Scházejí se tam v kruhu, seance, zapalují svíčky! Ředitel školy cestovního ruchu v Holešovicích nám řekl, co spatřil u sousedů na „alternativní výuce“

Jste ředitelem vyšší odborné školy cestovního ruchu v Holešovicích. Kdy vaše škola vznikla? Na co navazujete?

Škola vznikla v roce 1992, původně se jmenovala tenisové gymnázium. Následně se přetransformovala v pedagogické lyceum, kde jsem působil jako třídní učitel. Postupně jsem se vypracoval na pozici zástupce ředitelky a od roku 2007 jsem se stal ředitelem. Jelikož vést gymnázium a lyceum mě nějakým způsobem nenaplňovalo, tak jsem se rozhodl školu přeorientovat na vyšší odbornou školu se zaměřením na cestovní ruch.

Kolik máte ve škole studentů?

Máme okolo tří set studentů. Co se týče struktury studia, jedná se o tříleté pomaturitní studium. Studenti u nás po třech letech studia mohou získat titul diplomovaný specialista v oboru cestovního ruchu. Naše škola se hodně zaměřuje na jazyky. Kromě angličtiny máme třeba i čínštinu, japonštinu, arabštinu. Nově budeme otevírat i hodiny korejštiny, protože je o ně mezi studenty docela zájem. Naším cílem je, aby se studenti něčím odlišovali od studentů jiných škol. A tím odlišujícím faktorem mohou být právě třeba jazyky.

Studenti mají ale i některé specifické předměty. Například v předmětu animace si mohou osvojit, jak v cestovním ruchu funguje práce animátora z hlediska praxe. Naše výuka tedy nepředstavuje pouze teorii, ale především se zaměřuje na praxi. Uvedu příklad, studenti si například vedou fiktivní firmy, pro které si shání potenciální zákazníky. Také tím mohou získat povědomí o tom, jak se podniká či jak se případně získávají finanční prostředky pro podnikání. Mohou si vyzkoušet i vedení vlastního fiktivního hotelu a osvojit si způsob, jak danou představu, kterou mají, podnikatelsky zprodukovat.

Cestovní ruch se studuje i na vysokých školách. Liší se vaše škola oproti nim právě důrazem na praxi?

Je tomu přesně tak. Na vysokých školách musí studenti ovládat teorii a samozřejmě například magisterské práce jsou zpracovány hodně vědecky. U nás mají studenti ještě mimo tyto předměty praxi v délce čtyř týdnů. Ale praxe u nás není samozřejmě jenom o tom. Těžištěm výuky u nás je interakce studentů s učitelem během hodin. Studenti si připraví úkoly, které vypracovali v rámci nějakého projektu, následně je prezentují jak před svými spolužáky, tak před vyučujícím. Ten je v jejich činnosti pouze koriguje.

Má české školství nějaké neduhy?

Slovo neduh, jako by asociovalo pojem onemocnění a nemocnost. České školství je podle mne nemocné a bylo by dobré je uzdravit. Například je podle mne potřeba navýšit platy pedagogů. Když pedagog bere méně než instalatér nebo sekretářka, tak je samozřejmě něco špatně; a s tou nápravou je třeba začít. Podle mne by začínající učitel měl brát kolem 35 tisíc hrubého. Podle mne by se ale plat pedagoga i s odměnami mohl pohybovat klidně kolem 50 tisíc korun hrubého za měsíc. Učitelé a kromě nich i lékaři jsou v Česku oproti Západu finančně podhodnoceni, a pokud to nezměníme, tak budou odcházet.

Bere-li učitel méně než instalatér nebo sekretářka, je něco špatně, říká Bastl Foto: Fotostudio Hugo

Nízké platy učitelů v Česku jsou ale takovým nekonečným příběhem, v politice pak vděčným a v zásadě věčným tématem…

Ano, tak to bohužel je, ale je nutné na tom konečně zapracovat. Vidím tu ale i další problém, který je dle mého nutné řešit, a tím jsou pravomoci ředitelů škol. Přimlouval bych se za to, aby se právě ty navýšily. Zároveň by bylo vhodné ředitelům ubrat administrativy, která jim ubírá hodně energie a pracovně je vytěžuje. On právě ředitel školy je tím, kdo vlastně řídí všechny pedagogické pracovníky. Myslím si, že by měl mít vyšší kompetence hlavně v souvislosti s jejich odměňováním, a to podle toho, jak se ten který pedagog výuce věnuje a ke své práci přistupuje. Koneckonců je to právě ředitel, kdo by měl ve škole provádět tzv. kontrolní činnost, tedy realizovat hospitace a sledovat, jak konkrétní pedagogové se svými studenty pracují. A pokud na to nenajde čas, tak by neměl být ředitel. Dnes je ředitel školy především manažer. Musí mluvit s učiteli, musí komunikovat se studenty, vědět, co je trápí a podobně.

Co prestiž učitelského povolání v Česku?

Řekl bych, že je poměrně nízká, a dokonce se domnívám, že klesá.

Od některých pedagogů jsem zaslechl, že jim někdy rodiče radí, jak mají jejich ratolesti učit. Možná je v tom trochu nadsázky, ale prý běda, jak učitel rozhořčeného rodiče na třídních schůzkách neposlechne a jeho požadavkům nevyhoví…

Škola má podle mého především vzdělávat, nikoliv vychovávat. A když si škola nechá diktovat ze strany nespokojených rodičů, jak má jejich děti učit, tak je to v mých očích špatně. A řekl bych, že zde je možné hovořit i o rozdílu v přístupu mezi soukromými a veřejnými školami. Narážíme tu ale na jeden problém. Jestliže přijdete o studenta, tak přijdete o dotaci, o peníze, které se vyplácejí dle počtu studentů. Jenže já jsem názoru, že jestli chcete vzdělávat studenty, tak by bylo velmi špatně, kdyby vaši školu řídili jejich rodiče. Musím přiznat, že i já jsem s tím nejdříve vnitřně bojoval, s těmito tlaky, když jsem jako ředitel školy začínal. Teď ale zastávám názor, že když se u nás někomu nelíbí, tak ať prostě odejde. Je to lepší, než kdyby tu narušil kolektiv s další třicítkou studentů.

Rodiče ale mohou vyvíjet tlak na ředitele. Ten pak poleví a místo, aby se za své učitele postavil, tak je radši vymění s tím, že svou práci nezvládají…

A to je právě špatně. Podívejte se, ředitel to je řídící jednotka celé školy. Pokud přijdou za ředitelem rodiče a začnou mu vyhrožovat, což se mi také jednou stalo, tak si jako ředitel musíte jasně říct, kde vede vaše hranice a kam až si to necháte zajít. Pokud se ale vyučující začnou bát, tak to je špatně. Ve škole, která je nějak uzavřená, kde si nejsou studenti navzájem rovni a stejně tak učitelé, se pracuje velmi špatně.

Českým školstvím poslední dobou docela hýbe téma inkluzivního vzdělávání. Nový ministr školství Plaga ale nedávno prohlásil, že by se inkluze měla revidovat. Co si o inkluzi tak, jak u nás funguje, myslíte?

Za sebe bych řekl, že nejsem příznivcem inkluze. Jsem v kontaktu s řediteli základních a středních škol a musím říct, že dávají jasně najevo svou nespokojenost s tím, co je zde v souvislosti s inkluzí zavedeno.

Na co si stěžují?

Hlavně na to, kolik času stráví administrativou, která se kolem toho točí. Zároveň ale i na to, že musí kvůli inkluzi zaměstnávat víc lidí, například v podobě speciálního pedagoga nebo asistenty. Ale jsou tam i další problémy. Například v tom celku, když v té třídě máte dejme tomu dvacet nebo třicet dětí, tak tam může vznikat určité negativní pnutí mezi tím inkludovaným jedincem a tou většinou. Mluvím tedy například o dětech, které mohou mít nějakou lehkou mozkovou dysfunkci nebo nějaký podobný deficit, který z nich v kolektivu může dělat terč posměchu ostatních. O přestávkách pak inkludované dítě může trpět. To podle mě není dobré. Za mě existovaly zvláštní školy. Nevím popravdě, proč tento systém zanikl a proč by inkluze nemohla fungovat na zvláštních školách. Napadlo mě ale, že by třeba bylo možné děti inkludovat i na školách alternativních. Těm je v poslední době ministerstvo hojně nakloněno.

Alternativní školy jsou velmi liberální. Učitelé se v některých z nich například navzájem titulují jako průvodci dětí na cestě poznání…

No ano, alternativní školy mají řekněme velmi povolené osnovy, není tam například známkování. Máte tam třeba jen obecně napsáno, jak to dítě prospělo, co umí a co neumí. Takže na běžných školách inkluze, za mě ne. Ale u těch alternativních škol tam by podle mne inkluze problémem nebyla, protože ty děti si tam v uvozovkách a naneštěstí mohou dělat, co chtějí.

Nezníte zrovna jako zastánce alternativních metod výuky.

Za sebe můžu říci, že nejsem fanoušek alternativních metod. Mám spíše pocit, že tam dělají opravdu něco jiného, než o co se snažíme například my, a sice vzdělávat. Věřím v to, že existuje nějaký řád a že je svým způsobem důležitý i ve vzdělávání. V alternativních školách to asi funguje trochu jinak a je to dle mého způsobeno tak trochu i naší společenskou situací. Hodně rodin, ze kterých děti pocházejí, je rozvedených, rodiče nemají na děti čas a ty nemají vůbec žádné zábrany.

A ohledně toho, co já jsem viděl z alternativní výuky, máme tady takovou školu hned v sousedství. Oni se tam schází v nějakém kruhu, zapálí si tam svíčky, to se bojíte, abyste nevyhořel, a oni tam prostě dělají nějaké seance. Já jsem to v životě neviděl takovou věc. Já se opravdu dopadu těch alternativních škol trochu obávám. On pak ten člověk z té školy vyjde, nastoupí na nějakou střední školu, třeba alternativní, a pak z té školy vyjde. Ale co bude dělat? Myslíte, že ho zaměstnají nějaké firmy, když tam bude řvát, bude tam tahat něco neukázněně za sebou? Já jsem zkrátka zastáncem toho, aby dítě dostalo nějakou známku a aby vědělo, proč ji dostalo. Řád je podle mě také důležitý.

Vysokých škol, a hlavně těch soukromých, je v posledních letech hodně. Hrozí nám, že můžeme čelit jakési inflaci vysokoškolských diplomů? Ozývají se i názory, že máme příliš mnoho absolventů humanitních oborů…

Nazval bych to spíše defraudací. Vysokých škol v Česku je opravdu hodně. S tím by se asi opravdu něco mělo dělat, což já nevím, jestli se děje. Nicméně, co se týká toho ohledně humanitního zaměření, tak s tím já mám své zkušenosti z doby, kdy jsem vedl pedagogické lyceum. Tehdy u nás studoval dokonce Tomáš Klus. Pamatuji si na jeho hudební začátky právě u nás na škole. Já bych možná tomu kritickému názoru směrem k humanitním oborům oponoval. Podle mne záleží na každém studentovi, co chce studovat. Někteří lidé zkrátka nemohou mít kapacitu na to, aby složité technické obory zvládli. Nemůžete lidi nutit k tomu, aby studovali něco, co je třeba nebaví a nemají k tomu ani vlohy.