Senátor Láska nám prozradil, jaký byl Robert Pelikán před nástupem na ministerstvo. A nejen to

Vy jste kritizoval některé záměry, které připravovala ministryně spravedlnosti Helena Válková, konkrétně zákon o státním zastupitelství. Co říkáte její nucené rezignaci ke konci února?

Myslím, že to byl krok, který se dal očekávat, protože se o tom diskutuje už půl roku. Nemůže být tedy pro nikoho překvapením, že se tak stalo.

Vicepremiér a šéf hnutí ANO prohlásil, že jeho kandidátem do čela justice je první náměstek ministryně Robert Pelikán. Ale objevují se hlasy, že právě on byl zodpovědný za chod legislativního odboru, který má na starosti i ten Vámi kritizovaný zákon, a na jeho hlavu tedy zřejmě padá i vina za to, že se už podruhé nesplnil termín, kdy měl být zákon předložen do vlády. Myslíte, že se jmenováním doktora Pelikána do čela úřadu zlepší situace v justici?

Upřímně řečeno úplně nevím. Než pan Pelikán nastoupil na ministerstvo, vždycky jsem k němu choval určitý respekt, možná i obdiv, líbilo se mi, co dělal, jak vystupoval, jak se nebál prezentovat své názory, které byly mnohdy menšinové. I jeho první kroky na ministerstvu se mi zdály správné, když se chtěl zaměřit na věci, které si řešení vyžadují jako třeba problém insolvenční mafie. Ale proti jeho dalším krokům, které hájí, jsem v opozici, zejména proti zákonu o státním zastupitelství, který považuji za špatný a nebezpečný. Mám takové rozporuplné pocity, na jedné straně očekávání, že to je člověk, který má tah na branku a má za sebou něco pozitivního, ale na druhé straně ve funkci náměstka začal hájit věci, které mi nepřijdou úplně dobré. Je to tedy něco mezi nadějí a obavou ze zklamání.

Jak jste vnímal, že ze zpoždění v předkládání zákonů první náměstek Robert Pelikán obvinil svou předchůdkyni Hanu Marvanovou, která přitom byla v úřadu od února do konce května, což jsou čtyři měsíce, tedy dvakrát kratší dobu, než je ve funkci její nástupce Pelikán, ten nastoupil do úřadu od června minulého roku?

To je právě jedna z věcí, které se mi nelíbí. Když dříve vystupoval, jeho argumentace a prezentace názorů byly takovéelegantní. Od té doby, co je ve funkci, občas zaregistruji argumentaci, která se blíží trochu až určité aroganci. Mám na mysli argumenty typu „asi jste ten zákon nedočetl až do konce, když tvrdíte, co tvrdíte“ nebo ty osobní útoky na paní Marvanovou. To se mi nelíbí, přemýšlím, jestli je to důsledek stresu, který v té pozici nesporně je, nebo jde o nějakou změnu postojů. Ale přál bych si, aby důvodem takového chování byla přemíra práce a aby pan Pelikán i ve funkci ministra zůstal takovým, jak si ho pamatuji před tím, než se dal na politiku. Bylo by to fajn a měl bych z toho radost, kdyby to tak bylo.

Po svém nástupu vyvolal pan Pelikán obavy u odborné veřejnosti v souvislosti s občanským zákoníkem, kde ty jeho změny, které původně navrhoval, byly velmi razantní, v podstatě by šlo o přepsání celého občanského zákoníku, na kterém odborníci pracovali deset let. Je zřejmé, že některé sporné věci v občanském zákoníku bude třeba upravit, ale jste pro tak rozsáhlé změny?

Já jsem registroval jeho snahu o opravu nového občanského zákoníku, co jsem měl možnost sledovat rozhovory, tak vždycky říkal, že chce napravit ty největší a zjevné chyby, které tam nesporně jsou, to vidíme už dnes z praxe, že jsou tam některé nedomyšlenosti, některé nekvalitní věci, a že nějakému velkému přepisování dává čas, až proběhne praxe. Na mne to působilo tak, že se nechystá přepsat občanský zákoník, i když byl jedním z jeho velkých kritiků.

To byla reakce na kritiku návrhu velké novely zákoníku po půl roce od účinnosti, celá odborná veřejnost ji odmítla, proto se začalo mluvit o úpravě nejspornějších paragrafů…

Na druhou stranu jsem zaregistroval kritiku těch, kteří návrh tvořili, na jakékoli změny a zásahy. Mě zaujalo, když autoři a ti, co hájili nový občanský zákoník a velmi agresivně a arogantně reagovali na kritiku před tím, než nový občanský zákoník vešel v platnost, a když měli bránit tu změnu, používali stejné argumenty, jaké měli předtím jejich kritici. Na jednu stranu sami kritiku nepřipouštěli, ta obhajoba na mne působila mnohdy z pozice síly, a pak se z nich sami stanou kritici, když někdo chce zjevné chyby napravovat. To na mne působilo jako určitý nepoměr.

Nemyslíte, že bylo třeba, jak navrhovali někteří právníci, dát novému občanskému zákoníku nejméně rok, aby se ukázaly jeho případné nedostatky, než se začne pracovat na jeho změně?

Já si myslím, že způsob, jakým nabyl tento zákon účinnosti, byl chybný. Nebyla připravena odborná veřejnost, nebyly komentáře autorů zákona. Ale stalo se, zákon je účinný, a teď už nezbyde než sledovat praxi a napravovat jeho chyby tak, jak se budou nepochybně v praxi ukazovat. Samozřejmě úplné přepsání zákona nemá smysl, nemůžeme tak důležitý zákon měnit tam a zase zpátky podle toho, kdo je zrovna „u moci“. Ale je fakt, že je to přístup trochu nešťastný, povede k tomu, že občanské právo bude dál několik let naprosto nečitelné a nevyložitelné a že i když se někdo bude chtít chovat podle občanského zákona, bude chtít dobře napsat smlouvu, dobře nastavit svůj smluvní vztah, tak to vlastně nebude ani možné, protože odborná veřejnost leckdy neví, jak některá ustanovení občanského zákoníku vykládat. A v podstatě se čeká na to, co s tím provede judikatura Nejvyššího soudu. Ale té se dočkáme za pět, šest let a po tu dobu tu bude výrazné období právní nejistoty.

Takže Vy osobně byste byl pro to, aby došlo hned k nějakým razantnějším změnám občanského zákoníku co nejdříve?

Otázka je, co je razantní změna. Je nesporné, že už dnes praxe ukazuje, že v zákoně jsou nějaké chyby, které je třeba napravit. Je tedy co v zákoně měnit a napravovat. Ale zatím jsou to spíš jednotlivosti, které se u některých paragrafů ukazují, na změnu přístupu k občanskému právu skutečně prostor není. Je třeba tomu dát čas, ale bude to bolet, protože právní nejistota není zrovna to, co by právní stát potřeboval.

Co byste čekal od nového ministra spravedlnosti? Čemu by se podle Vašeho názoru měl nejdříve věnovat, co třeba kromě zákona o státních zástupcích, kde nebyl už dvakrát dodržen termín předložení do vlády, ještě „hoří“?

Za největší současnou ostudu a největší hrozbu minimálního vnímání spravedlnosti v České republice považuji nesporně insolvenční právo, insolvenční mafii, na její existenci upozornila už několikrát i Bezpečnostní informační služba. Je to mafie, o které většina advokátů, státních zástupců i soudců ví, ale nikdo nemá sílu s tím něco dělat, protože zasahuje do velmi vysokých odborných kruhů. Pro mne je to oblast, kde se v současné době děje největší zákonem a justicí kryté bezpráví. Před každým, kdo najde odvahu se tomu postavit a otevřeně ty procesy popsat a řešit, nejen po stránce legislativní, ale především po stránce trestně právní, protože to jsou děje daleko za hranou trestního práva, smeknu a budu se snažit mu být maximálně k dispozici s čímkoli si řekne, ať už informacemi nebo zprostředkováním konkrétních případů.

To znamená, že toho, kdo se postaví insolvenční mafii, kterou kryjí vysoké odborné kruhy v justici, budete považovat za hrdinu? Proč?

Protože jsem si velmi dobře vědom, z jakých lidí, z jakých funkcí je ta mafie složená, jak vysoko sahá a jak těžko bude ji porazit. Proto každý, kdo se do toho pustí, si zaslouží obdiv.

Nemůžete být konkrétní a prozradit, kdo by do této mafie mohl být zapleten?

To bych si vysloužil hromadu žalob, z posledního rozhovoru jsem si taky vysloužil jednu kárnou žalobu, když jsem se negativně vyjádřil na adresu jedné konkrétní státní zástupkyně, že nepracuje správně. A tohle je zvlášť choulostivá věc, protože každý, kdo tuto mafii pojmenoval jmenovitě, následné soudní spory prohrál a stálo ho to poměrně hodně.

Někteří advokáti už otevřeně kritizují situaci v justici, nelíbí se jim, že soudci jsou prakticky neodvolatelní, protože i když na nějakého špatně pracujícího soudce je podána kárná žaloba, jeho kolegové ho podrží. A to podle nich vede k neodpovědnosti soudců. Objevují se hlasy, že by soudci neměli být jmenováni na doživotí, ale na kratší dobu. Co si o tom myslíte?

To je velmi těžké téma, protože všechno se dá v danou chvíli zneužít, jak velká samostatnost, tak velká kontrola. Já osobně jsem příznivcem soudcovské nezávislosti s tím, že k nezávislosti bude fungovat kvalitní kárná odpovědnost. Jak toho docílit, po pravdě moc nevím, ale tohle je pro mne ideální řešení: maximálně nezávislé soudnictví s kvalitní a fungující kárnou odpovědností. V tomto kontextu mi jmenování soudců na dobu určitou nepřijde jako rozumné řešení.

Vy nepřímo figurujete v jedné kauze, kterou vyšetřuje policie, a to je žádost o vydání poslance Bohuslava Svobody, protože ho policie podezírá z nedbalostního porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měl dopustit, když uzavřel s Vámi smlouvu na zpracování analýzy problematických smluv pražského dopravního podniku. Analýza odhalila závažná pochybení a vyústila ve tři trestní stíhání. Vy jste bývalý policista, co si o počínání policie v této věci myslíte?

Já to vnímám jako určitý exces v práci policie. Víte, že se obvykle práce policie zastávám, ale tenhle případ vnímám jako nedobrý. Musím samozřejmě ovšem říci, že jsem v této věci osobně zainteresován, takže nejsem úplně objektivní. Je to můj subjektivní názor, protože jsem účastníkem toho smluvního vztahu, který je v současné době kriminalizován. Považuji to ze svého pohledu a z toho, co o té kauze vím, za policejní exces, který se musí vysvětlit. A věřím, že na konci bude úplné očištění pana exprimátora Svobody, protože nejenže se nedopustil žádného trestného činu, ale nedopustil se ani ničeho nemorálního. Celý ten proces jsme opravdu nastavili podle nejpřísnějších pravidel počínaje tím, že ta smlouva byla hned druhý den zveřejněna v plném znění na webu magistrátu. Nechť policie koná, ale jsem si stoprocentně jist, že exprimátor Prahy bude plně očištěn.