Vycházejí vám knihy po celém světě, prý máte velmi rád Itálii. Dá se s Českou republikou srovnávat? Co mají Italové lepší a co naopak my?

Hned v první otázce jste zapnula forsáž, takže budu muset vyhodit brzdící padáky, abych přímo v úvodu neblamoval čtenáře. Ten celý svět se moc hezky čte, pravda je ale taková, že mně vycházejí knížky u nás, v USA a Itálii. Je ale zadostiučinění, když dostanu fotku třeba z Kapského města, odkud čtenář ukazuje moji knížku při vystupování z letadla, potěším se, když dostanu pochvalu od českých krajanů v USA, nebo italských či slovenských čtenářů. Zrovna v Itálii měla moje kniha L´orologio da taschino di Haryk docela úspěch. Některé moje povídky byly přeloženy i do angličtiny a líbily se také.

Itálii mám rád a občas tam i jedu, protože tam mám vdanou dceru s rodinou. Je to trochu jiná pozice než jet jako turista, který běhá po památkách. Mám dost času, program si sestavím s dcerou a jejím mužem, můžu si popovídat i s jejich přáteli, i když jen zprostředkovaně. Moje italština je zatím ještě tragická. A ta podotázka, co mají Italové lepší a co my, je hodně těžká. Ta samotná podstata je v lidech, ostatně jako u nás. Když jsme tam začali jezdit, hleděli na nás, coby na spadlé ze stromů, i když třeba jejich povinná vzdělanost začala někdy až začátkem dvacátého století; pletli si nás s Rumuny nebo Bulhary či Jugoslávci. Mluvím o běžných lidech.