Nedávno před Pražským hradem proběhla demonstrace pořádaná sdružením Islám v ČR nechceme. Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier označil účastníky demonstrace za pomatence, kteří šíří nenávist. Co tomu říkáte?
Jirka Dienstbier mě překvapil. Většinou jsem ho vnímal, že se vyjadřuje kultivovaně. Nakonec patřil i mezi kritiky některých vyjádření pana prezidenta. Nazývat lidi s jiným názorem, byť může být řekněme extrémní, tímto způsobem považuji přinejmenším za nestandardní a ne příliš vhodné. Těžko se divit tomu, že lidé jsou v takovéto situaci nervózní a že vnímají ne úplně dobře případný příchod exulantů z některých islámských zemí. Protože to bezpečnostní riziko tady nakonec existuje. A ukazuje se to u migrantů, kteří přicházejí například z Afriky, kde mezi 90 procenty lidí, kteří jsou v těžké situaci a potřebují pomoc, je určité procento lidí, kteří jsou navázáni na organizovaný zločin. Když se projdeme po Václaváku, tak se tam člověk s podobnými příznaky potká a podobné je to i v jiných evropských městech. Další věc je, že dochází i k importu terorismu, což se ukázalo v Paříži.
Co si myslíte o islámu?
Nemám nic proti víře. Víra je věcí každého jednotlivce, ale na druhé straně ve svobodné zemi má svoboda nemá ohrožovat svobodu druhého, tedy moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Bohužel někdy až militantní prosazování víry či přesvědčení vede k určitým prvkům extremismu. Jirka Dienstbier mohl podobně nazvat lidi mávající s červenými kartami na náměstích, protože to je také určitý projev extremismu. Je třeba respektovat zvyklosti země, právní pořádek a stejně tak i demokratická rozhodnutí, která se mi nemusí líbit. Když se podíváme do historie, tak i křesťané a Katolická církev šířili víru ohněm a mečem. Takovým metodám je potřeba se postavit. Vláda se i přes vyjádření některých jednotlivců snaží v této oblasti chovat relativně rozumně. Byl jsem nedávno v Itálii, kde jsme se bavili o migrantech z Afriky, kteří přichází do evropského prostoru přes Středozemní moře do Itálie, Francie i Španělska. Je otázka, jak řešit tuto situaci.
Jak?
Evropská unie místo toho, aby otvírala tábory pro uprchlíky, tak by se mělo zabránit prolamování Schengenského systému a mělo by se hledat řešení na území těch zemí, odkud imigranti přichází. Formou investic a pomoci, aby ti lidé mohli zůstat doma.
Psali jsme:
Vy jste mluvil o víře. Není problém islámu, že má v sobě obsažené prvky jako džihád či právo šáría. Když otevřeme Korán, je tam hodně agresivních veršů. Miloš Zeman říká, že islám je problémový jako takový. I čeští oficiální představitelé muslimů, pánové Sáňka, Alrawi a Abbás, sice říkají, že odsuzují, co se stalo v Paříži, ale současně osobně či v publikacích svých institucí a tím, co se káže v mešitách, propagují právo šáría. Abbás říkal, že právo šáría by mělo zavládnout nad Evropou a že kamenování je v pořádku. Právo šáría se ale neslučuje s naším ústavním pořádkem a naším pojetím občanských svobod. Známe historii islámu, jak se násilně prosazoval. Známe i jeho texty, které hovoří o násilném šíření...
Vidíme krizi euroatlantické civilizace, která se projevuje přílišnou tolerancí k některým projevům, ať už víry či projevům určitých menšin. V mnoha případech to není vnímáno jako vstřícnost, ale jako slabost společnosti. Setkal jsem se s námitkou, proč bránit imigrantům z těžce zkoušených zemí jít sem, když naši lidé v době minulého režimu odcházeli na Západ. Ale naši lidé, když odcházeli na Západ, tak vždy zapadli do té společnosti a nevedli žádný boj o svou identitu, kterou by vnucovali hostitelskému obyvatelstvu.
Když je člověk v islámské zemi, respektuje jejich kulturu. I členky naší delegace musí mít minimálně šátek, někde celé zakrytí, pokud se pohybují na veřejnosti. To nám připadá normální, protože v té zemi takto ti lidé žijí a je to jejich kultura. Vývoz našeho pojetí demokracie do arabských zemí, Číny, Indie je určitým způsobem znásilňování jejich civilizace, byť v mírnější formě než za conquistadora Cortése, kdy Evropané v uvozovkách civilizovali Ameriku. Něco podobného se odehrává teď, ale obráceným směrem.
Není možné nikomu brát právo na víru. Ať každý věří, čemu chce, je to jeho soukromá záležitost. Jakmile je zde snaha „zestátnit“ víru a vnucovat ji těm, kdo mají jiné přesvědčení, tak z toho vznikají konflikty a problémy. Jak je Evropa stále více pod vlivem islámu a počet muslimů v Evropě se zvětšuje, tak i demokratickými způsoby některé ty prvky, které jsou obsaženy v islámu, budou demokratickou formou zrealizovány. Protože pokud ti lidé, kteří věří v islámské hodnoty, budou mít v té zemi většinu a zvolí si své poslance a svého prezidenta, budou mít svou vládu a již dnes mají v mnoha evropských zemích zastoupení od komunální po nejvyšší úroveň, tak samozřejmě budou prosazovat svůj pohled na svět. Z tohoto pohledu je potřeba ty věci vnímat.
Pokud je zakázána propagace nacismu, třídního boje a podobně, tak zda by neměl stát přistoupit k tomu: „Dobře, jste muslim, to je vaše věc, ale nesmíte v mešitách kázat, že právo šáría má být zákonem státu, že kamenování je správné, že za odpadnutí od islámu má být trest smrti, že za homosexualitu je trest smrti, že nevěřící jsou lidmi druhé kategorie, kteří musí uznávat nadvládu muslimů a islámu...“ Neměly by státní orgány sledovat, co se děje v mešitách, co publikují muslimské organizace a pokud by se tam hlásaly takové věci, že šáría má ovládnout stát a že žena má prakticky oproti muži poloviční hodnotu, tak proti tomu zasáhnout?
Tady je potřeba rozlišovat, kdy to přechází v nějaký extrém. Islám jako takový nelze porovnávat s nacismem.
Prezident Zeman to porovnal...
Nacismus nebyl o víře. Byly to zrůdné myšlenky...
Ale když jde o náboženství, tak přece šíření těch idejí může být mnohem intenzivnější a mnohem víc mobilizující a nebezpečnější...
Po staletí křesťanství a islám vedly historicky dlouhodobý boj. Křesťanství prošlo také pálením čarodějnic...
Ale to není v nauce Církve. V Novém zákoně, který je pro křesťany závazný na rozdíl od mojžíšských předpisů ze Starého zákona, a v dogmatech Katolické církve o pálení čarodějnic nic není, ale v Koránu o bití a zabíjení nevěřících je toho psáno dost...
Když si chcete něco najít, tak to najdete. Nejsem znalec Koránu, takže to nemohu do detailu posuzovat. Ale v zásadě křesťanství prošlo určitým vývojem a projde jím i islám. Problém je načasování, kdy křesťanství takové ty, moderním jazykem, teroristické prvky vypustilo. Celibát také nenaleznete nikde v Bibli. Ale nechci se pouštět do religionistických či teologických debat, protože nejsem odborníkem na náboženství...
Dobře, tak se vraťme od teorie k praxi. Konkrétní příklad. Bude zde islámský duchovní, imám, bude v mešitě a bude říkat: „Ženy, máte menší hodnotu než muži. Za homosexualitu je správná smrt. Je správné kamenovat a musíme to jako muslimové prosadit do zákonů České republiky.“ Když toto bude muslimský duchovní říkat, měl by proti tomu stát zasáhnout, nebo je to v rámci jeho svobody vyznání? Konkrétní otázka.
Pokud to jenom hlásá, tak je to vyjádření jeho názoru. V těch zemích, kde islám je a které můžeme označit za islámské, tak ta míra některých těch opatření je větší nebo menší – je různá. Tam jde o přesvědčení lidí. Dnes je pozice Evropy taková, že máme být tolerantní k těmto náboženským projevům. Pak je otázkou na ty, kteří hlásají toleranci, zda je toto jenom projev názoru, nebo je to vyjádření něčeho, co je už potřeba řešit.
Nebylo by ale dobré s vaničkou vylít i dítě. Prostě je potřeba rozlišovat mezi extremistickými teroristickými postoji a dalšími věcmi. V případě terorismu vedeme válku. Jsme ve válce. Někdy jsme kritizováni za vysílání vojáků na zahraniční mise, ale dnešní války se nevedou klasicky. Dnes se používají hi-tech či naopak velmi jednoduché technologie jako odpálení sebe sama. Ale říkat o nějakém náboženství, že je samo o sobě zdrojem terorismu či násilnických věcí, by nebylo úplně rozumné. Současně ale nesmíme podcenit bezpečnostní riziko a je nutné bránit neřízenému přílivu rizikových skupin do prostoru Evropské unie. To je riziko. Pokud někdo věří ve svého boha, není rizikem pro společnost. Ale jakmile začne víru vnucovat jiným a omezovat jejich svobodu, tak v té chvíli překračuje rámec svobody. Toto je potřeba hlídat.
Psali jsme:
Někteří muslimští předáci říkají, muslimové dobyjí Evropu dělohami svých žen. Když bude muslimů přibývat, když budou hlásat své myšlenky, tak mohou ve volbách zvítězit, pokud proti tomu stát nezasáhne...
To ano, ale to je další otázka. Vždy se najdou lidi, kteří budou takto uvažovat. Bránit lze tomu tak, že budeme mít více vlastních dětí. Krize euroatlantické civilizace se projevuje i poklesem natality. Přestávají se rodit děti a nahrazujeme je imigranty.
Jsou tady také návrhy z EU na kvóty na přidělování imigrantů...
Jsme suverénní země, podílíme se na spolurozhodování v rámci EU. A pokud my sami neřekneme, že to chceme, tak by se to stát nemělo. Zatím zaznamenávám hlas, že na to přistoupit nechceme a doufám, že to tak i zůstane. Kulturně jsou nám blíž země typu Ruska, Ukrajiny či Gruzie. Největší menšina u nás žijící jsou nakonec Ukrajinci, to je přes 200 tisíc Ukrajinců. Takže Česká republika zatím s tímto problém v zásadě nemá.
Jak vy se osobně stavíte k tomu, aby zde muslimky nosily šátky?
Naše stařenky také nosily šátky. Ale pokud ve školách jsou určité podmínky pro ústroj, tak je potřeba je respektovat. Každý má možnost si vybrat: buď v té zemi budu žít, nebo nebudu.
A pokud jde o mešity?
Myslím si, že by to mělo být obdobné jako stavění křesťanských kostelů v islámských zemích v poměru k míře věřících, kteří v té zemi žijí. Je pochopitelné, že pokud v západoevropských městech jsou velké muslimské komunity, tak chtějí mít místo, kde chtějí svou víru praktikovat. V Česku k tomu zatím není důvod a v této době zde takové zastoupení zdaleka nemají.
Před časem jsme dělali rozhovor o tom, že řada lidí z nižších tříd dnes volí krajní pravici a ČSSD by se měla snažit tyto voliče podchytit, a ne se soustřeďovat na gaye, Romy či přistěhovalce...
Měli bychom hájit princip, že žádné skupiny nesmí být zvýhodňované. Má platit občanský princip. Pokud ho budeme uplatňovat, zamezíme tomu, aby voliči směřovali svou podporu k extremistům. Podívejme se na postoj k romské menšině, kdy zvýhodňování někoho na základě etnika je nebezpečné. K člověku se má přistupovat na občanském principu na základě sociální potřebnosti, ne na základě etnika či náboženství – to by bylo škodlivé a napomáhalo by to růstu extremismu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
