Ruský spisovatel bez servítků: Zeman je nový motor, zato kníže jen komická postava

Nejprve se zpětně zeptám, jak na vás obecně působila masivní policejní akce, při které bylo zatčeno a vzato do vazby několik lidí z nejvyšších politických pater. Jaké byly vaše prvotní dojmy?

Byl jsem překvapený, něco takového se nestává často, přesněji se to nestává nikdy a nikde. Je to exces, přímo revoluce, kterou někteří lidé v České republice přímo nazvali puč. Je to výrazný, možná průkopnický český vklad do praxe moderní evropské politiky. Není přitom vyloučené, že český příklad budou následovat také jiné země. Například Slovensko.

Netrvalo dlouho a objevila se řada možných vysvětlení, teorií a spekulací, co za celou akcí olomouckého státního zástupce Ištvana a protimafiánského policejního útvaru stojí. Jaké je podle vás pozadí celé věci? Jde skutečně jen o tažení proti korupci, anebo v tom mohou být jiné zájmy?

Za tímto průkopnickým inovačním excesem nepochybně stojí boj o moc, často nazývaný slovem politika. Česká společnost je dnes rozdrobená, polarizovaná a tento proces se stupňuje. Existuje ale něco, na čem se téměř všichni Češi shodnou, navzdory rozporům v mnohých jiných otázkách – moc jako nějaký celek, politika jako systém moci je zkorumpovaná, neefektivní, politika se změnila v bahno, močál, který do sebe vtahuje celý národ a ohrožuje jeho budoucnost.

Tento odpor k politice, její nepřijetí drtivou většinou lidí v Česku se projevuje na konkrétním vztahu ke skandálnímu odchodu Nečasovy vlády – rekordně nepopulární. Ale na korupci naštvaní Češi musí odpovídat na zásadní, klíčové otázky, které mnohé napadly a napadly také mne.

Odkud se ve zkorumpovaném státě mohou z ničeho nic objevit čisté represivní orgány, zpravodajské služby, policie a soudy? V Rusku je nazývají „siloviki“, a tento termín použiji. Proč čeští siloviki zaútočili právě na tyto zkorumpované politiky, to jim někdo poradil, našeptal, či je o to požádal?

Proč bokem zůstali kmotři – stínoví ekonomičtí hráči stojící za zády politiků – kteří jsou hlavními postavami v této hře? Čestní a pravdymilovní policisté si při vyšetřování podezřelých politiků, mezi kterými se ocitl i sám premiér, s využitím odposlechů, sledování atd., kmotrů nevšimli? Potrestali neškodné vysloužilé poslance, kteří prakticky vypadli ze hry, a skutečných hráčů se nedotkli?

Všichni vědí, dokonce s tím nikdo ani nepolemizuje, že politická trafika je banální praxe politiky, ovšem otázku o tom, zda je to spravedlivé, zda je to správné, v Česku otevřeli nikoliv populární politici, filozofové či publicisté, nýbrž neznámí policisté – a otevřeli ji tak, že se česká politická scéna definitivně rozpadla a vláda padla.

Zůstala tak dětská otázka – skutečně je to výsledek výjimečné čestnosti a svědomitosti konkrétních siloviků, a pokud bychom tomu uvěřili, co se stane s českými politiky, pokud budou na všechny použity ty samé metody svědomitého vyšetřování, jaké byly použity na Nečase a jeho lidi? V tom případě by se ve vězení mohli ocitnout téměř všichni čeští politici, protože všichni mají nebo budou mít tyto trafiky, ovšem na svobodě zůstanou právě siloviki. Proto to slovo – puč.

Myslíte, že na věc reagovala politická scéna adekvátně? Dá se to označit za kriminalizaci politiky, jak to řekl dnes už expremiér Nečas? A nebyla naopak pochvalná slova ze strany opozice unáhlená? Může to přece po příštích volbách postihnout i je…

Rozpad české poltické scény je logická a celkem adekvátní reakce na revoluční činy českých siloviků. Z mého hlediska je na celé věci nejzábavnější úloha bývalého premiéra Nečase, kterému se smějí nebo posmívají nejen v Česku. Ministerský předseda jev dané struktuře moci první osobou, je nejsilnějším politikem, reálnou hlavou celého státu, kterému je podřízený celý aparát, a tedy i silovici. Jak se ukázalo, českého premiéra odposlouchávali, kontrolovali, sledovali jeho a celé okolí, a to všechno bylo v souladu se zákonem a on o tom nic nevěděl.

Nečas připomíná muže, jehož ženu navštěvuje celý husarský pluk a on naivně věří, že husaři u něho doma mají s jeho ženou manévry. Pokud by se uspořádala soutěž o nejneschopnějšího a nejnemožnějšího premiéra v Evropě, Nečas by ji vyhrál s velkým náskokem.

Slovo kriminalizace se mi nezdá přesné – politika sama sebe kriminalizuje, zkorumpovaná politika v celé EU odshora dolů se zatím považuje spíš za normu než za zločin. O korupci v Bruselu se hodně a vášnivě hovoří, dokonce i píše, ale nikdo s tím nic neudělá.

Situace v každém případě nahrála do karet prezidentu Zemanovi, který tak mohl naplnit svá slova z předvolební kampaně a odmítnout vládu koalice ODS, TOP 09 a LIDEM. Co říkáte na Zemanovo řešení, tedy vládu odborníků?

Podle mě je to správné řešení, které Zemanovi umožnilo splnit svůj hlavní předvolební slib – odstranit špatnou, nepopulární a zkorumpovanou vládu, ačkoliv česká ústava prezidentovi takové možnosti přímo nedává.

Myslím, že Zemanových stoupenců v důsledku tohoto ojedinělého případu, kdy politik nejen něco slíbil, ale také to splnil, přibude. Velmi důležité je přitom zdůraznit: Zeman jen reagoval, ovšem neorganizoval tento „puč“ siloviků, neměl takové možnosti – celá situace je produktem aktivní a destruktivní práce bývalé vládní koalice, oni to udělali, oni se vzájemně kousali tak, až se nakonec sežrali.

Politici hlavně z řad bývalé vládní koalice začali okamžitě prezidenta kritizovat, že porušuje Ústavu, zažité zvyklosti, že ignoruje dělbu moci ve státě a podobně. Jak to vidíte vy?

Divil bych se, kdyby ho nekritizovali. Chtěli se ještě nějakou dobu povozit na vládní tramvaji, jenže najednou přišel revizor, všechny vyhodil, dveře se zavřely a tramvaj odjela. Je přirozené, že jsou smutní.

Nejsem ústavní soudce a netroufám si soudit, do jaké míry je něco v souladu se zákonem, jen podotknu, že nejpodivnějším a nejnepochopitelnějším způsobem se o tom všem v Česku vyjadřují právě soudci. Nemyslím si, že Zeman porušil zákony – jednoduše využil ty zákonné možnosti, které jsou k dispozici a které možná předtím nevyužívali jeho předchůdci. Co je také logické – zvolil ho celý národ, nikoliv hrstka intrikujících poslanců, má kvalitativně jiný mandát.

Exministr financí Miroslav Kalousek na adresu Miloše Zemana opakovaně řekl, že hrozí zavedení režimu putinovského typu. I kdyby tomu tak bylo, je na tom něco špatného?

A ví snad pan Kalousek vůbec něco o Putinovi a jeho vládě? Kromě rusofóbních titulků v českých novinách a televizních reportáží o Rusku, které přesto nečte a nesleduje, když je zaneprázdněný zápasem o čistotu české politiky.

Je to komické – když používají slovo Putin jako nadávku, ještě víc se topí v politickém močále, který sami zřídili.

Není Putinův „režim“ naopak to, co řešení problémů současné Evropy a i naší země potřebuje? Co si o vládě současného ruského prezidenta myslíte? Jaké jsou její největší klady?

To je téma pro samostatný a dlouhý rozhovor. Ale pokud mám být stručný, porovnávat systém vlády Česku a Rusku je nekorektní, ba přímo skoro nesmyslné. Ruská vláda je jiná ve všech ohledech, na Česko a Evropu jako takovou se ruský model moci nedá aplikovat, stejně jako čínský nebo americký.

Vysvětlím to na konkrétním příkladě: dlouhé roky Boris Berezovskij bojoval s ruskou vládou z Londýna, utrácel na to velké peníze, své i cizí, potom se náhle, neuvěřitelně šikovně a trochu záhadně oběsil ve své vile v Londýně, a Angličané, tito největší bojovníci za humanismus, lidská práva a zákonnost, tiše a zdvořile souhlasili – ano, nikdo mu nepomáhal, a žebra má zlomená, protože se nejdříve oběsil, a potom nešikovně spadl, už mrtvý…. Takový je vztah ruské vlády a nejzarytější demokracie v Evropě…. Je složitý.

Řada občanů po Zemanově zásahu začala hlavě státu děkovat za to, že odstranil nenáviděnou vládu. Zvláštní pozornosti se dostalo exministru financí Kalouskovi a exministru zahraničí Schwarzenbergovi. Při tom, co o činnosti Schwarzenberga v české zahraniční politice víte, je dobře nebo špatně, že skončil?

Schwarzenberga od samotného začátku jeho působení vnímám jako anekdotickou postavu, a my si nyní povídáme o vážných věcech. To, že Zemanovi děkují, je dobré znamení. Tím, že vytvořil novou vládu, Zeman převzal odpovědnost za vývoj událostí v budoucnu a začal generovat hlavní impulsy pro českou politiku. Zeman je nový motor, který pouze nabírá obrátky.

Karel Schwarzenberg pak nedávno v rakouském tisku prezidenta Zemana ostře zkritizoval a řekl, že jeho kroky se podobají nástupu Hitlera v roce 1933 a Gottwalda v roce 1948 k moci. Nejsou to na diplomata nepřípustná slova?

Zemana se pokoušejí démonizovat, ale těžko se jim to podaří – příliš dávno a příliš dobře ho znají jak přátelé, tak nepřátelé.

Zaznívá názor, že Schwarzenberg se tak chová, protože se dosud nesmířil s tím, že ho Zeman porazil v prezidentské volbě. Dá se na to tak nahlížet?

Ještě jednou zopakuji – pro mě je to postava z vtipu, podobná zároveň Švejkovi a Ostapovi Benderovi, a záhada spočívá jen v tom, proč ho tolik Čechů vzalo tak vážně. Češi si tak snad skutečně představují knížete, aristokrata?

Zajímavé je na něm jen to, že při vytváření mládežnické strany TOP 09 ho jako mimořádně nekvalitní materiál dokázali úspěšně využít. Parlamentní kampaň TOP 09 bylo ukázkou skutečně mistrovského PR, je potřeba ho zkoumat a učit se na něm, ale závadnost materiálu – lídra strany – se ani přesto nedá překonat.

Objevila se informace, že místopředseda Evropského parlamentu spolu s dalším europoslancem vyzvali Evropskou komisi, aby urychleně vyšetřila způsob, jakým vznikla současná vláda odborníků Jiřího Rusnoka. To je přece právně nepodložené vměšování, nebo ne? Měli by čeští politici na tuto žádost nějak reálně reagovat? Tedy politickými činy, nejen prohlášeními, pokud je to reálné…

Místopředseda Evropského parlamentu měl raději vyšetřit způsob, jakým byla založená samotná Evropská komise. Bylo by to mnohem zajímavější.

Jsou to intriky poražených, kteří mají vysoce postavené přátele v Bruselu. Z hlediska mezinárodního práva je to absurdní požadavek, pokud máme Česko považovat za suverénní stát a plnoprávného člena EU.

Žijete v Bratislavě… Bylo by podle vás správné a prospěšné, kdyby se nakonec českou velvyslankyní na Slovensku stala Livia Klausová?

Nevím.

I vás v dohledné době čekají prezidentské volby. Před časem jste říkal, že slovenská politika se zpožděním svým způsobem kopíruje tu českou. Očekáváte nějaké podobnosti v případě prezidentských voleb? A dá se už teď odhadovat favorit?

Ano, je na tom dokonce cosi mystického. Slovenská politika už hodně let kopíruje procesy, které se dějí v Česku, s určitým opožděním a podoba je tu velmi velká – je třeba se jen pozorněji podívat.

Prezidentské volby na Slovensku budou, stejně jako v Česku, měnit politickou situaci a determinovat směr rozvoje. Stejně jako Češi, většina Slováků to dnes nechápe a začne se nad tím zamýšlet až po volbách.

Favoritem slovenských voleb je Robert Fico, který řekl, že své definitivní rozhodnutí řekne v prosinci, ale v režimu prezidentské kampaně už pracuje několik měsíců. Jeho šance jsou vysoké, nikoliv však neohrožené.

Jakým způsobem bude pokračovat politický vývoj v České republice? Co nás dle vašeho soudu čeká?

Tady si dovolím vyslovit několik prognóz i navzdory riziku, že se zmýlím – čtenáři, které aktivně zajímá budoucnost, mě o to neustále prosí.

Rozpad politické scény a skandální špinavý odchod do minulosti špatné nepopulární vlády znamená tvrdý restart české politiky, příchod nových sil, nových lídrů, otevření nových, velmi důležitých témat, formování nové politické agendy – stalo se to v mnohých evropských zemích, naposledy v Itálii a schyluje se k tomu ve Francii. Čeští politici nechápou, že většina z nich skončila svůj politický život, že pouze málo z nich zůstane ve hře – je to nejrozšířenější lidský omyl.

Začíná nová politická éra prezidenta Miloše Zemana – události posledních týdnů jasně prokazují, že Zeman se stává motorem dalšího vývoje – generuje impulsy, buduje strategii a tato strategie vítězí, bere na sebe odpovědnost.

Popularita Zemana a jeho stoupenců, bude nejspíš růst i proto, že o něm hodně let mluví a píšou, že během svého dlouhého života v politice nepodlehl korupci a v politické hře se řídí vlastními politickými myšlenkami o životě společnosti, národa a státu. V situaci krize se právě toto chování stává jeho hlavní výhodou.

Předčasné volby jsou v Česku možné, ale když vezmeme v úvahu výše zmíněné, jsou málo pravděpodobné – každý poslanec se bude snažit zůstat ještě nějakou dobu v politice a pokusí se zajistit si svou politickou budoucnost a tak hlasy ve prospěch předčasných voleb do Parlamentu se nejspíš nenajdou.