Vaše názory lze, mimo jiné, číst na stránkách nazvaných Komplexní společnosti. Nelze tam přehlédnout úvahy o tom, že lidstvo prochází určitou transformací… Je to tak? Podle čeho tak soudíte?
V prvé řadě jde o mou subjektivní úvahu, kterou nikomu nepodsouvám. Když se ale poohlédneme do minulosti, zjistíme, že každá civilizace procházela křivkou vzestupů a pádů. Všechny pády byly vesměs doprovázeny faktory jako nekontrolovatelný růst byrokracie a mandatorních výdajů, úpadek vzdělanosti a duchovna, eroze funkční administrativy. V reakci na to stále upadající stát reagoval úpornou snahou vše regulovat a kontrolovat a tím svůj pád ještě urychloval. Systémy se postupně stávaly více a více nestabilní a obvykle pak nebyly schopny se vyrovnat s vnitřní krizí, ani eventuálními vnějšími vlivy jako například klimatickými výkyvy. Tolik asi na úvod.
Je možno odhadnout, kam ta transformace současné společnosti a tudíž i lidstva může vést? Máme se bát, nebo těšit?
Já bych se na to snažil případně jaksi vnitřně připravit. Nic netrvá věčně a navíc je zde mnoho nástrojů, jak eventuální dopady mírnit. Zejména dbát skutečně na kvalitní rodinnou a školní výchovu a vzdělání nastupující generace. Jakási krize neznamená konec. Lidský rod vždy bojoval s osudem a jen my na to jaksi máme tendenci zapomínat. A cesta člověka na této planetě zaznamenala mnohá skvělá období. Myslím, že tomu bude tak i nadále.
Fotogalerie: - Hlavy Havla
Jak může vývoj ovlivnit jedinec - je to vůbec možné?
Naopak. Zejména jedinec je hybatelem dějin, pokud to tak mohu nazvat. Dav, masa nebo kolektiv nikdy nic kloudného nevymyslely. Na druhé straně je třeba dbát na to, aby velké skupiny lidí, které se dají poměrně snadno manipulovat – čím jsou větší, tím lépe se manipulují – nebyly zneužity pro osobní cíle. Jednou větou, věřím na to, že tak jako v minulosti i v budoucnosti bude pokrok ovlivňován nevšedními osobnostmi. Unikátní a objevné myšlenky nás vždy fascinovaly a budou i nadále. Jejich základní vlastností je, že se nevytrácejí a nakonec se uplatní. Jen škoda, že jich tolik nevychází z našeho prostředí.
Jste odborníkem v oblasti starověkého Egypta - přemýšlel jste někdy o tom, zda je možné současnou civilizaci v některých bodech srovnat s tou egyptskou? A zda třeba mají současní vrcholní političtí představitelé něco společného s tehdejšími faraony?
Většina civilizací má společné to, jakým způsobem dosahují svých vrcholů, i to, jak po nich následují propady. Vzestupy a pády, ne kolaps. Základních principů jsme se již dotkli na počátku rozhovoru. Na tomto místě bych chtěl pouze připomenout, že mechanismy náboženských konfliktů, masové migrace, války mezi etniky, adaptace na klimatické změny, role přelomových technologických vynálezů (ať už to byl vynález studny, parostroje nebo atomové elektrárny), přírodních katastrof, pandemických nemocí nebo inflací jsou velmi staré fenomény, jejichž anatomie je známa. Pokud poznáme detailně jejich anatomii, usnadníme si naši vlastní cestu. V tomto ohledu hraje archeologie a historie strategickou úlohu.
Fotogalerie: - 17. listopad v Praze
Politici stejně jako faraoni vykazují tendenci ke způsobu života, který je často odtržen od reality. Politici jsou i hlavními protagonisty dalšího významného krizového faktoru – neúměrného nárůstu vlivu zájmových skupin a nepotismu. To vede k tomu, že významné pozice ve státních institucích jsou obsazovány ne na základě schopností, ale příslušnosti k té které zájmové skupině nebo vlivné rodině.
Sledujete ale zcela určitě i současný politický český vývoj - nalezla by se třeba nějaká historická paralela, podobnost, s jednáním tehdejších a současných mocných?
Velmi často se stává, že elity odmítají vzít na vědomí, že se něco děje, nebo že se mění situace. Nemluvě o tom, že by se snažily na ni novým pružným způsobem reagovat. Obvyklý scénář je, že objektivní příznaky indikující změnu nebo posun vlastností systému jsou bagatelizovány nebo přímo popírány. Kdo neplyne s většinovým míněním, je obvykle považován za marginálii. Další obvyklý problém je, že většina populace má obvykle co dělat s každodenními aktivitami a problémy, že na jakousi obecnou reflexi nemá pochopitelně ani prostor, ani sílu. Právě v tomto ohledu by neměly skutečné elity selhávat.
Světovou literaturu ovládají romány, které převracejí zažitá dogmata, většinou náboženského charakteru, „na hlavu“, hovoří ale i o tom, co vše se může v hlavách některých lidí rodit proto, aby ovládli svět. Například Dan Brown a jeho kniha Inferno velmi sugestivně nutí k přemýšlení o tom, zda je možné, aby planeta byla domovem 7 miliard lidí, o tom, zda je přípustné v rámci přežití lidského druhu, aby ročně přibývalo cca 78 milionů lidí na Zemi. Jsou to myšlenky, kterými je opravdu nutné se zabývat i z pohledu vědy?
Především z pohledu vědy. Malthusiánské strašení je stále živé (znamená zhruba tolik, že je nám vyhrožováno tím, že nás planeta neuživí), ale není na místě. Jde spíše o to dobře si rozvážit, jaké jsou cesty k pokud možno udržitelnému rozvoji, rozumnému hospodaření s přírodními zdroji apod. Boji o přežití čelí lidstvo od vyhnání z ráje a pokaždé to, i přes velmi těžké rány, dokázalo. Právě proto máme šedou kůru mozkovou, abychom dokázali čelit novým výzvám.
Fotogalerie: - Protirežimní pochod
Pokud to tedy shrneme – přece jen však zaznívá z více stran to, že se současná civilizace hroutí. Je to tak? A pokud ano, existuje šance zastavit to?
Nehroutí. Maximálně může jít o pokles její efektivnosti, kvality životní úrovně. Pokud se dobře připravíme na pouť údolím, můžeme se těšit na další výstup na vrchol. Pokud tedy tento scénář nastane. Stejně tak dobře můžeme být v situaci, že stále ještě stoupáme na vrchol. Čas je v tomto případě ten nejlepší test správnosti myšlenek. Civilizace jen tak snadno nezaniká.
Vím, že nemám právo po Vás chtít, abyste se stal na okamžik prognostikem, přesto - pokud bychom měli nastínit ČR, Evropu a svět roku 2050 - jaký může být?
Opravdu nechci hádat... Ale myslím si, že v té době, roku 2050, budeme mít za sebou mnohem větší zkušenosti s procesy a faktory, jako jsou masové migrace, klimatická změna, konflikty ideologií, boj o suroviny, půdu a vodní zdroje, pouť za novými zdroji energií a jejich uchovávání. Většina z nás si valnou většinu uvedených fenoménů neumí ani představit. A to je dobře.
Kdo je Miroslav Bárta?
Vystudoval egyptologii a pravěkou a raně středověkou archeologii na Univerzitě Karlově v Praze. Po studiu egyptologie v Hamburku v roce 1997 obhájil doktorát a v roce 2009 byl jmenován profesorem pro obor egyptologie. Jeho hlavním badatelským zájmem je období stavitelů pyramid za Staré říše.
Vyučoval na vysokých školách v Berlíně, působil též jako profesor egyptologie na University of Pennsylvania. Byl to on, kdo jako šéf české expedice v lokalitě Abúsír na počátku listopadu 2012 oznámil unikátní objev čtyři a půl tisíce let starého pohřebiště s hrobem egyptské princezny Šeretnebti. Nyní působí jako profesor egyptologie na Karlově univerzitě.
V Egyptě byl již od roku 1991, v letech 2002–2003 vedl první detailní satelitní mapování pyramidových polí. Dnes pětačtyřicetiletý Bárta se zabývá vývojem starověkých civilizací, vztahem člověka a přírodního prostředí a dlouhodobě též civilizačními kolapsy. V roce 2008 vydal na toto téma první sborník s názvem „Něco krásného končí“, o čtyři roky později pak jím vedený kolektiv vydal publikaci „Kolaps a regenerace“, v níž poukazuje na vznik a zánik světových civilizací a kultur a také některých okamžiků českých dějin.
autor: Alena Hechtová
_profil_top.jpg)
