Československá republika nepřišla podepsáním Mnichovské dohody 30. 9. 1938 o část svého území, nýbrž svým souhlasem 21. 9. 1938 s odstoupením území s více než 50 % obyvatel Německu, který nově nastoupivší vláda neodvolala. Celá mnichovská konference by byla zbytná, kdyby ČSR pak začala předávat tato území s více než 50 % německých obyvatel Německu a Hitler nechtěl vojensky rozbít Československo coby silně vyzbrojeného francouzského spojence na své východní hranici.

Mnichovská smlouva zradou spojenců vůči ČSR být nemohla, jen stanovila termíny obsazování československých území následkem více než týden starého svolení československé vlády. Britové spojenci nebyli, protože žádnou smlouvu o vzájemné pomoci ČSR s nimi neměla, jen s Francií a SSSR. Ale ani Francie, ani SSSR nemusely začít plnit smluvní závazky a přijít na pomoc. Tak měly učinit, až jeden smluvní stát bude napaden, a Československo ve vztahu k SSSR teprve poté, přispěchá-li SSSR dříve na pomoc Francie. ČSR nebyla Německem napadena, tedy nebyl důvod k vojenskému zásahu Francie a vůbec už ne Anglie. Tedy, o jakou zradu západních velmocí se mělo jednat? Že Hitler byl odhodlán vojensky zničit ČSR, o tom Velká Británie i Francie věděly a udělaly s Itálií vše, aby vojenský konflikt ve střední Evropě nevypukl. To se podařilo, přinutily ho, aby se svého plánu vzdal a spokojil se jen se ziskem území. O držbě pohraničních území Československem podrobněji níže.

Postoupení území Německu na podzim 1938 bylo však jen oddálením německé okupace zbytku českých zemí a Moravy o půl roku později. A rok poté napadením Polska začala druhá světová válka. Bylo tragickou chybou západních mocností, že v zájmu míru ustupovaly v Mnichově zbaběle Hitlerovi? Daly se jeho rozpínavé záměry v tomto období ještě zastavit?