V českých mainstreamových médiích se lze dočíst, že se Slováci bojí výsledků voleb. Provází tedy předvolební atmosféru strach? Jak ji vnímáte vy a jaké nálady jsou ve společnosti pozorovatelné?
Základní „frontová linie“ se vede mezi ultra-extrémisty z Progresivního Slovenska v čele se Šimečkou nejmladším, který patří do rodinného politického klanu, který už přes tři generace vyznává jen jednu pravdu a popírá tak svobodu názoru. Paradoxně tzv. sjednocené národní síly, které by měly být v této první linii, jsou zoufale roztříštěné a tedy bez volebního „výtlaku“. Šimečkům tedy oponuje hlavně Smer, ale přidávají se i Hlas a Sme rodina v obavě, že tito bruselští komsomolci popřou demokratické principy státu. Vždyť už dnes je vidět evidentní manipulování s předvolebními preferencemi, které je tlačí dokonce do čela průzkumů, ale jejich prezentace po městech mají nulovou účast. Něco tady smrdí...
Obavy z výsledku voleb se tedy mohou projevovat v „cinknutých“ výsledcích průzkumů?
Nezapomínejme, že na Slovensku v roce 2018 proběhl mediální puč proti úspěšné vládě Roberta Fica, na který agenti Deep State obětovali mladého novináře a jeho snoubenku. Zopakovali to před posledními komunálními volbami, když zřejmě homosexuálem zneužitý tichý student objevil promiskuitu své „lásky“, a tak ho ze žárlivosti zastřelil i s jeho novým amantem. Na to ale záhadně skončil i ten student údajnou sebevraždou zastřelením, což vylučuje poloha jeho těla, kdy měl ruku se zbraní zalehlou pod sebou! Otce, který se proti celé aféře ohradil, umlčeli.
A tak jako za první dvojnásobné vraždy nastoupil podle scénáře Kiska, tentokrát to byla panenka Čaputová, co ronila slzy a další manipulátor práva Lišpic, zkrachovalou koalicí dosazený za speciálního prokurátora, z toho udělal „terorismus“. A krátce na to „progresivci“ ovládli hlasy vyděšených občanů primátorský úřad v hlavním městě! Tyto lidské oběti před plánovaným převratem jsou „firemní značkou“ CIA a na ní závislých západních tajných služeb. Až se divím, že s tím ještě nevyrukovali do třetice. Ale ještě dva dny do voleb zbývají.
Psali jsme:
Bývalí čeští prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman podpořili Roberta Fica, ten nynější Petr Pavel naopak varoval, že by jeho vítězství ve volbách a sestavení vlády zhoršilo česko-slovenské vztahy. Berou to Slováci jako vměšování do svých voleb, nebo to takhle neřeší? A co říkáte tomu, jak se diametrálně liší pohled dvou bývalých a nynějšího prezidenta na budoucnost Slovenska?
Pánové Klaus a Zeman, jakkoli lze mít výhrady proti jejich jednotlivým jednáním, byli skutečné osobnosti – svobodní ve vlastních názorech, nezávislí na dálkovém ovládání z Bruselu a Bílého domu. Prezident-rezident Pavel je výtvor umělé inteligence, která – jak to dokládá film „Kandidát“ z roku 2013 v česko-slovenské produkci – uplete i „z hovna bič“. Co naši předkové považovali za nemožné, tak propracované předvolební taktiky z dovozu vyprodukovaly u nás prezidenta i z Kisky a poté z Čaputové.
Je opravdu nepochopitelné, že mohli čeští voliči vůbec vzít vážně kandidaturu Pavla, který v minulém režimu schvaloval a hájil okupaci našeho společného státu v roce 1968. Tento NATO výtvor (tak jako u nás Kiska a Čaputová) z vděčnosti, že se z kolaboranta dostal až na Pražský hrad, činí nyní tak potřebnou nadpráci. Ta spočívá v tom, že takoví mopslíci jako on štěkají například na Rusko a vymýšlejí extrémní „opatření“ typu koncentráků pro ruské občany v Evropě, nebo „varují“ před demokraticky ve volebních preferencích vedoucí stranou Smer, aby pak z Bílého domu mohli blahosklonně navrhovat „realistické“ závěry. Prezident-rezident Pavel je nesvéprávná figurka, jejíž výroky není třeba brát vážně.
Psali jsme:
Na prvních třech místech se v průzkumech dlouhodobě objevují stejné strany, a to Smer-SD bývalého premiéra Roberta Fica, Progresivní Slovensko Michala Šimečky a Hlas-SD Petera Pellegriniho. Na dalších příčkách se Republika, OLaNO, SaS, SNS i KDH pohybují mezi pěti a osmi procenty. Jaké koalice přicházejí po volbách v úvahu?
Pseudo-stranička Progresivní Slovensko, která nemá členskou základnu ani klasické stranické struktury, je jen hrstkou aktivistů z povolání, ale bude „prubířským kamenem“ demokracie na Slovensku. Zneužívá podporu „progresivní“ prezidentky a jejího poskoka v roli úřednického premiéra. Oni vědí, že volby vyhraje Smer, ale udělají vše proto, aby nemohl sestavit vládu. Paralelně s tím už několik měsíců veřejně naznačuje Pellegrini z Hlasu, že by mu Bidenova úderka mohla „dovolit“ být premiérem. Takže o tohoto prince se budou souběžně ucházet dvě nevěsty – Fico a Šimečka. Fico už i veřejně požádal Pellegriniho „o ruku“, tedy nabídl mu i přes případné vítězství Smeru post premiéra, čímž chtěl Robert Fico zároveň „uklidnit“ americké instruktory, že mu mohou „dovolit“ formovat vládu. Jenže s americkými neo-liberály v kombinaci s americkými neo-cony je to jako se starými bolševiky – budou se tvářit přívětivě a zároveň brousit nože pro útok do zad. Čili, ten zázrak se nestane, aby se vítězná strana Smer dostala vůbec jen do vlády, i za cenu jakýchkoli ústupků. Takže můj tip je – Pellegrini bude sestavovat vládu za Hlas spolu s Progresivním Slovenskem a SAS. A protože Šimečka jen mlží, že má odborníky, tak si s pomocí „progresivní“ prezidentky vezmou pár ministrů i ze současné úřednické vlády.
Čím zajímavým se může pochlubit Hlas-SD, že jeho lídra favorizujete na budoucího premiéra?
Základním rysem Hlasu a Pellegriniho je, že nemá žádné vyhraněné kontury. Na billboardech Pellegrini obhajuje „silný stát“, ale to je vágní floskule. Žádná ze stran, které se dostanou do parlamentu sama nesloží vládu. A právě proto je Pellegrini nečitelný, aby se mohl přidat k tomu, kdo nabídne víc. Můj odhad, jak to dopadne, jsem uvedl v předchozí odpovědi.
Jaká jsou pro Slováky klíčová témata voleb a který z lídrů tří nejsilnějších stran přináší vahou své osobnosti, ať už to bereme z jakéhokoli pohledu, své straně body navíc?
Slováky nejvíce trápí zdražování i energetická krize, do které patří „progresivní“ experimenty s likvidací běžných forem tvorby tepla a elektřiny. Nejcharismatičtější je Robert Fico, který pojmenovává problémy věcně a přesně, čímž se přibližuje k Orbánovi. Šimečka je komsomolec s bruselským slovníkem, který ve snaze poškodit Smer přebírá slovník Matoviče, který je už i veřejně označován za psychopata. Pellegrini „nahlas mlčí“ a usmívá se, čeká na nabídku.
Jaký význam pro výsledky voleb lze přisoudit prezidentce Zuzaně Čaputové? Může ještě nějak oslabit pozici Roberta Fica? A není i její chybou, že to mezi politiky tak vře, zatímco od jejího působení se čekalo, že bude spíše jakousi sjednotitelkou či zklidňujícím prvkem?
Nýmand nemůže sjednocovat a Čaputová je politická nula. Ona funguje na dálkové ovládání z americké ambasády a tam není zájem o jakékoli sjednocení Slováků a Slovenek. Kdo jednou viděl Washington, ví, že hlavní vládní budovy jsou tam stavěny v římském stylu. A starověký Řím přece přišel s taktikou „rozděluj a panuj“.
Čaputová bude protlačovat Šimečku až do krajnosti. A nebude si všímat například pozoruhodného paradoxu, že ten si vybral za „bezpečnostního experta“ jistého Spišiaka, který už byl v minulosti viceprezidentem i prezidentem Policejního sboru a poradcem minulého ministra vnitra, s nímž dovedli zneužití policejního sboru až na samou hranici likvidace právního státu. Napsal jsem o tom celou knihu s názvem „Slovensko – Raj kajucníkov: Spravodlivosť podľa Matoviča“. A v encyklopedii „Mafia na Slovensku – stručné dejiny zla“ se o Spišiakovi píše: „Po změně vlády odešel z policie a zaměstnal ho majitel Slovnaftu, Oskar Világi, což se mohlo považovat i za službičku lokálpatriotismu, neboť oba pocházeli z jihu Slovenka přemořeném mafiánskými skupinami. Po nástupu vlády Ivety Radičové se stal policejním prezidentem a s pomocí ministra Lipšice doslova vyštval z policie výběr elitních vyšetřovatelů – Lučanského, Ševčíka a dalších až 60 vyšetřovatelů, což ochromilo boj proti organizovanému zločinu, protože s nimi odešly i kontakty na informátory a vitální znalosti. Navíc se Spišiak musel Lučanskému a Ševčíkovi před soudem omluvit za výroky, kterými jejich vyštvání z Policejního sboru Slovenské republiky zdůvodňoval.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Za krátkou dobu fungování Radičové vlády se Spišiak opět zviditelnil „zaumnými“ výroky a velmi podezřelým nezájmem o vyšetření bačování mafiánů na jeho původním působišti na jihu Slovenska. Veřejně tím dával signály, že ho nezajímají tamní masové mafiánské hroby, na které tehdy upozorňovala média. Po pádu Radičové vlády opět odešel z nejvyššího policejního postu do civilu. Do třetice se o osm let vrátil po nástupu bizarní „selfie-vlády plagiátorů“ Igora Matoviče jako poradce ministra vnitra Mikulce. Vehementně se pustil do přípravy policejní reformy, ve které už jednou, před lety, selhal. Generál Lučanský varoval před politizací policie, na kterou vzápětí doplatil nejen dobrovolným odchodem z policie, ale také absurdním obviněním a uvržením do záměrně kruté vazby, kde po dvou týdnech za nevyjasněných okolností zemřel.“
Tak takové „odborníky“ nabízí Šimečka jako „budoucnost Slovenska“…
Co Slováky tolik rozděluje, že je předvolební atmosféra tak vyhrocená, že dochází k fyzickým potyčkám mezi politiky? Nebo tečou nervy jenom kandidátům, zatímco voliči to berou přece jen více s nadhledem?
Už klasik řekl, že historie se opakuje – nejdřív je to tragédie a pak fraška. O tu frašku se nyní stará psychopat Matovič a jeho poskokové, jako bývalý komik Pročko. Tuší totiž, že se normálně do parlamentu nedostanou, tak to zkoušejí fyzickými útoky na vybrané konkurenty. Ale Matovič dostal „po hubě“ a Pročko vejcem do hlavy, dokonalá fraška. Voliči se baví.
Ing. Miloš Zeman
Jakou roli sehrávají v předvolební atmosféře média a nabádají přímo, či nepřímo k volbě některého ze subjektů?
Žlutý tisk – tedy SME, deník N, týždeň a aktuality.sk – dělá svou obvyklou špinavou práci. Ale nebuďme provinční. Kdybyste zažili předvolební kampaň na lokální úrovni v USA, tak byste viděli bizarnější scény. Například když jeden kandidát v lokálním rádiu vyhlásí prémii tomu, kdo napíše výstižnější zvířecí jméno na jeho protikandidáta, i se zdůvodněním. Například, proč je ten jeho jinak úctyhodný oponent „prase“ či „opice“. Takže se už dotahujeme na americkou „úroveň“.
O čem volby na Slovensku ve skutečnosti budou? O životní úrovni jejích obyvatel? O dodávkách zbraní na Ukrajinu? O tom, aby tam nevládla mafie, jak varuje expremiér Igor Matovič? O něčem jiném?
Matovič zvaný Psychopatovič se bez dostatečné zásoby léků na hlavu zasekl ve sloganu o „mafii“ a přitom ignoruje fakt, že všechny velké mafiánské skupiny dostaly před soudy a za mříže vlády Roberta Fica. Takže tento slogan už netáhne. O Ukrajině se fakticky nemluví vůbec. Základním tématem je obava o životní úroveň, kdy právě Matovičovo vládnutí zadlužilo Slovensko skutečně dramaticky. A rozdělovníkem je pak „progresivní“ agenda se 72 pohlavími a dalšími neo-liberálními bludy proti agendě rozumu a racionálního myšlení, které neodporuje základním zákonům přírody a společnosti. Problematická je stádovitost nové generace prvovoličů, která prošla za poslední léta masivním výplachem mozků, a to už i na úrovni školství.
Současný úřednický ministr školství Bútora a zároveň syn sluníčkářského poradce Kisky už stihl za pár týdnů zavést „Nový etický kodex pedagoga“, který nařizuje sledovat pedagogy i MIMO školy, cituji: „Cílem novelizace je zajistit, aby učitel nezneužíval svého postavení k indoktrinaci žáků a nepodsouval žákům neověřené informace, případně nezpochybňoval výsledky vědeckého bádání. Záměrem je také zajištění, aby pedagogičtí a odborní zaměstnanci dodržovali zásady etického chování i MIMO školy, a to na místech, kde mohou přijít do kontaktu se svými žáky, včetně sociálních sítí.“ A tento „progresivní“ ministr jménem „demokracie“ chystá i likvidaci akademických svobod, aby už ani vědci nesměli byť jen zapochybovat, že opravdu máme 72 pohlaví a jiné absurdity. I podle rakouského analytika je „progresivní volební program“ nejextrémnější v celé Evropě. Toto je nová totalita. Přes Šimečku nejmladšího si Brusel ověřuje, jak daleko může jeho extrémní agenda zajít. A volby ukážou, jestli se naplní české rčení „a bude hůř“…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
aspan
