Vystudoval jste SVŠT v Bratislavě, jste stavební inženýr, málokdo však ví, že jste po škole začal pracovat v Bratislavě v Krajském projektovém zemědělském ústavu a později na Slovenské akademii věd až do roku 1962. Proč jste nezůstal v Bratislavě?

Je to celé zajímavé. Když se člověk ožení, ale nemá byt, tak nechá i akademii. Na Slovensku tehdy fungovaly tzv. „umístěnky“. Na Slovenskou akademii věd (SAV) jsem se dostal tak, že jsem se na tom dohodl s akademikem Otou Dubem, který byl tehdy i děkanem Stavební fakulty SVŠT. Přestože v Krajském projektovém ústavu jsem měl velmi dobré místo a jeho ředitel mě nechtěl pustit, já jsem v projekci dělat nechtěl. Chtěl jsem ale zůstat v Bratislavě a akademik Dub mi pomohl tak, že vypsali souběh na obsazení místa asistenta. Tento souběh jsem vyhrál a začal jsem pracovat na SAV, právě na vodním díle Gabčíkovo-Nagymaros. Měli jsme už tehdy model dnešního kanálu, kde jsem zkoumal proudnice a jiné odborné veličiny. Zavedl jsem tam fotografické a filmové metody sledování a vyhodnocování proudnic. Tehdy to byla novinka. Oblíbili si mě a přesvědčili, že mám před sebou úspěšnou budoucnost.

A v čem byl tehdy problém, že jste tam nakonec nezůstal?

Jelikož jsem neměl byt, manželka bydlela zvlášť, já jsem bydlel zvlášť. Takže jsme neměli tehdy kde bydlet spolu. Akademik Dub tehdy mé manželce řekl: „Nežeňte se za materiálními statky, váš manžel má před sebou velkou budoucnost.“ Jenže já jsem potom i tak jel do Košic, do VSŽ za Mikulášem Kitkou, který byl vedoucím Odboru ostatních investic. Ten mi řekl: „Když přijdete do Košic, do šesti měsíců máte byt, i plat vám dáme vyšší než v SAV.“ Tak jsem se vrátil do Bratislavy. Manželka původem z Oravy nechtěla do Košic jít, neboť měla v Bratislavě dvě sestry a bratra, který se mnou studoval. Ale nakonec jsem se do VSŽ Košice rozhodl nastoupit.

Vaše kariéra tedy potom pokračovala v Košicích, kde jste téměř 13 let pracoval ve VSŽ nejprve jako referent, později jako vedoucí investičního oddělení. Dále jako vedoucí sekretariátu a technický asistent podnikového ředitele. V tomto období jste v roce 1964 vstoupil do KSČ, přestože jste měl svatbu v Modrém kostelíku v Bratislavě; i vaše děti byly pokřtěné... Bylo to tehdy kvůli kariéře nebo z přesvědčení?