S Františkem Cingerem o jeho nové knize Jiří Voskovec & Jan Werich

30.11.2021 9:52 | Rozhovor

autor: .

Žurnalista a autor literatury faktu František Cinger se narodil v Praze roku 1956. Vystudoval obor čeština-dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Literárně je činný od začátku milénia, dosud mu vyšla desítka knihy, včetně Štastného blues aneb z deníku Jaroslava Ježka, Arnošt Lustig zadním vchodem nebo třeba Jaroslav Seifert – laskavě neústupný pěvec. Teď vydalo nakladatelství Albatros Media knihu, kterou PhDr. František Cinger připravil ve spolupráci s Jaromírem Farníkem, historikem kabaretu i zakladatelem a provozovatelem Muzea českých herců, s názvem Jiří Voskovec & Jan Werich.

S Františkem Cingerem o jeho nové knize Jiří Voskovec & Jan Werich

Foto: Jiří Vlastník
Popisek: Novinář a spisovatel František Cinger

Poutavá obálka s mladými komiky, především tvář páně Werichova nám připomíná, že jste již v roce 2004 vydal Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Kniha byla záhy rozebrána. Jak rukopis vznikal? Vy jste se znal s Janem Werichem osobně, jako kupříkladu další z werichologů a autorů o něm píšících publicista Ondřej Suchý?

Jana Wericha jsem na vlastní oči viděl jen jednou, někdy snad v roce 1978, kdy vycházel v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešním Výstavišti, ze dveří budovy při přestávce plesového reje, zavěšený do rámě Karla Vlacha. A přátelsky si povídali. Tehdy by mě nenapadlo, že bych o něm mohl napsat knihu. I když jsme v rodině všichni měli rádi filmy V+W i Ježkovy písničky. Kniha Václava Holzknechta Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo stála v přední řadě otcovy knihovny, takže to bylo vůbec první seznámení s dílem tohoto mimořádného muzikanta a vlastně celé epochy českého divadla.

Ke knize mě vyzval nakladatel, který chtěl převést televizní dokument Klaunova antická tragédie do literární podoby. Dvakrát jsem to odmítl z úcty k takové osobnosti, nicméně přítel Arnošt Lustig mi řekl: „Neblbni, to by byla chyba. Já ti řeknu, jak jsem se setkal s Voskovcem v exilu.“ Tak jsem se do toho pustil, protože mi bylo jasné, že nelze vyprávět o Werichově životě bez Voskovce. Tehdy neexistovala vydaná jejich korespondence, život spoluklauna po roce 1951 v USA skrývalo stále tabu. Podobně jako Werichův soukromý život. Možná i proto byl o knihu takový zájem v Česku i na Slovensku, protože zvláště o jejich osudech po rozchodu v roce 1948 se moc nevědělo.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

+ ParlamentníListy.cz
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku

Líbil se Vám tento článek?

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.

Článek obsahuje štítky

kniha , Voskovec , Werich , Cinger , Farník

Jak byste problém s drahou naftou a benzínem řešil vy?

Nebo byste ji právě neřešili, abyste lidi přiměli si pořizovat elektroauta? Uvědomujete si, že na to většina lidí nemá, ani že na to není ČR připravena? Jak třeba chcete řešit nabíjení na velkých sídlištích nebo vůbec místech, kde je problém vůbec zaparkovat?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů: