Donald J. Trump vládne už měsíc. Lze nějak vysledovat, co z kroků, které vykonal, vykonal proto, že chtěl – a co proto, že ho k tomu okolí dotlačilo? Případně, jak se to projevilo v jeho proslovu v Kongresu? 

Už to nebyl projev bouřliváka, působil velmi smířlivým dojmem. Zopakoval své priority, ale už je více vysvětloval, snažil se vzbudit diskusi o tom, že jeho migrační politika není protimigrační, ale zdůrazňoval důvod bezpečnosti. Američané prověřují žadatele při migračním procesu dva roky. I jejich tajné služby se dostaly do poměrně zvláštní situace, kdy nebylo možné u řady z lidí prověřit jejich životy deset let zpátky, zda nebyli například vyškoleni al-Káidou nebo jinou teroristickou organizací k páchání teroristických činů a tím vyloučit, že by představovali pro USA bezpečnostní riziko. Proslov byl více státnický a to nasvědčuje i tomu, že ho funkce začala významně ovlivňovat.

V komentářích k proslovu zazněla slova o tom, že „podavá ruku“. Je to podle vás signál, že by si mohl vybudovat dominantní postavení i vůči Kongresu? Třeba i „svým“ republikánům, kteří ani moc „jeho“ častokrát nejsou?

Rozhodně ano. Projev byl natolik smířlivý, že i mnozí kongresmani, kteří Trumpa dříve kritizovali, tentokrát jeho slova ocenili jako velmi pragmatická, takže příjemně překvapil. Myslím si, že projev skutečně takový byl. Jiný. Nebyla to klasická rétorika Donalda Trumpa, kterou známe z tiskových konferencí.

Příjemně překvapil i vás?