř země, neumím si představit, že by politik z východní části Ukrajiny mohl zítra v klidu jednat v Kyjevě v parlamentu o věcech společného zájmu s poslanci z neokupovaného území. Heroický zápas současného vedení v Kyjevě proto musíme podpořit. Bojují totiž na více frontách, politicky i vojensky.

A popularita premiéra Jaceňuka? Upadá jistě i proto, že součástí reforem je nejen boj proti starým pořádkům, ale i zavádění tržních cen energií a bydlení. Ukrajinci na takové reformy reagují po svém, nebyli na ně zvyklí. Reformy bolí. Ale bolestivé kroky je lépe dělat rychle. Příklad Litvy, Lotyšska nebo Estonska ukazuje, že to jde.

Nezapomínejme na zájmy Ruska. To sice Ukrajinu nemusí ovládnout, ale dostane ji do kolen. Hospodářsky a politicky. A to může některým v Kremlu vlastně docela stačit.

Co se týká Ruska, prezident Vladimir Putin má stále velkou podporu. Média ale upozorňují na zfanatizovanost Rusů, absenci kritického myšlení a propagandistickou masáž a dokonce předkládají příběhy intelektuálů, kteří skoro ani nevycházejí z domu, aby v té nenávistné a zfanatizované společnosti nemuseli žít. Jak šíření informací v Rusku vnímáte vy?

Diktatura potřebuje propagandu. Dokonce ji potřebuje více než chleba. Zápas se vede v mozcích lidí. Putin do propagandy investuje enormní částky, bez ní by se mu stát rozpadl na okrsky řízené lokálními oligarchy, „blatnými“. Takže propaganda drží celý stroj pohromadě a kolečka ve stroji na svých místech. Je však otázka, jak dlouho to potrvá a kdo by případně Putina měl střídat.

Jak se projevuje ruská propaganda u nás?

Zpochybňují se fakta. Vrší se na sebe výroky s takovou rychlostí, že jeden už ani neví, co se stalo a komu může věřit. Šíří se nedůvěra v média, ve vymahatelnost práva. A pak se soustavně ukazuje na neschopnost vlády Ukrajiny v zemi vládnout. O tom, kudy půjde Ukrajina, se musí rozhodnout v Kyjevě, nikoli v Moskvě nebo v Praze.

Ruské nebezpečí přebíjí jistě hrozba Islámského státu. Novinářka Tereza Spencerová uvedla, že Turecko útočí proti Kurdům a občas vystřelí na IS, aby se neřeklo. Jak spolehlivý spojenec je Turecko?

Držme se faktů. Syrský konflikt je nejvážnější humanitární katastrofou od druhé světové války. Vyhnaných obyvatel je dnes na jedenáct milionů, to je více než obyvatel České republiky. Pomoci se nedostává, situace je nesmírně vážná a ohrožuje celý region. Jediné místo, kde se o věci může účinně rozhodnout, je Rada bezpečnosti OSN. Veškeré úsilí v Radě bezpečnosti dosud potápělo právě Rusko. Jako stálý člen přitom nepřišlo nikdy s přijatelným řešením, a to dokonce ani v případě, kdy na území Sýrie byly používány otravné bojové látky. Proto bych věnoval pozornost i tomu, kolik zbraní dodalo do oblasti Rusko za poslední roky a o jaké zájmy zde hraje. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na Turecko a s ním ani na další země oblasti. Poslední zprávy z OSN jsou konečně po několika letech příznivější. Kolik ale bude třeba ještě utrpení civilních obyvatel? Nemůže-li Česká republika jinak, musí otevřít alespoň stavidla pomoci pro zbídačelé obyvatele Sýrie.

Šíří se indicie, že Islámský stát podporují Saúdská Arábie nebo ropné arabské monarchie. Myslíte si, že je na tom něco pravdy?

ISIL je útvar, který nevznikl ze vzduchu. Má sofistikovanou strukturu velení a logistiky, financování a propagandy. I proto je třeba se mu rázně postavit. A to nejen politicky, ale i vojensky. Spiklenecké teorie ponechme těm, kdo si v nich libují.

Jednou z větví imigrační krize je samozřejmě řádění IS, druhou jsou ale ekonomické i klimatické problémy Afriky. Co můžeme udělat efektivně pro to, abychom například vyřešili zásobování vodou apod.?

Evropská unie je největším donorem světa, dodává více než polovinu humanitární pomoci. Přesto to nestačí. Stojí za to si proto položit otázku účinnosti naší práce. Afrika je dynamický kontinent s obrovským růstem demografie, vystavený nestabilitě, s rozsáhlými územími, která nejsou pod kontrolou států, ale teroristických skupin jako Boko Haram. Nejde zde jenom o zásoby vody. Ale také o to, aby se bohatství kontinentu nedrancovalo pro soukromé zájmy několika vyvolených nebo aby zde některé velmoci neprováděly takovou hospodářskou politiku, že celou situaci ještě zhoršují. Za pozornost stojí počínání Číny. Pokud nebudeme dostatečně pozorní, může destabilizovat rozsáhlá území na dosah Evropě. O tom bychom měli mluvit s Pekingem, ne o Krtečkovi.

Nakonec naše pomoc Africe se nesmí omezit jen na jeden parametr, jako je voda, jakkoli je klíčová pro zachování života. Musíme umět pomáhat i ve stabilizaci institucí jednotlivých zemí, s vymahatelností práva, s budováním kapacit zdravotnictví, s ochranou hranic.

Jak vnímat postupující uprchlickou krizi v Evropě? Přes balkánské země se denně pokouší projít tisíc lidí a existují signály, že na podzim se jejich počty ještě zvýší. Jsou to jen spekulace?

Nevidím krizi uprchlickou, ale spíše krizi migrační. Protože skutečných uprchlíků, kteří prchají před přímým ohrožením života, je podle dostupných informací mezi migranty zlomek. Těm prvním, uprchlíkům, je třeba účinně pomoci. A těm druhým nastavit jasná pravidla. Jako právník soudím, že EU ještě nevyužila všech nástrojů, které má k dispozici. Suverénním rozhodnutím státu je udělovat víza a povolení k pobytu. Aktivní politika proto musí vycházet z toho, že stanovíme pravidla a budeme vyžadovat jejich dodržování.

Jedině tak můžeme na jedné straně nabídnout legální cesty do Evropy a na druhé straně oslabit prostor pro rejdy mafiánů, kteří bohatnou na lidské bídě a neinformovanosti. Tato výzva je naší zkouškou. Musíme jí projít společně. Evropa právě nyní musí ukázat schopnost kooperovat na poli humanitárním a bezpečnostním. Bylo by smrtelné tuto výzvu podcenit. A bylo by chybou ignorovat strach lidí, který se doma může zvrhnout v pronacistické nálady.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Česká média vždycky nenáviděla ODS, ta se teď sama porazila a zapřela. Prořízlá komentátorka Stonjeková nakládá po odstranění Klause juniora brutálně všem

17:08 Česká média vždycky nenáviděla ODS, ta se teď sama porazila a zapřela. Prořízlá komentátorka Stonjeková nakládá po odstranění Klause juniora brutálně všem

ROZHOVOR Kolem Václava Klause mladšího se točí v posledních dnech život všech velkých médií. „To, če…