V Praze se v úterý uskutečnila v pořadí čtvrtá demonstrace organizovaná spolkem Milion chvilek pro demokracii za demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a proti premiéru Andreji Babišovi. Co si o těch protestech, které rozpoutala obava z ohrožení nezávislosti justice, myslíte?

Pravdou je, že protesty nerozpoutala žádná jiná obava než ta, že věci se u nás dějí přece jen trochu jinak, než by si přálo dosluhující vedení Evropské unie. Jsou to takové závěrečné křeče odcházejícího vedení. Demonstranti, ale hlavně jejich organizátoři křičí, že je třeba ochránit tzv. liberální demokracii. Jenže, co je podstatou „liberální demokracie“? Nic jiného, než zatím ještě měkký, ale přesto diktát, prosazovaný vedením EU. Programové jednání ve shodě se světovými globalizátory. Záměrné neřešení islámského nájezdu na Evropu. Tiché pronikání znovuoživeného marxismu do unijních řídících struktur.

Skutečná demokracie nepotřebuje přívlastek. Pokud ho dostane, dříve nebo později přestává být demokracií. Připomeňme si třeba „lidovou demokracii“ v dobách vlády komunismu. Mnozí z nás si to ještě pamatují. Copak tohle mělo něco společného s demokracií? S „liberální demokracií“ je to podobné. Mám si to přeložit jako „svobodná“ nebo „svobodymilovná“ demokracie? Slyšíte ten zavádějící nesmysl? Demokracie přece nemůže existovat bez demokratických svobod. Jenže v tom je právě ten matoucí háček. Hlasatelé „liberalismu“ samozřejmě horují pro svobodu. Ale chápou ji pouze jako svobodu pro sebe a své názory. Ostatní názory v konceptu „liberální demokracie“ nemají místo a proto je ze všech sil potlačují. Omezování a cenzurování opozičních názorů zkrátka není demokratické, tečka.