„Není pochyb, že Lukašenko je autoritář, a že v mnohém byly volby manipulovány. Obávám se, že kdyby to nepřipustil, stejně by vyhrál, ale ne tak výrazně,“ píšete na facebooku. Myslíte, že to tedy zbytečně přepískl s represí, což se nyní ukazuje jako kontraproduktivní? A kdyby volbám nechal volnější průběh, neměl by nyní takové problémy a neprobíhaly by tak masivní protesty kvůli možnému zfalšování voleb?
Je to přesně tak. Lidé, kteří jsou takto dlouho u moci, se logicky v nějakou chvíli obávají, že mohou o moc přijít a ztratí kontakt s realitou a pak se odhodlají ke krokům, které se ukážou v zásadě kontraproduktivní a škodlivé. Nemám žádnou představu ani odhad, o kolik by Lukašenko vyhrál, ale samozřejmě by vyhrál. Mohlo by to být těsné, ale nikdo nezměřil, kolik by dostala protikandidátka Svjatlana Cichanouská. Neumím si představit, že by prohrál.
Tím, že to takto dopadlo, je věcí velkého překalkulování celého volebního procesu. Což už asi Lukašenko dobře vnímá. Jak jsem napsal – teď se brání všemi prostředky, protože kdyby odstoupil, tak proces s ním by byl poměrně zásadní. Obzvláště poté, co nechal použít brutální sílu proti demonstrantům. Udělá všechno proto, aby se udržel.
Proč si vlastně myslíte, že by vyhrál i za normálních okolností?
Lukašenko je autoritář, to je pravda. Ale přece jenom tu zemi pozvedl. Když se podíváme jakou mají Bělorusové orientaci, tak v žádném případě není západní. Ani zčásti, tak jako to bylo na Ukrajině. Lidé vidí svojí příbuznost k Rusku. Lukašenko jim zajistil jistou životní úroveň, dostávají z Ruska ropu a zemní plyn za velmi výhodné ceny. Myslím, že až tak neoblíbený není.
Jedna věc je, jak se na něj dívají lidé v Minsku, hlavním městě, ale jejich odpor vůči Lukašenkovi není výrazem nějakého prozápadního směřování. Možná jsou už z něj také unavení. Je u moci od roku 1994 bez jakékoliv pauzy. Nelze Lukašenka dle mého hodnotit jako člověka, který by byl vyloženě záporný. Snažil se udržovat vztahy i s Evropskou unií, normalizovaly se vztahy se Spojenými státy, lidé můžou cestovat. Když řekneme autoritářství, nesmíme si myslet, že je to systém jako v Severní Koreji.
Je to tam jiné než u nás, ale že by byl tak nepopulární, aby volby musel prohrát... To si nemyslím, že v takovém stavu je. Teď – potom jak se chová – se míra popularity bude zmenšovat. Bělorusové ale také dobře vědí, že alternativa by mohla být jako nějaký ukrajinský majdanský model, což pro tuto zemi není nic přitažlivého. Myslím, že i my v Evropě bychom se k nim měli chovat tak, aby to nedošlo k další zemi, která bude vnitřním konfliktem rozbitá.
Vzhledem k historickým zkušenostem člověka napadne, zda ten až zbytečně brutální zásah složek státu není podezřelý v tom smyslu, jestli se takto někdo i ze státních složek nechce Lukašenka zbavit... Anebo si zaspekuluji ještě více – on se v poslední době vymezoval vůči Rusku, zatímco teď mu vlastně nezbývá než být ruským vazalem. Tak jestli na těchto spekulacích něco není?
Není pochyb o tom, že Lukašenkova snaha být rozkročen na všechny strany, hrát to se všemi a zároveň si zachovat výhody z Ruska, se mu nevyplatila. Dostal se do pozice, kdy plně závisí na tom, co udělá Putin. Tomu asi nejde úplně o Lukašenka, vztahy mezi nimi nebyly ideální, ale jde mu o Bělorusko. Nemůže ho ztratit, aby se dostalo do západní sféry vlivu. Z tohoto pohledu to Lukašenko překalkuloval.
Jestli uvnitř bezpečnostních struktur je někdo, kdo mu tímto vyhrocených zásahem chce pomoci od válu, to nevím. Myslím však, že bezpečnostní struktury jako v každém autoritářském systému na něm profitují, nikoliv že by strádaly. Neumím si představit, že by se takto někdo sám chtěl zbavit svého výsadnějšího postavení. Nějakou obdobu toho, co jsme viděli v roce 1989, kdy se říkalo, že Státní bezpečnost zinscenovala údajnou smrt studenta Šmída, to si myslím že tady až tak nebude.
Faktem také je, že demonstranti se také s policisty nepářou. A tím vůbec neobhajuji tvrdou ruku policistů. Ale nebylo to vždy o mírovém odporu demonstrantů, někteří z nich také neměli daleko k ráně. Policie se vymezila, jak se vymezila. Ale brutální bití demonstrantů je něco, co nepatří do moderního světa. Ať je to v Bělorusku nebo kdekoliv jinde.
Psali jsme:
Četl jsem článek o běloruské armádě, na kterou Lukašenko asi také dost spoléhá. Expert v něm ale tvrdil, že armádní špičky ani tak nemilují Lukašenko, jako spíše Rusko. Neb mají ruské školy a jsou mnohem více proruští než prezident...
Nemám informace k potvrzení těchto informací, ale zdají se logické. Lukašenko tím, že uvedl část armády do bojové pohotovosti a přesunul ji do západní části Běloruska, udělal dobrý tah. Vytáhl armádu z centra těchto problémů. Poslal je do pole, dal jim nepřítele. Lukašenko vykřikuje, že NATO chce napadnout Bělorusko. Což je totální pitomost. On to ale dělá z vnitřního důvodu. Lidem říká, že Západ je proti nám, a proto rozmisťuji část armády na západních hranicích. A zároveň vyndá kus složky, která může být i problematická, pošle je do pole, mají cvičení. A nežijí tím děním. Tím pádem se nemohou přiklonit na ničí stranu. Byl to od Lukašenka chytrý tah, kdy zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Jak už jsem ale říkal, že by Severoatlantická aliance chtěla vniknout do Běloruska, to je totální nesmysl.
„Doufám, že se mezinárodní společenství poučilo z toho, jak podporovalo ukrajinský Majdan a v situaci, kdy se to zvrhlo, tak od Ukrajiny dalo ruce pryč. Další destabilizovaný stát nepotřebujeme,“ uvádíte opět na sociálních sítích. Jak se tedy máme poučit? A co říkáte na českou reakci, konkrétně premiéra?
Je to těžká otázka. Že bychom se k tomu měli nějak viditelně postavit, je fakt. Přijmout to nemůžeme, měli bychom to odsoudit. Měli bychom uvažovat, v jakých politických podmínkách se to odehrává. Bělorusko není členskou zemí Evropské unie, ani Severoatlantické aliance, je zemí jakou je. Naše postoje by měly být jasné. Samozřejmě odsoudit násilí, přihlásil bych se asi i k nějakému omezenému sankčnímu režimu.
Vyprávět však o tom, že tady může dojít k nějakému šedesátému osmému roku, a o tom, aby proběhla sametová revoluce... To je vzývání věcí, které jsou na škodu. V Bělorusku nejsou žádné zásadní protiruské síly. Žádné fašistické síly v duchu toho, co jsme viděli na Ukrajině. Bělorusko jako národ neohrožuje statut té země jako řekněme přátelské země vůči Ruské federaci. Putin nemá žádný důvod vstupovat vojensky do Běloruska. To je zásadní zkreslení a vyvolává se tím úplně zbytečná hysterie, která vede k takovým reakcím, že se všechno přestřeluje a přehání.
Co bude dál?
Uvidíme jaký bude další výsledek, jestli se demonstranti unaví. Nebo zda převládne jejich síla nad Lukašenkem. Ten evidentně nechce jít cestou Janukovyče, nechce se vzdát. Udělá vše pro to, aby se udržel. Bude slibovat nějaké reformy. Také slíbil nové volby pod podmínkou, že bude nová ústava. Což je odložení v řádu minimálně jednoho, dvou let během kterých může naslibovat spoustu dalších věcí a některé i udělat. Toto ho také dostane víc do područí Kremlu, protože bude muset Kremlu něco slíbit, protože reformy, které naslibuje ke zvýšení životní úrovně, bude muset mít z čeho zaplatit. To mu samozřejmě může pomoci jen Putin. Je v těžké situaci.
My bychom měli principiálně říci, že takto si to nepředstavujeme, ale větší tlak Evropské unie vůči Bělorusku znamená větší příklon Běloruska k Rusku. K tomu je potřeba směřovat kroky Evropské unie. Jsem si téměř jist, že bojové nadšení našeho premiéra, jak se ho snaží prezentovat, nebude široce sdíleno na úrovni Evropské unie. Budeme svědky nějakých vybraných sankcí proti lidem, kteří odpovídají za tu brutalitu. Je ale logické, že proti Lukašenkovi žádné sankce nebudou, protože tím pádem by skončila jakákoliv debata o tom, co se v Bělorusku dít bude nebo nebude. Nemyslím si, že z toho bude nějaká velká polízanice a že bychom se měli příliš obávat vývoje, pokud jde o bezpečnost regionu. Reakce EU nebude nijak dramatická.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
