Sežerou nás, je to zkáza! Tak o uprchlících hovoří politička, na kterou si jistě vzpomínáte. A to zdaleka není vše

Jste známa razantním postojem k nepřizpůsobivým občanům. Svým výrokem v roce 1997, že váš obvod přispěje na letenku Romům, kteří chtějí emigrovat do Kanady, jste vyvolala velkou pozornost, od souhlasných reakcí až po odmítavé. Po problémech s ubytovnami pro sociálně slabé měly mít obce rozhodující slovo v tom, kdo dostane příspěvek na bydlení, ale situace se zase změnila. Stanovisko obcí je pro rozhodnutí Ministerstva vnitra jen poradní, rozhodující slovo má úřad práce. Je to podle vás správné?

Za pětadvacet let, co jsem na radnici, jsem se zabývala otázkou nepřizpůsobivých a Romů. Vždycky jsem říkala, že ne všichni Romové patří do jednoho pytle a ne všichni bílí jsou úžasní, nicméně většina Romů žije takovým životem, na který naše společnost není zvyklá. A to, že zneužívají sociální dávky a žijí na úkor majoritní společnosti, je úplně evidentní. Vzhledem k tomu, že neexistuje pracovní povinnost jako dřív a většina Romů nepracuje, těžko se budou vyrovnávat s pracovním procesem. Lépe jim vyhovuje, když jsou na sociálních dávkách, protože peníze mají prakticky bez jakýchkoli starostí. Když začal byznys s chudobou, nejen s ubytovnami, ale i hernami a sběrnami odpadu, říkala jsem, že bychom měli mít na komunální úrovni zvýšené kompetence. Teď už se to začíná pomalu měnit aspoň v případě sběren a heren, ale ti podnikavci jsou vždycky o krok napřed před legislativou. Když se ve sběrnách zakázalo platit hotově za železný odpad, tak už teď rovnou platí rumem, což je pro bezdomovce fajn. A pokud jde o doplatky na bydlení, my jsme chtěli, aby obce měly zvýšené kompetence už při zřizování ubytoven. Jsou obce, které mají vlastní obecní ubytovnu, když nemají dostatek bytů, organizují si to a umí to. Pak jsou obce, kde podnikatelé skoupí volné objekty, nic moc je většinou neopraví, narvou do nich lidi, z kterých mají peníze od státu a vůbec se nestydí vybírat několikanásobně vyšší nájemné, než platí občané v nájemních bytech. Tomu jsme chtěli zabránit, ale vzalo to špatný konec. Původně poslanec Stanjura prosazoval, a pak se k tomu připojila i většina poslanců, že bude nejlepší, když se budou obce vyjadřovat pro Úřad práce přímo k lidem, kteří žádají o příspěvek na bydlení. A to je samozřejmě velmi špatně. Všichni říkali, že máme konečně zbraň proti ubytovnám, jenže se to ukázalo jako zbraň proti těm lidem. Abychom totiž docílili toho, aby problémová ubytovna zkrachovala, museli jsme dávat zákazy k žádostem o příspěvek na bydlení plošně, ale s tím vědomím, že s rodinami, které se starají o své děti a do problémů se dostali často ne vlastní vinou, budeme pracovat, poskytneme jim obecní byty nebo jim pomůžeme přes nějaké neziskové organizace, které se zabývají touto oblastí. My víme, že je to plošný zákaz, ale na druhou stranu chceme řešit ty věci individuálně. Takže se nám nelíbí, že ministr vnitra Chovanec udělal najednou kotrmelec, jeho výklad zákona je takový, že obce se mají vyjadřovat, ale že to prakticky nikoho nezajímá, úřad práce si udělá, co chce. A jak ty případy sleduji, úřad práce většinově příspěvky dává, protože má strach, že by ti, co na ubytovnách bydlí, vyšli do ulic. Místo aby se nechali zaměstnat, raději budou žít na úkor státu a budou si peníze vynucovat jako nárok.

Takže zákon tím pádem problém ubytoven neřeší?

Zákon je k ničemu. Sice částečně obcím kompetenci dával, ale po současném výkladu to nemá žádný efekt. Zákon napadá, že je v rozporu ústavní právo na samosprávu a ústavní právo na bydlení, jak jsme upozorňovali. Ať má každý nárok na bydlení, ale ať se o něj postará sám. My dál dáváme k žádostem o doplatek na bydlení záporná vyjádření. Dřív jsme měli připravena určitá kritéria, že žadatel musí mít v místě trvalý pobyt, musí být bez dluhů, jeho děti musí chodit do školy, ale i když to nebyly nijak tvrdé požadavky, málokterý žadatel je splňoval. A pokud je splňoval, začaly s nimi náš sociální odbor a odbor pro ochranu dětí pracovat.

A jaká je tedy situace s ubytovnami teď, po rozhodnutí Ministerstva vnitra? Změnilo se něco, nebo stát, tedy my všichni, budeme prostě dál platit tenhle výhodný sociální byznys spekulantům s ubytováním?

De facto se ministerstvo zaleklo a ubytovatelům ustoupilo. Ne těm žadatelům o doplatek, ale ubytovatelům. My v obecním bytě, kde je kuchyň i sociální zařízení, dáváme nájemné padesát korun za metr čtvereční, v ubytovnách požadují sto padesát i víc za metr čtvereční. To je přece špatně.

A není tam žádné omezení? Kolik si majitelé ubytovny řeknou, tolik jim stát zaplatí?

V podstatě tam žádné omezení není. Takže majitel ubytovny bere za čtyři lidi třeba třináct tisíc korun nebo ještě víc, u nás je jednopokojový byt za dva a půl tisíce korun nebo za 3300 i se službami. Mně to připadá z jejich strany jako velmi velké vyděračství, neumím si domyslet, proč ministerstvo takovým způsobem otočilo. A ani to nechci vědět. Jedno je jisté, zcela určitě půjde víc miliard na doplatky na bydlení i na sociální dávky. A nepřizpůsobiví budou mít pořád hodně dětí, protože se jim to vyplatí. Majoritní společnost má v rodině jedno dvě děti, protože si netroufne mít víc, nepřizpůsobiví mají od pěti výš. Když má někdo v majoritní společnosti pět dětí, a jsou i takoví, umí si je uživit. To je něco jiného, oni nedojí stát. Ale tahle skupina, většinou etnická, jen natahuje ruce.

A co říkáte tomu, že k nám přijdou další stovky, možná časem tisíce lidí – běženců ze severu Afriky, Sýrie, Afghánistánu, kteří s největší pravděpodobností skončí také na sociálních dávkách?

To si vůbec neumím představit, zvlášť když vidím, jak jejich počet stále stoupá. Některé země už uprchlíky pomalu nepřijímají, Sasko praská ve švech, je tedy otázka, co bude dál, jestli je nebudou vracet k nám. My tady za bukem máme Vyšní Lhoty, kam mají přijít uprchlíci, kteří nemají nárok na azyl. Jsem zvědavá na úředníky Ministerstva vnitra, jak budou rozlišovat, kdo azyl získá a kdo ne. Uprchlíci se tady podle mne integrovat nebudou, neznají jazyk a ani dělat neumí, většinově to nejsou rodiny s dětmi, ale, jak je vidět v médiích, mladí udatní chlapi, kteří nikdy nedělali. Mám z toho strach, my si neumíme poradit s vlastními problémy a ještě budeme přibírat další. Nejlepší by asi bylo zavřít hranice a nepustit je sem.

Takže se vám nezdají iniciativy jako Islám v Čechách nechceme, které protestují proti přijetí uprchlíků, jako zbytečně hysterické, xenofobní a sobecké?

Myslím, že jde o oprávněnou obavu o další osud republiky a Evropské unie, jejíž jsme součástí. Rozhodně bychom neměli být tak vstřícní. To, co premiér Bohuslav Sobotka předvedl, když po návratu z Bruselu tvrdil, že jsme odmítli kvóty na přerozdělení uprchlíků, a nakonec jich ještě víc vezmeme dobrovolně, je výsměch. Nevím, jak si tohle premiér může dovolit. Navíc se kvóty mění den ze dne, protože vlna migrantů roste geometrickou řadou.

Souhlasíte tedy s prezidentem Milošem Zemanem, že bychom neměli přijímat uprchlíky odlišné kultury a odlišné víry?

Souhlasím naprosto s Milošem Zemanem, byť s ním jinak nesouhlasím téměř v ničem. Souhlasí s ním i europoslanec ODS Jan Zahradil a další europoslanci, kteří se na to dívají střízlivě. Nechápu iniciativy, které vyzývají, ať jsme k migrantům vstřícní. Když budeme ke všem vstřícní, tak nás potom sežerou. Souhlasím i s tím, že Ukrajinci jsou nám daleko bližší, jdou za prací. Ale ekonomičtí migranti z Afriky – to je naše zkáza.

Nevěříte tedy, že by se uprchlíky u nás podařilo integrovat, když se nám to nepodařilo ani u romské komunity, která tady s námi žije stovky let?

Přesně tak. Nevěřím.

Myslíte si, že by se měla zpřísnit migrační a azylová politika? Je vidět, že většině uprchlíků nejde tolik o žití v míru, to by zůstali v Itálii, Řecku, Maďarsku, ale jde jim o život v co největším blahobytu, protože se snaží dostat za každou cenu do těch nejbohatších evropských států s nejpropracovanějším a nejvelkorysejším sociálním systémem.

Největší zájem mají o Německo, Rakousko, Velkou Británii, ale když už tam bude plno, skončí u nás. Protože i to je pro ně lepší než život v jejich původní zemi.

Odborníci varují, že to, co dnes zažíváme, je jen taková „pseudomigrace“, že ke skutečnému stěhování národů dojde do deseti dvaceti let nejen kvůli válečným konfliktům, ale kvůli nedostatku vody na severu Afriky a na Blízkém a Středním východě.

To bude asi zkáza civilizace.

Jste tedy pesimista, nevěříte, že bychom masivnímu přílivu migrace dokázali zabránit?

Jsem sice pesimista, ale nesmíme házet flintu do žita. Lidé, kteří mají všech pět pohromadě, se proti tomu musí postavit. Nemůžeme být benevolentní a solidárně brát všechny, kteří k nám zavítají a řeknou: tak my jsme tady a starejte se. Opravdu, Romové tady žijí stovky let a většina z nich se dodnes neintegrovala. S migranty z Afriky to bude daleko a daleko horší, ani si neumíme představit, co nás čeká.

I kdybychom byli vstřícní a věřili, že se nám podaří migranty zapojit do naší společnosti, každé území má nějakou úživnost. Takže při větším přílivu lidé do Evropy se projeví problémy tak jako tak.

Samozřejmě. Je tedy jen otázka času, než se to začne podepisovat na nás. Teď z našich daní platíme všechny ty „dávkaře“ a brzy z nich budeme platit další. Takže nutně budeme strádat.

Někteří lidé poukazují na to, že nemáme dost peněz na zvýšení platů lékařů, na zvýšení důchodů, prezident Miloš Zeman zmínil, že chybějí peníze pro zadlužené Klokánky, ale na uprchlíky se peníze najdou. Souhlasíte s touto výtkou?

Ten sociální stát mi nesedí. Jako člověk smýšlející pravicově nepovažuji za správné rozhazovat peníze plnými hrstmi.

Plnými hrstmi rozhazuje Evropská unie peníze i jinde. Je podle vás dobré, že se evropští politici rozhodli opět pomoci zadluženému Řecku, aby ho udrželi v eurozóně?

Myslím, že Evropská unie pořád nemůže sanovat to, že Řekové se roky a roky měli dobře, měli vysoké důchody a vesele si žili na dluh. Pomoc ze strany Evropské unie podle mne pokračuje proto, aby evropští politici opodstatnili myšlenku unie a myšlenku eurozóny. Prezident Miloš Zeman také tvrdí, že bychom Řecko neměli sanovat. Je jasné, že Řekové dluh nikdy nesplatí a když budou vršit další dluhy, dopadne to stejně. Myslím, že přes restrikce, které budou mít, nejsou schopni začít platit své závazky. Možná částečně úroky, ale jsem přesvědčena, že jistinu nikdy nezaplatí.

Jak hodnotíte současnou politiku v České republice? Důvěřujete šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi a jeho krokům?

Ne, nedůvěřuji. Myslím, že je to člověk, který šel do politiky s naprosto jasným cílem, a sice uspět jako podnikatel a ovládnout politiku. A divím se voličům, že ho pořád obdivují, protože vlastností českých lidí je šílená závistivost. A jestli si voliči myslí, že ten, kdo má hodně, nebude krást a podvádět, tak se hluboce mýlí. Já jsem se setkala s panem Babišem jednou, když mě požádal, jestli bych za něj kandidovala do Senátu. Mně vadí ta jeho klišé: já nejsem politik, jsem odborník a makám. A nesouhlasím ani s jeho výrokem, že stát se má řídit jako firma. To nelze, to je naprosto jiná organizace, na této vysoké úrovni by se tyto věci neměly prolínat. Pak existuje podezření, že zákony, které vláda předkládá, vyhovují Andreji Babišovi. A myslím, že je to velká pravda.