Dne 9. listopadu jsme si u busty generála Charlese de Gaulla na Barrandově právě v den 73. výročí jeho smrti připomněli generálův odkaz, jeho význam nejen pro Francii, ale i pro Evropu a celý svět. Vždyť byl jednou z nejvýznamnějších osobností 20. století. Byl to právě on, kdo z celé řady francouzských generálů jako jediný pozvedl francouzský prapor boje proti nacistům za druhé světové války a kdo jako jediný z představitelů zemí, které podepsaly mnichovskou dohodu, uznal její neplatnost od samého počátku.

Ale vyznamenal se svou statečností už za první světové války. Bojoval až do svého zranění, a když byl poté zraněn a upadl do německého zajetí, devětkrát byl znovu zajat. Prozradila ho vždy jeho vysoká postava – měřil 196 cm. Během meziválečného období marně přesvědčoval generalitu, že Francie musí armádu připravit na nový způsob boje – nikoliv zákopovou válku, ale armádu modernizovat, profesionalizovat, vyzbrojit tanky a moderní technikou. Neuspěl, a proto Francie tak rychle podlehla německému útoku, nezachránila ji Maginotova linie, kterou Němci prostě obešli. Když viděl, jak na počátku druhé světové války se vláda stáhla do Bordeaux a kapitulovala, on z Londýna pronesl na vlnách BBC výzvu k boji a postavil se do jeho čela.

Stejně tak zachránil Francii před pučem francouzských důstojníků v Alžíru a pomohl Alžírsku vyhlásit nezávislost. Byla by toho dlouhá řada, co vykonal pro Francii. Já jsem ve svém vystoupení před bustou připomněl právě jeho poslední den, kdy se neubránil skonu, a kardinál Dominik Duka zase vzpomněl jeho životní víry v Boha a jak mu pomáhala překlenout nejen politické, ale i jeho osobní překážky a strasti. Například smrt jeho milované dcery, která zemřela ve svých dvaceti letech. Ale také jeho rodinné a společenské zvyky. Třeba to, že si tykal jen s příslušníky vojenské školy v Saint Cyr a poté s důstojníkly 33. pluku, v němž sloužil. Jinak všem vykal, vykání platilo i pro rodinu – manželku oslovoval Madame a ona jeho mon général. Narozeniny svých dětí slavil devět měsíců před jejich narozením, dort s narozeninovou svíčkou se podával na stůl vždy za deset let.