Šéfka prestižního festivalu Colours promluvila o letošním zabezpečení akce. A dost jasně se vyjádřila i k uprchlíkům

Bohužel, všichni nyní žijeme v neklidné době, kdy zvláště na významných akcích s mnoha tisíci účastníky hrozí teroristické útoky. Naposledy se něco podobného odehrálo i v anglickém Manchesteru při koncertu Ariany Grande. Budou letos na Colours of Ostrava důslednější bezpečností opatření, zapojí se do nich ve větší míře policie i bezpečnostní agentury? A domníváte se, že by i u nás v Česku mohla podobná nebezpečí hrozit, anebo jsme zatím pro radikály nezajímavou zemí?

My jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa, a že o takových věcech vůbec média spekulují, je důkazem toho, že jsme trošku zbytečně zastrašováni a vidíme nebezpečí i tam, kde není. A Ostrava žádné fundamentalisty nezajímá, o tom jsem hluboce přesvědčená. Pro pocit bezpečí nás všech i lidí, kteří přijíždějí, se samozřejmě všechna potřebná bezpečnostní opatření provádějí. Budou jen mírně přísnější než vloni, protože už tehdy byla naše bezpečnostní analýza hodně sofistikovaná. Spolupracujeme s hasiči, policií a dalšími složkami. Je vypracovaný kvalitní bezpečnostní systém, včetně zabezpečení únikových cest a podobně.

Jak vnímají Českou republiku v tomto smyslu zahraniční hvězdy. Neměly některé obavy z hlediska bezpečnosti k nám přijet? Jsme pro ně stále tou bezpečnou a demokratickou zemí? Měla některá z hvězd, co se týká této oblasti, některé specifické požadavky?

To je absurdní otázka. Proč by měli mít zahraniční umělci strach u nás vystupovat, když dobře vědí, že v Česku žádné bezpečnostní problémy nemáme? To by spíše platilo naopak o českých kapelách, které vyjedou do západní Evropy.

Česká republika nyní čelí sankčnímu řízení Evropské unie ohledně nenaplnění uprchlických kvót. Jaký názor na tento problém zastáváte vy sama, měli bychom se podvolit Bruselu a přijmout dohodnutý počet běženců, anebo bychom měli dále zastávat odmítavé stanovisko?

Vůbec nevím, proč bychom se měli tímto problémem zabývat. Žádné uprchlíky tu nemáme a oni k nám nechtějí, protože u nás nemáme tak štědrý sociální systém, jako mají například v Německu. Nemají o chudou Českou republiku zájem, tak proč to vůbec řešit? V této otázce by mohla pomoct i naše média, která by zveřejnila, jak moc se liší finanční podpora pro migranty v Německu a jiných západoevropských zemích od té u nás...

Na Colours jezdí tradičně dost kvalitních hudebníků z USA, nezaznamenala jste od nich některé ohlasy na dosavadní účinkování Donalda Trumpa nebo od britských umělců na brexit? Proběhnou na festivalu i některé pietní akce za uctění památky obětí teroristického masakru v Manchesteru?

Na vyjádření svých politických názorů máme na Colours jedno celé pódium, kde muzikanti i jiní návštěvníci mohou mluvit o tom, co je ve světě pálí. Konaly se tam na podobná témata celé přednášky a uskuteční se i letos, ale já nevím, o čem budou třeba američtí novináři hovořit. O pietní akci neuvažujeme, protože nemáme s koncertem v Manchesteru nic společného. Bohužel si musíme v současné době na podobné tragédie v Evropě už zvykat. Navíc od toho útoku už uběhla delší doba a nemá cenu tím naše lidi ještě strašit a vyvolávat v nich negativní emoce.

Letos jsme například hrdí na hosty z diskusní scény Reflex Music Alarm, kde se obrazně potká hudební Colours of Ostrava s fórem Meltingpot. Své osobní příběhy doplněné o možnosti klást otázky zde uvedou takové osobnosti jako Peter Garrett z Midnight Oil, který byl dvakrát ministrem v Austrálii, dále charismatická zpěvačka LP nebo saxofonista Donny McCaslin, který bude vyprávět o spolupráci s Davidem Bowiem. Diskutovat zde budou například Sola Akingbola, člen kapely Jamiroquai, o své činnosti v uprchlických táborech, hudebníci Dudu Tassa, Sam Lee, Faada Freddy, bývalý člen slavného hip hopového tria Daara J, které společně s dalšími mladými rapery několikrát dokázalo, že hip hop představuje v západní Africe „smrtící zbraň“. V roce 2000 pomohli Abdoulay Wademu vstoupit do prezidentského paláce, a když ho o dvanáct let později vyzvali, aby znovu nekandidoval, protože těžce zklamal jejich očekávání, a ten se jim vysmál, předvedlo mu raperské sdružení Y'en a Marre (Máme toho plné zuby) takový rapový hurikán, že nestačil z prezidentského paláce počítat schody.

Zprávy z Džungle, uprchlického tábora ve francouzském Calais, nikdy nezněly příjemně. Obsahovaly až příliš mnoho utrpení, informací o bezvýchodnosti situace a také absenci jakéhokoliv jiného řešení, než k jakému nakonec došlo. Než do tábora vjely buldozery, aby ho srovnaly se zemí a přes pět tisíc obyvatel bylo evakuováno, dorazila sem s přáteli britská violoncellistka Vanessa Lucas-Smith a Sola Akingbola, perkusista od Jamiroquai, a s desítkami dalších hudebníků a umělců přivezli spoustu afrických a blízkovýchodních nástrojů s nápaditou myšlenkou: umožnit lidem s těžkým osudem najít v důvěrně známém, s domovem je sbližujícím zvukem louten, fléten a perkusí příležitost pro meditaci, očistnou zábavu nebo k dychtivému vyprávění svých příběhů. Během osmi měsíců pak v Džungli vzniklo benefiční album Sessions of the World, výsledek nezištné spolupráce bezmála dvou stovek hudebníků a dobrovolníků z tábora a celé Evropy. Výdělek jde na charitu a pro britskou neziskovou organizaci Citizens UK.

Připravit takovou akci, jako je Colours, s desítkami světově uznávaných hudebníků a odhadem 50 tisíci návštěvníky je určitě mimořádným pořadatelským počinem. Ovšem získat finanční zabezpečení pro takový festival je možná ještě obtížnější. Kdo je vlastně tím nejvýznamnějším sponzorem a jak se k této akci chová české ministerstvo kultury? Dostáváte od něj přiměřenou finanční podporu úměrnou velikosti a významu ostravského festivalu?

Od ministerstva kultury nepobíráme na Colours of Ostrava žádný příspěvek. Našimi generálními partnery jsou Česká spořitelna, Arcelor Mittal a zásadní je účast města Ostravy a řady dalších partnerů, bez nichž by festival nebyl finančně dostupný.

Jak vůbec posuzujete činnost současného ministerstva kultury? Jste s ní spokojená? Myslíte si, že dostatečně podporuje i mladé talenty v českém folku či pop music? A jak podle vás vyznívá srovnání české populární hudební scény s tou zahraniční?

Já ministerstvo kultury nechci posuzovat, není to v mé kompetenci a ani k tomu nemám dostatek informací. Mohu jen říct, že před Colours of Ostrava organizujeme festival Czech Music Crossroads, což je mezinárodní konference a showcasový (přehlídka toho nejlepšího) festival, na kterém se prezentují hudebníci z České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska a na ten ministerstvo kultury přispívá. Na této akci se před odborníky a hosty z celého světa představují umělci ze zmíněných zemí a prezentují kvalitní a přesahovou hudbu ze scény world music, folku, jazzu a nové akustické hudby. Showcasový program není přehlídkou začínajících talentů, nýbrž prezentací umělců, kteří mají šanci překročit jazykovou bariéru, bez ohledu na délku profesionální praxe. Těžiště konference se zaměřuje především na hudební export, což je u nás oblast zanedbávaná, leč pro rozvoj domácí hudební scény potřebná. Odborníci z celého světa na něm také prostřednictvím interaktivních kurzů školí hudebníky, jak se prosadit v mezinárodní konkurenci, a oni mají pak větší šanci uspět na světových pódiích.

Co se týká úrovně naší hudební scény, tak si je třeba uvědomit, že jsme velmi malým trhem, což umělce znevýhodňuje. Naše kapely také nemají moc šancí, jak se nechat inspirovat umělci z jiných zemí, kteří by tady působili a obohatili jejich hudební projev. Domácí hudební scéna je hodně uzavřená a ve světě se prosazuje spíše alternativními hudebními žánry než ve svém mainstreamu. To se potvrzuje i na našem festivalu Czech Music Crossroads, kde už dosáhly úspěchů, které je vynesly i na prestižní veletrh Womex, uspěly například skupiny Ponk a Clarinet factory. Bohužel, našim hudebníkům chybí dostatek příležitostí...

Jiří Dokoupil ze známé Janáčkovy filharmonie v Ostravě ale hovořil v souvislosti s podmínkami v české kultuře o takzvané naleštěné bídě. Tedy, i když mnoho talentovaných umělců z oboru vážné hudby jezdí reprezentovat Česko po celém světě na různé festivaly, mají mnohdy problém uživit svoji rodinu a přivydělávají si často i jako řemeslníci. Vnímáte podobnou situaci také v jiných oblastech české kultury, anebo si myslíte, že je to zcela jinak?

Já si myslím, že to je i tím, že naše hudební školství vychovává umělce tak trochu zastaralým způsobem. Není totiž moc zvykem, a také se to ani moc nepodporuje u hudebníků z oblasti vážné hudby, zkoušet si také jiné žánry. A pokud se potom nedostanou do absolutní špičky v klasické hudbě, mohou mít velký problém s uplatněním v oboru. Děje se to spíše naopak, není jim doporučováno, aby to zkoušeli i v pop music, s odůvodněním, že se musí věnovat hlavně klasické hudbě a nerozptylovat se ničím jiným. Přitom už školy by mohly pomáhat s tím, že když z nich nevyrostou mistři v klasické hudbě, mohou být přesto úspěšní v autorské tvorbě a v pop music. Navíc, když chce člověk něčeho dosáhnout, je určitě důležité extrémní nasazení, tak to funguje všude ve světě, a to někdy nechtějí naši muzikanti podstoupit.

I v tomto roce má festival Colours of Ostrava, který už několik let požívá pověsti nejvýznamnější akce v oblasti populární hudby u nás, program nabitý zvučnými jmény - Imagine Dragons, Norah Jones, Jamiroquai, Midnight Oil atd. Kolik účinkujících, ale i návštěvníků vlastně letos očekáváte? A na koho se vy sama nejvíce těšíte?

Návštěvníků bude určitě mnohem více než vloni, ale o to nám v první řadě nejde. Tento faktor určitě zcela nevypovídá o kvalitě akce, my nechceme s nikým soutěžit, vytvářet nějaké rekordy. Těšíme se na všechna vystoupení, protože u nás není malých, bezvýznamných kapel. A i s mezinárodní konferencí, která proběhne, budeme mít na festivalu přibližně 350 programových bodů. Bude vystupovat 80 zahraničních a 52 domácích kapel a hudebníků. Diskutovat na různá témata přijede více než 150 osobností z devatenácti zemí. Tedy, když to shrnu, měli bychom hostit asi 1600 umělců, a to coby členů různých souborů, účinkujících divadelních herců a také zasvěcených diskutérů s politickými zkušenostmi.