Ruské zbraně přes Hizballáh k Hamásu. Milan Syruček sleduje dění

11.11.2023 19:57 | Rozhovor

Stovky ruských úderů proti Islámskému státu v Sýrii. Ale také živé kontakty s Hamásem a Hisballáhem. O tom pro ParlamentníListy.cz hovoří autor mnoha knih literatury faktu a novinářský nestor Milan Syruček. Zmiňuje se i o generálu de Gaullovi, u jehož pamětní desky, kterou právě inicioval Syruček, se každoročně scházejí významné osobnosti, aby si připomněly tuto nevšední světovou personu. Nebylo to jiné ani letos a zúčastnil se kromě jiných také Dominik Duka.

Ruské zbraně přes Hizballáh k Hamásu. Milan Syruček sleduje dění
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Syruček

Zúčastnil jste se pietního aktu k připomínce na generála de Gaulla...

Dne 9. listopadu jsme si u busty generála Charlese de Gaulla na Barrandově právě v den 73. výročí jeho smrti připomněli generálův odkaz, jeho význam nejen pro Francii, ale i pro Evropu a celý svět. Vždyť byl jednou z nejvýznamnějších osobností 20. století. Byl to právě on, kdo z celé řady francouzských generálů jako jediný pozvedl francouzský prapor boje proti nacistům za druhé světové války a kdo jako jediný z představitelů zemí, které podepsaly mnichovskou dohodu, uznal její neplatnost od samého počátku.

Ale vyznamenal se svou statečností už za první světové války. Bojoval až do svého zranění, a když byl poté zraněn a upadl do německého zajetí, devětkrát byl znovu zajat. Prozradila ho vždy jeho vysoká postava – měřil 196 cm. Během meziválečného období marně přesvědčoval generalitu, že Francie musí armádu připravit na nový způsob boje – nikoliv zákopovou válku, ale armádu modernizovat, profesionalizovat, vyzbrojit tanky a moderní technikou. Neuspěl, a proto Francie tak rychle podlehla německému útoku, nezachránila ji Maginotova linie, kterou Němci prostě obešli. Když viděl, jak na počátku druhé světové války se vláda stáhla do Bordeaux a kapitulovala, on z Londýna pronesl na vlnách BBC výzvu k boji a postavil se do jeho čela.

Stejně tak zachránil Francii před pučem francouzských důstojníků v Alžíru a pomohl Alžírsku vyhlásit nezávislost. Byla by toho dlouhá řada, co vykonal pro Francii. Já jsem ve svém vystoupení před bustou připomněl právě jeho poslední den, kdy se neubránil skonu, a kardinál Dominik Duka zase vzpomněl jeho životní víry v Boha a jak mu pomáhala překlenout nejen politické, ale i jeho osobní překážky a strasti. Například smrt jeho milované dcery, která zemřela ve svých dvaceti letech. Ale také jeho rodinné a společenské zvyky. Třeba to, že si tykal jen s příslušníky vojenské školy v Saint Cyr a poté s důstojníkly 33. pluku, v němž sloužil. Jinak všem vykal, vykání platilo i pro rodinu – manželku oslovoval Madame a ona jeho mon général. Narozeniny svých dětí slavil devět měsíců před jejich narozením, dort s narozeninovou svíčkou se podával na stůl vždy za deset let.

Ale nechci zabíhat do dalších stránek jeho života, to by bylo na knihu, kterou jsem také v roce 1975 napsal. Ta mi právě pomohla sblížit se s panem kardinálem, s nímž jsem navázal upřímné přátelství, jež trvá a stále se upevňuje až dodnes. Právě proto jsme společně organizovali i onen pietní akt na Barrandově. Přišli všichni pozvaní, i naše jediná brigádní generálka, dnes v záloze Mgr. Lenka Šmerdová, která v současné době pracuje pro Český červený kříž. Jediný, kdo se nedostavil a ani se neomluvil, ač jsme ho oba s panem kardinálem pozvali, byl současný francouzský velvyslanec v Praze Alexis Dutertre. To byl od roku 1975, kdy mě na velvyslanectví pozval na oběd i s manželkou Emmanuel d’Harcourt, první velvyslanec, s nímž se mi nepodařilo navázat žádný kontakt, ač jsem s velvyslanectvím úzce spolupracoval od poloviny sedmdesátých let až do nástupu současného velvyslance. Dokazuje to mj. 43 zápisů uložených v pardubickém archivu. Tolik jsme měli společných obědů a schůzek a na obsahu zápisů jsme se vždy dohodli. Včetně požadavků, které francouzská strana měla vůči našim představitelům.

Alespoň jeden příklad: v roce 1984 byl náš básník Jaroslav Seifert oceněn  Nobelovou cenou za literaturu. Protože však podepsal Chartu 77, nesmělo se to u nás zveřejnit. Francouzský diplomat mě požádal, abych tlumočil, že když se u nás tento fakt nezveřejní a nevyjde alespoň jedno ze Seifertových děl nákladem alespoň 30 000 výtisků, na evropském kulturním fóru, které se konalo v prosinci v Budapešti, bude naše republika tvrdě kritizována. Tlumočil jsem to v sekretariátu Gustáva Husáka, a protože ten si velice zakládal na tom, aby se jevila naše republika v zahraničí v tom nejlepším světle, okamžitě nařídil, aby Rudé právo otisklo o Seifertově jmenování zprávu na první straně a aby Československý spisovatel vydal jedno z jeho děl. Protože v podmínkách nebyl stanoven způsob prodeje, knížku prodával jen Čs. spisovatel a před jeho sídlem stála kilometrová fronta. Ale vyšla! 

Propalestinské demonstrace ve Francii jsou stále silnější... 
 
To má své hluboké kořeny, které sahají až k vyhlášení Státu Izrael v roce 1948. Palestinci to nazývají nakbou neboli katastrofou. Tehdy v důsledku toho, že nový stát potřeboval také nové území, 700 000 Palestinců přišlo o své domovy, ačkoliv tam jejich rody zapustily dávné kořeny. Trauma z toho doznívá i dnes a je příčinou mnoha protestů pod heslem „návratu do své domoviny“. Přitom vlastně o vzniku Státu Izrael na tomto území rozhodla OSN, která spolu s tím doporučila, aby vznikl i palestinský stát. To se nestalo a důsledky toho pociťujeme dodnes, a proto pokračují ony palestinské demonstrace. Problém je pochopitelně složitější, ale to by bylo na samostatné vyprávění. Samozřejmě se mnozí Palestinci s tím dodnes nesmiřují, dokonce tam vybudovali tunel a pokračují v protestních akcích – už také proto, že okolní arabské státy se nesmířily s faktem, že mezi nimi se nachází rovněž židovský stát.
 
 
 
Rusko a Hamás, zdá se, pojí určité sympatie. Co byste nám k tomu řekl? 
 

Anketa

Líbil se vám projev prezidenta Pavla pronesený 28. října?

4%
93%
hlasovalo: 13998 lidí
Nejsem odborníkem na tuto oblast, i když jsem ji svého času několikrát také navštívil, ale současné informace čerpám výlučně ze zahraničního tisku. Podle toho vím, že ruské zbraně, které dostává libanonské hnutí Hizballáh, proudí rovněž na podporu útočných akcí Hamásu. A právě toto spojenectví vyvolává obavy, že se fronta bojů dále rozšíří. Pro Rusko je v tom jedna výhoda: odvléká pozornost mezinárodní veřejnosti od války na Ukrajině, což Moskvě velice vyhovuje, ale pro Izrael to představuje rostoucí obavy.
 
... a totéž je Rusko a Sýrie...
 
Jak jsem se dočetl v tisku, ruské letectvo provedlo od 30. září 669 náletů a zasáhlo 456 cílů IS v Sýrii. Islamisté hromadně prchají. Ruské akce v Sýrii jsou zaměřeny na ochranu tamních ruských zájmů, ne konkrétních politiků. Prohlásil to nedávno ruský premiér Dmitrij Medveděv. Cílem Ruska podle něj není udržet u moci syrského prezidenta Bašára Asada, ale porazit Islámský stát (IS). Ruské letectvo vstoupilo do bojů 30. září. Podle posledních zpráv od té doby při 669 náletech zasáhlo 456 cílů. Ruské ministerstvo obrany oznámilo, že také zasáhlo infrastrukturu teroristů. 
 
Na jaké vaše nové publikace se můžeme těšit?
 
V těchto dnech právě vyšlo v nakladatelství Grada nové, aktualizované vydání knihy Rusko-ukrajinské vztahy – to první je z roku 2015 – s podtitulem Jak hluboké jsou kořeny současného konfliktu? V tiskárně se už tiskne moje kniha o Zakarpatí, tentokrát z nakladatelství Česká citadela s názvem Zakarpatí. Stále významný region v srdci Evropy, což je i moje srdeční záležitost. Má několik doslovů, jak představitelů tohoto kraje, tak také od kardinála Dominika Duky. A právě jeho se týká knížka, která jde rovněž do tisku. Základem je vlastní Dukovo vyprávění o svém životě, dále je to náš rozhovor, kdy se ho ptám na tak citlivé otázky, jako je celibát, a konečně jsou to názory na kardinála z pera našich prezidentů Klause a Zemana a dalších významných osobností, které měly či mají vztah ke kardinálovi. 

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Václav Fiala

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pochopte, senioři, vy také musíte přispívat na zbraně. Profesor Keller a vládní nesmysly

18:59 Pochopte, senioři, vy také musíte přispívat na zbraně. Profesor Keller a vládní nesmysly

„Pokus o logickou argumentaci se stává pro příslušné orgány indicií, že možná pracujete pro cizí záj…