Sami sobě podřezáváme krk. A Merkelová... No, nechci být vulgární. Aby sem někdo přišel a flákal se tu na dávkách? Ján Slota promlouvá

Pane Sloto, jeden z vašich předků, Juraj Slota, byl spoluzakladatelem Matice slovenské, byl i redaktorem časopisu Cyril a Metod. Tam někde je třeba hledat kořeny vaší pozdější národní politické orientace?

Osobně si myslím, že by to bylo velmi zjednodušené. V každém případě jsem přesvědčený, že v mém životě se to od samého počátku stále táhlo jako červená nit. To národní povědomí. Čili to bylo od mých prarodičů nebo od mých rodičů. Samozřejmě jsem nemohl poznat mého prastrýce, když žil v 19. století, ale na Slovensku to mají některé rodiny ve svých genech a dále to potom přenášejí na své děti či vnuky. Já jsem asi jeden z nich.

V rámci rodinné tradice jste vystudoval Hornickou fakultu VŠT v Košicích a v tomto oboru jste pracoval nejprve jako technik v Banských stavbách Prievidza, později ve Východoslovenských kamenolomech a štěrkopíscích a potom téměř deset let jako vedoucí střediska speciálních služeb v Prefmontě Bratislava. Pomýšlel jste tehdy, že jednou vstoupíte do politiky?

Určitě ne. Přišlo to doslova jako blesk z čistého nebe. Když došlo k tomu tzv. převratu nebo „sametové revoluci“, neboť si nemyslím, že to byla „něžná revoluce“, ale myslím si, že to byl připravovaný zvrat událostí, kdy estébáci a komunisté viděli, že už to asi dál nepůjde. Otočili plachtu a přešlo se ke „kapitalismu“. Říkali tomu „sametová revoluce“, ale bohužel velmi dobře víme, že ti nejvyšší pohlaváři se v prvních vládách všichni objevili, všichni tam byli. Chci zdůraznit, že v době, kdy jsme měli možnost mluvit o našich národních požadavcích, od začátku jsem začal uvažovat o znovuobnovení Slovenské národní strany (SNS). Samozřejmě s jediným cílem, aby se vytvořil samostatný slovenský stát. Každý se bojí slovního spojení – slovenský stát. Jako kdyby těch šest let, co Slovenský stát v letech 1939 až 1945 existoval, chtěli vygumovat ze slovenských dějin, ale to není možné. Jsem proto velmi rád, že jsem byl u toho, když se zrodila samostatná Slovenská republika. Takže v konečném důsledku to byla věc, která přišla sama od sebe, určitě jsem to neměl v plánu.

slovenská verze rozhovoru ZDE

To, že jste byl vystudovaný technik – pragmatik, dalo vám to něco potom i v politice, protože jste smýšlel zřejmě jinak než za socialismu vystudovaní filozofové nebo sociologové?

Po dobu celého mého působení v politice, od roku 1990, kdy jsem byl ve Federálním shromáždění, v SNR, v NR SR, to bylo pro mě utrpení. Ten parlament, to je něco strašného! To vykecávání se a ta tzv. pseudodemokracie, jak všichni „demokraticky“ přemýšlejí, jak zvažují jednotlivé zákony, to je všechno klišé, to je všechno přetvářka. Všechno je dopředu dané, poslanecký sbor jen jako papoušci zdvihá ruce, vše je dopředu odsouhlasené. Já jsem tam doslova umíral, když jsem měl poslouchat ty žvásty. To předvádění se těch jednotlivých papoušků, to pro mě bylo utrpení. Jsem proto velmi šťastný, že už tam nemusím sedět. Nakonec jsem byl zvolen za poslance i v Žilinském samosprávném kraji, ale vzdal jsem se toho místa, neboť se na to už nedalo dívat. Udělal jsem to i proto, neboť jsem technik a pragmatik, na rozdíl od lidí, kteří mají daleko do výroby, od tvorby hodnot, od skutečného života, kteří nikdy nic nevytvořili a jen plkají a vedou filozofické, ekonomické, makroekonomické, mikroekonomické a právní úvahy. Už jsem nevěděl, zda se mám kvůli nim smát nebo plakat, ale už se to nedalo sledovat, bylo to něco strašného. Proto si myslím, že dokud v tomto státě nebudou vládnout technokrati, kteří mají svůj profesionální růst od píky – od mistra třeba až po ředitele podniku, v tomto státě nikdy nebude pořádek.

Z vašeho životopisu se přece jen nedá vymazat jedna temnější kapitola. Když vám bylo 17 let, v roce 1971, emigroval jste do Rakouska, ale po čtyřech dnech jste se vrátil. Jak to vlastně bylo?

Víte, bylo mi 17 let a vše mi to tu lezlo na nervy. Řeči kolem toho, zda jsem dělal takové nebo jiné věci, to jsou nesmysly. Nakonec se mi museli ti tzv. pravdomluvní za všechno omluvit a zaplatit mi nemalé odškodné. V každém případě jsme zorganizovali útěk, přešli jsme státní hranici s Rakouskem, někde u Hodonína, přes dva ploty nabité elektřinou. Jednoduše se to podařilo, ale nastaly potom nějaké problémy, tak jsme se vrátili. Ten hlavní problém byl totiž v tom, že jsem byl nezletilý. Ale nechtěl bych dále zacházet do detailů. Podívejte se, povím jiný příklad. Havel si tehdy hrál na velkého disidenta, seděl někde v base, popíjel kávu a whisky, chodil na procházky ven a tvářil se jako disident, všemi opěvovaný. Když jsem mluvil s více jeho tzv. spolubojovníky, neměli na něj jedno dobré slovo. Chci tím říct jen to, že na jedné straně jedni chválí nebo chválili, jiní, kteří utíkali z tohoto režimu, tak na ně plivali jen proto, že je někdo například národní patriot. To jsou ty paradoxy politiky a náhledu na člověka, kdo je dobrý a kdo je zlý.

Kde jste byl v listopadu 1989 a jak jste se najednou ocitl ve velké politice? Rok 1990 pro vás byl přelomový, neboť jste byl zvolen nejen za poslance Federálního shromáždění, ale stal jste se poprvé i primátorem Žiliny. Jak k tomu došlo?

Bylo to celé takové samovolné. Jelikož nás víc vstoupilo do SNS, ačkoli nás nějací Bratislavané při registraci o zhruba dva dny předběhli, není to podstatné, byli jsme v Žilině velmi aktivní. Žilina byla vždy velmi národně orientovaná a existovala tu velká skupina lidí, která se semkla kolem mě, a chtěli jsme se samozřejmě prosadit i v komunální politice, nejen ve velké politice. Tím pádem jsem se dostal i na kandidátku do Federálního shromáždění a následně na to mě moji spolustraníci přesvědčili, že bych měl podat i návrh na post primátora Žiliny. Nedělal jsem si žádné naděje, vždyť mi nebylo ani čtyřicet. Bylo to pro mě tehdy především velké překvapení, když mě zvolili, přičemž jsem vyhrál dost výrazně. Myslím si, že za těch 16 let primátorování jsem pro toto město něco odvedl. V té době jsem byl asi jediný krajský primátor, který byl ve funkci čtyři volební období po sobě. V Žilině se proinvestovalo mnoho peněz a není pravda, že jsem toto město zadlužil. To v žádném případě, protože z krajských měst byla Žilina po Trnavě nejméně zadluženým městem.

Můžete to nějak konkretizovat?

Povím vám jen jeden příklad. To, co mnozí dostali zdarma od státu, například trolejbusovou dopravu v Banské Bystrici, my jsme financovali z městských peněz. Stálo to přes jednu miliardu 100 milionů korun. A to když si vzpomenu, jaké boje byly proti trolejbusové dopravě – a dnes si nikdo ani neumí představit Žilinu bez autobusové dopravy. Nikdo neví, že jsem bojoval doslova proti svým vlastním poslancům v městském zastupitelstvu, abych to prosadil.

A jaké tedy byly začátky ve velké politice?

V tom prvním roce po té „sametovce“ jsme výrazně bodovali jako SNS (předsedou byl tehdy Víťazoslav Móric – pozn. aut.). Ve velkém počtu jsme se dostali i do Federálního shromáždění, kde jsme určitě dělali hodně pro Slovensko, například při dělení armády. Byl jsem v branně-bezpečnostním výboru jakož i ve výboru na kontrolu FBIS (tajné služby) a svou úlohu, kterou nám dala historie v dané době, jsme naplnili na sto procent.

Už jste naznačil, že jste byl při více důležitých společenských změnách, ale předsedou SNS jste se stal až v době naší samostatnosti v roce 1994. Jakou politiku jste v SNS prosazoval?

Vždy jsem prosazoval jednoznačně národní směřování republiky. Všechny ostatní politické subjekty se totiž jen národně tvářily, ale bylo to jen klišé, protože vše podřizovaly Západu, všechno řídil buď někdo z Německa, či z USA. Podle této taktovky tancovali všichni. My jsme zdůrazňovali, že bychom měli stejně tak spolupracovat se Západem jakož i s Východem. Absolutně zavrhovat vše, co tu lidé za téměř 50 let vytvořili v době socialismu, není správné – ačkoliv jsem vždy komunistický režim považoval za zlý, ale v žádném případě se nemůžeme dívat na práci milionů lidí po dobu desetiletí jako na nějakou fikci. Vybudovalo se perfektní školství, fungující zemědělství, byli jsme na 89 procent potravinově soběstační, ve výrobě elektřiny dokonce úplně nezávislí, měli jsme tu fungující průmysl, měli jsme tu jeden z nejvíc fungujících zbrojních průmyslů v celé Evropě. Takže mluvit o tom jako o něčem, na co bychom měli zapomenout nebo dokonce plivat, to je velký hazard a neúcta k lidské práci.

Takže jinými slovy, SNS prosazovala vždy politiku i s jedněmi i s druhými?

Proto to říkám tak obšírně, neboť nechci vidět život černobíle, protože nikdy není něco jen zlé nebo něco jen dobré. Vždy je tam nějaký průnik, proto jsem vždy prosazoval v politice i spolupráci se zeměmi bývalého Sovětského svazu, ale pochopitelně i spolupráci se Západem. Podobně při rozpadu Československa jsem byl tak rozhodný, ale ne proto, že bych měl něco vůči Čechům nebo Moravanům, to rozhodně ne. Mám dosud hodně přátel ať už v Čechách nebo na Moravě, ale myslím si, že naše vzájemné vztahy jsou podstatně kvalitativně lepší, na vyšší úrovni než předtím, kdy jsme byli ve společném státě. Po té národní stránce jsem vždy prosazoval to, aby na Slovensku vládli Slováci, aby nám tu nikdo jiný nediktoval své nesmysly. Dosud stále mluvím a jsem o tom přesvědčen, že maďarské školství a celkově politická sféra na jižním Slovensku je tak „pomaďarštěná“, že my jsme už prakticky jižní Slovensko ztratili.

Proč si to myslíte?

Myslím si, že už jen pomyslná čára nás dělí od Maďarské republiky. Protože ať už policie, soudnictví, zdravotnictví, školství – všude se tam mluví maďarsky. Pokud mi někdo řekne, že je to normální, tak odpovím: „Ano, je to normální, jen abychom se nedočkali toho, že nakonec zanikneme v nějakém moři jako národ, zahyneme, skončili jsme.“

Jak jste prosazoval myšlenky SNS v ekonomice či například v obraně?

Tam jsem prosazoval, abychom jako stát nedávali různé daňové úlevy jen těm ze zahraničí, ale abychom dávali daňové úlevy i našim lidem a firmám. Protože podnikají stejně jako kterýkoliv jiný podnikatelský subjekt ze zahraničí. To bylo nosné, dokázal bych o tom mluvit celé hodiny. Důležitá je pochopitelně i obrana státu. Například všichni se nyní chválí, jaký máme 5. pluk speciálního určení, který je asi jedinou bojeschopnou vojenskou jednotkou na Slovensku. A kdo ho založil? No já! Ani ministři Andrejčák, ani Tuchyňa, všichni chtěli tento pluk zrušit a nyní se jím všichni pyšní. Byl jsem totiž přesvědčen, že toto je správné směrování Armády SR. Z tohoto hlediska jsem i prosazoval, abychom v žádném případě nevstupovali do Severoatlantické aliance. Protože ty roky, co jsme v NATO, ukázaly a potvrdily to, co jsem tvrdil: „NATO není nějaké obranné seskupení, NATO je prostě jeden agresivní pakt, který je pod taktovkou USA, jenž tu bude roznášet jen chaos, a to nejen v Evropě, ale i na Blízkém východě a na celém světě.“ A naši chlapci chodí umírat do Afghánistánu a do kdejakých zemí, do nichž nám není absolutně nic, ze kterých nic nemáme, akorát tam šaškujeme pro nějaké pupkaté Američané, kteří tam kradou a zabíjejí.

Jak jste hodnotil útlum vojenské výroby na Slovensku? Mělo na něj skutečně rozhodující vliv vyjádření Václava Havla o potřebě útlumu speciální výroby?

Určitě. Ne náhodou byly dokonce některé výroby přesunuty od nás do Škody Plzeň. Skutečnost, že se vyrábělo obrovské množství hodnotné vojenské techniky v celém Pováží – od Martina až po Trenčín – o tom určitě nikdo nepochybuje. V žádném případě si nemyslím, že bychom na tom výrazně utrpěli, ačkoli určitý propad výroby se předpokládal i vzhledem k celosvětovému uvolňování napětí, tedy tzv. studené války. Poptávka po zbraních určitě klesla, proto došlo i k restrukturalizaci některých našich zbrojovek, které přecházely na výrobu civilních zařízení. Ale v každém případě to bylo zvenku vnuceno a zbrojařská výroba na Slovensku byla doslova a do písmene nalinkovaná, bohužel panem prezidentem Havlem a kamarilou, která byla kolem něj. Samozřejmě že v tom byly určitě i zájmy jiných, trochu silnějších hráčů.

Neměly podle vás zůstat strategické a prosperující podniky v rukách státu, jako je to například ve Velké Británii, Francii či Německu? My jsme si prakticky vše rozprodali. Není vám to líto?

Od samého začátku jsem byl zásadně proti takovémuto způsobu privatizace. Protože například Angličané privatizovali podniky, jež krachovaly, které padaly na hubu. Neprivatizovali v žádném případě národní zlato či stříbro. To hlavní, co přináší zlaté vejce do národní pokladnice, jsme dávali za korunu! Někdo řekne: „Vždyť jsi byl u toho!“ ... No ano, byl jsem u toho, ale byli jsme zásadně proti tomu, aby se privatizovalo něco takového jako VSŽ, Slovenské elektrárny, Slovnaft. Ti, kteří to dostali, to dostali doslova darem. Kdo tam mohl mít tehdy miliardu či dvě miliardy korun? Braly se úvěry, které nebyly nikým ručeny. Ručilo se něčím, co ještě nevlastnili, a kupní cenu zaplatili ziskem z dané továrny. Protože to byla funkční a vysoce zisková fabrika, pokud mluvíme o Slovnaftu. Ale vlastně každá z těchto firem – ať už to bylo SPP, Slovenské elektrárny, Slovnaft – bylo jich hodně, to byly všechno prosperující fabriky. Toto byla jednoduše zlodějna řízená někým jiným, určitě ne SNS. Nyní tu budou uhánět nějakého lékaře, že si vezme flašku koňaku, dva týdny o tom píšou v novinách, a někdo ukradl deset miliard a nic se nestalo! A dnes je velký a uctívaný podnikatel... Vždyť je to úplně směšné a trapné. Vrahové, zloději a banditi jsou na výsluní, jsou celebrity a ti, kteří skutečně vytvářejí nějaké hodnoty, jsou odkopávaní a kopaní do hlavy.

Předsedou SNS jste byl s malou přestávkou asi 15 let, přičemž jste byli dlouho v opozici, ale v letech 2006 až 2010 jste byl společně s HZDS a SMER součástí vládní koalice. Ve vládě jste měli tři ministerská křesla, sedm státních tajemníků. V době této vlády však vznikla i kauza nástěnkového tendru, což dodnes není úplně dořešené. Připouštíte, že tento tendr mohl být chybou?

Osobně si myslím a jsem dokonce o tom přesvědčený, že je to úplná blbost. Proč nepíšou například o vytunelování tunelu Branisko? Tam jednoznačně došlo k uplácení a peníze, jež byly vyplaceny jako provize, tak bylo jasné, na které lidi se to napsalo, ve kterých bankách je to uložené. A nikdo nic... Nyní nikdo nemluví o nějaké kauze! Jak si to vyplatili? Sklaply podpatky před někým ze Západu a ten vše zametl pod koberec? A tady někdo vytahuje nějaký nástěnkový tendr, kde si myslím, že jde o obrovskou nafouknutou bublinu. Pokud vím, tak v tom tendru byly nejen slovenské firmy, ale dokonce i některé ze zahraničí, o čemž se nikde nemluví. Jsem přesvědčen, že tam nevznikla žádná škoda Slovenské republice. A ti, kteří o tom mluví, hlavně bývalý ministr spravedlnosti Lipšic – ať se raději podívá na svá výběrová řízení, přehmaty a přešlapy. Každý se dívá jen na třísky v cizím oku, ale ty trámy, které má pod vlastníma nohama, ty nevidí. Vezměme si jen takovou kauzu Športka, Tipos nebo některé jiné. Toho je tolik, že by se o tom dalo psát celé dny, ale stále se vytahuje jen nástěnkový tendr. Je to až trapné a vypadá to tak, že zloděj křičí „chyťte zloděje“. Je to nejjednodušší a nejefektivnější, a když se to ještě pořádně rozmázne v médiích, nezúčastněný člověk si pomalu myslí, že se tu rozkradla galaxie, ne nějaká nástěnka.

Vraťme se ještě k vašemu 16letému působení na postě žilinského primátora. Jak jste zvládl a dokázal plnohodnotně řídit město, stranu a ještě být poslancem v NR SR? Hlavní energii jste věnoval městu?

To není pravda. Na začátku to bylo podstatně těžší, ale obklopil jsem se schopnými lidmi, odborníky. V první řadě jsem nevyházel celý městský úřad, všichni ti schopní staří kozáci, kteří něco věděli, ti tam i zůstali. Proto to i fungovalo. Samozřejmě že jsem si tam vytvořil i určitou autoritu, na městském úřadě byla disciplína, ale ne šikana. Já jsem nebyl úředník, já jsem technik – a tak jsem řídil i městský úřad, přesněji řídil ho přednosta. Jednoduše, město se řídilo pragmaticky a nikdy jsem se nezabýval hovadinami a maličkostmi. Vždy jsem si vybral tři zásadní věci, které jsem měl vyřešit v daném týdnu nebo měsíci, vždy jsem měl nějaký strategický záměr a po něm jsem šel jako buldok! Vše ostatní, zbytečnosti, balasty a drobnosti, jsem nechával na ostatních. Nynější primátor se zabývá hovadinami, drobnostmi a velké věci jsou v prdeli! Doslova a do písmene mi je smutno a líto, že i to, co jsem vybudoval, nejsou schopní ani jen udržet, ne to ještě budovat. Například na Vlčincích je postavený ocelový skelet, kde by mohla vzniknout pěkná víceúčelová sportovní hala, ale stojí tam už osm let a rezaví. Když se to tedy zaběhlo, nemusel jsem vyvíjet nějakou velkou energii s řízením města, protože ono to běželo. Já jsem vždy určoval jen ten hlavní směr nebo tři hlavní směry a kontroloval jsem ostatní, jak pracují.

Nakonec to, že vás lidé zvolili ve čtyřech volebních obdobích po sobě, je důkazem, že jste to nedělal nejhůř. Je to tak?

To vítězství bylo zpravidla vždy s velkým náskokem a myslím si, že ty funkce se nějak „netříštily“, poslanec v parlamentu s primátorem – to se v žádném případě nemohlo bít. Jako poslanec jsem se vždy snažil pomoci městu a každý, kdo něco takového popírá, je pokrytec. Jak se říká – „každé hrábě hrabou k sobě“.

Obyvatelé Žiliny na jedné straně tvrdí, že město se pod vaším vedením neskutečně pozdvihlo, na druhé straně ale vaši kritici často říkají, že jste se musel u toho za ty roky nenormálně napakovat. Kde je pravda?

Svého času říkali, když mě rozmazávali v nejrůznějších periodikách, v měsíčníku, kde zveřejňují nejbohatší lidi v tom kterém státě, tak před osmi či deseti lety jsem tam figuroval jako třetí nejbohatší Slovák (smích)! Pomalu jsem byl miliardář, a když jsem odešel z politiky, najednou nejsem ani třetí, ani třicátý třetí a ani tři sta třicátý třetí nejbohatší... Je to proto trapné. Vždyť lidé, řekněte mi, kde jsou nyní moje miliardy? Půjdu si je velmi rád vzít, velmi rád (smích).

Lidé naráželi na to, že jste létal vlastním letadlem, dovolenkoval jste se na vlastní jachtě na Jadranu či jinde, jezdil stále luxusními limuzínami...

Podívejte se, dnes jsou ta lehčí a menší letadla určitě lacinější než některé z těch dražších mercedesů či bavoráků. Jsem přesvědčen o tom, že v této zemi mají lidé stovky soukromých letadel a nikdo o nich nepíše. A nejsou to ani žádní milionáři, ani nějací velcí podnikatelé. Ano, měl jsem kdysi jedno čtyřmístné letadlo Twin Starr, jež bylo po havárii a které jsem si opravil. Měl jsem ho, už ho nemám. Jachtu jsem měl vždy půjčenou, mohli mě na ní vidět, ale nebyla v mém vlastnictví. Proto tyto lži a kdejaké dezinformace živí ti, kteří jsou ti „pravdomluvní“, ti „demokrati“. Ale jsou to všechno skutečně výmysly.

V roce 2012 vás v čele SNS vyměnil Andrej Danko. Vás ze strany později dokonce vyloučili. Jak jste vzal tuto skutečnost? Byl hlavní příčinou neúspěch ve volbách?

Určitě ne. Myslím si, že v rámci strany jsem měl takovou autoritu, že koho bych určil, ten by byl zvolen za předsedu. Určil jsem tohoto charakterově špinavého člověka, který se vetřel do mé přízně. Pomalu mi dělal sluhu a bohužel, sypu si popel na hlavu, že jsem takovouto špínu nějak neidentifikoval. Toto byla jednoduše moje největší, zásadní chyba. Je zajímavé, odkud tento člověk bere peníze, všude má billboardy, stále se prezentuje v médiích. To očerňování o dluhu strany, to bylo směšné. Tam nebyl dluh ani jediný cent! Dokonce když jsme dostaly zůstatkové peníze za volby, tak jsme byli v plusu. Je to člověk, který je řízen určitými silami. Určitě to není člověk, který by byl pronárodně orientovaný, je tam někým dosazen. Má vytvořit stranu, která sice bude v parlamentu, ale bude držet hubu a krok. On tu kecá a žvástá. Netřeba říkat, že obloha je modrá, neboť obloha bude modrá i bez toho, aby to někdo říkal. Nebo i bez toho, zda tu budeme nebo nebudeme. Je třeba říci, že je nutné vystoupit z NATO i z EU, že je třeba zastavit tu záplavu muslimů, kteří nás jdou podpálit, zlikvidovat bez jediného výstřelu v Evropě, o tom je třeba mluvit! A ne mluvit o věcech, které jsou samozřejmé... To je to, co mě mrzí a z čeho jsem nešťastný. Stydím se za to, že jsem ho tam dostal.

Je známo, že jste si vždy v minulosti rozuměl s národními či podle některých s nacionalistickými lídry v Evropě, jako Marine Le Penová či Jorg Haider. Často byli označováni za krajní pravici. Pokládal jste i vy SNS za krajní pravici?

Myslím si, že je to jeden strašidelný omyl a nesmysl. Protože mluvit o lidech, kteří dělají vše pro svou vlast, pro svůj národ, jako o nějakých extremistech, ultrapravici či ultralevici, to je holý nesmysl. Dnes jde o ty, kteří jsou pro globalizaci, a o ty, jimž jde o národní zájmy. Toto je třídění dnešního světa, vše ostatní je nesmysl. Vždyť si jen vezměte ty levicové strany, které přijímají zákony. Ty by nepřijali ani v raném kapitalismu! A oni si říkají levičáci. To je úplně směšné a trapné. Ale národ už vidí, že je přejedený žvástů, lží a nesmyslů. Vždyť si vezměte takovou Angelu Merkelovou, německou kancléřků. Ona je co? Ultra čeho? Já bych to pojmenoval, ale zase by řekli, jak je ten Slota vulgární (smích)! Jsem přesvědčen, že to, co dělá ta paní, to nedělá ve prospěch německého národa. A myslím si, že německý národ jí to jednou i spočítá.

Je vám sympatická politika Marine LePenové?

Určitě! Velmi uznávám tu mladou dámu, je to velmi inteligentní a vzdělaná žena. A protože těch 600 mešit, které se tyčí nad křesťanskou Francií, pokud ani to nikoho neprobudí, buď je idiot, nebo je tak hloupý a antinárodně založený, že to není ani Francouz. Nevím, zda toto je extrémní, jestliže někdo miluje svou vlast, svůj národ. Když někdo chce zachránit stát a národ, který tam existuje už dva tisíce let? Ten je extremista? A přijde nějaký muslim, jenž tam přijde jen proto, aby dostával sociální dávky, aby se flákal po Marseille nebo po Paříži, aby dělal pouliční nepokoje – neříkám, že všichni to dělají, chraň bože, ale velká většina to dělá – tak ona je extremistka? Oni jsou ti dobří? To je choré, to je na hlavu! Vše je opačně! Stěna, která je bílá, tak není bílá, je černá. Když se takto budeme dívat na život, na lidi, tak jsme už skutečně všichni zešíleli? Sami sobě podřezáváme krk! A ještě jdeme litovat ty druhé, kteří nám dávají ten nůž do ruky. Je to katastrofa pro Evropu a v každém případě si myslím, že pokud to přistěhovalectví bude pokračovat takovým tempem, to je konec Evropy!

Jak to myslíte?

Velmi jasně. Někdo třetí se tu směje! A ten třetí je tam za Atlantikem! Ten, které to celé způsobil, i arabské jaro, i Libyi, i Sýrii, i Irák, i Afghánistán! A nyní se najednou všichni divíme – a to jsem dokonce přesvědčen, že je za to platí ty pašerácké lodě, abychom dostali do Evropy stále více, miliony těch muslimů. Abychom se dostali úplně do prdele.

Jak vnímáte vstup Mariána Kotleby a jeho strany do slovenské politiky? Jeho úspěch v Banské Bystrici svědčí o tom, že lidé u nás často slyší až na radikální hesla, hraničící možná někdy až s rasismem či xenofobií. Jaký je ale rozdíl mezi politikou SNS, kterou jste prosazoval vy, a mezi politikou Mariána Kotleby?

Neříkám, že Kotleba nemá někdy správné názory. Určitě má. Dívám se na to objektivně, ale některé jeho počínání, jako například s eurofondy, celkem nechápu. Určitě jsou to peníze, které jsme do Bruselu dali i my, ale nevím, zda jsme je všechny dostali nazpět. Odmítat něco jako eurofondy se mi zdá být zcestné a hloupé. Rozdíl mezi tím, co prosazuje on, a mezi tím, co jsme prosazovali v SNS pod mým vedením, je asi v tom, že my jsme byli racionální a pragmatičtí, no a on je, ale to už nechám na uvážení čtenáře, co je on...

Není ale k zamyšlení minimálně podpora, kterou má zejména v banskobystrickém regionu? Nebo s jakou by se mohl dostat se svou stranou i do NR SR?

Já s ním souhlasím, lidé jsou nahněvaní nad touto filištínskou politikou, která se tu odehrává. Je to politika dvou tváří – jedna tvář je milá a sociální a hladící a na druhé straně se dělá to, co je na hony vzdálené sociální politice. Lidé už rozpoznávají, proto má i on takovou velkou podporu. Třeba v cikánské otázce, k ní se postavil přímo, jasně a srozumitelně. Protože všichni lidé jsou naštvaní na cikány, to je jednoznačné. Všichni tu jen mluví – rasismus, xenofobie a jiné sprosťárny. Vždyť oni jsou ti největší rasisti, cikáni! O nás mluví pomalu jako o vyvrhelech lidstva, o bílé rase, o gadžech, kteří jsme jim povinni platit jejich sociální dávky a abychom je živili. No tak ať se nikdo nezlobí... Po této stránce je Kotleba lidem sympatický. Vždyť ať se na mě nikdo nezlobí, co je to za demokracii, když tu nějaký Třetí sektor, který platí Sörös a další banda ze Západu, jež mají všichni královské platy, pouští humanitární řeči... No koho tu nahánějí? Dělají jen to, co jim nadiktují ti ze Západu! To samozřejmě Kotlebu vyneslo na výsluní, protože on si otevřel hubu a řekl nahlas to, co si drtivá většina lidí u nás myslí.

Máme my ještě v tomto globalizovaném světě svoji vlastní identitu a národní hrdost, nebo ji postupně ztrácíme tím, že jsme součástí EU či NATO či jiných globálních seskupení?

Myslím si, že Slovenská republika jako součást nynější EU v takové konstelaci a s takovými zákony, jaké byly přijaty v posledních letech, má zhruba sílu, jako když pětileté dítě přijde boxovat do ringu s profesionálním boxerským mistrem světa. Ani se nedivím Ficovi, že tam do toho Bruselu chodí jako takový poslušný chlapeček se svěšenou hlavou a přitakává, neboť je asi v takovém postavení, v jakém je. Jediným lékem na to, abychom se vymanili z tohoto začarovaného kruhu, a to neříkám jen já, to říkají jiné politické veličiny v rámci EU – ekonomové, bývalí ministři financí, šéfové diplomacie – je něco radikálně udělat. Toto jsou podle mě poslední přešlapy, které EU dělá v případě migrační vlny, spolu s dalšími hloupostmi, které byly přijaty v nejvyšších evropských orgánech. Jsem přesvědčen, že do deseti let – ale bude to i podstatně dříve, neboť do té doby bude možná i třetí světová válka – do pěti let je po EU! Eurozóna zemře ještě dřív, tak do dvou let, neboť tisknout miliardy eur a myslet si, že něco rozběhneme, když jsou všichni zadlužení, to je nonsens. I bohaté Německo má skoro bilion a půl eur dluhu vnitřního zadlužení. Vždyť oni zadlužili i své praprapravnuky! Oni žijí z fikce, že se tu tisknou zelené papírky, kterým říkají dolary? Které jsou jen z jedné čtvrtiny kryté – nevím, zda zlatem, nebo lidskou prací?... A ty zbylé tři čtvrtiny, to je fluidum, vzduch. A proč ještě ta Amerika žije? No proto, že odpálili Kaddáfího, Saddáma a za ropu, za kterou předtím platili, obrazně řečeno deset dolarů, nyní platí jeden dolar. Kradou a zabíjejí celý svět! Ale za ty bezcenné papírky se kupují reálné suroviny, reálné stroje, reálná elektrotechnika, vše je reálné. A když někdo otevře hubu, jako si ji otevřeli ve Venezuele nebo v Brazílii, nebo v Číně nebo v Rusku, kde už nechtějí mít s dolarem nic společného, je samozřejmě zle! Tak se všichni zřejmě připravují na válku s USA. Angličané samozřejmě lezou USA do zadku, Němci jsou podchycení, chuděru Merkelovou tam odposlouchávají jako tu poslední a nic se neděje. Měli poslat aspoň nějakou nótu Obamovi. No a z tohoto hlediska, když je situace taková, jaká je, chci zdůraznit jedno: kam to celé směřuje? To se podle mě všechno zhroutí samo jako domeček z karet! Protože je to domeček z karet, něco, co je slepené doslova hlínou. No a takováto hlína nemůže držet. Skutečně se poslední psík vyčurá na domeček a domeček se sesype...

Jak byste řešil vy problém migrantů? Je například postoj Viktora Orbána, kterého nemáte rád, správný a oprávněný, aby Brusel řešil migrační problém razantně?

Nebudu komentovat Orbána, já ho nemám rád, většinu maďarských politiků nemám rád. Ale mluvme o tom jako o principu. Nemluvme o plotě maďarském, ale kdyby byl třeba takový plot v Srbsku nebo na Slovensku či v Rakousku. Samozřejmě že je to oprávněné. Vždyť když jsem bez čehokoli přijde 150 tisíc či 200 tisíc utečenců, tvrdí, že všichni utíkají před válkou, ale kdo způsobil tu válku??? Vždyť ať on tam pošle své letadlové lodě, ať je tam Američané pošlou, do Sýrie či Libye. Kdo může za to, že vznikl nějaký Islámský stát? Kdo je za tím, kdo je cvičil? Kdo jim dal zbraně a peníze? To je třeba řešit a tam je podstata problému! Vždyť kdyby v Sýrii nebyla válka, tak by nikdo neutíkal! Proč to tam bombardovali? Proč zlikvidovali Saddáma, proč chtějí zlikvidovat Asada? Proč odkráglovali Kaddáfího? Vždyť mu předtím všichni lezli do zadku, v čele se Sarkozym, který od něho dostal miliony na svou předvolební kampaň. Postavil hotely, zdravotnická zařízení ve Španělsku, v Itálii, ve Francii. Tito všichni zloději ho okradli, zabavili majetky za miliardy, to je podstata problému, o něm je třeba mluvit! Ne o nějakém plotu v Maďarsku či jinde. Kdyby nevznikla válka v Iráku, Libyi, Sýrii, Tunisku, Egyptě, tak bychom tu neměli nikoho. Byl by tady svatý řád, o tom mluvme.

Není hrozbou i to, že naši existenci ohrožuje i to, že jsme si rozprodali prakticky celou zemi?

Tak jako jsem předpověděl, když odbouchli Kaddáfího, když začala válka v Sýrii, tak jsem dal absolutně za pravdu prognostikům, kteří předpověděli, že tu budeme mít možná jeden a půl milionu, ale možná i 15 milionů tzv. uprchlíků. Možná jedna čtvrtina budou ti, kteří tu budou prosazovat jejich mešity. Nyní to říkám ohledně EU. Pokud tu nedojde k nějaké zásadní změně v myšlení ekonomického i politického rázu, EU zdechne! Zdechne jako zdechávající kůň do dvou, do pěti let, možná že i dřív. Vše nestojí už jen na hliněných nohách, ale na fiktivních nohách. Politici jdou proti svým občanům, proti vlastnímu národu. Není možné, aby politická špička plivala na svůj národ a přitahovala sem cizí, kteří ten stát budou demontovat. Nemluvím nyní o chudácích, kteří skutečně utíkají před smrtí. Vždyť kdo vyhodil londýnské metro ci stanici v Madridu? Vždyť to vyhodili děti muslimů, kteří sem přišli před 40 lety! O čem se tu bavíme? Proto říkám jedno: Toto je konec EU, toto je konec eurozóny! Jen ať nás pán Bůh ochrání – ale asi nás neochrání, protože my stojíme jeden krůček před světovou válkou. Nikdo nechce vidět, že všichni zbrojí, zda jsou na Východě či na Západě? Není náhoda, že se vojska rozmísťují tam či onam, to si někdo myslí, že je to náhoda? To je příprava na válku! Protože ekonomicky, politicky se systém zřítil jako takový, je totálně v prachu. To už nikdo nespraví, to se dá jednoduše jen vynulovat.

Jaké řešení vidíte vy osobně? Co radikálního by se mělo udělat?

Pokud bychom chtěli zabránit světovému konfliktu, USA by se měly polidštit. A neměly by být tak nenažrané.

Připouštíte, že kromě té chyby s výběrem vašeho nástupce jste udělal v politice i nějaké jiné chyby? Co byste udělal jinak a na co jste naopak hrdý?

Na co jsem jednoznačně hrdý, je to, že jsem stál při vzniku samostatné Slovenské republiky. Určitě nejsem hrdý na to, co se stalo v našem hospodářství, ale i některých politických rozhodnutích směrem ke školství, či na to, co se stalo se zemědělstvím, to je něco strašného. Ale chci jednoznačně zdůraznit, že byla obrovská chyba tohoto státu, že jsme vstoupili do NATO, protože je například smutné, že Bulhaři nesouhlasí s přeletem ruských letadel přes svoje území. Přitom Rusové jdou likvidovat Islámský stát! Tak o co nám potom vlastně jde? Všichni říkají, že chceme bojovat proti terorismu, a Rusové jdou zbombardovat islamisty a člen NATO jim to nedovolí. Přitom když Američané šli bombardovat Srby, naše slovanské bratry, tak jsme jim otevřeli nebe. Bez souhlasu Bezpečnostní rady OSN, bez souhlasu kohokoliv. Ti „hrdinové“ z deseti kilometrů bombardovali školy a nemocnice v Srbsku, v Bělehradě. Bombardovali mosty, zničili Srbsko, to bylo v pořádku, to bylo demokratické. Toto je dnešní svět...

Plánujete ještě návrat do politiky? Případně do komunální politiky?

Osobně jsem už ze všeho tak zhnusen a znechucen, že pokud se národ probudí a setře si to bělmo z očí a uvidí skutečně svět v takových barvách, v jakých opravdu je, tehdy má smysl do toho ještě vstoupit. Ale pokud se tento národ pod Tatrami bude chovat jako ovce, které vezou na jatka, tak to nemá smysl.