Pane ministře, podařilo se vám poslance přesvědčit chodit po schodech?

Přiznám se, že nikoho osobně nepřesvědčuji, ale cedulky jsme rozmístili nejen tady, ale ve spoustě veřejných budov. A média způsobila, že si toho lidé všimli a stalo se z toho téma. Část lidí se třeba výzvě chodit po schodech místo jízdy výtahem třeba zasměje, ale když mne někde potkají, říkají, že šli po schodech. Tato kampaň, která je jen kapičkou v moři našich snah, se chytila a funguje. Státní pokladnu to nestálo nic, možná pár korun za kopírku v jednotlivých úřadech a dopad je velký.

Ptal jsem se i proto, že někteří novináři Vám poněkud posměšně začali říkat ministr pro chození po schodech. Máte, předpokládám, daleko ambicióznější plány v rámci svého působení v roli ministra pro sport, prevenci a zdraví. Co chystáte?

Činnost mého malinkého úřadu bych rozdělil na dvě části. Tou první je sport jako takový a vytváření podmínek pro jeho rozvoj a financování, tedy zejména na úrovni Národní sportovní agentury. Druhá část je složena ze dvou slovíček, která jsou úzce se sportem spjata, tedy prevence a zdraví v souvislosti s pohybem. Pokud hovoříme o druhé části, tato spontánní kampaň symbolizuje naši snahu, aby se široká veřejnost dala do pohybu, začala se zamýšlet nad svými pohybovými aktivitami, nad svými stravovacími návyky a vůbec životním stylem. Snažím se k tomu přistupovat pravicovou cestou. Nikoliv zákazy, příkazy a nařízeními, ale doporučeními a motivací.