Na svém minulém sněmu adresoval Svaz průmyslu a dopravy ČR výzvu vládě, na co by se měla do konce svého volebního období zaměřit. Jak si v těch osmi měsících Sobotkův kabinet z vašeho pohledu vedl?
Svaz průmyslu a dopravy jako největší zaměstnavatelský svaz na minulém sněmu směřoval na vládu řádově nějakých dvacet třicet výzev. Chci na rovinu říct, že hodnocení, co se vládě průběžně daří, poprvé zveřejním třetího října na sněmu. Je řada věcí, které se jakž takž daří, ale jsou věci, které se nedaří vůbec, jako je výstavba dopravní infrastruktury kvůli procesu EIA a „Digitální Česko“ v oblasti přístupu k vysokorychlostnímu internetu. Ale nechci to říkat podrobně, protože prostor vládě pořád dávám do třetího října, kdy svým typickým způsobem připomenu, co je bílé a co je černé.
Mimo jiné jste požadovali, aby vláda vytvořila podmínky pro přísun pracovní síly ze zahraničí. Změnilo se v tomto směru něco?
To je momentálně jedna z nejvážnějších věcí v zemi. Řada našich firem je už v tak dramatické situaci, že nemá technicky vzdělané vysokoškoláky, středoškoláky, případně učně, že musí odmítat zakázky. To je v době, kdy roste ekonomika, největší tragédie, co mohla průmysl potkat. Byli jsme u pilotního projektu pro Ukrajinu na těch pět set supervzdělaných. Minulý týden jsme měli schůzku s panem ministrem zahraničních věcí Zaorálkem. Zatím je tam jen třiašedesát lidí, což je dáno chybně nastavenými podmínkami včetně mzdových. Myslím, že to se nepovedlo. Pan ministr garantoval, že se to zjednoduší, upraví a do té pětistovky superodborníků se třeba dostanou i lékaři a zdravotní sestry a lidé pro náš průmysl. Pilotní projekt B se zdržel proto, že byla nepříjemná a negativní stanoviska ze strany odborů. To jsme si vysvětlili na speciálních schůzkách, takže Ministerstvo zahraničních věcí posílilo po tlaku tripartity o šest konzulárních pracovníků pracoviště ve Lvově. Odhad pana ministra je, že by se to mělo tak zrychlit, že by mělo přijít minimálně pět, ale možná až deset tisíc pracovníků. To by byla sakra dobrá zpráva, když to řeknu lidově.
Pod přísunem pracovních sil ze zahraničí si představujete hlavně Ukrajince?
Jsem přesvědčen, že rozhodující jádro by měli tvořit Ukrajinci, ale vůbec se nebráníme lidem třeba z Běloruska, z Moldavska. Někde jsem i říkal, za což mě jedna dáma potom napadla, že by mi nevadilo, kdyby přišli lidé z Vietnamu. Jsou pracovití, přicházejí s dětmi a mají neuvěřitelný vnitřní mechanismus fungování rodiny, což není u nás pomalu už ono. Nevadí mi, kdyby přišli lidé i z těchto regionů, ale byl bych velmi rád, kdyby byli technicky zaměření. Naše firmy říkají, že jim chybí dvě třetiny technicky vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, padesát procent jich říká, že jim chybí technicky vzdělaní středoškoláci, a asi čtvrtina, že jim chybí vyučení pracovníci. Takže to není, jak mě pomlouvá někdo z novinářů, že Hanák chce převléct mladou generaci do montérek. Je vidět, že to není do montérek, ale je to posunutí v high technice, ve vrcholových řídících či mistrovských funkcích. A ty chybí opravdu dramatickým způsobem. Jsou odhady, že nám do firem chybí asi sto padesát tisíc technicky vzdělaných lidí.
Psali jsme:
Pokud dojde na uplatňování kvót pro přidělování uprchlíků do jednotlivých členských zemí Evropské unie v rámci řešení migrační krize, může to Česku nějak pomoci?
Řekněme si po pravdě, že ze současné imigrační vlny, která se cpe do Evropy, nemá skoro nikdo o Českou republiku zájem. Jestliže jim v Německu někdo nabízí sociální dávky nebo nějaké další sliby v hodnotě asi dvou tisíc eur za měsíc, tak co by dělali v České republice? Takže jde hlavně o Ukrajince. Jestliže budou moci přijet bez víz na tři měsíce, tak budou další pracovníci. A věřím, že ti lidé přijedou, podívají se a vzhledem k příležitosti života na Ukrajině, bude to procento výrazně narůstat. A nepodceňujme Zakarpatskou Rus. Byla naše, čeština je tam dodnes doménou a dobré jméno České republiky může být další výzvou.
Jak to vypadá s pokusy podpořit migraci domácí pracovní síly v rámci republiky?
Co se týče vnitřního pohybu pracovní síly, tam jediným posunem ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí je to, že se dává příspěvek na dopravu. V počátku byl blbě nastavený, až jsem informoval paní ministryni Marksovou, že se v krajích do toho nikdo nehlásí, protože jsou nastaveny podmínky po nějakém půlroce bez práce a podobně, což je totální nesmysl. To se upravilo, tak uvidíme, jestli to bude k něčemu dobré, a to především v Moravskoslezském kraji ve vazbě na OKD, ale nemusí to být do budoucna jen OKD.
Mgr. Michaela Marksová
Ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo s několika návrhy na novelizaci zákoníku práce. Je mezi hlavními navrženými body něco, s čím Svaz průmyslu a dopravy ČR nesouhlasí?
Pro nás by bylo lepší, kdyby nebyla žádná novelizace zákoníku práce, než aby se tam objevily některé body, co tam vecpaly odbory. Naše reprezentace po těch až nechutných požadavcích odborů dospěla na tripartitě k názoru, že lepší žádnou novelizaci než extremismus, který poškodí zaměstnavatele, jak z hlediska finančního, tak i z hlediska pracnosti, byrokracie a dalších věcí. Drobnosti by nám problém nedělaly. Ale už třeba změny v pracovní době, dovolená na hodiny. Nevím, jestli to je rozumné. Kdo to bude sledovat, kdo to zaplatí? Zase lidi navíc. Homeworking, teleworking, možná to je moderní forma, ale zase ji zaplatí zaměstnavatel. Musí zaplatit počítač, telefon, za chvíli si zaměstnanec řekne, že ho má dovézt do práce z domova. Nebo nesmysly paní ministryně práce a sociálních věcí, které člověka i uráží. Jako třeba stres a násilí na pracovišti a další a další. Nevím, když se já jako majitel firmy vystresuju na pracovišti, jestli mi někdo něco dá, že jsem vystresovaný. Jsme raději pro to nezměnit na zákoníku práce nic než něco takového.
Ale třeba sjednocení dovolené na pět týdnů by snad pro zaměstnavatele nemuselo být tak konfliktní?
To byste se divil. Mám dopravní firmu a zrušili jsme týden dovolené navíc, protože ti řidiči nejsou schopni ho vyčerpat. Totální nesmysl, už čtyři týdny jsou na hraně. Radši jsem jim už před několika lety přidal do mezd, protože oni té dovolené tolik nevyberou. Samozřejmě byrokrati v Praze mohou mít týdnů, kolik chtějí, protože když nepřijdou do práce, tak je to pro zemi možná ještě dobře. To říkám trochu v nadsázce. Ale pro odvětví, kde je nepřetržitá pracovní doba, jako je veřejná doprava, nebo kde jsou dvě, tři směny se speciálními linkami, což v řadě průmyslových firem je, to je nesmysl. Důrazně to vztahuji k tomu, kde lidé chybí. Chybí tisíce řidičů autobusů, kamionů, Česmad Bohemia jako hlavní zástupce silničních dopravců dokonce říká, že už to je k hranici deseti tisíc řidičů. Já to ve firmě také vidím. Jezdí mi důchodci, a dokonce se mi letos už několikrát stalo, že mi na dvoře stál nový kamion, protože jsem neměl řidiče.
Když jste zmínil byrokraty v Praze, co říkáte rostoucímu počtu lidí ve veřejném sektoru?
Souhlasím s posílením lidí pro bezpečnost země, mám na mysli policii, hasiče, s těmito složkami nemám problém. Stejně jako s tím, když budou narůstat počty v armádě. Ale posilovat lidi na úřadech, což je dramaticky v tisících lidech, tak to je hodně špatná zpráva, protože to je výrazný pokles produktivity veřejné správy. Souhlasím s prezidentem Zemanem, že se služební zákon nepovedl. Ti lidé najednou mají definitivu a k tomu jim přidáváme další tisíce byrokratů. Sám jsem měl úplně jinou představu. Vybrat kvalitní úředníky a klidně je zaplaťme. Když na ministerstvu nebo jiném úřadu sníží o pět procent stav zaměstnanců, tak ať těm ostatním šest sedm procent ve mzdách přidají. Státních zaměstnanců za loňský rok přibylo 12 300, i když to nejsou jenom úředníci. To je pořádný dopad do budoucnosti. A to se ekonomice daří, samozřejmě z drtivé části díky nám, ti byrokrati nám moc nepomůžou. Firmy to musí zvládnout a vydělat na těch dalších více než dvanáct tisíc byrokratů, i když některých chtěných. Znovu říkám, s policií, hasiči, armádou nemám problém, ani s posílením zdravotnictví, i když souhlasím s Andrejem Babišem, že je tam hodně vysoká neefektivnost, nehospodaří se tam excelentně.
Jak velkou důležitost přikládá Svaz průmyslu a dopravy ČR reformě financování regionálního školství?
Regionální školství je strašně důležité a jsme rádi, že paní ministryně Valachová na tripartitu reformu regionálního školství předložila. Chci být optimista, že skončíme se státem řízeným školstvím, že skončíme s příspěvky na hlavu, protože to je tragédie. Dali jsme tomu podporu s podmínkou. V materiálu totiž nebylo uvedeno, jak to bude s těmi normativy, jestli to bude na třídu, na co to přesně bude, jestli to náhodou nebude mít negativní dopady. Stát asi neovlivní soukromé školy, které jsou založeny na tom, že budou dál brát příspěvky na hlavu a budou dál plodit naprosto nekvalitní žáky nebo studenty. Jsme připraveni na jednání k této tématice; reformu regionálního školství podporujeme, vždyť je to základ celého školství. Je potřeba zlepšit výuku matematiky, rozšířit výuku v dílnách, věnovat se technologickým věcem. Z naší strany je pro reformu podpora, ale ještě chceme znát parametry, abychom mohli říct, že je to dobré.
Je tedy chybou, že dílny dnes nejsou na základních školách povinné?
Vzpomínám si, že výuka v dílnách byla i prestižní záležitost každého, aby něco nezbabral, aby ukázal, co zvládne. Měli jsme jedno z nejlepších školství před rokem 89. Můžeme si myslet, co chceme, a plivat na socialismus, nebo jak se to jmenovalo, ale vždyť jsme měli duální vzdělání, to přece perfektně fungovalo. Dokonce to mělo za komunistů dobře naplánovanou vazbu i na potřeby trhu práce. Když to dnes zmíním na různých konferencích, tak se na mě dívají jako na blba ze socialismu, který chce, aby se něco plánovalo. Jenomže bez toho to nejde. Plánují Američané, extrémně plánuje Čína, plánují všichni. To jsou přesně strategické věci, které bychom minimálně na pět let měli vědět, co na trhu práce za pět let bude. Co bude za deset, za patnáct let s průmyslem 4.0, tak to si myslím, že neví nikdo. V této zemi vůbec ne, možná pár machrů v Německu nebo někde. Ale dojde k dramatické změně profesí, řada jich vůbec nebude potřeba a možná i ty kamiony budou už jezdit dokonce bez řidičů. Odhadněme za patnáct dvacet let.
Pochválil jste školství před rokem 89. Myslíte, že se proti tomu výrazně změnila situace především v učňovském školství?
To je dramatický problém. Po roce 89 si všichni mysleli, že budou manažeři a že ty „zlaté české ručičky“ nebudou pracovat. Hrubá chyba, strategická. I firmy naletěly státní byrokracii v tom, že ty učňáky snad nebudou potřeba, že budeme mít všeobecně vzdělané lidi, kteří to tady všechno potáhnou a zachrání. Dnes vidíme, jaký to byl tragický omyl. Nyní ale řada našich firem, musím jmenovat třeba TOS Varnsdorf, a to vůbec neberu ŠkoduAuto a tyhle superfirmy, si zřizuje učiliště. Samozřejmě tam lépe zaplatí učitele než státní správa, ale hlavně si budou vychovávat budoucí zaměstnance k obrazu svému. A to je rozhodující. Co mi pomůže, že někde je vypsaný učební obor, když ti kluci a holky nevědí, jestli budou v tomto oboru zaměstnáni. Ale ty firemní průmyslovky a školy dávají jasnou perspektivu.
Jak by se dala zvýšit prestiž učňovského školství v době, kdy se kouká spíš na to, aby mladí lidé vystudovali vysokou školu bez ohledu na možnost uplatnění v praxi?
Myslím, že přichází doba, kdy se prokáže, že na tyto obory půjdou kluci a holky, kteří budou chtít práci nebo budou mít jistotu, že práci dostanou. To je ta hlavní výzva a myslím si, že bude čím dál víc účinná. Ti různí sociologové, psychologové – a já nevím co všechno – dokončí školu a nevědí, jestli práci vůbec dostanou. Já jsem doporučoval některým – hlavně soukromým – školám, aby naproti nim už bylo pracoviště Úřadu práce, aby se ti mladí příliš neunavili, než tam dojdou, než řeknou, že práce není, že si vybrali špatný obor, tož dejte zatím dávky a uvidíme.
Přestože u nás máme armádu nezaměstnaných, i když v poslední době se zmenšující, pořád se mluví o potřebě pracovních sil ze zahraničí. Neměl by se hledat spíš způsob, jak dostat ty nezaměstnané do práce?
Já jsem nekompromisní člověk a mám rád pravdu, proto říkám, že 413 tisíc nezaměstnaných je blbost, nezodpovědnost a zbabělost státu přesně tyhle lidi rozklíčovat. Podle našich odhadů 250 až 280 tisíc lidí nikdy pracovat poctivě v našich fabrikách nebude. To jsou jednak lidé, kteří fakt nechtějí pracovat, ale takoví byli i za socialismu a jsou i všude jinde v Evropě, těch je hodně. Pak jsou lidé, kteří jsou v šedé ekonomice a na sociálních dávkách. Jim to stačí i vyhovuje, protože dotyčný zkombinuje sociální dávku s šedou ekonomikou, jde tři čtyři dny za měsíc na brigádu někam na stavbu, do skladu, na výsadbu stromků, na sběr jahod. Zbývá tak 150 tisíc, přesně kolik potřebujeme v průmyslu. Ale když se podívám na jejich profesní skladbu, tak tam skoro nikoho, kdo by chtěl do průmyslu, nenajdeme.
V těch nezaměstnaných tedy žádnou zásobárnu pracovních sil nevidíte?
Ne. Proto mám velký problém s předsedou odborů panem Středulou, který je přesvědčen, že ze zahraničí by nikdo neměl přijít, když tady je takový počet nezaměstnané pracovní síly, ale tak tomu není. Já státu vyčítám dvě věci. První je, že nepřijde s pravdou o nezaměstnanosti, i když na předminulé tripartitě jsme pokus o první čísla dostali i podle regionů, za což jsem rád. A ta druhá je, že vláda zatím nepředložila stav populace, jak stárneme, jak se bude dramaticky zvyšovat počet důchodců proti počtu pracujících, což bude samozřejmě dělat velký problém. Musíme si poctivě říct, že populačně snad po Němcích, Ukrajincích a Slovácích jsme na tom nejhůř. Byl bych rád, kdyby vláda nějakou koncepci s výhledem roku 2040 předložila. Dostali jsme ji někdy před sedmi lety, kdy byl ještě ministrem práce a sociálních věcí Petr Nečas. Tam se nějaká koncepce projevila a bylo v ní, že v roce 2040 bude na domácím pracovním trhu chybět 800 tisíc lidí. Čili jestli dnes máme 250 možná už 300 tisíc imigrantů, tak pořád ještě nejméně půl milionu stejně musí přijít, ať se nám to líbí, nebo ne. A k tomu povím jeden bonmot. Když hodně zafouká vítr v Německu a roztočí se všechny vrtule větrných elektráren, tak je to patnáctinásobek Temelína. A nám to hodí blackout. Kdyby ten blackout byl dvakrát třikrát za týden tak mezi osmou a desátou večer, tak by u nás dramaticky vzrostla porodnost.
Můžete uvést příklady toho, v čem se vám v poslední době podařilo ovlivnit vládu v zájmu zaměstnavatelů?
Na každém jednání tripartity je šest sedm bodů v oblasti hospodářské politiky, které z devadesáti procent předkládáme my. V předchozích vládách byli premiéři, kteří tripartitu naprosto neuznávali jako Mirek Topolánek či jiní. Dnes, když je nějaký problém v ekonomice, řeknu třeba výstavba dopravní infrastruktury z pohledu vyhodnocení vlivů na životní prostředí, digitální agenda, průmysl 4.0 a řada dalších témat, tak žádáme, aby byl zařazen na jednání tripartity a tam můžeme ovlivnit vývoj v daném bodu. Bodů je obrovské množství. Třeba i školský zákon, v němž pro nás byly velice důležité věci, jako byly maturity z matematiky, jako byly přijímačky na střední školy, protože Gaussova křivka je naprosto jasná. Jestli jde někdo ze základní školy na střední se čtyřkami, tak jak to může asi dopadnout.
Ing. Miloš Zeman
V čem vás čekají s partnery na tripartitě největší střety?
Na tripartitu, která bude 25. července ke státnímu rozpočtu, chceme dát agendu Digitální Česko, protože se opravdu blíží ten den D. Budeme tam chtít dát i průmysl 4.0, ale už i trh práce 4.0 a vzdělanost 4.0 čili komplexní materiál, na jehož zpracování se samozřejmě podílíme. Velká hra bude o surovinové politice, jestli se vrátit k prolomení limitů, nebo ne, situace na OKD a řada dalších věcí. Chceme-li něco ovlivnit v oblasti hospodářské politiky nebo ekonomiky, tak si to vyžádáme přes předsednictvo na plénu tripartity. A to je 80 procent agendy tripartity. Sociálních věcí tam zase tolik není, ty přijdou teď. To je otázka minimální mzdy, což bude téma opravdu vážné a složité, protože máme dramaticky rozdílné názory všichni tři – odbory, vláda a my. Vrátíme se také k problematice karenční doby, na niž je náš postoj hodně vyhraněný. Pak tam budou sick days, další týden dovolené, takže sociální legislativa tedy teprve vyvstane v červenci a v srpnu. A myslím si, že hodně dramaticky.
Jste poradcem prezidenta Miloše Zemana pro oblast průmyslu a dopravy, jak vaše spolupráce funguje?
Každý měsíc se dopředu dohodneme, kterého ministra si pozveme na jednání, a to podle toho, jak se vyvíjí země nebo co je důležitého. Myslím si, že tam jedno z klíčových slov mám, případně Jirka Rusnok jako nový guvernér ČNB. Ministr, který je na schůzku pozván, nechá zpracovat materiál ke klíčovým tématům, protimateriál zpracuje Kancelář prezidenta, případně některý z předchozích ministrů. A potom o tom debatujeme čtyři pět hodin a hledáme konsensus názorů, který pak pan prezident v některých věcech uplatní.
Máte na nějakou odbornou záležitost zásadně odlišný názor než hlava státu?
Určitě na kanál Dunaj–Odra–Labe. Když tohle téma přichází, tak já odcházím z místnosti, protože mám dramaticky odlišný názor na dopravní infrastrukturu. Prioritou země je dostavět dálniční síť, síť prvních tříd. Pak nějaké železniční koridory, opatrnější bych byl u rychlovlaků. Protože si nejsem jistý, že rychlovlak z Drážďan do Ústí, co dohodl ministr Ťok, je to nejdůležitější. Pro evropskou dopravu je rozhodující tah od Mnichova nebo od Berlína přes Prahu do Vídně, tam by měl být rychlovlak. Nejsem zase tak velký machr na dopravu, ale myslím, že rychlovlak jedoucí 300 km/hodinu v České republice je totální blbost. Ten se na takovou rychlost rozjíždí jedenáct a půl kilometrů a zastavuje skoro sedm kilometrů, což je dohromady skoro dvacet kilometrů. Vezměte si vzdálenost Brno–Praha, kdyby byla ještě nějaká zastávka, tak se bude čtyřicet minut rozjíždět a dvacet minut brzdit. Na vlaky 160–200 km v hodině koridory už jsou. Ale tyhle extrémní představy za strašné peníze jsou nereálné. Tak jako kanál Dunaj–Odra–Labe, dokud nebude v síti TEN-T, nemá šanci. Proč tedy dávat z národních peněz tři sta miliard.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
