Slavná televizní radní líčí, jak uvažují v ČT: Uděláme z tebe vyvrhele. A nebo Václava Havla, jak budeme chtít. Ti nejchytřejší, ozdoba národa, co tvoří kulturní hodnoty...

17. 7. 2016 7:44

ROZHOVOR „Dříve to byli buržousti a západní imperialisté, dnes putinovci a škůdci Bruselu, kdo jsou hlavní agendou České televize. Před rokem 1989 se klaněli směrem k Moskvě, dnes je to směrem k Bruselu,“ láme hůl nad veřejnoprávním médiem někdejší radní ČT Jana Dědečková. ParlamentníListy.cz se jí totiž tázaly na stav médií v ČR.

Slavná televizní radní líčí, jak uvažují v ČT: Uděláme z tebe vyvrhele. A nebo Václava Havla, jak budeme chtít. Ti nejchytřejší, ozdoba národa, co tvoří kulturní hodnoty...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Česká televize, ilustrační foto
reklama

Anketa

Kterého bývalého premiéra chcete zpět do politické funkce?

1%
34%
1%
55%
1%
3%
hlasovalo: 8570 lidí

Když bychom se „prázdninově“ zamysleli nad stavem tištěných médií v ČR: Tabulky signalizují propad nákladu a mediální teoretici naříkají nad tím, jak si média parcelují oligarchové. Je to vskutku tak zlé? Co o tom soudíte?

Propad nákladu je úměrný tomu, jak narůstá dostupnost internetu a technická vzdělanost uživatelů. S kvalitou novin ani s oligarchy pokles nemá nic společného. První pokles nastal, když byl na trhu běžně dostupný toaletní papír, druhý s nástupem internetu. A bude pokračovat. Já sama tištěné noviny kupuji jen dvakrát za rok, a to jen proto, že nikdo doposud nevymyslel nic lepšího na leštění oken.

Jak si na tom stojí podle vašeho soudu soukromé televize? Jak kvalitní zpravodajství a publicistiku nabízejí kupříkladu ve srovnání s Českou televizí (ČT)?

Dle mého soudu není zpravodajství a publicistika v soukromých televizích tak angažovaná, aktivistická, a často posměšná až urážlivá vůči některým zobrazovaným osobám, jako v České televizi. Mnohem více se snaží stavět především na zásadách profesionální žurnalistiky a jejich popis událostí často lépe zobrazuje skutečnou realitu. Je to dáno také způsobem financování, neboť soukromý majitel by se velmi brzy rozloučil s novinářem, který by ho stál nějaké peníze v případě prohraných soudních sporů. V České televizi je jím to jedno. Novinářskou neprofesionalitu zaplatíme my.

Je zajímavé, že ke zpravodajství ČT i mediální odborníci, kteří publikují na našem serveru ParlamentníListy.cz, poměrně často poznamenávají, že je jednostranné a co se týče informování veřejnosti ohledně imigrantů anebo Brexitu, tak je prý doslova až tristní. Také vám to tak připadá?

Domnívám se, že včerejší reportáž o novém ministru zahraničí Velké Británie Borisi Johnsovi by mohla sloužit jako názorná ukázka, jak ČT dlouhodobě pracuje s informacemi. Snad nejlépe jejich záslužnou práci – i po létech zpracovanou zcela v duchu bývalého režimu – vyjádřil Jarek Nohavica ve své písni Já si to pamatuju:

Uděláme z tebe kašpárka na niti,
tititi…
uděláme z tebe, to co ze sebe,
bebebé…
uděláme z tebe vyvrhele,
televizního Jů i Hele,
uděláme z tebe tibetského dalajlámu,
Václava Havla nebo jeho první dámu,
uděláme z tebe hloupého valacha,
čistého anděla i špinavého raracha,
uděláme z tebe Ragulina i Holíka,
uděláme z tebe zase alkoholika,
uděláme z tebe tintili vantili,
bude ti to pěkně slušet v režné košili,
uděláme z tebe Jerryho i Toma,
aby ses tu cítil fakt jak doma,
hřebíkem tě přibijeme jako kočku na vrata,
tatata tátátá tatata !

I já si to pamatuju! Dříve to byli buržousti a západní imperialisté, dnes putinovci a škůdci Bruselu, kdo jsou hlavní agendou ČT. Před rokem 1989 se klaněli směrem k Moskvě, dnes je to směrem k Bruselu. Myslela jsem si, že je to pouze díky nějakému doporučení, jak o něm hovořil radní Michal Jankovec s tím, že Česká televize má určený úhel pohledu na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků jen za předpokladu, že se na všechno budou dívat z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení. Milan Fridrich, ředitel programu a bývalý ředitel zpravodajství, mě svým krátkým komentářem na svém facebookovém profilu ujistil, že žádná doporučení nepotřebují. Jejich práce je s největší pravděpodobností odvozená z jejich popletené představy o demokracii, neschopnosti pochopit psaný text a neschopnosti analyzovat společenské události.

Zatímco Petr Robejšek správně hovoří o rozhodování „moudrého lidu“ v případě referenda nebo všeobecných voleb, kdy hlas Pepy z Horní Dolní má stejnou váhu, jako hlas „elity“ nebo „pseudoelity“, kterou stvoří ČT, Milan Fridrich se upíná pouze k názoru „elit“ a „vyvolených“ podobně jako tomu bylo za minulého režimu, což je z obrazovky veřejnoprávní televize více než zřejmé. Zatímco Robejšek a „jemu podobní“ nestaví proti sobě „moudrý lid“ a „ elitu“, neboť v případě rozhodování jsou „elity“ součástí „moudrého lidu“, Milan Fridrich s odvoláním na Komunistický manifest sám dělí lidí do „tříd“ a tzv. elitám přisuzuje jinou váhu hlasů, aniž by si uvědomil, že přijal tuto ideologii za svou, čímž paradoxně principy demokracie popírá. Elity v naší společnosti pochopitelně jsou, a na demokracii je nádherná právě ta skutečnost, že mohou svobodně tvořit, soutěžit a vznikat, aniž by se musely ideologickému balastu podřizovat. A jen svobodně myslící „moudrý lid“ nakonec rozhodne, zda vliv, který ČT svou jednostranností, propagandou a vzhlížením k „elitám“ vytváří, ovlivní jejich názor.

Stále více jsme však svědky, že propaganda je sice mocná zbraň, ale pokud se to s ní přežene, což v ČT umí dokonale, působí jako bumerang.

Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral vyhlásil ,,konec aktivistické žurnalistice". Pokud jde o Český rozhlas, kde by měl Zavoral s ,,očistou“ začít?

Jestliže pan Zavoral vyhlásil „konec aktivistické žurnalistice“ v Českém rozhlase, je to zjištění samo o sobě dobrý počátek. Za 25 let totiž žádný ředitel před ním nebyl schopen ani rozpoznat fakt, že by Český rozhlas byl ve svém vysílání aktivistický. Moc té proklamaci ovšem nevěřím, protože stereotypy v Českém rozhlase jsou stejné jako v ČT, a časem ho dokonale převálcují.

Jak kvalitní produkt na českém trhu nabízejí takzvaná alternativní média, zejména internet? Nejsou to leckdy jen nadšenecké projekty?

Jsou to jediné projekty, které nabízejí názorovou pluralitu, proto se k nim čtenářská pozornost stále více obrací.

Existuje příkop mezi českým žurnalistou a českým mediálním konzumentem a umí se český novinář vyrovnat s tím, že český čtenář, divák nemá příliš rád EU, nechce uprchlíky a odmítá i politickou korektnost? Profesor Jan Jirák v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz k tomu uvedl: „Zjednodušeně řečeno, český novinář má takový příkop často v sobě; podívejte se na to, jak velké jsou rozdíly mezi tím, co novináři produkují v rámci výkonu profese a co pak píší na osobních blozích!“ Co si o tom myslíte?

Jan Jirák má pravdu. Pouze já tomu neříkám příkop, ale autocenzura v rámci výkonu profese, kterou převáží chuť vyjádřit svobodný názor v rámci diskuse nebo v osobním vyjádření na blogu.

Kdo z českých žurnalistů podle vás vyniká? Je to Václav Moravec, Alexandr Mitrofanov, Jaroslav Plesl, Jan Pokorný, Josef Klíma, Sabina Slonková...? Kdo z nich stagnuje? Máme si vážit českých novinářských osobností?

Vaše první část otázky: Erik Tabery a Václav Moravec. Vynikají dlouhodobě a bez stagnace ve své domýšlivosti, hlouposti, pokrytectví a narcisismu. Teď druhá část otázky. A kdo jsou české novinářské osobnosti?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Olga Böhmová

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Pospíšil: Odchod Petříčka je ztráta. Babišizace ČSSD je kompletní. A Rusko u dostavby Dukovan? Konkrétní hrozba je tato

22:10 Jiří Pospíšil: Odchod Petříčka je ztráta. Babišizace ČSSD je kompletní. A Rusko u dostavby Dukovan? Konkrétní hrozba je tato

ROZHOVOR „Tomáš Petříček ve funkci obstál. Přes proruský tlak ze strany prezidenta zachoval základní…