Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?
Dalo by se říci, že jsem pro tuto otázku tzv. „ve střetu zájmů“ (smích). Nicméně odpovím protiotázkou – jak může být ohrožením demokracie někdo, kdo byl zvolen přímou demokratickou volbou, či ten, kdo získal politický mandát v rámci demokratických parlamentních voleb? Že se někdo někomu nelíbí, někdo s někým nesouhlasí, že se někomu nelíbí nějaký „tandem“ politiků nebo politických stran, je celkem pochopitelné a přirozené. Stejně přirozený by ale měl být i náš respekt k výsledkům občanského projevu demokracie.
Nedemokratické je zpochybňování principů demokracie, nedodržování dohodnutých pravidel je anarchie, anarchie je chaos a to je pro nás mnohem nebezpečnější než nějaký nepřítel za humny. V naší zemi máme demokracii a každý se může pokusit získat důvěru spoluobčanů, uspět ve volbách a své vize uskutečnit v rámci možností daných získaným mandátem. Kritika bez vize a návrhu řešení, zpochybňování čehokoliv kýmkoliv bez jasného podílu odpovědnosti za důsledky takového počínání nemůže ničemu rozumnému prospět. A nyní i z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že je velký rozdíl mezi postavením voliče – oprávněného kritika společenských poměrů – a mezi postavením někoho, od koho se adresně očekává kompetentní názor, navazující řešení a především se pak od něj požaduje konkrétní, jmenovitá a nepřenositelná odpovědnost.
A zda bychom se mohli stát satelitem Ruska a Číny?! Tak to se může stát pouze v okamžiku, kdy se tak o nás bez nás (pro Čechy nic nového pod sluncem) rozhodne v nějakém novém „Mnichově“, „Jaltě“ nebo jiném místě nějakého budoucího setkání (super)velmocí. Stále jsem optimista a věřím, že se Evropská unie vzpamatuje, zvolí si do čela odpovědné osobnosti a bude ve složité globální politice zastávat odpovídající, stejně silnou roli jako ostatní (super)velmoci – má k tomu teoreticky veškeré předpoklady. Pak se jako součást takové unie nemusíme bát žádného vynuceného, nedobrovolného područí. Bohužel je zde i ona varianta „B“ – současné „elity“ EU budou pokračovat ve svém „úsilí“ a dovedou celé společenství evropských národů do takového marasmu, že dojde k rozpadu tohoto společenství, a pak si nás ti „velcí hráči“ skutečně rozeberou jako rozinky na dortu.
Který protikandidát by byl pro Miloše Zemana ve 2. kole nejobtížnější?Anketa
Jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?
Provedení a v této chvíli již úspěšně končící zničující vojenský úder na lidské bestie Islámského státu, vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách USA, brexit jako jasný a nezpochybnitelný důsledek politické, ekonomické a organizační neschopnosti současného vedení EU, respektive národních reprezentací evropských národů (které víceméně mlčky přihlíží aroganci madam Merkel, neschopnosti pana Junckera a jalovosti madam Mogherini), vyrovnat se s výzvami 21. století…
Pokud jde o Trumpa, jeho ministrem zahraničí se stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?
Jaké konkrétní důsledky pocítíme, nevím, představit si lze leccos. Podstatné je, že začala, probíhá a bude pokračovat ZMĚNA. Tedy to, co latentně viselo ve vzduchu již pár let, takříkajíc doba byla těhotná jejím očekáváním – týká se to naší budoucnosti, existence lidské civilizace, života na planetě Zemi. Všichni více či méně, vědomě či podvědomě cítíme, že věci, tak jak jsou, nejsou úplně v pořádku. Přestože o stavu planety máme celkem dostatečné vědecké, společenské a další poznatky, které nám poskytují určitá měřítka, srovnání, návody, možnosti a východiska, stále je nebereme vážně a chováme se ve stylu „po nás potopa“ a se sebevražedným, přihlouplým úsměvem se stále setrvačně pohybujeme, bez ohledu na zásadně změněné podmínky naší existence, na trajektorii, která místo toho, aby vedla nahoru, ke hvězdám, směřuje dolů, do špíny a bahna úpadku. Nikdo neví přesně, kde je bod zvratu, kritický bod. Jen doufám, že ZMĚNA přichází včas, ještě před dosažením tohoto bodu, odkud již není návratu.
A není to jen o panu Trumpovi, je to o přesunech civilizačních center, o bolestivé, ale nevyhnutelné emancipaci národů takzvaného „třetího“ světa, o senzitivní problematice práva národů na sebeurčení, je to o střetu rozdílných kulturních a náboženských hodnot, o střetu globalizace s protitendencí směřující k individualismu a různosti, je to o důsledcích vědecko-technického pokroku, robotizaci, umělé inteligenci, kdy s pouhým plamínkem svíčky vstupujeme do temnoty nekonečně rozlehlého světa kybernetického matrixu.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Přichází mnoho nových otázek – odpovídá náš svět, pravidla vytvořená v době objevu parního stroje, knihtisku, normy vycházející z Magny charty, současným změnám a našim potřebám?
Za mne – ostražitě, ale s odvahou využijme této příležitosti a spolupodílejme se na možnosti uskutečnit pozitivní ZMĚNY, ne pro nás, ale pro naše potomky.
Dočkáme se výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?
To nezáleží jen na administrativě prezidenta Trumpa, minimálně stejně to bude záležet i na jeho protějšku – týmu prezidenta Putina. V této chvíli v každém případě velmi pozitivně vnímám signály těchto představitelů státní moci nejmocnějších států o jejich ochotě k dialogu a naději na snížení evidentního napětí a eskalace nepřátelství.
Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka, obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?
Může se stát všechno, ale o naši budoucnost se musíme poprat, nečekat, jak budou rozhodovat jiní. Naváži na to, co jsem již napsal výše – poprat se se tam, kde to lze, především tedy v Evropském parlamentu, za provedení zásadních změn v personálním vybavení na předních rozhodovacích pozicích – to poskytne šanci změnit i fungování EU tak, aby to odpovídalo nikoliv zájmům neevropských politických vlivů a ekonomických korporací, ale bytostným zájmům evropských, tedy i našich občanů. Takové Evropské společenství, taková kolektivní spolupráce, bezpečnost a obrana pak může zajistit i pro ČR naši suverenitu a nezávislost.
Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?
Nechci být příliš tvrdý, ale co se stane s Ukrajinou, je především věcí ukrajinského lidu. Stejně jako jinde ve světě je jedinou, sice bolestivou, ale zcela nevyhnutelnou cestou provedení změn – těch, které si lid žijící v té které zemi přeje a které si bude muset také sám vybojovat. „Darované“ hodnoty jsou z dlouhodobějšího pohledu cestou k válkám a nepředstavitelnému lidskému utrpení.
Pokud byla kolem Ukrajiny rozehrána nějaká vysoká politická hra, pak je nyní zcela evidentní, že ti, co „rozdávali karty“, neměli situaci zdaleka tak pod kontrolou, jak by bylo záhodno, a je mi líto těch, kteří byli a stále jsou zvyklí na to, že někdo jiný se „postará“. Možná že ano, ale moc bych tomu nevěřil. Jak jsem se již několikrát veřejně vyjádřil – Ukrajině bychom měli jednoznačně pomoci, nikoliv však dodáváním smrtících zbraní. Ukrajina má strategický význam nejen z vojenského, ale i z ekonomického pohledu – v budoucnosti, to je základní pozitivní informace, ale jak si s tím Ukrajinci nakonec poradí nevím.
Psali jsme:
Když si shrneme to celé zhoršení vztahů s Ruskem, které se táhne od Majdanu – bylo to logické, protože Putin by stejně byl na Západ agresivní? Byla to chyba? A přehnal to Západ, nebo to přehnalo Rusko?
Každý si hájí své, a pokud nechci být tím, který z toho či onoho důvodu opakovaně prohrává, pak mám být jednak špičkově a všestranně připraven na možný střet, mám být připraven jak na situaci, když ve své věci uspěji, tak i na situaci, co bude, když to dopadne jinak. A pokud to nevím a místo pragmatického a znalostmi podloženého postupu jen řečním o ideálech, pokud „neumím počítat“ (jak říká mistr Sun-c'), pak se ani nemám pouštět do nejistých „dobrodružství“. Schopnost vést dialog, naslouchat, rozumět a vysvětlovat je mnohem lepší než střílet – odražené kulky mnohdy zabijí toho, kdo stiskl spoušť.
Lze říci, zda byla americká podpora kyjevské moci po převratu z „obamovských“ idealistických důvodů, nebo kvůli něčemu jinému?
Znovu, každý si hájí své zájmy a bohužel v politice stále neplatí ono zásadní pravidlo „padni komu padni“. Podle mého názoru bylo důvodů samozřejmě mnohem více než jen jakýsi „idealismus“ Obamovy administrativy.
I pro nás, jakkoli z větší dálky, je zcela jasné, že mír je v zájmu naší země, tedy i mír na Ukrajině. V našem zájmu je rozvíjející se a prosperující Ukrajina a možnost vzájemné hospodářské, vědecké i kulturní spolupráce. Je i v našem zájmu, aby došlo ke zklidnění situace ve vztazích dvou nejvýznamnějších jaderných velmocí, v našem zájmu je mít korektní partnerské a hospodářsky užitečné vztahy jak s USA, tak i s Ruskem a Čínou, stejně tak jako s Německem, Francií a tak dále, v zájmu našich podnikatelů je ukončení sankcí a volný přístup na ruský trh. V našem bytostném zájmu je dosažení mnohem vyšší míry společné schopnosti národů k obraně před terorismem, organizovaným zločinem, klimatickými změnami…
Zásadní pro mezinárodní scénu bude i Trumpova politika vůči Číně. Už teď hodně hraje pro scénář, že se domluví s Rusy proti Číňanům. Nezvykle volal tchajwanské hlavě státu, naštval tím Peking a pak ještě řekl, že neví, proč by USA měly držet politiku jedné Číny a za její uznání bude nejspíš žádat ústupky. Přijde obchodní válka? Budou se Číňané muset podrobit? A s jakými kartami vlastně Trump může hrát? Je připomínáno množství amerických dluhopisů, které Peking drží…
Jestli se budou muset Číňané podrobit, nevím, spíš si myslím, že se obě strany budou muset domluvit, pokud to nedokáží, bude svět opět rozkolísán a v nebezpečí. Paradoxně dnes díky expanzi amerického (západního) kapitálu a nekritickou (netaktickou) snahou dosáhnout maximálního zisku získala Čína během pár let vědecko-technické a další know-how, ke kterému se Evropa a USA propracovávala dlouhých a nesmírně náročných 200–250 let.
Chováme se jako hlupáci. Čína má svou tisíciletou historii, jiný filosofický a kulturní pohled na svět, má obrovský potenciál a nyní bude logicky těžit i z toho, co jsme jí v podstatě „darovali“ – z těchto a mnoha dalších důvodů si myslím, že je mnohem lepší mít Čínu za silného partnera než za, byť i dočasně vojensky slabšího, nepřítele. Svět bude v nadcházející době potřebovat mnohem více společného úsilí a spojených kapacit všech významných národů. Především k tomu by mělo směřovat naše politické úsilí na mezinárodní scéně.
Psali jsme:
Když ještě zůstaneme u Trumpa. Hodně toho řekl ve směru, že hodlá dát znovu práci americkým dělníkům, vrátit výrobu zpátky do země. Nicméně, je tohle vůbec reálné? Jaké páky může vůči velkým firmám použít, aby je nalákal zpět do USA?
To nejsem schopen posoudit, nejsem odborník na legislativní normy platné v USA, ale myslím si, že to bude velmi, velmi složité. A navíc – Čína se mnoho naučila či okopírovala, to je s ohledem na důsledek – prokazatelně rostoucí konkurenceschopnost Číny ve všech oblastech lidských aktivit – nepodstatné, i s tím se bude muset svět vyrovnat.
Obecně se v průmyslu očekává spíše úbytek pracovních míst vzhledem k novým technologiím, robotizaci, což jste již zmínil. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět, deset a víc let lidé brát pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje?
V této chvíli na to připraveni určitě nejsme. Politici budou muset řešit úplně nové problémy a doufám, že se razantně zmenší prostor pro řešení tak „důležitých“ problematik, jako například to, zda mají banány správný tvar, nebo zda se v Česku mohou prodávat olomoucké syrečky či tuzemský rum – to jen ve zkratce.
Diskutujme například o tom, zda a v jaké výši bude nutné i za roboty odvádět sociální a zdravotní pojištění, zda bude mít robot i nějaká práva vyplývající z pracovního práva a občanského zákoníku (v návaznosti na poruchy, pojištění a tak dále). Vypadá to úsměvně, ale je to a bude to stále intenzivnější realita a především – strkáním hlavy do písku jenom snížíme schopnost se s těmito problémy vyrovnat. Souvisí to zejména s kvalitou našeho vybavení, s naším vzděláváním, s uplatněním občana ve společnosti, s uplatněním seniorů, s migrací. Mnoho a mnoho práce a neodhadnutelné množství toho, čemu se lidská civilizace bude muset, pokud bude chtít přežít, vyrovnat.
Přibližujeme se finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné a dokážeme se na něco takového připravit? Jak si vůbec momentálně světový kapitalistický řád stojí?
Jak jsem již několikrát konstatoval, stát se může úplně vše a je jen na každém z nás, jak dalece budeme schopni se i s nepředpokládanými okolnostmi vyrovnat. Čím je svět složitější, tím bude i náchylnější k chybám systému a vzhledem ke globalizaci budou mít důsledky takových chyb více a více globální, fatálnější charakter. Vzdělaní a vybavení občané, kteří jsou mimo jiné i finančně „gramotní“, mohou bez zničujících ztrát „přežít“ i hypotetický globální finanční kolaps – samozřejmě i za podmínky, že v čele států a finančních institucí budou stát kompetentní odborníci (politici?), kteří nebudou čekat na to, až se něco stane, ale budou konat preventivně vše, co vykonat lze předtím, než se to stane.
Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Dle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Nechá to Evropa vyšumět a bude čelit opět dalším teroristickým útokům? Zatím nebyla síla s tím něco udělat. Co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat razantně?
Nevím, co udělá Evropa, ale jako poslanec Parlamentu České republiky budu od zástupců Vlády ČR, premiéra, kteří nás reprezentují na úrovni EU, i nadále požadovat podrobné informace o jejich přístupu a plánech, o ambicích pro řešení této problematiky, které budeme, doufám, jako Češi nabízet EU. Na své úrovni budu v tomto směru i nadále přispívat tím, co znám, umím, k čemu mám informace a mandát. A budu se starat hlavně o to, aby právě naši občané měli k dispozici to, co jim má stát garantovat především v oblasti bezpečnosti a obrany.
Psali jsme:
Nakolik se dá říct, že události jako brexit či právě volba Trumpa ukázaly, že multikulturalismus je mrtvá idea? Odmítli to lidé i prostřednictvím zmíněného referenda a voleb? A do jaké míry bude dle vašeho mínění tento trend příští rok pokračovat?
Na téma multikulturalismu lze diskutovat stále a nechci se dopouštět hloupých zkratek, není to jenom o politickém islámu, o „no-go zónách“, je to o našich dobrých zkušenostech s občany Ukrajiny, Vietnamu, Číny, Řecka. Nicméně pokud jde o islám, pak mám jasno, ostatně i proto jsem jeden ze zakladatelů Platformy pro zachování evropské kultury a jejích hodnot – islám a multikulturalismus nejde dohromady, ne teď a ne u nás!
Výrazné aktuální téma je takzvaný boj s dezinformacemi, fake news, ruská propaganda atd. Jde ve většině podle vás skutečně o upřímnou snahu vymýtit propagandu, která zahrnuje nevědomé lidi smyšlenkami? Jakou roli v tom může hrát politický boj? Mohou tyto snahy skutečně něčeho docílit? Nebudou jen lidé naštvaní?
V každém případě je to logicky především politický boj a těsně v závěsu jde o ekonomickou moc. A v něm uspěje ten, kdo disponuje nikoliv lepší dezinformační technologií, ale ten, kdo bude disponovat věrohodností, přesvědčivostí, potřebnou legitimitou svého postavení, správností a přijatelností svých názorů. Proti dezinformacím neuspěje nic jiného než inteligence, znalosti, schopnost kritického myšlení celé populace. Naopak proti dezinformacím nemůže uspět ten, kdo je hloupý, kdo se spoléhá na to, že někdo jiný se postará (i formou určité cenzury), v žádném případě nemůže uspět ten, kdo manipuluje, lže a krade. (smích) Nevím, jestli lidé jsou nebo budou naštvaní. Pokud jde o mne a naštěstí i o mé děti – když si přečteme nějakou hovadinu, tak si poklepeme na čelo, zasmějeme se a je vyřízeno. Mimochodem – naše děti velmi citlivě vnímají svět a jsou schopny posuzovat věci mnohem racionálněji, než to může na první pohled vypadat – zaplať pánbůh.
Jaký bude rok 2017? Co očekáváte?
Co očekávám od ostatních, není podstatné, to neovlivním. Obojí volby, sněmovní i prezidentské, příslušné kampaně, jsou určitě velmi důležité, nicméně od sebe očekávám, že se budu dál věnovat především své práci v Parlamentu, kde jí je v oblasti obrany a bezpečnosti požehnaně – to bude i můj hlavní příspěvek nejen k volební kampani hnutí ANO 2011, ale lidem obecně.
Očekávám, že lidé budou velmi kritičtí a objektivní k tomu, co kdo v Parlamentu předvedl za pouhé čtyři roky a co za celé čtvrtstoletí, za celých 26 let a očekávám, že nám všem to ve volbách patřičně a po zásluze spočítají. (smích)
Doufám, že země bude dále prosperovat, že nebudeme mít jen sem tam „chytrá města“, ale že budeme „chytrou zemí“. Že se nám podaří významně postoupit v oblasti zajištění bezpečnosti a prosperity všech občanů, že skutečně zlepšíme vzdělávací systém, že budeme mnohem více užívat výsledků aplikovaného výzkumu, že děti nebudou strádat, že učitelé budou dobře učit a lékaři léčit. Že budeme žít ve spokojených rodinách, v dobrých a přátelských vztazích se svými sousedy. Že s veškerou péčí a úctou ke společným statkům budeme tyto prostředky pečlivě a efektivně vynakládat, a přitom všem nezapomeneme na zlepšení života našich nemohoucích a starých.
A co v zahraničí?
Co bude v jiných zemích – volby u nich budou nepochybně reflektovat celkovou situaci v Evropě a ve světě a doufám, že i v ostatních zemích půjde co nejvíce lidí k volbám a zřetelným způsobem dají najevo, s čím jsou a s čím nejsou spokojeni. Bude jen to, co si sami zařídíme. Přeji všem vše dobré v roce 2017.
Ing. Bohuslav Chalupa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
