Na facebooku jste vyjádřil jistý „nesouhlas“ s tím, jak hodně se letošnímu výročí 21. srpna 1968 věnuje pozornosti...
Zdálo se mi, že je událostem 1968 věnována mnohem větší pozornost než rokům 1938 a 1939. Snad to televize v příštích měsících napraví. Neměli bychom totiž zapomínat, že kdyby u nás nacisté vládli tak dlouho jako komunisté, tak bychom dnes mluvili německy, živořili za Uralem nebo byli mrtví. Je správné vzpomínat na rok 1968, ale z hlediska existence národa to s třicátými léty nesnese srovnání…
Fotogalerie: - Zeman podpořil Babiše
Pietní akt k uctění obětí okupace 1968 před budovou Českého rozhlasu provázaly letos opravdu hlasité protesty. Lidé pískali na premiéra Babiše. Není to ale adekvátní protest s ohledem na spornou minulost „agenta Bureše“? Nebo to vnímáte jako nevhodné narušení pietního aktu, pro které nemáte pochopení?
Myslím, že tyto události zapadají do celkového obrazu naší povolební scény a mají jednu hlavní příčinu: nespokojenost nebo nesouhlas s výsledkem voleb. Nic jiného v tom není. Na premiéra je možné pískat a pokřikovat pro cokoliv, ale ne proto, že je řádně zvoleným premiérem.
To je nedemokratický nerespekt k volebním výsledku, který se u nás nyní šíří jako mor. Problém takových akcí ovšem je v tom, že jsou slyšet jen ti, kdo pískají. Ti, kteří se chovali, jak důstojná vzpomínka vyžadovala, slyšet nejsou. Ale ti zase, na rozdíl od křiklounů, rozhodují volby…
Fotogalerie: - Babiš vyfič u Rozhlasu
Jak se měl premiér Babiš zachovat? Neměl vůbec přijít k lidem promlouvat?
Nemohu radit, ale odejít a nepromluvit by bylo ústupkem těm, kteří nerespektují demokracii.
Miroslava Němcová v Událostech, komentářích zmiňovala mimo jiné, že se „jednadvacetiletý Jan Palach upaluje a krátce poté vstupuje mladý Andrej Babiš do komunistické strany a dostává zápis pod krycím názvem Bureš“. Jak to máme vnímat?
To, co řekla Miroslava Němcová, je holá a bezemoční pravda. Tak to na světě chodí, bohužel. Příkladů z historie máme bezpočet i u nás: v květnu 1938 jsme nadšeně vítali mobilizaci proti nacistům a už v zimě téhož roku jsme u nás vylučovali naše Židy z profesních komor...
Zapomíná se ovšem na jednu důležitou věc: V totalitním státě – a takový tu do roku 1989 byl – vstup do vládnoucí strany vůbec nevyjadřuje a neznamená souhlas s politickým názorem. Je to pragmatická ochrana práce, kariéry, rodiny, dětí a podobně. To je zkušenost z 20. století. Nehájím, ale neodsuzuji. Já jsem tam nikdy nevstoupil, ale znám spoustu výborných lidí, kteří to učinili, a spoustu neužitečných hajzlů, kteří členy nebyli. Poučení není žádné….
Významnou roli měli při vzpomínkových akcích také umělci. Většina si nebere servítky, pokud jde o osobu Andreje Babiše. Mnozí naznačovali, že by se mohly události 21. srpna 1968 vrátit, opakovat. Je to možné?
Nechci urážet, ale to může říct jen hlupák. Historie se nikdy neopakovala a opakovat nemůže. Podmínky jsou vždy jiné. Léta 1948 až 1989 byla podmíněna jen existencí a silou SSSR. Jakmile ta pominula, vše zmizelo.
Že nás někdy v budoucím srpnu, nebo kdykoliv jindy, může opět někdo obsadit, jistě možné je. Ale bude to z jiných příčin v jiné době a s jinými důsledky. A že něco z toho již dnes můžeme jakoby v dálce zahlédnout, je bohužel pravda… Žádnou souvislost s Babišem ale nevidím.
Jak obecně hodnotíte průběh letošních vzpomínkových akcí po České republice?
Mně, na rozdíl od letošních bojovníků proti StB a komunistům, o roce 1968 nemusí nikdo nic vyprávět. Pro články, které jsem v té době psal do Literárních novin a do časopisu Student, jsem později musel odejít z justice. Já vím své. Ale tyto události přece nepotvrdily nic jiného než jaltské rozdělení Evropy, které Západ důsledně respektoval.
Slyšel jsem, že tento den byl ruský velvyslanec na golfu s americkým ministrem zahraničí, ale nevím, co je na tom pravdy. Významu věci by to odpovídalo... Beze změn v SSSR se nemohlo nic změnit ani u nás, a to věděl každý, kdo měl v té době trochu rozumu. Nepřeceňujme se tolik…
Někteří říkají, že dříve nebyla atmosféra tak vyhrocená, ale že nyní vše dostává jiný rozměr. Máte také ten pocit?
Souhlasím a sleduji s bolestí a obavami. Neexistuje jediná skutečnost, na které bychom se ve společnosti velkou většinou shodli. Navíc díky informačnímu hluku žijeme v rozdílných světech a přestáváme rozumět nejen sobě, ale i světu kolem nás.
Četl jsem požadavek jedné učitelky, aby televize ze seriálu Chalupáři odstranila některé scény, neboť ona ve škole učí, jak se za normalizace žilo na venkově zle, ale děti pak v televizi vidí, že se jim žilo celkem dobře, měli dokonce svá auta a jezdili do divadel, což by si, mimochodem, asi dnes již dovolit nemohli.
Moc rád bych věděl, co ti křiklouni před rozhlasem vědí o šedesátých letech minulého století. O tom, co si tehdy mysleli a co si přáli obyčejní lidé. Publikované výsledky průzkumů o znalosti historie jsou totiž otřesné…
Psali jsme:
Alexander_Dubcek_B_636114203387263163.jpg&id=116990)
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lucie Bartoš
