Před týdnem zavelel předseda vlády Bohuslav Sobotka do boje proti vysokým cenám másla, tentokrát proti záměru firmy Volkswagen přesunout část produkce Škoda Auto do Německa. Může premiérova aktivita něco ovlivnit v situaci, kdy se zástupci VW domnívají, že Škoda má nepoctivou výhodu v podobě kombinace německé technologie a levnější pracovní síly? Podle německých statistik je to v ČR 10,10 eura na hodinu, v Německu 38,70 eura na hodinu. Je reálná obava odborářů, že by u nás v důsledku přesunu zanikly až dva tisíce pracovních míst?
Víte, tohle „zdůvodňování“ založené na argumentech emotivních a rádoby postavených na „spravedlnosti“ můžeme rovnou přeskočit, to jsou irelevantní povídačky. Byznys zná jediné kritérium, a to jsou peníze. Buď je někde levné anebo jinak výhodné vyrábět, třeba je někde menší zmetkovitost, lepší infrastruktura, nižší daně a podobně, anebo to je dražší a jinak nevýhodné. Jednička či nula. Nic víc. Květnaté řeči o nepoctivosti jsou omáčkou na vnější efekt. Já to celé vidím úplně jinak.
Na tomto místě jsme už mnohokrát mluvili o postupující robotizaci a o rušení pracovních míst v důsledku technologie. Jenom si to mnozí stále nechtějí přiznat. Ale právě robotizace je skutečně v pozadí. Německý kapitál se již pozvolna připravuje na to, že výroba bude PLNĚ automatizovaná. Nebude pak mít smysl přenášet výrobu z Německa do střední Evropy směrem za levnější pracovní silou, jako to mělo smysl v minulosti. Pracovní síla totiž u výroby aut přestává hrát roli. Už není důvod, proč by si Němci nemohli auta vyrábět na svém vlastním území, když robot stojí všude stejně.
Právě teď se ukazuje, jak krátkozraké bylo lákat k nám investice do skladů, montoven a výrobních linek. Škodovka je jen špičkou ledovce – pracovní místa v těchto oblastech budou mizet. Řečeno ještě jinak: Dosud jsme byli automobilová velmoc. V budoucnu už nebudeme. Majitelé automobilek ztrácejí motivaci jen kvůli levné pracovní síle vyrábět auta i nadále u nás. Totéž platí pro Slovensko. Musíme vsadit na úplně jiného koně, chceme-li dál patřit mezi rozvinuté země: například na telekomunikace, IT, nanotechnologie, farma-výzkum a podobně.
A mimochodem, nedá mi to nezmínit aktivitu Bohuslava Sobotky, který se v této souvislosti sešel se škodováckými odbory, aby situaci „řešil“. Já si nemohu pomoct, mně to připadá jako neuvěřitelně trapná aktivita. Rozumějte: My tu mluvíme o čtvrté průmyslové revoluci, o globálních ekonomických trendech, o celosvětové robotizaci. Doufám, že premiér si doopravdy nemyslí, že zastaví tenhle globální vývoj tím, že si popovídá s odboráři pracujícími pro německého majitele, který za všech okolností bude maximalizovat svůj zisk. Chtít to řešit s českými odbory je naprostým nepochopením situace.
Ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček si po podpisu memoranda s australskou těžařskou firmou European Metals o budoucí spolupráci při těžbě lithia na Cínovci pochvaloval, že díky tomu se lithium bude v České republice nejen těžit, ale i zpracovávat. Objevily se ale hlasy, že se u nás sice vytěží a zpracuje, ale zisk bude realizován přes cizí firmu v zahraničí a navrch český stát zaplatí likvidaci ekologických škod. Jak počin ministra za ČSSD, který Andrej Babiš označil za krádež za bílého dne, necelé tři týdny před volbami hodnotíte vy?
Tohle je značně dvojsečné. Na jednu stranu mají stoprocentní pravdu ti, kdo tvrdí, že by pro nás bylo nejvýhodnější lithium těžit, zpracovávat i prodávat pod českým kapitálem – byl-li by tu ovšem nějaký dostupný. Na druhou stranu mají rovněž stoprocentní pravdu ti, kdo tvrdí, že my tuto technologii nemáme připravenu.
Já si to dovolím rozetnout tím, že my především nemůžeme na nic čekat. Dnes je lithium zajímavé, za deset let už po něm nemusí štěknout pes. Tak jako baterie s lithiem nahrazují ropu, něco dalšího může brzy nahradit lithium. Čím bude lithium dražší, tím víc roste pravděpodobnost, že bude nahrazeno. Čili my musíme lithium vytěžit buď hned, nebo máme smůlu. A protože my momentálně technologii pro jeho zpracování nemáme, musíme volit druhou nejlepší variantu, totiž pustit k nám někoho, kdo ho bude těžit. Jinak z něj nebudeme mít vůbec nic. Já tedy považuji kontrakt za pozitivní.
Psali jsme:
Ministr zemědělství Marian Jurečka našel viníka vysokých cen másla. Zemědělci prý mají suroviny dostatek, ale to, jakým způsobem trh spekuluje a jak se cena šroubuje nahoru, už nejsou schopni ovlivnit. Jeho resort provedl rozbor prodejní ceny jedné čtvrtky a podle něj z ní zůstává u zemědělců 17 až 20 procent, 25 až 30 procent u potravinářů a zbývajících 50 procent u obchodníků a prodejců. Svaz obchodu a cestovního ruchu se však ohradil, že se výše marží obchodníků pohybuje od osmi do 20 procent, v průměru kolem 14 procent. Dá se odhadnout, kdo nás asi vodí za nos?
Já uvažování ministra Jurečky rozumím; on se na situaci dívá optikou zemědělců. Z jeho pohledu to vypadá logicky. On vidí na jedné straně produkci zemědělců, na straně druhé dlouhodobě stabilní poptávku po másle – ročně v rozmezí 5,0–5,5 kilogramu na spotřebitele. Tudíž to svádí k dedukci, že „chyba“ je někde uprostřed tohoto řetězce, tedy u obchodníků.
Jenomže kdyby to byla pravda, muselo by to znamenat, že všichni obchodníci v celé Evropské unii se proti spotřebitelům spikli a uzavřeli kartelovou dohodu, protože cena roste v celé EU a u nás je dokonce šest procent pod průměrem EU. Což je tedy zjevně nemožné. Pro leckoho je prostě složité připustit, že máslo stojí přesně tolik, kolik jsou za něj spotřebitelé ochotni zaplatit. A ti jsou za něj ochotni zaplatit tolik proto, že jednak se vyrábí stále víc potravin s vyšším obsahem tuku, tudíž na máslo zbývá mléčného tuku stále méně; za druhé proto, že se začali spotřebitelé před Vánoci předzásobovat. A předzásobovat se začali třeba i proto, že neustále má někdo v médiích sklon „hledat viníka“, a tím věc čeří, přitahuje k ní pozornost a spotřebitele nervuje. Celá kauza odplyne, stejně jako před časem odplynula kauza drahých vajec…
Vejce za sedm korun a jedno z nezapomenutelných vystoupení Jiřího Paroubka. Vzpomínáte?
Vládní expertní skupina začala ve čtvrtek jednat o možných úpravách fungování takzvané sdílené ekonomiky. Není pokus nějak sešněrovat mobilní aplikace Uber či Airbnb jen marným bojem minulosti s budoucností? Nebo je třeba se pokusit narovnat podmínky, jak tvrdí klasičtí taxikáři?
Vývoj zastavit nelze. Podobné snahy ho mohou jen zpomalit, nic víc. Je to marný a hlavně kontraproduktivní a neužitečný boj. Nové aplikace typu UBER, Airbnb a další pomáhají spotřebitelům. Snaha nějak je regulovat tedy logicky spotřebitele poškozuje.
Na druhou stranu taxikáři mají pravdu, když tvrdí, že jsou regulací znevýhodněni proti Uberu. Problém však není v tom, že by byl Uber regulován málo! Problém je v tom, že taxikáři jsou regulováni nesmyslně moc! Nechť mají všichni stejné podmínky – tedy nechť se regulace taxislužby zruší.
Ing. Jiří Havlíček, MBA
O měsíc dříve, než se očekávalo, odstartovala účtenková loterie, což podle kritiků souvisí s tím, že říjen je volební měsíc. Dá se EET považovat za jedno z hlavních témat voleb a budou ti po poctivosti prahnoucí volit hnutí ANO a nepoctivci „ostatní“ strany?
Jsem trochu zklamaná tím, že nemám dojem, že by EET a účtenkovka byly hlavními tématy. Kdybych já vedla politickou stranu, jednoznačně bych řekla, že jsem pro jejich zrušení. Považuji obojí z principu za nemravné. Zatímco EET je principem porušujícím presumpci neviny, účtenkovka zase je principem podporujícím gamblerství a udavačství. Vím, že se mnou mnoho lidí v tomto ohledu nesouhlasí. Argumentují tím, že údajně EET zamezila zlodějně ze strany drobných živnostníků. Tuhle domněnku ale zcela vyvracejí tvrdá čísla.
V září roku 2015 ministerstvo odhadovalo, že EET přinese do rozpočtu ročně 12 miliard korun. Nyní ministerstvo obrátilo a říká, že EET do konce září 2017 přinesla 3,2 miliardy, do konce roku to bude pět miliard. Jenomže má to jedno velké ALE. Jestliže ekonomika roste o 4,7 procenta a reálná spotřeba roste o 2,9 procenta, naprosto nevyhnutelně musejí růst i daňové příjmy. Takže je to skutečně zásluha EET? Co když by bez EET daňové výnosy rostly ještě víc, protože by nemuseli zavřít krámky drobouncí příležitostní podnikatýlci, kteří o víkendu prodávali na zahrádkách nanuky? Zkrátka žádný zázračný efekt EET se nekoná, byl to finančně zbytečný humbuk, který mnoho lidí donutil přestat podnikat. A k tomu zvedl závist a zášť vůči podnikatelům. Což je škoda nevyčíslitelná.
Ing. Marian Jurečka
Zachytila jste nějaké zajímavé a realizovatelné náměty v ekonomických programech kandidujících subjektů? Přesvědčil by vás nějaký, abyste kvůli němu stranu či hnutí volila?
Tak jak jsem obyčejně otevřená ve svých názorech, tentokrát s dovolením odpovídat nebudu. A to prostě proto, že na otázku typu „A koho volíš ty?“ zásadně a odjakživa z řady praktických důvodů neodpovídám. A tato otázka k tomu nevyhnutelně směřuje… Ale asi málokoho překvapím, když řeknu, že se považuji za pravicového voliče, že jsem ve svých postojích velmi liberální, to jest proti regulaci a pro větší svobodu lidí.
Španělský ústavní soud nakázal rozpustit pondělní zasedání katalánského parlamentu, na kterém se měla vyhlásit nezávislost Katalánska. To tvoří necelých 15 procent obyvatelstva Španělska, ale vytvoří pětinu jeho HDP. Z toho vyplývá, že centrální moc v Madridu jeho samostatnost nemůže umožnit nejen z politických, ale i ekonomických důvodů. Pokud by ji Katalánci vyhlásili, nepykali by za to stejně jako „zbývající“ Španělé, tedy nebylo by odtržení bez vítěze? A kde by to skončilo, pokud by se trhaly více prosperující části států od ostatních?
Samozřejmě i zde v jádru všeho leží peníze. Kdyby se snažila odtrhnout nějaká chudá část Španělska, zdaleka by kolem toho nebylo tolik humbuku. Ovšem odpověď na vaši otázku zdaleka není tak jednoznačná, jak se může zdát. Kdyby obě strany byly racionální, není sporu, že by to oběma stranám pomohlo: Nebylo by totiž třeba odtržením zpřetrhat naprosto žádné ekonomické vazby, tedy by nevznikla ekonomická škoda – umělé vazby typu dotace neuvažuji, ale Katalánci by byli subjektivně politicky spokojenější. Ostatně se podívejme na nepřekonatelný model rozdělení Československa. Jenomže Španělé jako bývalá imperiální velmoc takto uvažovat neumějí. Jistě by se začali mstít, podobně jako se Brusel dnes mstí Londýnu. A to poškozuje obě strany.
Takže zcela ideální model je oddělení za současného zachování všech přirozených, tržních ekonomických vazeb a svobod. V takovém případě by vůbec, ale vůbec nevadilo ani oddělení dalších regionů v rámci Evropské unie. Jenomže předpoklad, že by tyto ekonomické vazby byly zachovány, je v dnešní Evropě dost utopistický. A naplňuje mě jistou hrdostí fakt, že v Československu se to takto ideálně podařilo a že obě části následně mohly pokračovat lépe než předtím. Měl by to být vzor. Přitom téměř nikde na světě se to neděje.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
